Aluška.org: Věděním ke svobodě

Kdo vlastně byl „Q„? To je první otázka, kterou bychom si měli položit, pokud chceme pochopit fenomén konspirace QAnon.

Nebyl to slavný politik, novinář, generál ani veřejně známý whistleblower. Nebyl to ani člověk, jehož identitu bychom dnes mohli jednoduše ověřit. Q byl anonymní účet na internetových diskusních fórech. Přesto kolem něj během několika let vzniklo jedno z největších a nejbizarnějších konspiračních hnutí posledních let.

Q totiž tvrdil, že má přístup k utajovaným informacím z nejvyšších pater americké vlády. Tvrdil, že Donald Trump vede tajnou válku proti obrovské zločinecké síti uvnitř americké vlády, politiky, médií a dalších mocenských institucí. Tato údajná síť měla být tvořena mimo jiné „satanistickými pe*ofily“, kteří podle Q „ovládali svět a zneužívali děti“.

Q měl být člověkem zevnitř, který začal veřejnosti postupně odhalovat, co se skutečně děje. Jenže když se člověk podívá na samotné Q příspěvky, narazí na něco poněkud zvláštního. Místo tajných dokumentů, jmen, ověřitelných informací a konkrétních důkazů nachází krátké kryptické příspěvky, otázky, narážky, fotografie, slovní hříčky a věty, jejichž význam není vůbec jasný. A právě z tohoto materiálu vzniklo hnutí QAnon.

Identita Q

První příspěvek podepsaný jako „Q Clearance Patriot“ se objevil 28. října 2017 na anonymním diskusním fóru 4chan v sekci /pol/, tedy „Politically Incorrect“.

Příspěvek byl součástí vlákna nazvaného „Calm Before the Storm“ – „Klid před bouří“. Tento výraz nebyl náhodný. Donald Trump jej krátce předtím použil při setkání s vysokými vojenskými představiteli a později se z něj stal jeden z hlavních pojmů celého QAnon příběhu.

Q v prvním příspěvku tvrdil, že Hillary Clinton bude zatčena mezi 7:45 a 8:30 ráno 30. října 2017… Zatčena ve skutečnosti nebyla. To je poměrně důležitý detail, protože první Q předpověď selhala prakticky okamžitě. Přesto tím hnutí QAnon začínalo.

Označení Q mělo odkazovat na tzv. Q clearance, tedy bezpečnostní oprávnění používané americkým ministerstvem energetiky pro přístup k určitým utajovaným informacím. Samotné označení tak mělo vytvořit dojem, že autor není obyčejný anonymní uživatel internetu, ale člověk s přístupem k informacím z nejvyšších pater amerického státního aparátu.

Jenže existuje jeden zásadní problém: Nikdy nebylo veřejně doloženo, že Q skutečně disponoval jakoukoli takovou bezpečnostní prověrkou nebo přístupem k utajovaným informacím.

Jeho identita zůstává sporná a není jisté ani to, zda všechny příspěvky skutečně napsal jeden člověk. Výzkumníci, kteří analyzovali tisíce Q příspěvků, dokonce nalezli indicie, že jejich autorem nemusí být jediná osoba.

A tím se dostáváme k jedné z nejzajímavějších vlastností celého fenoménu. Q byl anonymní a právě jeho anonymita se paradoxně stala součástí jeho důvěryhodnosti.

Co Q psal

Pokud jste někdy viděli QAnon jen prostřednictvím jeho příznivců, možná si představujete, že Q zveřejňoval dlouhé tajné reporty nebo dokumenty. Ve skutečnosti tomu tak často nebylo.

Q příspěvky, takzvané „Q drops“, byly většinou krátké. Někdy obsahovaly několik vět, někdy otázku, někdy fotografii, někdy pouze několik slov. A někdy například: „Where we go one, we go all.“ (Kam jde jeden, tam jdeme všichni)
Nebo: „Trust the plan.“ (Věř plánu)
Nebo otázky typu: „Why is [XY] happening right now?“ (Proč se XY děje právě teď?)

