Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dopis:

Zdravím Alue 🙂
Jmenuji se A. a před pár dny mi bylo 15. Vaše stránky sleduji už dlouho, vždy v nich najdu nějakou tu podporu, ale poslední dobou mívám docela problémy, které se jen stupňují. Doufám tedy, že nějak nemrhám vaším časem. Už jsem psala do nějaké poradny, ale nebyla mi poskytnuta odpověď, kterou jsem potřebovala, pokud tedy otravuji, velmi se omlouvám…

Od malička jsem tak trochu zvláštní a teď se to akorát utvrzuje. Mám problémy se spolužáky, co se mi smějí apod. ale proč píši..
Asi před 2 roky mi umřel děda a od té doby se mi tak trochu začaly dít zvláštní věci. Asi dvakrát se mi týden po jeho smrti objevil ve snech a poté mě v něm navštívil i duch nějaké holky asi v mém věku. Začínala jsem panikařit.

Odmalička mám strašný strach (možná o něco slabší fóbii) z nadpřirozených bytostí. Jednou se mi zdál opravdu hrozný sen, z kterého jsem se snažila co nejrychleji probudit, ale jak jsem to udělala, zůstala jsem ve svém těle a nemohla se vzbudit, hýbat, nic… Zkrátka taková ta paralýza svalů (nevím jak se tomu přesněji říká).

Od té chvíle se to opakovalo každý měsíc (nejčastěji o úplňku), někdy i častěji. To by problém ještě nebyl, protože jsem se vždy po nějakých pár minutách probudila. I když to bylo velmi nepříjemné, smířila jsem se s tím, že se to zkrátka děje a neřešila to.

No ale zase za nějaký čas se začalo dít něco nového. A to, že mi duše vystupovala z těla.

Při probuzení se mi běžně stává, že se probouzím jen napůl a nedokážu se hýbat, ale náhle se mi jednou povedlo se jakoby posadit. A já myslela opravdu, že je to realita a že sedím, když v tu ránu jsem se svalila z gauče na zem, přitom neslyšela ani necítila náraz.

Po chvíli jsem se probudila znovu. A celou dobu jsem si myslela, že to byl jen nějaký sen. To se mi začalo dít vždy, když jsem usínala na gaučích (zkrátka lehký spánek). Když jsem spala ve své posteli, tak jsem se opět přesně takto posadila, ale když se podívala na zeď vedle mě, byly tam černé otisky rukou.

Opět jsem ještě myslela, že to byl sen. No a když se mi toto stalo i na chalupě, tak jsem se podívala do rohu a tam stál nějaký černý stín ve tvaru postavy a začal se ke mně blížit. Nehorázně jsem zpanikařila, protože jsem ještě s něčím takovým neměla zkušenosti a navíc jsem se nedokázala pohnout, bojovala proti své vůli, chtěla se probudit, ale přitom jsem se mohla jen dívat na tu ohavnou postavu, co byla už u postele. Naštěstí jsem se včas probudila. Nevím co by se stalo, kdyby se ze mě pokusil vysát energii.
Včera jsem zase vylétla nad sebe a něco mě táhlo ke stropu a já chtěla zpátky ke svému tělu a probudit se.

No spoustu lidí se chtějí naučit astrálně cestovat a rad mají plno… Existuje něco pro ty, kteří cestují NEdobrovolně? Né že bych nechtěla… On má člověk vždy na vybranou, jestli se rozhodne vstoupit zpět do těla, nebo se pokusit dostat dál. Vždy jsem při takových situacích přemýšlela, kam. Ale i když se rozhodnu, že chci zpátky, a snažím kolem sebe mlátit rukama, čímkoli, tak hýbu jen svým tělem z energie, ale naštěstí už dokážu rozeznat, jaké je které.

