Aluška.org: Věděním ke svobodě

Mnoho lidí z Jižní Ameriky má velmi temná tajemství spojená s nadpřirozeným světem. Před pár týdny jsem začal s některými mými přáteli, kteří právě odtud pocházejí, mluvit o nadpřirozených věcech. Bylo to v reakci na podcast, který obvykle posloucháme, když se na koleji společně učíme. Jeden z nich nadhodil téma podivného dědictví, které mu zanechali jeho příbuzní.

Dejme tomu, že se tento kamarád jmenuje Gabriel. Řekl nám, že sestra jeho babičky, praktikovala magii a že po své matce zdědil pár těchto rodinných magických knih, ve kterých jsou dost prapodivné informace.
Strašně nás to samozřejmě zaujalo, takže jsme Gabriela požádali, jestli by nám mohl jednu tu knihu ukázat. Dost neochotně souhlasil, až když jsme na něho trochu tlačili. Varoval nás, že to asi není moc dobrý nápad. Řekl, že se je jejich matka kdysi i pokusila zabít, ale tento úkol se jí z podivných důvodů nikdy nepodařilo dokončit.

Gabriel druhý den jednu z těch knih donesl, ale hodně trval na tom, že jenom na chvilku koukneme a že ji bude muset ještě ten den vrátit na stejné místo kde ji vzal. Řekl nám, že tohle fakt nejsou znalosti, které bychom měli mít. I tak jsme na něj tlačili, aby nám to ukázal.

Upřímně dneska lituju, že jsem tu knížku chtěl vidět. Když nám tu knihu ukázal, vypadala jako ručně vyrobená knížka s přebalem z kůže zvířete se šedivou srstí. Když to ostatní viděli, nechtěli na to sahat.
Byl jsem nakonec jediný z party, kdo se na to odvážil podívat a přísahám, že jen tím, že jsem to vzal do svých rukou, mě úplně ovládl strach a hrozná zima.
Svazek byl poměrně dost tlustý, já jsem se krátce podíval jenom na prvních pár stránek a musím přiznat, že ani nevím, co přesně jsem tam četl.

Na jedné ze stránek této knihy bylo velmi podrobně vysvětleno, jak přeměnit dům nebo hospodářské zvíře na černého nebo bílého strážce, v závislosti na vašich záměrech. Na další straně bylo pojednání o tajném použití jedné naprosto běžné rostliny, která v Latinské Americe roste skoro všude.
A ta další stránka, bože, to bylo fakt strašné. Byla tam ilustrace groteskního tvora ve tvaru dítěte, které mělo černou kůži, hmyzí křídla a dlouhé nohy, které vypadaly podobně jako dvě pavoučí nohy ohnuté dozadu. Tato černá okřídlená věc sledovala dítě, jak spí ve své postýlce. Pod tou kresbou byl text, ale nečetl jsem ho.

Upustil jsem tu knihu, protože mě chytil hrozný strach, úplně jsem zmrznul a začal jsem se klepat. Skoro jsem se strachy rozbrečel a začal se ve spěchu modlit jediný biblický verš co znám, abych to nějak zahnal. Něco v mé mysli mi říkalo, že je lepší se té knihy nedotýkat a už ji znovu nečíst. Moje mysl si dokonce zablokovala obraz toho tvora. Můžu ho slovně popsat, ale nedokážu si ten obraz už představit v mysli. Myslím si, že moje mysl ten obraz zablokovala z nějakého vyššího důvodu.

Musím se přiznat, že jsem pak to téma propojení Latinské Ameriky s černou magií a čarodějnictvím zkoumal hlouběji a došel jsem na spoustu dost znepokojivých příběhů. Ve skutečnosti má mnoho latinskoamerických rodin příběhy spojené s nápodobným dědictvím vzácných magických knih a rituálních předmětů.