Pro člověka, který se s tím setká poprvé, to může působit skoro směšně. Protože pokud si někdo přečte několik takových příspěvků, logicky si řekne: „Co tohle má být za nesmysly?“ Samotný Q drop neposkytuje dostatek informací na to, aby jeho význam dával jednoznačný smysl… Ale to nebyla chyba systému. To byl jeho systém.

Q lidem neříkal všechno. Měl je přimět hledat.

Jedním z charakteristických prvků hnutí QAnon bylo přesvědčení, že Q neposkytuje svým následovníkům hotové informace.

Dává jim „breadcrumbs“, neboli drobečky.

Něco naznačí, položí otázku, ukáže fotografii, zmíní jméno, napíše několik slov. A potom očekává, že jeho následovníci sami zjistí, co to znamená. Výraz „do your own research“, tedy „udělej si vlastní výzkum“, se stal pro hnutí QAnon typickým.

A tady začíná být celý fenomén mnohem zajímavější. Protože QAnon nebyl pouze příběh, který někdo vyprávěl svým čtenářům. Byl to příběh, na jehož tvorbě se čtenáři sami podíleli.

Výzkum hnutí QAnon ukazuje, že právě tato interaktivní stránka byla důležitá. Q publikoval krypticky a jeho následovníci měli z jeho příspěvků sami rekonstruovat údajné skryté informace. Postupně vznikaly weby, které Q příspěvky archivovaly, analyzovaly a vysvětlovaly ostatním.

Najednou tedy nešlo jen o: „Q něco tvrdí.“

Vzniklo: „Q něco naznačil.“ „My jsme zjistili, co tím myslel.“ „Podívejte, jak to souvisí s tímhle.“ „A teď se podívejte, co Trump napsal.“ „A všimněte si data.“ „A teď se vraťte k Q dropu z minulého týdne.“ … Z několika neurčitých vět mohl vzniknout obrovský příběh.

Kde Q psal

Q nezačal na běžném sociálním médiu. Jeho první příspěvky se objevily na 4chanu, anonymní nástěnce známé mimo jiné velmi volnými pravidly, anonymitou uživatelů a výraznou politickou a internetovou subkulturou.

Q se zde objevil v prostředí, kde už před ním existovali jiní anonymní uživatelé, kteří tvrdili, že mají přístup k tajným informacím z americké vlády nebo zpravodajských služeb. Q tedy nevznikl ve vzduchoprázdnu. Navazoval na již existující internetovou kulturu anonymních samozvaných „insiderů“.

Koncem roku 2017 Q přešel na 8chan, později známý jako 8kun, a právě tam pokračovala většina jeho pozdější komunikace.

4chan a 8chan nejsou klasické redakční platformy. Neexistuje tam moderátor, který by řekl: „Dobře, pane Q, když jste tak chytrej, ukažte mi prosím dokument, který vaše tvrzení dokládá.“
Není tam ověřování, není tam standardní novinářská odpovědnost. A především anonymita umožňuje tvrdit prakticky cokoli. Proto se za ni konspirátoři skrývají.

Proč Q působil jako někdo, kdo „ví“

Je to psychologická hra.
Představte si dvě věty: „Myslím si, že Donald Trump něco tajně plánuje.“
a: „Jsem člověk s přístupem k utajovaným informacím. Nemohu vám říct všechno, ale sledujte příští krok.“
Druhá věta automaticky vytváří úplně jinou atmosféru.

Q svou anonymitu spojil s příběhem o utajovaném bezpečnostním oprávnění. Nemohl ukázat dokumenty, protože „byly tajné“. Nemohl prozradit jména svých kontaktů, protože „by je ohrozil“. Nemohl vysvětlit všechno, protože „operace měla být utajovaná“.

A právě tím vzniká zvláštní logický problém: Absence důkazu se může začít vysvětlovat samotnou tajností informace.

„Nemáme důkaz, protože je to tajné.“ „Nevíme, kdo Q je, protože musí zůstat v utajení.“ „Nevíme, proč se událost nestala, protože plán byl změněn.“ „Nevidíme zatýkání, protože probíhá tajně.“ … Tím se příběh postupně stává velmi obtížně vyvratitelným a zároveň nebezpečným, protože nemá regulační mechanismy, ani záchrannou brzdu.

