Byli upíři skuteční? Přežívají dodnes? Pokud jste se někdy zabývali otázkou, co je pravdy na mýtech o krvesajících vampýrech, dnešní článek podráždí vaši fantazii. Následující článek je založen na překladu anatomické studie vampýrů, kterou zveřejnilo Merrylin Cryptid Museum. Toto muzeum uchovává rozsáhlou sbírku tvorů, jejichž existenci věda doposud nepotvrdila, proto je svou podstatou kontroverzní. Muzeum eviduje záznamy o vampýrech a nejen to, disponuje také jejich ostatky.
Homo Vampyrus (Vampýr). Noční hominid, masožravec
Vampýr je odnoží Australopithecus, podobně jako náš společný vzdálený bratranec Lykantrop (Lycanthrope, vlkodlak). Oba druhy jsou symbiotičtí hominidé, nesoucí imunitně aktivní a přenosné patogeny. Jsou to viry hojně se vyskytující v krvi a slinách, které lze přenést na lidské i nelidské hostitele. Prostřednictvím viru jsou vloženy jedinečné genetické prvky do DNA infikovaných, přičemž infikovaní poté přebírají vlastnosti daného druhu.
Homo Vampyrus je noční hominid, silně závislý na železu a bílkovinách.
Francis Gerber byl švýcarský lékař, botanik, chemik a přírodovědec, jehož plodné spisy se zaměřovaly na studium původu lidstva. Jeho vlastní výzkum začal kolem roku 1776, kdy pověřil africké pytláky, aby mu přinesli exempláře velkých lidoopů, které pitval ve snaze vytvořit podrobný soupis „pozemských a stromových lidoopů a jejich estetických a anatomických podobností s Homo sapien“.
Jeho výzkum sklidil velkou kritiku, proto byla většina jeho práce dokončena v soukromí.
Jeden z jeho mnoha zaměstnanců mu předložil zásilku druhů ze subsaharské Afriky, Amazonie a části Indie. Byl tam úlomek kosti, který vzbudil Gerberův zájem o méně známé hominidy.
14. prosince 1780 Gerber vybalil sbírku exemplářů z Dálného východu. Mezi těmito vzorky byl částečný fragment lebky horní čelisti a část čela. Zuby byly neporušené a zjevně velmi jedinečné. Horní špičáky byly vytažené a zoubkované. Přestože byly ve stavu rozkladu, byly spojeny s kostní tkání složitým svalstvem, které umožňovalo zubům se zatahovat a opět se vysouvat ze dvou štěrbin v čelisti.
Gerberova unáhlená komunikace se sběratelem, od kterého kousky koupil, ukazovala na vesnici na východním břehu jezera Bajkal v Mongolsku.
Cestoval do tohoto místa, kde nalezl zbídačené skupiny chatrčí, umístěné v ledové zátoce. Zde se seznámil s mužem, jehož dcera byla zavražděna tím, co vesničané nazývali „zloděj krve“.
Místní Gerbera doprovodili k mělkému hrobu, kde ležel vrah, který byl chycen a lynčován, přičemž jeho zmrzačená mrtvola byla ponechána živlům. Hlava byla odstraněna, ale tělo bylo zakonzervováno sněhem. Gerber se dozvěděl, že tvor se nakrmil tak, že spotřeboval většinu orgánů a také vysál z těla krev. Požádal o místo k podrobnějšímu ohledání těla, které mu bylo poskytnuto.
Zde poprvé prozkoumal to, co označil jako „Nočního hominida“ neboli „Homo Vampyrus“. Primát, jehož tělo bylo zřejmě posíleno formou parazitického viru. Jeho studie osteologie (Osteologie je obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou a léčbou poruch kostního metabolismu) a orgánů poskytly dostatečný důkaz, že toto tělo ve skutečnosti vůbec nebylo lidské. Tak začal Gerberův rozsáhlý výzkum týkající se Vampírů.
Brzy shromáždil velké množství znalostí a především způsobil revoluci ve studiu hemoglobinu díky vynálezu sofistikovaného mikroskopového přístroje. Byl fascinován chováním vampýrských krvinek a podařilo se mu vyvrátit mýtus, že se tito tvorové živili pouze lidskou krví. Zbytek svého smrtelného života věnoval studiu vampýrů a jejich hledání.
Thenis, město upírů
Vystopoval divoké Vampýry až ke zdroji. V pohoří Altaj v Mongolsku našel Thenis, pevnost vampýrů. Jeho komunikace s upíry, kteří bydleli uvnitř, probíhala zpočátku zprostředkovaně mezi ním a loajálními lidskými příbuznými, až nakonec dostal přístup do samotného města.
Jeho první setkání bylo s Damatem, synem Demecleva, který byl dle svých slov 12 000 let starý. Damata Gerberův výzkum evoluční biologie naprosto ohromil.
Gerber strávil s Damatem celé roky, dokud ho jeho věk nezačal přemáhat. Říká se, že nakonec souhlasil s infekcí, a tedy s formou nesmrtelnosti, aby mohl pokračovat ve svém výzkumu a nebyl omezován postupujícím věkem.