A né, že bych nechtěla cestovat, nebo tak. Nadpřirozeno a vše s ním společné mě vždy neuvěřitelně přitahovalo, ale já jsem prostě posera… Bojím se těch postav, co po mě jdou… Asi před třemi dny jsem začala prosit anděly, ale z důvodu svého strachu bych je volala každých pár minut…

Vždy cítím rychlý nárůst energie, která mě velice uklidní, ale tolik obtěžovat je zkrátka nebudu :). No a během dne pořád čučím do míst, kde je tma, stíny, nebo do odrazů na skle apod. jestli tam náhodou něco není. (Nikdy tam nic nebylo, ale je to z důvodu mého strachu.)

A dotazy znějí asi takto:
Existuje něco na to, jak se ze stavu paralýzy svalů rychle vzbudit a né z těla vystoupit, když u mě se to děje přesně naopak ?
Jelikož neumím ovládat své tělo, nevím jestli bych byla schopná v situaci, kdyby moji postel obklopovalo černé cosi rychle poprosit anděla. Protože ano… Já jsem posraná snad ze všeho. Fungovalo by na ně ještě něco, kdybych byla zrovna ve stavu nouze ?
Mělo by u mě cenu snažit se vidět svého anděla, když se bojím temných sil a duchů (vím, ti sice z 95% neublíží, ale i tak je to pro mě něco neobvyklého) ?
Pomohlo by mi něco na ten strach ? Něco, abych nemusela vidět ty černé postavy ?
Vím, že toto rozhodnutí je hlavně na mě, ale když už mám tu možnost a tak snadno se dostávám do stavu, kdy duše může vyjít z těla (kdy hučí/píská v uších a tak), měla bych se zkusit dostat dál ? Vím že přes můj strach to nepůjde, musím se ho zbavit. Tahle otázka tedy navazuje na ty předchozí. Šanci má sice každý, ale nejsem si jistá, jestli chci být jako ostatní, nebo se zkusit dostat nějak dál.

Předem vám moc děkuji.

Jestli tedy odpovíte, ani nevíte jak bych vám byla vděčná…

A.

Odpověď:

Ahoj,
To je lehká pomoc. Teď cestuješ spontánně, máš z toho strach, chceš to mít pod kontrolou…
Ale platí jednoduchý paradox: Ten kdo má z AC strach, cestuje více, častěji a snadněji než ten, co se na AC naopak těší. Zároveň strach zesiluje a prodlužuje tranz i spánkovou paralýzu. Z toho vyplývá, že když u toho budeš v klidu, všechno odezní rychleji.

Taktéž nemůžeš chtít, naučit se NEVYSTUPOVAT z těla, když ses ještě nenaučila, jak v astrálu fungovat. Pokud by ses první naučila základy, (cílené vystoupení z těla, pohyb, stabilizační techniky, techniky výstupu z fáze) tak potom vlivem praxe bys už dokázala AC mírumilovně odmítnout. Dokázala bys situaci ovládat a rozhodnout se, jestli vyjdeš ven, nebo ne. Nebo jestli a jak rychle se vrátíš.

Takže udělej přesný OPAK: Prostuduj si tuto knihu, aplikuj ji, nauč se to, poznej praxi:
http://obe4u.com/files/cesty_mimo_telo.pdf
Až to ovládneš a pochopíš, odnaučíš se strachu a budeš ty stavy umět perfektně ovládat. Nemůžeš teď ovládnout něco, co neznáš. To nejde.

Upřímně ti ale říkám, že jestli pochopíš jak astrální svět funguje a jak v něm fungují nepříjemné přeludy, tak se přestaneš bát, začneš se tam těšit a pak tě bude naopak štvát, že to trvá krátce, nebo ti nejde vystoupit z těla. 🙂

– Černá bytost v astrálu pro tebe není nebezpečná. Může způsobit nepříjemné vjemy, pocity, ale pak se vrátíš do těla. Dojde k chybě a fáze se naruší. Většinou je to totiž jenom tvoje zhmotněná myšlenka, bojuješ tam jenom sama se sebou, se svým vlastním strachem a bujnou fantazií. Tvé myšlení je tam hmotné.