Co je vlastně QAnon

QAnon není jedna jediná konspirační teorie. Je to obrovský soubor vzájemně propojených tvrzení, jejichž středem je představa, že Donald Trump tajně bojuje proti mocné globální síti. Podle tohoto příběhu má tzv. „Deep State“ (hluboký stát) představovat síť zkorumpovaných politiků, úředníků a dalších mocných lidí.

Do příběhu se postupně přidaly představy o satanismu, pe*ofilii, obchodování s dětmi, tajných elitách, adrenochromu, tajných zatýkáních, manipulaci médií, volebních podvodech, tajných vojenských operacích, a takzvaném „Storm“, tedy velkém okamžiku, kdy Trump údajně odhalí a porazí své nepřátele.

QAnon tak postupně spojil velké množství starších konspiračních motivů do jednoho obrovského příběhu. Jeho kořeny částečně navazovaly na Pizzagate a další konspirační narativy, které kolovaly v internetovém prostředí kolem prezidentské kampaně v roce 2016.

Proč tomu lidé věřili

Pokud si člověk přečte samotný Q drop, může si říct: „Vždyť tam skoro nic řečeno není.“ A má pravdu. Jenže v hnutí QAnon nevytvářel významy pouze Q. Vytvářela je společně celá komunita. Jeden člověk našel souvislost, jiný ji rozpracoval dál. Třetí našel starší Q drop, který podle něj potvrzoval totéž. Čtvrtý k tomu přidal Trumpův tweet. Pátý dodal fotografii. Šestý připojil datum… A najednou vznikla interpretace, která vypadala mnohem propracovaněji, než původní neurčitý Q příspěvek.

Tohle je zásadní. QAnon byl do značné míry crowdsourcovaná konspirační teorie. Nebo jednodušeji řečeno, produkt kolektivního šílenství.

Výzkumníci, kteří analyzovali téměř 5000 archivovaných Q dropů, popsali právě tento systém šíření a interpretace. Q příspěvky byly původně publikovány na anonymních a pomíjivých nástěnkách, ale následně je různé stránky archivovaly a poskytovaly k nim interpretace. Výzkum zároveň ukázal, že ani samotné archivy se vždy neshodovaly v tom, které příspěvky lze považovat za autentické. Takže člověk často nebyl pouze čtenářem, stával se detektivem.

A právě tohle mohlo být na hnutí QAnon tak přitažlivé. Představte si, že vám někdo řekne: „Všichni ostatní vidí chaos. Ty ale můžeš vidět, co se skutečně děje.“ To je úplně jiný psychologický zážitek a jiný adrenalin, než prosté přečtení článku.

Najednou máte tajné informace, skrytý význam, neviditelného nepřítele, velkého hrdinu, komunitu lidí, kteří „vědí“, a především máte úkol. Máte něco rozluštit.

Výzkum konspiračních teorií obecně ukazuje, že lidé mohou být ke konspiračním vysvětlením přitahováni z několika motivů. Například z potřeby porozumět světu, potřeby bezpečí, potřeby kontroly, suplování nenaplněných sociálních potřeb, jako je pocit sounáležitosti, nebo identita vlastní skupiny.

V hnutí QAnon se tyto prvky velmi dobře spojily. Nemusíte být jen někdo, kdo pasivně sleduje politiku. Můžete být „Q researcher“. Můžete být člověk, který „vidí souvislosti“. Můžete být součástí skupiny, která má údajně informace, které ostatní nechápou… A to může být velmi atraktivní pocit.

Q dával lidem něco, co normální zprávy nedávají: Příběh

A navíc příběh, který měl jasně rozdělené role. Na jedné straně byli hrdinové. To byl Trump, White Hats, Q a komunita jeho následovníků.
Na druhé straně byli padouši. Deep State, „Kabala“, Politici, Média, Elity.
A mezi nimi probíhala „tajná válka“.

Takový příběh má jednu obrovskou výhodu: dokáže vysvětlit skoro všechno.

Když se stane něco, co příběh podporuje, je to důkaz.
Když se stane něco, co mu odporuje, může to být součást tajného plánu.
Když se předpověď nesplní, plán se mohl změnit.
Když média něco neinformují, je to důkaz, že média něco skrývají.
Když o Q nikdo neví, je to proto, že musí zůstat utajený.
A pokud někdo tvrdí, že je to celé nesmysl? – Je zmanipulovaný, nebo patří k nim!

