Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dvě ukázky z knihy ,,Svět za oponou“

1. Úryvek z kapitoly ,,Doba temna“, strana 54:

Lenka seděla ve škole jako na trní. Nemohla se dočkat, až vyrazí do lesa

a naučí se něco nového. Všechny ty věci, které se vykládaly v hodinách a které

četla v učebnicích, pro ni najednou byly nezajímavé a nepotřebné. Snažila se

udržet pozornost a pořád si opakovala, že škola je základ života, ale její srdce ji

i přesto táhlo za Evelin a Atrejem.

Když zvonek ohlásil konec poslední hodiny, vyrazila domů co nejrychleji,

aby mohla zahodit batoh do kouta a hned pospíchala za přírodními bytostmi,

které ji už čekaly.

Když přišla na kraj lesa, uviděla pár desítek metrů od sebe Evelin. Zrzavá

víla se usmívala a mávala rukou, jako by Lenku zvala k sobě.

„Vítej, Kaliopé. Zavedu tě nyní na správné místo,“ řekla, když k ní Lenka

přiběhla.

Vydaly se spolu na nejvyšší kopec, který se tyčil vysoko nad lesem. Cesta

příjemně ubíhala, Lenka se zvědavě rozhlížela po okolí a Evelin vysvětlovala

různé úkoly bytostí a úkazy, které se po cestě objevily.

„Poslyš Evelin, říkala jsi, že tu máš úkol učitele, ochránce a průvodce. Jako

průvodce provázíš všechny lidi, kteří do tohoto lesa vstoupí?“ zajímala se

Lenka.

„Tak to není,“ zavrtěla hlavou víla. „Lesní průvodce hlídá pouze lidi, kteří

mají určitý druh vyzařování. Jsou lidé, kteří svojí nízkou energií narušují

příjemnou harmonii našeho společenství. Před takovými se částečně

skrýváme, ale vždy je někdo bedlivě pozoruje. Takové úkoly spadají na mne.

Nebo naopak lidé jako ty, kteří s námi mluví, nebo mají dobré energie, jsou pro

nás velmi zajímaví a takové nejčastěji doprovázím. V lesích neexistuje žádné

slepé místo. Každý strom, rostlina, dokonce i kámen má vědomí a o každém

kroku lidí víme. Často je pozorujeme a snažíme se je pochopit. Přírodní bytosti

své poznatky a vědomí sdílí, protože mají přístup k vesmírnému vědomí, ze

kterého je možné se vše dozvědět. Lesní průvodce funguje proto jako posel

pro ostatní a jako učitel, pokud člověk chce navázat kontakt. To se ale často

nestává. Přitom veškerá příroda potřebuje lidský dotek a lásku.“

„Ano, říkala jsi, že člověk je nejvyšší bytost ve vesmíru,“ vzpomněla si

Lenka. „Souvisí snad potřeba lásky v přírodě s božskou podstatou člověka?“

Evelin otevřela široce oči. „Učíš se rychle. Vidím, že vědomosti, které jsi

dostala, skutečně používáš. Ano, je to tak. Brzy se dozvíš o lidské bytosti více,

nyní ale dávej pozor na jiné věci.“

Ukázala prstem před sebe a Lenka ztuhla. Nacházely se na vrcholu

nejvyššího kopce, který se tyčil nad lesy a nabízel nádherný výhled. Ještě

zajímavější však bylo, že pár metrů od nich stála obrovská postava, držící

v pravé ruce hůl a bedlivě je pozorovala.

Lenka stála na místě, čekala, co se bude dít, a mezitím se snažila toto zjevení

nějak zařadit. Sledovala jeho výšku, která se s rozměry člověka nedala srovnat,

neboť ho značně převyšovala. Lenka ji odhadovala na dva a půl metru, možná

více. Co ji však upoutalo, byla dobrotivá mužská tvář, kterou zdobily souměrně

tvořené vrásky a dlouhé vousy porostlé mechem. Nebylo pochyb, jistě stála

před nejvyšší bytostí tohoto lesa.