A abych byla úplně přímá a mluvila k věci:

,,Existuje něco na to, jak se ze stavu paralýzy svalů rychle vzbudit a né z těla vystoupit, když u mě se to děje přesně naopak ? „
Technika zní: Zůstat vnitřně absolutně v klidu, nedělat vůbec nic, relaxovat, vyprázdnit mysl a počkat. Tím se spánková paralýza nejrychleji zruší. Strach ji prodlužuje, mrskání éterickým tělem tuplem.
Pokud tě něco tahá ven, poddej se tomu. Řekni si ,,jo bejby pojď, vytáhni si mě, já to chci!“ – Buď to tahání povolí úplně samo a ty klesneš zpátky, nebo tě to opravdu vynese… Poletíš vzduchem. – Pokud nebudeš dělat vůbec nic, vrátíš se po chvilce v pořádku a v klidu do těla. Nezažiješ nic nepříjemného. Všechno nepříjemné si tam děláš sama. Když jsi v klidu, je v klidu i AC.

Jelikož neumím ovládat své tělo, nevím jestli bych byla schopná v situaci, kdyby moji postel obklopovalo černé cosi rychle poprosit anděla. Protože ano… Já jsem posraná snad ze všeho. Fungovalo by na ně ještě něco, kdybych byla zrovna ve stavu nouze ?
Vizualizuj si, jak se černý hnus promění v bílé světlo. Je to tvoje myšlenka a tvůj strach, takže si ho předěláš. Pokud se necháš pohltit strachem, chytáš sebe samu do své vlastní iluze.

Mělo by u mě cenu snažit se vidět svého anděla, když se bojím temných sil a duchů (vím, ti sice z 95% neublíží, ale i tak je to pro mě něco neobvyklého) ?
Pokud ho nevidíš spontánně, je zbytečné snažit se to nacvičit, tyhle schopnosti nepadají jako jablka ze stromu. K těm dozraješ. Pokud s nimi už teď komunikuješ emocemi a myšlenkami, je to v pořádku. Tak to má fungovat a tak to většinou i je. Buď za to ráda, víc ani nepotřebuješ.

Pomohlo by mi něco na ten strach ? Něco, abych nemusela vidět ty černé postavy ?
Pochop, jak vlastně astrální svět funguje. Od toho je ta knížka, co jsem ti poslala. Děsíš sama sebe.

Vím, že toto rozhodnutí je hlavně na mě, ale když už mám tu možnost a tak snadno se dostávám do stavu, kdy duše může vyjít z těla (kdy hučí/píská v uších a tak), měla bych se zkusit dostat dál ? Vím že přes můj strach to nepůjde, musím se ho zbavit. Tahle otázka tedy navazuje na ty předchozí. Šanci má sice každý, ale nejsem si jistá, jestli chci být jako ostatní, nebo se zkusit dostat nějak dál.
Ne, tvůj strach naopak tyto stavy podporuje. Pokud se strachu zbavíš, půjde to hůř, naopak ale získáš výhody správných vědomostí a technik. Ty to zase usnadní a umožní.
Rozhodně jdi dál, protože díky AC se můžeš ze svého strachu kompletně vyléčit. Tím, že se s ním setkáš, přijmeš ho a transformuješ. Když pochopíš, že jsi to ty sama, pustí tě to. A je to dost velký náskok do života před ostatními lidmi.
Pročti si moje zážitky, až budeš s knížkou hotová. Pak pochopíš souvislosti. Já tam taky potkala věci, co mi nebyly po chuti, ale nenechala jsem se tím pohltit, šla jsem prostě dál: ,,Zážitky – Astrální cestování„

Předpoklady máš dobré, naopak díky své skromnosti a menším ambicím by ses mohla dostat daleko a hodně z toho vytěžit. Takže šup do knížky Cesty mimo tělo. Otevře se ti úplně jiná dimenze poznání.

s pozdravem
Alue

Kam dál:

• Otevřít rubriku: ,,Poradna: Spánek“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE