V domě, ve kterém umřel náš děda, teď straší. Jak ho očistit, abychom tam mohli normálně bydlet?

6.5.2019 v Poradna 4
Pokud ve vašem domě straší, existují jednoduché postupy, kterými můžete začít a zvládne je naprosto každý. Více se dozvíte v dnešním vybraném dopisu z mailové poradny.

Dotaz:

Dobry den,
Cetl jsem Vase odpovedi na Vasich strankach. A taky bych se chtel sverit. A zaroven poprosit o radu.
Je tomu uz nekolik let co umrel deda. Otec meho taty. Bohuzel umrel v dome, v loznici, na posteli kdyz zrejme vstaval rano. Vzdy mi rikala mamca ze kdyz tam spali, tak slysela kroky po schodech do patra. A rika ze se v tom baraku uplne neciti dobre. Ze je nejista. Nas pes je uz hodne stary ale drive kdyz tam s nami jezdil tak casto treba koukal z obyvaku do chodby. Do tmy.
Jednou se nam stalo ze byla slysena rana a v kuchyni na zemi byly pribory ktere byly na sektorce umyte. Ja osobne jsem nikdy toho moc nezazil. Az na ty pribory.
Az nyni jsme byli na chate s pritelkyni pres noc. A v obyvaku z niceho nic zhaslo svetlo. A po nejake dobe se rozsvitilo. Zadny vypadek elektriky nebyl. Jeste ten den jsem si byl popovidat s dedou uvnitr baraku a taky na hrbitove kde jsou pohrbeni ostatni z rodiny. A predstavil jsem jim i mou pritelkyni. Dedu jsem poprosil ze by jsme chteli zde bydlet aby nas nestrasil ze se bojime a at v klidu odejde. A pak se to vecer stalo s tim svetlem.
Pred rokem a ctvrt nam umrel strejda. Bratr meho taty. Neumrel v baraku ale v nemocnici. Jelikoz mel jen uz dceru a nas, tak jeho dcera nas poprosila aby jsme dali urnu do baraku a na jare ho dame  na hrbitov. Tak se chci zeptat zda jsme nemohli neco zpusobit tim ze tam strejda(urna) byla pres zimu. A zaroven na dedu jestli tam stale jeste nemuze byt. Ci neco jineho. Po smrti dedy jsme zapalili svicky a otevreli okna.
Predem dekuji ze si prectete muj pribeh a budu velmi rad kdyz mi poradite.
Radi by jsme tam v budoucnu bydleli a meli deti. Ale zaroven se bojime tohoto. Barak se nam samozrejme nechce prodavat aby v nem bydlel nekdo cizi.

Tom



 

Odpověď:
Dobrý den,
Od počítače se dají shrnout jen teoretické možnosti, ale není jich naštěstí mnoho a řešení vidím docela levně a jednoduše.

.
První varianta je, že tam skutečně děda zůstal. V takovém případě by měla rozhodně fungovat modlitba k jeho duši, ale ne na hřbitově. Když člověk umře, tak tady zůstává ještě pár dnů, někdy doprovází své tělo cca první tři dny, než odejde do nebe. Ale záleží hodně na jeho vůli a na tom, jaké místo ho nejvíce přitahuje.
Třeba moje máma, když zemřela, tak se jako duše účastnila prvního z dědických sezení, stála v rohu místnosti za zády soudce a byla dost nešťastná z toho, co se dělo. Odešla do nebe až po dvou měsících, protože jí to nedalo a pořád sledovala, co se tady děje. Trvalo delší dobu ji přesvědčit, ať už se na to vykašle a jde v klidu na odpočinek. Mnohdy duše, které odešly za blbých okolností a nechaly za sebou problémy, dluhy, nevysvětlené konflikty, atd. mají pocit zodpovědnosti a prostě jim to nedá a musí vidět, jak se ta situace dál rozvíjí.
.
Takže to není tak, že každá duše musí jít podle určitého mustru a v konkrétní čas odejít na konkrétní místo. Nene, člověk je svobodná duše a sám si vybere, kde po smrti zůstane a jestli do nebe odejde, případně jestli tady bude něco sledovat a odloží si to o pár měsíců, nebo let. Případně se i může stát, že člověk nechápe kde je a že umřel, třeba když umře náhle ve vysoké rychlosti na dálnici, vyletí z těla a kouká kde je, pak se může seknout a dělat hlouposti.
.
Pokud jste dědu žádal o to, aby odešel do nebe a večer vám v domě blblo světlo, chápala bych to jako znamení, že na hřbitově není, že zůstal u sebe doma a zopakovala bych znova svoji prosbu DOMA. Problém nemáte na hřbitově ale v domě, proto je potřeba soustředit pozornost a rituály pouze na dům. U toho bych si představila, jak se nad celým naším domem otevírá obrovský bílý portál se světlem a dědu, jak do toho světelného portálu vstupuje. Pokud by to nepomohlo a pořád se v domě něco dělo, přistoupila bych k další variantě.
.
Je možné, že to ve skutečnosti není děda, ale nějaký zbytkový otisk. Když člověk umírá, tak v tu chvíli smrti, kdy se vysune duše ven, tělo vyzáří podstatnou dávku destrukce, která pak na místě ulpívá. Proto taky bývají nemocnice a obecně místa kde umřelo hodně lidí, plné duchů a jsou silně destruktivní. Někteří duchové nechtějí odejít, a ještě z té smrti těl zůstávají v budově otisky, které nikdo nečistí.
Problém u těchto otisků je, že dělají dobře různým energetickým parazitům, které toto místo následně přitahuje, můžou se tam usadit a celý problém zhoršovat ještě celé roky poté.
.
Z toho důvodu bych přistoupila k vykuřování kompletně celého domu, ne pouze místnosti, kde děda umřel. Návod jak na to, najdete zde:
.

