Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když se díváme kolem sebe, považujeme za samozřejmost, že svět, který vidíme před sebou, je skutečná realita. Vždyť naše oči by nás nemohly klamat, že? Vědci však přišli s důkazy, že realita, tak jak ji chápeme, není ničím jiným, než iluzí.
Zní to jako z nějakého sci-fi filmu? Vědci se v touze dokázat, že fyzikální svět je skutečnou realitou, obrátili ke studiu částicové fyziky a rozdělili částice na jejich nejmenší součásti. Je to experiment, kterému fyzikové v CERNu věnovali spoustu času a energie a při kterém sráželi částice, aby lépe pochopili základní stavební kameny fyzikální hmoty. To, co objevili, však všechny šokovalo.

Proces probíhal pomocí zařízení zvaného Velký hadronový urychlovač (LHC), vědeckého nástroje, který slouží k rozbíjení částic o sebe a současně monitoruje konečný výsledek. Toto ve vědecké komunitě dobře známé zařízení je největším a nejvýkonnějším urychlovačem částic na světě.

Jakmile jej vědci uvedli do provozu a rozložili částice na jejich nejzákladnější složky, zjistili, že fyzikální svět je mnohem méně fyzikální, než jsme se původně domnívali. Ve skutečnosti se fyzikální svět nedá rozložit na nic jiného, než na pouhou energii. Tento objev zpochybňuje vše, co jsme dříve považovali za pravdu o tomto světě.

LHC  v CERNu. V současné době už delší dobu vyřazeno mimo provoz, protože se tato technologie ukázala být nebezpečnou pro lidstvo.

Když jsme vyrůstali, tak nás učili, že jsme souborem atomů, z nichž každý má své specifické uspořádání. Kreslili jsme atomy, určovali protony, neutrony a elektrony. Teorie „superpozice“ však naznačuje, že to možná není tak jednoduché, jak jsme byli naučeni. Vědci, kteří tuto teorii rozvíjeli, prokázali, že částice jsou schopny existovat na více různých místech ve stejný okamžik, což naznačuje, že subatomární svět je neuvěřitelně složitý.

V současné době je ve vědecké komunitě široce uznávaná teorie týkající se reality a našeho vnímání známá jako kodaňská interpretace. Poprvé byla navržena v letech 1925-1927 a v následujících letech byla mnohokrát zpochybněna, přesto se k ní opět obracíme jako k nejlepšímu vysvětlení, které je v současnosti k dispozici. Tvrdí, že realita neexistuje, aniž by ji někdo pozoroval, a tím ji jako takovou identifikoval. To, co pozorujeme, je energie kolem nás, která nabývá podoby, kterou můžeme identifikovat. Je to konstrukt lidského vědomí. Bez toho, aby ji někdo identifikoval jako „skutečnou“, však přestává existovat.

Ačkoli je jistě zapotřebí mnohem více výzkumů, abychom tento koncept skutečně pochopili, je třeba uznat, že teorie z 20. let 20. století, která je dodnes platná, vypovídá o mnohém. Koneckonců, přes veškerou kritiku, které se jí dostalo, je stále silná. Že by se lidé prostě jen snažili vyhnout pravdě?

© aluska.org 2022