Aluška.org: Věděním ke svobodě

Během svých putování světem alternativna a tématikou duchovního rozvoje, jsem opakovaně narazila na tuto otázku. Dokonce jsem ji našla i rozebíranou v několika knihách, například od Františka Bardona Brána k opravdovému zasvěcení a také v knize Romana Zemana Pravda mezi nebem a zemí.
Zatímco Bardon byl za praxi a trénink, ve druhé zmíněné knize byl jakýkoli trénink mimosmyslových, paranormálních a jiných duchovních schopností čtenáři zapovězen. Odůvodnění takového doporučení bylo značně chabé… prý je to proti přirozenosti. S čím člověk už nepřišel, do toho nemá vrtat.

Touto poučkou jsem se samozřejmě neřídila a dala jsem přednost vlastní zkušenosti před nápodobou, protože z pouhé nápodoby, nepodložené vlastním poznáním, člověk nic nezíská. Maximálně omezující zákaz v hlavě, který mu pak brání v experimentech, které by ho právě mohly posunout dál. I něco, z čeho se následně vyklube průšvih, je v konečném důsledku cenná zkušenost. I tehdy, kdy dostaneme přes prsty, rosteme a rozvíjíme se.

Podle mě je naopak proti lidské, vesmírné i jakékoli jiné přirozenosti NEtrénovat, protože v životě platí, že bez práce nejsou koláče a učení mistři z nebe nepadají. Učení mistři se postupně vyvíjejí, praxí a neustálým vzděláváním.
Jakmile mám o něco zájem, vidím že na to mám talent a mám na to hlavu, objevuji svůj životní potenciál a v takovém případě udělám blbost, pokud to netrénuji. A je jedno, jestli chci hrát na klavír, jestli chci udělat vysokou školu, jestli chci zlepšit své sociální dovednosti, nebo jestli mě zajímá psychotronika, léčitelství, nebo jakýkoli jiný obor. Není v tom rozdíl. V alternativě je akorát hodně velká nevýhoda v tom, že není ucelené ani názvosloví, natož techniky jako takové, takže se ve většině případů jedná o věčnou improvizaci. Nemožné to rozhodně není, jen je to ztíženo tím, že jen málokdy najdete návod v krocích typu A B C.

Chceš-li být v něčem dobrý a vyniknout, bez tréninku to nepůjde. Pokud totiž netrénuji, logicky zakrním a nikam nedojdu. Proto podobné rady považuji za tendenční manipulaci, snahu odlákat lidi se slibným potenciálem od toho, aby jednou dosáhli lepších výsledků, než dotyčný s ohroženým egem, který se jejich potenciálu může bát a může se jejich intelektem a vlohami cítit ohrožen. Přesně takový pocit jsem měla z lidí, kteří svým následovníkům radili, aby hlavně nic netrénovali. Ve chvíli, kdy je totiž někdo přerostl, se mohli závistí zadusit.

Pokud jste u sebe objevili vzácné vlohy a řešíte otázku, jestli je správné je rozvíjet, celá věc záleží pouze na vaší vůli, na vašem rozhodnutí a na vašem cíli. Pokud to rozvíjet chcete, tak je to správné.

Co rozvíjet, záleží plně na vašem individuálním talentu. V životě jsem neviděla dva lidi, kterým by fungovala a vyhovovala stejně dobře ta samá věc, i když byli oba nadaní. Musíte si první určit své zaměření a poté hledat vhodnou techniku.

Od čeho bych vás určitě odrazovala už na začátku, jsou pouze dvě věci:
Zaprvé je to černá magie. Nestojí to za to a ani není potřebné se tímto směrem vydat, pokud něčeho chcete dosáhnout. Velké věci můžete dokázat i čistě, bez toho abyste si zašpinili ruce, dokonce tak dojdete mnohem dál.
Druhá věc, od které bych vás rozhodně odrazovala, je následování hlasu svého strachu a zákazů. Nenechte se omezit ani zastrašit poučkami, zákazy a názory svého okolí, nebo autorit. Místo toho následujte svůj vlastní pocit a své vlastní chtění. Je to jediný skutečně autentický hlas, který vás vede správnou cestou. Jen vy víte, co chcete a kam jdete. Jen vy instinktivně cítíte, jak toho můžete dosáhnout. Jen vy sami víte, jaké jsou vaše možnosti a limity, na co si ještě troufnete a na co nemáte… Ostatní to neví a proto vám nikdy neporadí lépe, než vy sami. Vše ostatní, vnější, může být buď podpora, nebo rušivý vliv, který vás může zbytečně zpomalit, nebo vychýlit z vašeho směru.

Abych byla konkrétnější…
Astrální cestování jsem nerozvinula spontánně nicneděláním, ale trénovala jsem ho aktivně podle knihy Cesty mimo tělo. Jakmile jsem se naučila vycítit správný moment a osvojila jsem si některé techniky ze zmíněné knihy, to co mělo předtím podobu nahodilých a nekontrolovatelných momentů, postupně získalo smysl, formu a přineslo to i nějaké ty výsledky. Ne každá technika ve zmíněné knize mi fungovala, což je právě to, o čem jsem psala už na začátku tohoto článku. Každý člověk je jiný a dokud nezkusíš, tak nevíš… ale velká výhoda knihy Cesty mimo tělo je, že na každý úkol, kterého chceme docílit, nabízí hned několik metod jak na to, takže je z čeho vybírat. Luxus, který žádná jiná kniha o AC nenabízí a že jsem přečetla snad všechny, co byly na trhu…