Kněz Abramo a jeho setkání s Italským upírem
Kolem roku 1836 byl kněz jménem Abramo povolán k provedení exorcismu v malém městě Selia, vzdáleném 80km od Říma. Zde se setkal s dítětem, které kromě hlubokých ran na krku a břiše nevykazovalo žádné symptomy nadpřirozeného posednutí.
Nejvíc ho ale vyděsilo, že tato dívka žila bez ohledu na smrtelné tržné rány. Její namáhavé dýchání vypovídalo o něčem mnohem horším, než středověké pověry v knize, kterou si na vymítání vzal s sebou. Zůstal s dívkou několik dnů a modlil se za ni. V této době se její rány začaly hojit, ale hojily se výjimečně pomalu.
Její tělo neustále přicházelo o životní energii a on si všiml, že i její vzhled se začíná měnit. Zdálo se, že její obličejové svaly se křečovitě zkroutily pod kůží, jako by její tělo mělo jiné plány s tou trochou síly, kterou dokázala sesbírat z chabých jídel, které ji nutil jíst.
Pátého dne upadla do kómatu. Během této doby se její fyzická podoba stále měnila. Její horní a dolní čelisti vykazovaly viditelné změny a téměř neustále krvácela z úst.
Dvacátého dne ji našel rozvalenou v rohu místnosti, s tváří zabořenou do žaludku její matky. Teď už věděl, s čím se setkal: S nočním ghúlem. Byl to Vampýr.
Opatřil si speciální zbraně na svou obranu a vydal se na pouť, aby našel a zabil bestii, která tomuto dítěti vzala život. Tady ale jeho příběh neskončil.
Stopoval případy záhadných násilných smrtí přes vesnice a města v Itálii, až došel do severovýchodní Evropy, kde se dozvěděl o lomu, kde bestie údajně sídlí.
Osudné noci, na vrcholu své cesty, když zrovna špehoval odporného viníka jak pronásleduje ovci, dala o sobě vědět přítomnost, která duchovního sledovala po mnoho dní. Stál před ním vysoký bledý muž, oblečený v bizarním oblečení, které připomínalo feudální Japonsko. Řekl knězi Abramovi, že se jmenuje Dervolt, z rodu Demeclev.
Byl to vampýr, který byl poslán najít zdivočelého vraha, kterého pronásledoval i Abramo. Dervolt řekl, že ke klerikovi chová úctu a přál si, aby věděl o skutečné kultuře, která se skrývá za démonickým folklórem o upírech.
Abramo souhlasil. O prohlášeních těchto bytostí, že stojí o přátelství, si nemyslel nic moc. Ale jeho zvědavost byla větší.
Cestovali mnoho týdnů, pouze během noci, až došli k mongolskému pohoří Altaj. Právě zde se vydali po nebezpečné cestě, kterou bylo téměř nemožné vylézt. Přesto byl Dervolt neuvěřitelně hbitý a pomáhal knězi, kde mohl.
Dosáhli zenitu cesty: otvoru na úbočí hory. Uvnitř se klikatily zdánlivě nekonečné jeskyně. Před sebou nakonec spatřili město. Bylo to bledé, bez života, ale naprosto krásné. Jako by bylo postaveno z vybělené kosti a dřevěného uhlí.
Všude kolem bylo rozptýlené světlo, ale nevycházelo z žádného konkrétního zdroje. Byli tam lidé podobní stínům, létali jako listy sem a tam.
„Toto je můj domov, město Thenis,“ řekl vampýr. Právě zde se klerik Abramo spřátelil se starověkými lidmi z Thenis.
Město Thenis bylo postaveno 30 000 let př. n. l. a bylo pevností upírského národa. Thenis bylo postaveno v soustředných kruzích, kolem centrální katedrály, která byla místem k učení pro starověké porcelánově bledé upíry, kteří žili od úsvitu jejich rasy a měli znalosti tisíců generací.
Upíři byli masožraví, závislí na stravě s vysokým obsahem železa a bílkovin, ale jejich hlad po krvi byl tlumen produkcí potravin bohatých na železo.
Tyto znalosti si Abramo vzal s sebou zpět do Itálie, kde pokračoval ve studiu. Spolu s různými dalšími kryptobiology hledal nejvzácnější exempláře flóry a fauny a sestavoval léky, jedy a elixíry na základě svých studií v análech velké knihovny ve městě Thenis. Na oplátku upírům předal informace moderní doby.
Majetek tohoto lovce, který se zároveň stal i vědcem a badatelem, je uložen v různých skříňkách a truhlách. Částečně vypreparované tělo novorozeného Vampýra, fragmenty lebky dospělého, orgány, které odlišují hemofága od člověka a nástroje k provádění výzkumu: pilka na kosti, kladivo, skalpely, nože, mikroskop a lahvičky se vzorky krve a rostlin. Dále po sobě Abramo zanechal knihy plné poznámek a diagramů s vyobrazením vražedného Italského upíra.
Překlad aluska.org 2023 | ze zdroje: http://www.merrylinmuseum.com/vampyr-anatomical-research-case | All images copyright Alex CF 2014 http://www.merrylinmuseum.com/index
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****