.
Přihodím ještě krátce do mlýna svoji zkušenost s tímto vykuřováním. Když jsem se naposledy stěhovala, tak byl dům, ve kterém teď sídlím, naprosto neskutečně zaprasený od destruktivní energie. Bylo to vidět už na začátku, ale že až tak moc, to jsem teda nečekala… Přitom v něm údajně předtím nikdo nebydlel a byl postavený nově, takže šlo o špínu po stavitelích  a majitelích.
Bylo to naprosto šílené, třeba jsem v noci spala a po chodbě slyším přes zeď, jak někdo jde a ztěžka dupe dolů po schodech. Citlivější lidé to i vnímali, v přízemí je koupelna, kde jsem se ještě dva roky poté bála, přitom v ní nic podezřelého fyzicky není, jen zkrátka takový zlý, hrozivý, těžký pocit. I mi to pár lidí řeklo, že se v té koupelně bojí.
.
Začala jsem aktivně vykuřovat přesně tím návodem, který jsem vám poslala. Dělala jsem to několikrát týdně a také pokaždé, co tam byla nějaká návštěva. Začoudila jsem celý dům odspoda nahoru tak, že skoro nebylo vidět na druhou stranu místnosti (Sal čoudí nejlíp) a pak otevírala okna a minimálně hodinu intenzivně větrala, u toho jsem žádala o očistu místa a vypuzení všech duchů.
Nejpozději do dvou měsíců se problém spravil, zbytkové nečistoty jsem doladila za pochodu svou přítomností.
.
Málokdo ví, že energie, na které on sám rezonuje, se vtlačí do prostoru, kde se pohybujete. Pokud jste destruktivní, tak v podstatě svůj dům postupně ušpiníte a pak to začne fungovat jak jsem popsala, do domu se začnou stahovat parazité, kteří se na této energii přiživují, která je posiluje a dělá jim dobře.
Pokud jste však naopak vysoce konstruktivní, pak vtisknete vysoce konstruktivní náboj místům, na kterých se často pohybujete a tento náboj dělá destruktivním parazitům zle, takže odejdou z toho místa. Na podobném principu i fungují energetické krystaly, které mám v e-shopu. Destruktivní ,,batohy“ se přisávají na místa, kde je destrukce, tedy i na lidi s energetickými/psychickými problémy. Když zařídíte, aby ten člověk změnil svůj náboj z destruktivního na konstruktivní, jeho parazitovi ta energie přestane ,,chutnat“ a dřív nebo později se odlepí sám a jde si hledat nějakou jinou destruktivní bytost, kde by se mohl přicucnout. Nebo místo, kde by se mohl přiživovat na destruktivním otisku.
Destruktivní energii rozšiřují také lidé, kteří jsou hodně/chronicky nemocní do míry kdy to výrazně omezuje normální život a mají destruktivní myšlení.
.
Čím déle jsem na jednom konkrétním místě, tím silnější moje otisky jsou a tím je menší pravděpodobnost, že tam zůstanou nějaké cizí destruktivní od nevhodných návštěv, nebo návštěv domácích. Ze začátku jsem musela čistit často, dneska po letech už skoro ne, zatáhne se to i samo. Podobný vývoj se vám pravděpodobně také stane.
.
Takže se toho vůbec nebojte, vykuřujte dům ostošest alespoň 2x týdně a pokud jste celkovým založením konstruktivní lidé, tak zbytkové otisky překryjete svojí vlastní energií, která to tam dočistí, to bude trvat několik dalších měsíců.
.
Konstruktivní náboj domu umocňují živé pokojové květiny, veliké přírodní krystaly a křišťály, jakákoliv teplokrevná domácí zvířata – pes (nabíjí konstrukcí), kočka (stahuje destrukci), morče (nabíjí konstrukcí, harmonizuje)… pomáhá i malá andulka, nebo křeček, cokoliv milého živého.
Destruktivní otisky z domu oslabíte i tím, když čerstvě vymalujete zdi. Pokud je tam už nátěrů hodně, tak klidně oškrabat a pak nově vymalovat, ten rozdíl určitě ucítíte.
.
s pozdravem

