Aluška.org: Věděním ke svobodě

Vzpomínám na jednu velice specifickou terapii, kterou jsem dělala před delší dobou a trochu se zdráhám o tom mluvit, protože vím, že paní, pro kterou jsem tehdy pracovala, čte moje stránky. Ale přesto mi to nedá. Říkám si, že bych chtěla tuto zkušenost archivovat nejenom pro vás, ale i pro své budoucí potřeby, protože o důležitých momentech a průlomech své práce potřebuji vést záznamy, ke kterým se později můžu vracet.

Přišel mi dotaz, jestli bych mohla nějakým způsobem pracovat i s tetováním. Paní kdysi před lety našla na internetu symbol, se kterým byla obecně spojená konstruktivní asociace. Paní si myslela, že jí tento symbol do budoucna energeticky povzbudí a že jí pomůže v jejím životě.
Jenomže později zjistila, že to tak není. Navštívila několikrát studio, kde se snažila toto tetování odstranit, ale kupodivu tetování bylo stále na kůži viditelné poměrně výrazně i přes několik pokusů o odstranění. ( Já nejsem tatér, takže nedokážu určit, jestli to bylo inkoustem nebo zákrokem.)

Můj úkol byl jasný. Zjistit, jestli s tímto stavem jde něco udělat.

Nechtěla jsem klientce podsouvat něco, co zatím nevím jistě, takže jsem si jako první vyžádala fotografii onoho tetování. Byla tam metatronova krychle.

Snažila jsem se nepodsouvat do výkonu své práce žádné vlastní mentální konstrukty, takže jsem se snažila se symbolem pracovat z naprosto neutrálního stavu. Pokud bych totiž do duchovní terapie zavlekla své vlastní očekávání, nebo očekávání klienta, pak by terapie ztratila smysl, protože jádrem Duchovní terapie je napojení se na Nebeského Otce a léčení skrze jeho moudrost, lásku a sílu.

To znamená, že zjištěné zátěže a odpovědi, které získávám, dostávám z duchovního zdroje. Nejedná se o moje vlastní názory. Proto je velice důležité, abych při každé duchovní terapii, kde se vyskytují témata jako „prokletí, tohle škodí, vidím temné věci atd.“, zůstala v naprosto neutrálním stavu vědomí a snažila se nikomu nepodsouvat vlastní názor nebo víru, ale pouze se s otevřenou myslí ptát na daný symptom.

Klient například může říct, že si myslí, že je prokletý. Já to vezmu jako informaci a interpretaci symptomu klienta.  Neříkám mu hned Ano jste, a neříkám mu Určitě nejste… Protože dokud se to téma léčitelsky neotevře, tak to nevím.
Zjistit, jestli to skutečně je prokletí, nebo je to jiný typ zátěže, jako třeba porucha na duchovním těle, blokace nebo traumatická energie, je už úkolem metodiky Duchovní terapie.
Ano nebo ne? Je to tam, nebo to tam není? Potřebuje tento klient tuto konkrétní věc? S tímto můžu pracovat, je to pro mě bezpečné? A teprve na základě zjištěných odpovědí můžu postupovat dál, nebo navrhovat individuální postup. A tahle terapie byla absolutně individuální.

Práce s obrázkem opravdu nebylo standardní zadání pro Duchovní terapii. Obvykle se na mě lidé obracejí s duševní bolestí, s traumatickými událostmi, se ztrátou vůle, s psychospirituálními potížemi, jako je prokletí, vídání temných stínů, rodové energetické zátěže, psychické vyhoření, přepracovanost, celková přetíženost… To znamená, že abych mohla toto zadání splnit, musela jsem si nejprve udělat přípravu na terapii samotnou.

Ta spočívala jednak v tom, že jsem se první musela napojit na své duchovní vedení a zeptat se, jestli vůbec můžu a jestli mám dovoleno s tímto specifickým zadáním pracovat. Dostala jsem odpověď, že ano. Teprve potom jsem mohla vzít zakázku.
Následně jsem si vyžádala fotografii onoho tetování, což je také netypické, protože obvykle pracuji pouze s fotografií obličeje klienta. Obvykle nepotřebuji žádné jiné fotografie pro provedení Duchovní terapie. Ale abych mohla pracovat přímo s obrázkem jako takovým, potřebovala jsem ho vidět. Nestačila mi pouze předloha symbolu z internetu.

Nadešel den D, termín naplánované Duchovní terapie. Všechny podklady byly připraveny.

Terapii jsem provedla tak, že jsem jako první vytiskla na tiskárně fotografii klientčina těla, kde bylo tetování viditelné. Ačkoliv symbol na první pohled nepůsobí zcela harmonicky, snažila jsem se nepřipouštět si představu, že pracuju s něčím, co je zlé, nebo nebezpečné. Léčitel musí umět pracovat se vším, nejenom s tím hezkým. A nebát se toho. Jinak nikomu nepomůže.

Terapie začala měřením otázek, které měly určit povahu tetování a jeho vliv na klientku.
Položila jsem dlaň levé ruky přímo na symbol a vědomě jsem vnímala jeho energii. – Padla na mě neviditelná těžká deka. Tehdy mi došlo, že se napojuju na něco, co opravdu příjemné není a pochopila jsem, proč klientka psala to, co mi psala. Měla pravdu.