Tím se vytvoří systém, který má velmi malou schopnost sám sebe opravit a pokud mu někdo propadne, je nesmírně nebezpečný pro jeho psychické zdraví.

Ale Q přece některé věci předpověděl! – Nebo ne?

Tohle je otázka, kterou bych určitě neobcházela, protože právě tady vznikla velká část legendy kolem Q. Příznivci hnutí QAnon dodnes poukazují na různé příspěvky, které podle nich předpověděly pozdější události. A některé shody mohou být na první pohled opravdu pozoruhodné. Jenže je potřeba být velmi opatrný s tím, co přesně znamená „předpověděl“.

Existuje obrovský rozdíl mezi: „Q napsal konkrétní předpověď před událostí a událost následně přesně nastala.“
a: „Q napsal neurčitou větu a po události jsme v ní našli význam, který se na ni dá napasovat.“
To druhé se dá dělat prakticky donekonečna. A právě proto bych při hodnocení Q předpovědí nepoužívala otázku: „Trefil se někdy?“ Protože téměř každý člověk, který dlouhodobě něco předpovídá, se někdy trefí.

Mnohem důležitější otázka je, kolik jeho tvrzení bylo dostatečně konkrétních, předem dostupných a následně skutečně potvrzených a kolik jich selhalo? To je úplně jiný test.

První předpověď od Q se nesplnila

Začít můžeme hned u úplného začátku. Q 28. října 2017 tvrdil, že Hillary Clinton bude zatčena 30. října ráno mezi 7:45 a 8:30. Nestalo se to.
To není žádná zpětná interpretace, je to konkrétní časové okno. A je velmi snadné ho vyhodnotit. Předpověď nevyšla a přesto Q nezmizel. Naopak, začal být stále populárnější. To je možná ještě zajímavější, než samotná nesplněná předpověď.

QAnon se naučil přežít vlastní neúspěchy

Tady vzniká jeden z nejdůležitějších mechanismů celého fenoménu. Pokud někdo řekne: „Zítra bude zatčen prezident,“ a prezident zatčen není, normální reakce je „tak to byla zřejmě špatná předpověď.“

U konspiračního systému ale může vzniknout jiné vysvětlení: „Operace byla odložena.“ Nebo: „Už proběhla, jen to veřejnost ještě neví.“ Nebo: „Tohle byla záměrná dezinformace na zmatení nepřítele.“ Nebo: „Musíme počkat, věřte plánu.“
A tím se původní tvrzení nemusí nikdy skutečně uzavřít.

Kde se QAnon začal šířit

Q nebyl jediný, kdo hnutí QAnon vytvořil. A to je další věc, která bývá přehlížena. Velmi důležitou roli sehráli lidé, kteří Q příspěvky interpretovali, archivovali a šířili. Krátce po vzniku Q se objevili první výrazní propagátoři, kteří z jeho příspěvků vytvářeli videa a interpretace. Postupně vznikaly weby, které „Q drops“ shromažďovaly a zpřístupňovaly lidem, kteří sami na 4chan nebo 8chan nechodili.

To bylo pro rozšíření konspirace QAnon zásadní, protože běžný člověk by se pravděpodobně nechtěl každý den prohrabávat anonymní nástěnkou a třídit tam bordel. Místo toho mohl otevřít video s úderným titulkem: „Q právě odhalil další důkaz!“ A někdo mu už vysvětlil, co má údajný Q drop znamenat. Tak se z několika kryptických příspěvků na žumpovém fóru stal atraktivní hotový příběh.

Q se postupně přesunul z internetové periferie do mainstreamu

V roce 2018 začal QAnon pronikat na další platformy, včetně Redditu, YouTube a sociálních sítí. Na Redditu vznikly velké komunity věnující se interpretaci Q příspěvků a jejich počty rychle rostly.

Hnutí QAnon už tedy nebylo jen podivná záležitost několika anonymních uživatelů z 4chanu. Vzniklo celé ekosystémové prostředí: archivní weby, YouTube kanály, diskusní skupiny, interpretace, memy, hashtagy, videa, konference, merchandising, a později i fyzické demonstrace.

