Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ten pán má očividně bolesti.Měla by jsi tam jít a pomoci mu.

To s těma bytostma je dost možný.

Už jsem taky pár podobných situací zažila, když jsem dřív ještě chodila na různé večírky a sešlosti, spíš ze společenské povinnosti, než že by se mi tam vyloženě chtělo a jelikož jsem tam nikdy nepila alkohol, tak jsem si všímala i věcí o kterých ostatní nevěděli.

Třeba jedna holka se trochu opila a úplně se jí změnily oči, jako by to už nebyla ona, byla mimo a mluvila z cesty, byla trochu agresivní a měla hodně velkou sílu. Stály jsme spolu v nějaké frontě a ona najednou říkala, že musí někam jít a něco udělat, já jsem se jí to snažila rozmluvit, že je to blbost, ať raději zůstane tady a ona mě odstrčila takovou silou, že na toto by se za normálního stavu skutečně nezmohla, fakt mě to šokovalo, že měla takovou sílu, já jsem doslova odletěla dva metry. Tak jsem ji nechala, protože mi bylo jasné, že to nemá smysl.
Po pár minutách zase oči normální a byla v pohodě i když pořád pod vlivem, bylo vidět že asi do ní něco vlezlo, viděla jsem to, protože v ten moment zrovna stála přímo přede mnou a mluvila na mě, že je jí špatně a pak se stalo to, co jsem popisovala.

Nebo jeden chlap, který za střízliva je klidný, se opil a pak šel domů, ale bylo zamčeno, protože asi manželka už šla spát, nebo nevím. A on se tak naštval, že holou rukou rozbil skleněné dveře, ty pevné, vchodové. A řval taky jak na lesy, poněkud nelidsky, to ještě před tím, než je rozbil, takže to rozhodně nebylo do bolesti. Teprve potom, co tu skleněnou část dveří rozbil se poněkud uklidnil.

Když jsem byla malá, byli jsme někde na vesnické zábavě, nebo nějaké podobné akci. Já tam byla se sestřenicí a se strejdou. Asi v sedm večer jsme šli domů a strýc už byl docela nalitý. Hráli jsme ještě chvilku na zahradě fotbal a on mě najednou chytil za ruku a vypadalo to, že mě přehodí přes záda takovým tím karatistickým chvatem, to by pro mě mělo devastující následky, protože jsme byli na betonu. Naštěstí zasáhla sestřenice a on se nějak vzpamatoval. Viděl ve mně v ten moment někoho jiného, to mi došlo i když jsem byla dítě, že to bylo z alkoholu a že nebyl sám sebou.

A takových zážitků mám víc.
Od nalitých lidí je lepší držet se dál, je to jejich problém, rozhodně mi nepřijde, jako dobrá rada tam chodit a pomáhat mu. Má tam tu manželku, takže kdyby měl nějaký závažný problém, tak by mu zavolala záchranku. Dokud opilec řve, tak je v pořádku, horší je až ztichne, to potom může být problém, jako udušení zvratky..

Já mám takové pravidlo, že nikdy nepiju s lidma, kteří jsou mi nepříjemní a které nemám ráda a nikdy nepiju v prostředí, kde se necítím dobře a bezpečně. Toto mám už od jakživa samovolně v sobě zafixované.

Jediné místo, kde jsem si dala trochu piva, nebo vína, bylo u mě doma s blízkými lidmi, kterým mohu plně důvěřovat a stejně mám takovou tu záklopku, která mi nedovoluje vypít víc, než tolik, abych byla maximálně trochu veselá a uvolněná, ale rozhodně ne opilá. Jakmile se k tomu blížím, záklopka prostě řekne dost a mě to přestane chutnat a končím. Stejně jsem už čtyři roku žádný alkohol nepila a musím říci, že mi to ani trochu nevadí a vůbec nechybí.