Jako první jsem vytestovala sérii otázek, kdy jsem identifikovala energetickou podstatu tohoto symbolu. Otázky byly vedeny ve stylu, jestli je toto tetování pro klientku přínosné, nebo jestli ji naopak škodí. Dále to byly otázky, jestli je možné tetování přes duchovní terapii energeticky upravit, nebo jestli máme zvolit jiný postup, nebo specifický rituál. Cest je více. Přímý léčitelský zásah je samozřejmě nejjednodušší.
Ale to byly návazné otázky, které se odvíjely od toho prvotního výstupu, protože pokud by odpověď vyšla dobře, že tetování je pro klientku prospěšné, nebo neutrální, tak by nebylo potřeba doptávat se na další doplňující dotazy.
To znamená, že terapie byla sice v základu rozvržená, ale její přesný průběh nikdo nemohl dopředu přesně znát.

Na úvodní otázky, jestli je tetování škodlivé, nebo jestli je nápomocné, jsem dostala jasnou odpověď, že je výrazně škodlivé. Následně jsem pokládala otázky, jakým způsobem postupovat dál.
Dostala jsem odpověď, že je potřeba ho na dálku energeticky zneutralizovat. Zároveň s tímto vedením jsem ale dostala radu, abych nevkládala do symbolu žádné vlastní záměry a přání. Držet se profesionálního rámce a pouze tu tíživou energii deaktivovat. Nechat klientku samu sobě, nepodsouvat jí do symbolu nic navíc.

Nebylo to ale vůbec tak jednoduché, jak to možná podle popisu zní, protože mi při vymeřování první sady otázek bylo špatně. Ta energie byla opravdu dusivá, těžká.
Nechci se v tomto článku pouštět do obecné definice daného symbolu a tvrdit že všichni a všechno s tímto obrázkem jsou automaticky špatně, ale tohle je zkrátka moje organická zkušenost z duchovní práce… Po které si ten symbol na zeď určitě nepověsím.

K provádění duchovní terapie a veškeré své duchovní práce používám i své tělo. Kromě duchovních vjemů, jako jsou obrazy nebo sdělení, dokážu energii a její podstatu fyzicky cítit. To je pro mě základní jádro mé práce. To, s čím pracuju, vždycky fyzicky vnímám.
Proto jsem položila ruku na symbol a teprve poté jsem začala pokládat otázky, chtěla jsem mít perfektní kontakt. Využít tuto podobu senzibilství naplno.

Co je na duchovní terapii nejnáročnější, je udržet stoprocentní soustředění pouze na klienta a následné opravy blokád. To vyčerpává mysl a proto si musím dávat často pauzy, abych se znovu zkoncentrovala. Terapie se tím hodně protahuje. Ale u vyměřování otázek to tak obvykle není, protože na dotazování se, nemusím vizualizovat ani nic vysílat… ale tohle náročné bylo. Jakoby ten obrázek sál.

Po stanovení řešení jsem přešla k neutralizaci symbolu. Aktivovala jsem své duchovní vedení a skrze léčitelskou sílu jsem začala na symbol působit, se záměrem ho neutralizovat.
Záměrně jsem do symbolu neukládala žádný nový program, který by měl klientku povzbuzovat směrem dobrým či špatným. Mým záměrem bylo pouze vypnout tuto energii, aby přestala být aktivní, aby přestala působit.

Tato práce byla pro mě velmi intenzivní, nevím jak to přesně verbálně popsat. Ale cítila jsem obrovskou sílu, která procházela mým tělem a na konci jsem byla úplně vyčerpaná.
Musela jsem terapii přerušit, jít si na patnáct minut lehnout a zavřít oči, abych znovu načerpala sílu. Odpadla jsem a dobrých 15 minut se mnou nebylo nic.

Pamatuju si, jak jsem byla šokovaná, že vlastně dokáže obyčejný obrázek na těle klienta udělat takto zle. Nejenom jemu, ale mně taky.
Uvědomila jsem si, jak dobrou intuici klientka měla, protože v zadání terapie jednoznačně psala, že si myslí, že jí tetování škodí, že jí ubližuje a že se ho chce zbavit. Já jsem se snažila tento její narativ nepřebírat do své léčitelské praxe, aby se nemohlo stát, že bych svojí vlastní vírou ovlivnila nebo zmanipulovala průběh její terapie.

Snažila jsem se klientku pouze vyslechnout, ale v terapii jsem musela k problému přistupovat naprosto neutrálně. A i přesto, že jsem si tuto neutralitu udržela, se mi při fyzickém kontaktu ruky se symbolem dělalo zle a ještě více zle mi bylo, když jsem ho vypínala.

Po uběhnutí potřebné pauzy jsem se znovu vrátila k práci, znovu jsem zapla odpočítávání času a šla jsem znovu vyměřit testovací otázky, přes které jsem zjišťovala, jakým způsobem moje práce zabrala a jakým způsobem symbol změnil své vlastnosti po léčitelském zásahu. Odpovědi tentokrát vycházely úplně jinak, než napoprvé.
Symbol vycházel jako neutrální a neškodící, což byl přesně můj záměr v terapii.

Takže jsem terapii uzavřela, sice velmi spokojená, ale zároveň šokovaná, že jsou takovéto věci možné. Já se v rámci své duchovní práce setkávám s různými situacemi a s různými klienty, ale na tuto konkrétní terapii asi jen tak nezapomenu.