Q přitom zůstával anonymní a to je dost fascinující. Čím větší hnutí vznikalo, tím méně bylo potřeba, aby Q osobně něco vysvětloval. Komunita už to dělala za něj.

Kdo Q skutečně byl

Existují různé teorie a investigativní práce, které se pokoušely identitu Q odhalit. Mezi nejčastěji zmiňované osoby patří Paul Furber a Ron Watkins. To nejsou náhodní uživatelé internetu, ale lidé, kteří byli přímo součástí prostředí, v němž QAnon vznikal.

Paul Furber byl jihoafrický webový programátor a aktivista z prostředí anonymních internetových nástěnek. Na 4chanu vystupoval pod přezdívkou BaruchTheScribe a patřil k prvním lidem, kteří Q příspěvky propagovali a pomáhali kolem nich budovat komunitu. Když se Q přesunul z 4chanu na 8chan, jeho příspěvky se objevovaly na boardu, který Furber spravoval. Furber později tvrdil, že Q byl z jeho prostředí „převzat“ někým jiným.

Ron Watkins byl administrátorem 8chanu a synem jeho vlastníka Jima Watkinse. Měl tedy přímý přístup k technickému prostředí platformy, na které Q v pozdější fázi působil. Watkins se později stal jedním z nejvýraznějších veřejných propagátorů hnutí QAnon a dodnes popírá, že by byl Q.

Do pátrání po jejich roli přidala zajímavý důkaz stylometrie, tedy statistická analýza způsobu psaní. Studie publikovaná v roce 2023 porovnávala jazykové charakteristiky Q příspěvků s texty třinácti potenciálních autorů. Jako dvě nejbližší shody vyšly právě Paul Furber a Ron Watkins. Výsledky zároveň naznačují, že se autorství mohlo v průběhu času změnit. Rané příspěvky vykazují větší podobnost s Furberovým stylem, zatímco pozdější část tvorby více odpovídá Watkinsovi.

To ovšem stále není důkaz, že Q byl Ron Watkins nebo Paul Furber. Stylometrie pracuje s pravděpodobností a podobností textu, nikoli s přímým důkazem toho, kdo konkrétní příspěvek skutečně napsal. Studie proto neposkytuje definitivní odpověď na otázku, kdo se za přezdívkou Q skrýval. Je také možné, že za účtem nestál po celou dobu jediný člověk. Právě možnost, že se autor nebo autoři v průběhu existence Q změnili, je jednou z hypotéz, které dostupné analýzy podporují.

A to je vlastně další zajímavá vlastnost. Celé hnutí vzniklo kolem člověka, o kterém jeho následovníci ve skutečnosti nevěděli, kdo je. A možná právě proto byl Q tak silný Kdyby Q byl známý člověk, mohli bychom jeho minulost zkontrolovat. Mohli bychom se podívat kde pracoval, jaké má vzdělání, co dělal předtím, jestli měl přístup k informacím, jestli už někdy lhal, zda má politické nebo finanční zájmy.

U anonymního autora ale nic z toho nemáte. Máte pouze příběh, který o sobě vypráví. A pokud tomuto příběhu uvěříte, začnete jeho anonymitu interpretovat jako potvrzení jeho důležitosti. „Musí zůstat anonymní.“ „Je v nebezpečí.“ „Kdybychom věděli, kdo je, zlikvidovali by ho.“ A tak se z absence identity stává další součást legendy.

Proč Q přestal psát

Důležitý zvrat přišel v prosinci 2020. Po prezidentských volbách, které Donald Trump prohrál, Q přestal zveřejňovat běžné nové příspěvky. Za poslední jednoznačně autentické „Q drops“ jsou obecně považovány příspěvky z 8. prosince 2020. Pozdější příspěvky, vydávané za Q, byly zpochybňovány.

To je zajímavé hlavně proto, že podle původního příběhu mělo přijít „Storm“, neboli velké odhalení, při kterém měl Trump porazit Deep State a mělo dojít k masovým zatýkáním… Jenže Trump v lednu 2021 Bílý dům opustil. Žádné dění typu „Storm“, které Q očekával, nepřišlo. A přesto QAnon nezmizel.