Ohlédla se na Evelin, která mírně sklonila hlavu, pomalu ustoupila a mlčky

naznačila Lence rukou, aby se nebála a šla dál sama. Potom se pomalu

rozplynula.

2. Úryvek z kapitoly ,,Vesmírná znamení“, strana 122:

„Životní cestu lidské bytosti vždy doprovází znamení, která vytvářejí

andělé i duše člověka. Znamení ukazují, jak si udržet správnou životní cestu,

aby člověk dospěl ke splnění svého úkolu. Je však pouze na něm, bude-li se

podle nich řídit…“

Když Lachesis dočetla úryvek z knihy, Ataris pokračoval:

„Lidská duše si před zrozením do těla plánuje svůj život za pomoci andělů.

Každý člověk má určený úkol, který na něj čeká a každý člověk má danou cestu,

aby ho splnil. V tomto systému ale člověk po zrození zapomíná vše, co plánoval

a začíná s holýma rukama. Odehrává se dění, které směřuje k naplnění jeho

poslání a aby se člověk neztratil, dostává nápovědy, které mu ukazují, kudy se

vydat a co kde hledat. Bohužel většina lidí neumí ve znameních číst a nikdy by

je to ani nenapadlo se po nich dívat, protože jim to nikdo neřekl a neukázal.

Proto lidé bloudí nazdařbůh a marní svůj čas zbytečnostmi. Když sejdou ze

svého životního poslání, cítí prázdnotu a smutek.

Každou cestou je do určité míry možné se vrátit zpět ke svému úkolu, ale

vždy jen po určitou dobu. Jakmile člověk překročí určitý bod a čas pro jeho

vzpamatování vypršel, už neexistuje cesta zpět. Jakmile se životní poslání

ztratí a už není možné se k němu dostat, znamení z lidského života odejdou.

Potom už člověk jen bloudí, žije prázdně a umírá s pocitem nenaplnění.

Bodem, ze kterého už není návratu, bohužel prochází až příliš mnoho duší.

Dokud znamení přicházejí, znamená to, že stále existuje cesta, jak svůj

život naplnit. Tato znamení mají původ nejen v naší duši, ale pocházejí

i od jiných bytostí, od andělů, vesmírných duchů, elementárních bytostí nebo

přes božské napojení od jiných lidí.

Nápovědy je nutné vnímat pozorně a vždy se ptát svého srdce, kde

sídlí intuice, co nám to či ono znamení má říct. Srdce člověka vždy táhne

prostřednictvím touhy tak, kam je to potřeba.

Zásadní nápověda v životě každého člověka je to, co ho baví a po čem

z hloubi své duše touží. Každý by měl odmalička pěstovat to, co miluje a pro co

má nadání, protože právě to je jeho životní úkol a to ho dovede ke zdárnému

cíli. Další úkoly přijdou po cestě, kterou se správně vydá, protože vedle

hlavního smyslu života je mnoho klíčových situací, které mohou být důležité

nejen pro vlastní osobu, ale také pro jiné lidi, kteří hledají také.

Pamatuj, že nápovědy pro život fungují na principu rezonance. Na čem

rezonuješ, to přitahuješ. Co přitahuješ, toho si všímáš. Stejně to platí i naopak.

Způsob, jakým má každý označenou životní cestu, se liší individuálně. Co

člověk, to jiná znamení a jiný stupeň schopnosti je vnímat. Přesto se nápovědy

pohybují v určitém rámci podobností.

Například sny. To je velmi častý a skvělý způsob, jakým mohou znamení

přicházet. Pokud si svůj sen pamatuješ, znamená to, že ukrývá podstatné

poselství, kterému by ses měla snažit porozumět. Vždy je dobré děj snu

zjednodušit tak, abys mohla vidět jeho obraznosti. Většina snů mluví

v podobenstvích a symbolech, které je třeba správně rozluštit.

Úryvky z knihy Svět za oponou jsou určeny k libovolnému šíření pouze za účelem propagace knihy a recenzí.

© Alue K. Loskotová, https://aluska.org/

► Přejít zpět na hlavní nabídku o knize ◄