Hodně zlomový byl pro mne také kurz vidění třetím okem. To jsou ta školení, kde lidé se zavřenýma, zaslepenýma očima, nebo s černou maskou na obličeji, vidí věci, vidí barevné papíry, vidí lidi, čtou text, orientují se v prostoru…

Ačkoli na internetu najdete články, které vám vysvětlí, že to je samozřejmě podvod a že to nemůže fungovat, z vlastní zkušenosti vás mohu ujistit, že to opravdu podvod není. Na rozdíl od novinářů, kteří maximálně někoho vyzpovídali na kameru, jsem si to zaplatila a poctivě absolvovala.
Viděla jsem co jsem měla vidět i se zavřenýma očima, i přes dvě zimní čepice naražené na hlavě… ale musela jsem se k tomu náležitě rozcvičit.
Zároveň však dodávám, že málo lidí, kteří se na takový kurz dostaví, mají vlohy a dají tomu čas navíc, takže se nikomu nedá zaručit úspěch. Lektor prostě nemá kontrolu nad tím, jaký se mu sejde materiál.

To, jestli vám takový kurz něco dá, záleží na tom, jestli máte vlohy a jestli následně cvičíte dál a rozvíjíte to. Takže z dvaceti lidí oslaví úspěch třeba dva, ti nadaní a pilní, kteří si udělali čas navíc na další trénink. Za jeden víkend, bez následného cvičení, se to stihnout nedá. To je jen na úvod, aby člověk pochopil, jak to funguje a jak se to cvičí.
Většina lidí vyhodí peníze a odnese si certifikátek, protože od toho čekají něco jiného, netrénují, ani sami sobě nevěří, že by to mohli umět, takže tomu nedají plnou pozornost… podvod to rozhodně není. Je to ale asi důvod, proč o tom spíš najdete víc pomluvy, než chválu. (Když zaplatím za kurz, kde mi to moc nejde, chlubit se tím pochopitelně nebudu.)

V těchto kurzech jsem si vedla tak dobře, že jsem z toho byla úplně šokovaná. Když kurzy skončily, vyvinula jsem na základě toho, co jsem se tam naučila, své vlastní techniky, kterými jsem rozšiřovala své vlohy a výsledky byly ohromující.
Zároveň jsem však také zjistila, že jakmile přestanu trénovat, vidění se do dvou měsíců postupně uzavírá, slábne, až se vátí zpět na výchozí hodnoty, takže pokud si to člověk chce udržet, musel by trénovat průběžně pořád.  Pro mne to však byl velmi důležitý důkaz o tom, že můžu svou pílí rozvinout pozoruhodné vlastnosti a záleží jenom na mě, jestli tomu věnuji čas a pozornost. A otevřela se mi možnost, kdykoli to pošťouchnout, kdybych se náhodou začala nudit a chtěla se tímto směrem nastimulovat.
Pokud hledáte, tohle je zrovna věc, kterou za sebe doporučit můžu. Je to zajímavé, poučné a bezpečné. Vzpomínám na tu zkušenost s vděčností a jsem ráda, že jsem do toho šla. Byl to důležitý bod v mém rozvoji.
Jednu dobu jsem z toho byla tak načatá, že jsem si říkala, že bych mohla ty své odvozené techniky zahrnout do některé ze svých příštích knih, ale do této fáze výuky jasnovidectví jsem se zatím nedostala. Navíc tu pořád zůstává ten ošemetný problém, že nemůžeš jedno cvičení naroubovat všem lidem a čekat od nich stejné výsledky.

Hodně dobré zkušenosti jsem měla také s programem HemiSync, na který jsem našla doporučení úplnou náhodou, ve videu jednoho amerického duchovního učitele. Vyprávěl o starých nahrávkách, kdy meditujete a vizualizujete, zatímco se vám do uší pouští šum. Napsala jsem o daném programu několik článků. (Gateway Process 1: Utajovaná technika má moc zhmotnit vysněnou realitu)

Nějaká dobrá duše ty staré nahrávky vrzla na internet a je to hned několik GB. Ze sedmi CD jsem dodělala dvě a zatím jsem se nedostala dál… po dokončení druhého CD mi bylo prostě tak moc dobře a tolik mi to dalo, že mě to uspokojilo a přestala jsem mít potřebu dál trénovat. Je tedy možné, že plný potenciál tohoto meditačního programu teprve v budoucnosti objevím.
Na jednom dílu jsem strávila třeba jeden nebo dva měsíce a měla jsem etapy, kdy jsem to cvičila každý večer a vyloženě jsem se na to těšila, protože mi to dělalo neuvěřitelně dobře. Ačkoli jsem mívala extrémě lehký spánek, výborně jsem u těch nahrávek usínala a uváděly mě to naprostého psychického klidu, který mi vydržel i následující den.
Tréninkem HemiSyncu se u mne nerozvíjely vyloženě jasnozřivé schopnosti, i když je pravda, že pár zajímavých večerů jsem s těmi šumy zažila, hlavně když to člověk poslouchá v polospánku. Ale pomohlo mi to energeticky. Začala jsem být velmi odolná a stabilní vůči vnějšímu narušení. Přestalo se mi dělávat blbě a přestalo mě zajímat, kdo má jakou energii, protože už mě to neovlivňovalo. Navíc to položilo základy v mé následné lečitelské praxi, protože část programu HemiSync obsahuje metody pro sebeléčení silou mysli a vizualizace. Páchala jsem na sobě experimenty, co to jen šlo, a bylo mi pořád líp a líp. HemiSync je výborný program, ale má jednu drobnou vadu… není v češtině.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2024