Jak může hnutí přežívat dál, když se jeho hlavní předpověď nestane???

Protože hnutí QAnon už dávno nebylo závislé pouze na Q. Vytvořilo si už vlastní komunitu, vlastní jazyk, vlastní symboly, mělo vlastní interprety a vytvořilo si pokřivený způsob, jak vysvětlovat realitu.

To znamená, že i když původní autor mlčí, komunita může příběh dál rozvíjet sama. A to je možná nejdůležitější lekce z celého QAnonu. Q nemusel být geniální prorok. Stačilo, že vytvořil dostatečně otevřený atraktivní rámec, do kterého mohli další lidé doplňovat vlastní významy.

Co Q skutečně předpověděl

Některé Q příspěvky lze zpětně interpretovat jako předpovědi událostí, které později nastaly. To ale samo o sobě neprokazuje, že Q disponoval tajnými informacemi. U každého údajného „trefení“ je nutné zjistit:

1. Co přesně Q napsal?
2. Kdy to napsal?
3. Byla informace skutečně zveřejněna před událostí?
4. Byla dostatečně konkrétní?
5. Byla událost skutečně nepravděpodobná, nebo šlo o něco, co se dalo rozumně očekávat?
6. Kolik dalších předpovědí se nesplnilo?
7. Nebyl význam příspěvku přidán až zpětně komunitou?

S tímto postupem se z „Q to předpověděl“ velmi snadno stane pouze: „Po události jsme v jeho neurčitém příspěvku našli něco, co se na ni dá napasovat.“ A to v žádném případě není totéž, jako skutečná předpověď.

Přehled předpovědí Q

Problém s tvrzením, že „Q to věděl předem“

Tady je dobré uvést jednoduchý příklad. Představme si, že někdo napíše: „Trump něco udělá. Sledujte jeho další kroky.“ O týden později Trump něco udělá.

Můžeme říct: „Q to předpověděl!“
Ale také můžeme říct: „Q napsal něco natolik neurčitého, že se to dá napasovat na obrovské množství budoucích událostí.“
Druhé vysvětlení je metodologicky mnohem střízlivější.

A pokud máme několik tisíc podobných příspěvků, je téměř nevyhnutelné, že se některé jejich formulace budou náhodou překrývat s pozdějšími událostmi. Proto nestačí hledat jenom trefy. Musíme počítat také střelbu vedle.

A právě tady je QAnon fascinující. Když se na QAnon podíváme zvenku, může působit jako obrovská skupina lidí, která uvěřila několika absurdním příspěvkům anonymního člověka. Jenže to je příliš jednoduchý pohled. Ve skutečnosti šlo o kolektivní proces vytváření významu.

Q poskytoval materiál, komunita hledala souvislosti. Influenceři vytvářeli interpretace, sociální sítě je šířily. A každá další interpretace mohla zpětně posilovat přesvědčení, že původní Q skutečně něco věděl.

To je důležité, protože když člověk dostane samotný Q drop, může být úplně nesrozumitelný. Když mu ale někdo přidá:„Podívej se na tenhle tweet.“ „Podívej se na Trumpovo gesto.“ „Podívej se na datum.“ „Podívej se na starý Q drop.“ „Podívej se, co se stalo v roce 2016.“ … najednou vznikne příběh. A člověk už nečte Q. Čte interpretaci Q.

Potřeba „vědět něco, co ostatní nevědí“

Tohle je podle mě jedna z nejzajímavějších věcí na celém fenoménu. Konspirační teorie mohou člověku nabídnout pocit, že rozumí světu lépe, než lidé kolem něj. Výzkum dlouhodobě spojuje konspirační přesvědčení s potřebou porozumění, kontroly, bezpečí a sociálního začlenění. QAnon k tomu přidal ještě velmi silný prvek: pocit, že jste součástí tajného poznání.

Nejste člověk, který naletěl nesmyslu. Jste člověk, který ✨prohlédl✨.
Nejste zmatený, ale vy ✨Vidíte souvislosti✨
Nejste outsider, jste ✨součástí lidí, kteří vědí✨

A pokud vám někdo řekne, že se mýlíte, nemusí to být vnímáno jako obyčejná kritika. Může to být vnímáno jako útok na vaši identitu.

Výzkum rozhovorů s lidmi, jejichž rodinní příslušníci věřili QAnonu, například popisuje, jak se při konfliktech kolem těchto přesvědčení může stát samotná otázka „kdo má pravdu“ součástí identity a vztahového konfliktu.

A teď přichází nepříjemná otázka

Co když Q vůbec nebyl tím, za koho se vydával? Co když za účtem nebyl žádný vysoce postavený vládní insider? Co když šlo o anonymního internetového autora, nebo dokonce více autorů? Co když část příběhu vznikla jako trolling a až následně se z něj stalo skutečné hnutí? A co když největší síla QAnonu vůbec nebyla v tom, co Q napsal, ale v tom, co do jeho příspěvků doplnili ostatní?

To jsou otázky, které jsou podle mě mnohem zajímavější než prosté „Je Q pravý, nebo falešný?“ Protože i kdybychom zítra definitivně zjistili, kdo Q byl, stále bychom měli před sebou otázku: Jak se mohlo stát, že z několika kryptických anonymních příspěvků vzniklo mezinárodní hnutí?

QAnon nebyl jen příběh o Q. A možná právě proto je dnes mnohem důležitější studovat celkové hnutí QAnon, než samotného Q. Q mohl být jeden člověk, mohli být i dva, mohlo jich být více. Jeho skutečná identita nemusí být nikdy definitivně prokázána. Ale jeho příběh už dávno nežije pouze v jeho rukou. Žije v lidech, kteří jeho příspěvky archivují, interpretují, hledají nové souvislosti, čekají na další „Storm“ a dodnes věří, že původní plán pouze čeká na své naplnění.

To je důvod, proč je QAnon tak pozoruhodný fenomén. Ne proto, že by anonymní Q dokázal přesvědčivě dokázat, že měl přístup k tajným informacím. Ale proto, že dokázal vytvořit informační hru, ve které důkazy nebyly potřeba ve stejné podobě jako u běžného novinářského tvrzení. Stačilo prostě něco neurčitě naznačit a komunita si sama doplnila zbytek.

Co víme o Q s jistotou

Můžeme říct, že první známé Q příspěvky se objevily na 4chanu v říjnu 2017.
Autor se prezentoval jako člověk s vysokým bezpečnostním oprávněním a přístupem k tajným informacím.
Jeho první konkrétní předpověď o zatčení Hillary Clintonové se nesplnila.
Q následně přesunul svou aktivitu na 8chan a později 8kun.
Kolem jeho příspěvků vznikla rozsáhlá komunita interpretů a archivářů.
QAnon postupně spojil množství různých konspiračních narativů do jednoho velkého příběhu.
Identita Q nebyla definitivně veřejně potvrzena.
Výzkumy naznačují, že různé části Q textů mohly pocházet od různých autorů.
Poslední jednoznačně autentické Q příspěvky pocházejí z prosince 2020.
… a přesto hnutí QAnon přežilo i po odchodu Q.

Q zmizel, ale QAnon ne

Kdyby bylo celé hnutí založeno pouze na schopnosti jednoho geniálního insidera předávat tajné informace, jeho zmizením by mělo skončit… Nestalo se tak.

Q přestal psát, ale komunita pokračovala. Vznikaly nové interpretace, nové předpovědi, přišli noví „insideři“, vznikla nová vysvětlení toho, proč se předchozí předpovědi nesplnily.

Hnutí QAnon nebylo závislé na tom, jestli Q skutečně měl tajné informace. Bylo závislé na tom, jestli lidé stále chtěli věřit, že za chaotickým světem existuje skrytý plán, který někdo konečně odhalí. A to je fascinující.

Protože když jsem se s tím kdysi setkala, také jsem nechápala, co na tom kdo vidí. Četla jsem pár interpretací a moje reakce byla v podstatě: „Co to má být? Vždyť to nedává žádný smysl.“
Jenže to byla vlastně špatně položená otázka, protože QAnon nebyl o kvalitě jednotlivých textů. Byl o tom, co se stane, když dáte dostatečně velké skupině lidí anonymní hádanku apřesvědčíte je, že její autor má přístup k tajnému poznání, a necháte je společně hledat význam. Pak už nepotřebujete, aby Q všechno vysvětloval. Vysvětlí to za něj sama komunita.

Zdokumentované případy, kdy lidé páchali násilné a trestné činy pod vlivem QAnon

Tohle je důvod, proč jsem se vlastně pustila do deep dive na téma QAnon. Ono to totiž není jenom neškodné internetové tlachání. QAnon šířil mezi lidmi nebezpečnou psychózu a hnal je do extremismu. Existují zdokumentované případy, kdy lidé jednali pod vlivem QAnon, nebo s ním spojených konspiračních narativů, a jejich jednání vedlo k reálné újmě, násilí nebo trestné činnosti.

Pizzagate: pachatel Edgar Maddison Welch (2016): Muž, který uvěřil konspirační teorii o údajném pe.ofilním kruhu v pizzerii Comet Ping Pong ve Washingtonu, přijel ozbrojený do tohoto podniku a několikrát vystřelil. Nikdo nebyl zraněn. Konspirace Pizzagate předchází samotnému Q, ale QAnon na tuto konspiraci později navázal.

Útok na Capitol, 6. ledna 2021: Mezi účastníky útoku byli lidé, kteří se otevřeně hlásili k hnutí QAnon. Nejznámější je Jake Angeli, „QAnon Shaman“. Tady je ale fér říct i to, že ne každý účastník útoku byl ověřený QAnon stoupenec a samotný útok tudíž nelze připsat čistě hnutí QAnon.

Existují také případy únosů dětí, vyhrožování politikům, obtěžování zdravotníků a dalších lidí, kde QAnon nebo příbuzné konspirační narativy hrály roli v motivaci pachatele. 

QAnon není organizace. Není to tak, že existuje centrála QAnon, která někomu řekne „běž tam a udělej X“. Je to spíš ekosystém anonymních příspěvků, interpretací, influencerů a komunity, která si jednotlivé „Q drops“ vykládá a dál rozpracovává.

Přehled násilných a trestných činů spojených s QAnon hnutím

Většina lidí, kteří věří QAnon, násilí nepáchá. Přesto existuje nemalá zdokumentovaná skupina případů, kdy jednotlivci své jednání výslovně spojovali s QAnon nebo s konspiračními narativy, které QAnon šíří. Většina QAnon věřících zůstává u online aktivity, ale desítky příznivců byly spojovány s vraždami, násilím, únosy a dalšími trestnými činy.

FBI už v roce 2019 označila hnutí QAnon a podobné konspirační teorie za potenciální faktor domácího extremismu, protože podle jeho hodnocení mohou u některých jednotlivců motivovat kriminalitu a násilí.

Problém konspirace prostě není jen v tom, že to je kravina. Problém nastává ve chvíli, kdy se člověk začne podle jejího příběhu rozhodovat v reálném světě. A přesně tady už je tenká linie mezi „někdo věří blbostem na internetu“ k „někdo podle té blbosti vezme pušku, unese dítě nebo začne považovat souseda za agenta a nepřítele“. Otázka jenom je, jak moc je náchylný na psychózu a jak moc tomu propadne.

Ne každý člověk, který věří na QAnon, se automaticky stane násilníkem nebo pachatelem trestného činu. To by bylo absurdní zjednodušení. Zajímavější je něco jiného. V některých zdokumentovaných případech se konspirační přesvědčení stalo přímou součástí rozhodování člověka v reálném světě.

Člověk nepřijel k Hoover Dam proto, že „četl hloupé články“. Přijel tam proto, že uvěřil příběhu o tajné vládní operaci natolik, že kvůli němu podnikl ozbrojenou akci. Jiný člověk nezastřelil mafiánského bosse jen proto, že měl nějaký politický názor. Jeho jednání bylo zasazeno do přesvědčení, že bojuje proti údajné součásti „Deep State“. A v dalších případech lidé zasahovali do péče o vlastní nebo cizí děti, protože uvěřili, že za běžnými institucemi ve skutečnosti stojí tajná síť únosců a pe.ofilů.

A proto se vyplatí být před konspiračními teoriemi na pozoru. Ne proto, že jsou bizarní, ale protože nikdy nevíme, co člověka přesvědčí udělat.