Některé tyto příběhy jsou za hranicí uvěřitelnosti. Rodina jiného mého kamaráda mi vyprávěla o ženě, která dřív bydlela v domě nedaleko od nich. Ten dům tam pořád stojí. Vdala se, ale její muž s ní v noci nespal, měl pokoj oddělený od zbytku domu a ona na noc jistila dveře dřevěným prknem. Jednou v noci zapomněla, on vešel do domu a šel se na ni podívat, co tam v noci dělá, že to nesmí vidět.
Našel svou ženu v jejím pokoji bez hlavy. Vyděsil se a utekl k sobě, ale druhý den ráno tam jeho žena byla a vypadala normálně, jako by se nic nestalo.
Řekl všem sousedům, včetně právě této rodiny, co viděl a aby byli velice opatrní a už nikdy jí nevěřili. Několik dní poté zmizel a byl nalezen mrtvý poblíž města Chillán (což bylo strašně divné, protože žil celý život na venkově na jednom místě a nikdy necestoval pryč). Jeho žena pak zemřela několik dnů poté.

V Latinské Americe si lidé předávají mnoho takových příběhů. Opravdu se zdá, že v Latinské Americe není kus země, kde by se nestalo něco divného. Jiná rodina, která pochází z města obklopeného farmami, mi předala další mrazivý příběh.
Říkali, že při práci na poli za svítání nebo v noci rozhodně musíte být buď strašně statečný člověk, nebo idiot. Jeden z jejich strýců totiž přišel o dělníka a 2 koně, díky šelmě, které se zde říká „Divoká“.
Údajně je to obří muž s opičími rysy. Pohybuje se po dvou, skáče, jeho oči jsou podobné tygřím a někdy má rohy. Tato nestvůra má prý schopnost své oběti zhypnotizovat.
Neví se, jestli netvor dělníka a koně odtáhl, nebo zhypnotizoval tak, že za ním odešli sami, ale je fakt, že během následujících nocí mnozí dělníci i strýc slyšeli z dálky sténání koní a křik toho muže. Nikdy je ale nenašli. Díky zážitkům tohoto typu dokonce tato rodina dodržuje pravidlo nikdy necestovat do rodného města během noci, bez ohledu na to, jestli je to nutné, nebo někdo zemřel, nebo jestli je konec světa. Nikdy tam v noci nejedou, protože vědí, že to není bezpečné.

Ještě se vrátím zpátky k té čarodějnické knize. Trvalo mi dlouho ten zážitek rozchodit, ale nakonec jsem sebral odvahu a šel jsem za Gabrielem znova. Zeptal jsem se ho, co sakra byla ta černá věc u kolébky.
Gabriel řekl, že to je něco, co čarodějnice posílaly, aby to zrealizovalo jejich kletby, nebo aby s tím zabíjely děti.

Také mi řekl, že jeho rodina sestru jeho babičky nakonec úplně odmítla, protože tato žena ublížila mnoha příbuzným. Vůbec nechápali, proč ty knihy pak dala mojí mámě. Možná, že máma měla potenciál… nebo jen chtěla zblbnout toho, kdo by ty její knížky četl.

Už jsem viděl kouzelnické knihy, většinou řeší boj s určitými jevy, nebo jak pracovat s rostlinami, ale tato měla nebezpečně realistické a skutečně děsivé ilustrace. Představa, že v určité fázi svého života tahle čarodějnice skutečně použila tyto věci, je otřesná.
Vždy jsem zastával filozofii, že neexistuje dobré nebo špatné poznání. Ale strašně jsem se spletl.

Moc rád rozšiřuju své znalosti o nadpřirozenu a duchovnu, ale vždy mi bylo jasné, že existují hranice, které bych neměl překročit. Věřím, že tato kniha byla něco jiného, než s čím jsem se doposud setkal. Začal jsem po tom zážitku často trpět spánkovou paralýzou, několik dnů jsem měl silnou fóbii ze tmy a ze samoty.
Předtím jsem neměl problém jít v noci sám po prázdné ulici, nebo se slabým osvětlením. Pak jsem s tím začal mít problémy. Začaly mě děsit i otevřené dveře do koupelny. 

Z toho nejhoršího jsem se po čtyřech dnech dostal tak, že jsem se ráno a večer modlil jak nejlíp jsem uměl. Modlil jsem se ale jenom ve dne. V noci bych se toho bál.

© aluska.org 2023