Alue


© www.aluska.org 2019
.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-05-06 01:47:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naštěstí s duchy apod. jsem nikdy problém neměla. Jo, jednou jsem měla cosi zlého u postele a jako malá jsem vídala koutkem oka černé postavy, taky jsem ještě jako školčátko slýchávala někoho šeptat moje jméno – což byli asi andělé… Ale jinak nic(když nebudu počítat sny) a nějak mi to fakt nevadí. Vím jen z vyprávění. Každopádně; je to trochu mimo téma, ale když mi zemřel můj milovaný pejsek a my jeli z jeho pohřbu, z nějakého důvodu jsem pořád koukala na nebe. A pak jsem tam uviděla mrak, který vypadal úplně jako on – konkrétně teda jako jedna jeho starší fotka, kterou mám. Zdál se mi ten obraz na nebi známý, bylo mi jasné, že je to on, ale nějak jsem v tu chvíli nevěděla, kde už jsem to viděla… A pak doma hele! To je tahle fotka! Tu jsem viděla dneska v mracích!
Asi mi tím chtěl dát najevo, že pro teď odchází do jiné dimenze. Do té doby jsem pořád měla pocit, že je se mnou(ač i teď, když k němu mluvím, tak vím, že mě slyší a cítí). Vtipné je, že chvíli po tomhle se mi do cesty, shodou „pár zajímavých náhod“, dostalo do cesty moc zajímavé štěně, které má pro mě skoro až symbolické zbarvení(to zbarvení je pro tohle plemeno atypické a jak se tomu říká? „Whitefactor“ 😀 Pes s whitefactorem pro Kate Whiteman. lol). Zajímavé je to, že bych se k tomu štěndu vůbec nedostala, kdyby se nestal tenhle horor – bylo to přes známost(která vznikla díky tomu), kterou „prostě nějak napadlo mi to nabídnout“. Jakože wtf. Cesty osudu jsou někdy prdlý.

Tak si říkám; můj anděl také nemá fyzické tělo, mohu s ním ale mluvit – to znamená, že vlastně není daleko a má se i líp než já… Stejně je na tom teď můj pes. A kvůli mému andělu taky nepláču, že nemá fyzické tělo. Tak… O důvod víc se snažit zůstat v klidu. Navíc doufám, že se zase vrátí.

Jo a – to muselo být docela děsivé, vidět svoji mámu jako duši 😮 Já vím, že jsi zvyklá, ale… No, prostě zažít něco takového bych fakt nechtěla. Fakt jako vidět očima si zatím neumím vůbec představit, vidím jen pránu a občas nějaké jiskřičky, světélka a podobné maličkosti, ale vidět bytosti? Zatím fakt ne-e. Ale můžu být v klidu, tohle je něco, co k člověku nepřijde samo a už vůbec ne, když to nechce. Ale ráda zdravím dobré přírodní bytosti když jdu ven – jo a dévové jsou super. Poslední den při hledání mého psa se mi stalo to, kdesi v hlubším lese, že jsem se na jeden strom zadívala a nevím proč mě napadlo ho obejmout. Docela mi to v ten moment psychicky pomohlo. I si pamatuju, který to byl, předtím jsem je zdravila(už mi to přijde jako slušnost, když přijdu do lesa :D). Nevím, jestli to obejmutí mohla sama déva „nabídnout“, to je asi blbina. Ale děkovala jsem 😄

Ikona diskutujiciho Andy 2019-05-06 15:23:09
Ikona diskutujiciho
sipka

Stalo se mi s pejskem to samé, vyfotila jsem si ten obraz fenky na nebi, jak běží s vyplazeným jazykem. Byla na nebi vidět po celou dobu, co jsem cestovala autobusem.

Ikona diskutujiciho Mikuláš Gera 2019-05-06 10:54:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ďakujem …..

Ikona diskutujiciho Nika 2019-05-09 16:18:22 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jak jsi psala o té destrukci, kterou člověk vyzáří při odchodu, tak jsem si vzpomenula na smrt svého příbuzného (očekávanou a v domácím prostředí). Osobně jsem u toho nebyla, ale z vyprávění jsem slyšela, že jeho kočka s ním byla po celou dobu – ležela pod jeho postelí. Ve chvíli kdy umřel, tak na ní vyskočila, lehla mu na hruď a začala příst – možná to spolu souviselo? Byl to jeho kočičí kamarád, tak jsem si vždycky myslela, že ho chtěl doprovázet do poslední chvíle.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek