Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tento článek bude trošku kontroverzní. Když jsem veřejně oznámila, že končím se zabýváním se konspiračními teoriemi, protože se moje životní cesta vyvíjí novým směrem a konspirace jsou pro mě krok zpátky, přišly ke mně různé ohlasy…

Například, že jsem se prý „zbláznila“… Ba naopak přátelé, v životě jsem neměla čistější hlavu. Teď, když jsem se toho konečně zbavila a napsala to veřejně, se mi o tolik líp žije. Chtěla jsem se takto vymezit už delší dobu (roky), ale držel mě zpátky střet zájmů. Musela jsem si první vyřešit svůj život a to co mě brzdilo, abych si mohla uvolnit ruce i tady na webu.
Doba, kdy jsem přemítala nad konspiracemi a překládala o nich, byla pro mě matoucí a nezdravá. Chápu, že je to téma celkově populární a chytlavé, ale podle mě je to příšerný mozkožrout. K tomuto názoru jsem došla přes své životní zkušenosti. Můžu si dovolit to říct, protože jsem si to zkusila na vlastní kůži. Není to pouhý názor a není to výkřik do tmy od někoho, kdo tomu nerozumí a nemá  s tím žádnou zkušenost.
Dělám alternativu 20 let. Znala jsem lidi. Vím o čem to je a co s lidmi dělá. Moje zkušenosti jsou na knihu.

Jedna z věcí, která mi pomohla uvědomit si tuhle pravdu, byla věta mé blízké kamarádky. Řekla mi, že konspirace jí obecně nikdy nic nedaly, jenom neurózu, životní stagnaci a deprese. Ale to, co bylo ode mně, to co bylo skutečně mé, to jsou strážní andělé, duchovní rozvoj a energie, jí dalo do života hodně a pomohlo jí to… Tehdy jsem se pozastavila a došlo mi, že to mám vlastně úplně stejně. Že to co bylo v mém životě dobré a světlé, byly moje duchovní dary, nikoli překládání bizáru z internetu. A když jsem hodnotila, co v mém životě fungovalo a co mě drželo v dobrém směru, tak to byla spiritualita a neustálý rozvoj. Z konspirací mi tak maximálně bylo blbě, ale neposunulo mě to nikam.

Mohla bych si to klidně nechat pro sebe, ať to vyšumí. Nedělat kolem sebe vlny a tvářit se, že se nic nezměnilo a že pořád jedu to samé, i když nejedu. Bylo by to rozhodně jednodušší a pohodlnější, ale bylo by to neupřímné. A neupřímné je v rozporu s mým konceptem.
Lituji doby, kdy jsem konspirace řešila. Lituji ztracený čas. Lituji ztracenou energii. Lituji kontaktů co mě do toho tahaly. Uvědomuji si že mi to hodně vzalo a přeji si, aby moje špatná zkušenost byla užitečná i jiným lidem. Nepíšu o tom proto, že chci někomu zvracet za krk, dělám to proto, že doufám, že se tím ozdraví i mysl někoho jiného. Mým záměrem je pomoci, ne uškodit nebo hodit špínu.

Pokud se někdo cítí být poškozen tím, že u mě třeba v roce 2015 četl nějaký konspirační překlad který ho ovlivnil, tímto se mu omlouvám, ať už šlo o jakékoli téma, se kterým dnes nesouzním. Byla to moje neznalost, nikoli záměr.

Neztotožňuji se se svým starým obsahem a s 10 let starými věcmi, nebo staršími, protože jsem už dospělá a jsem jinde. Proto nemá smysl se mě na ně vyptávat, nebo mi je zkoušet předkládat jako důkaz toho, že jsem nějak špatná. Nejsem špatná, jsem dospělá. Vyrostla jsem a zbavila jsem se dětských iluzí a špatných lidí. Není na tom nic divného a za toto se ale nikomu omlouvat nebudu. Nebudu se omlouvat, ani se nebudu cítit provinile za to, že se rozvíjím, že pokračuju, že zraju a že se zlepšuju. Pokud mě někdo chce vidět uvězněnou trvale na úrovni mentality 18ti letého člověka, tak má zřejmě vnitřní problém, který nijak nesouvisí se mnou. Na růst a změnu mám právo a nenechám si na to plivat, ani si to nenechám od nikoho brát.

V té době jsem si myslela, že dělám dobrou věc, že je to osvěta. Dnes si uvědomuji, že strašení a konspirace nejsou způsob, jak lidem pomáhat a dělat svět lepším, že to je přesně naopak, ale musela jsem si k této zkušenosti postupně dojít a musela jsem si to osobně prožít.
Bylo to v době před mým duchovním osvícením, v době kdy jsem hledala svou cestu a neznala jsem pravdu. Byla jsem mladá a potřebovala jsem čas a životní zkušenosti, abych se mohla najít.

Bylo mi vytknuto, že nekritizuji manželství. Protože jsem takových ohlasů dostala více, veřejně se k tomu nyní vyjádřím, aby v tom bylo úplně jasno. Co se týče teorie o tom, že manželství je destruktivní rituál, tak to nikdy nebyl můj osobní názor. Nebylo to něco, co bych si vymyslela. Možná někdy v roce 2010 (přesně to nevím, je to tak dávno, že bližší časové určení nevydoluju) vyšel článek Jiřího Woodmana na Prvopodstatě (Jiří už nepíše a zmíněný web už neprovozuje) na tohle téma. Jiří byl, pokud se ještě dobře pamatuji, rozvedený a velmi zklamaný mezilidskými vztahy a životem obecně, proto sepsal zamyšlení na dané téma. Byl to zřejmě jeho způsob, jak svou frustraci ventilovat ven, ale asi si ani on sám, přestože už mu bylo přes 40, neuvědomoval, že některé věci je lepší nepsat, protože nikdy nevíme, kdo se toho chytne. Jirku k tomu článku navíc inspiroval ještě někdo další, takže je otázka, do jaké míry to byl jeho vlastní názor. Jirku jsem moc dobře neznala, ale nikdy mi nepřipadal jako zlý člověk. Podle mě prostě trpěl a nedomyslel následky. A protože měl ten článek velkou čtenost, převzala jsem ho na aluska.org. Bylo mi  v té době možná nějakých 18 let a myslela jsem si, že dělám dobrou věc, když jeho názor přebírám na své stránky. Ale ne… byla to chyba. A udělala jsem ji proto, že se okolo mě bohužel pohyboval tento typ lidí a já jsem je nedokázala vyfiltrovat, protože mi chyběly zkušenosti, schopnosti a znalosti, které mám dnes. Tehdy jsem neuměla patologii rozeznat a vytřídit.
Dnes položím otázku a za 10 vteřin vím odpověď. Za pár hodin si zmapuju co chci. To jsem předtím neuměla.
Pokud se tímto někdo cítí být poškozen, i přestože ten článek nebyl můj a je to tak stará věc, i těmto lidem se omlouvám. Dělat někomu špatně, nebo psát nesmysly, to nikdy nebyl můj záměr. Vždycky jsem chtěla dělat věci správně. Ale když se člověk snaží dávat obsah denně, nemá šanci, navíc bez zkušeností a v nízkém věku, všechno osobně zažít a ověřit. Moji situaci navíc zhoršoval fakt, že jsem byla obklopená lidmi, kteří toto shodně tvrdili a házeli na hromádku své zkušenosti z nevydařených vztahů jako doklad pravdivosti.
Ovšem, že je jednodušší říct, že mě někdo začaroval, než si střízlivě přiznat, že jsem v tom vztahu něco udělal špatně. Je také jednodušší říct, že se někdo zbláznil, nebo ho posedl zlý duch, než si přiznat, že ten člověk má možná důvod a že se mu možná stalo něco, co ho přivedlo ke změně směru. Mé důvody jsou velmi závažné, ale nemůžu o nich psát.
Jako malá jsem tomuto vlivu odolat nemohla. Dnes je to pro mne snadné a přirozené. Ale tehdy to bylo bez šance.
Nemyslím si to. A ani zpětně bych nedokázala říct, jestli jsem si to někdy myslela. Pokládala jsem si tu otázku, ale k jasné odpovědi jsem nedošla.

Co mě zaráží, je zjištění, že dospělý člověk si přečte na internetu nějaký názor, pak podle něj roky jede, přestože k tomu nejsou podklady a pak se zlobí, když se dozví, že to nemusí být pravda. Podle mě je to děsivé. Pamatujte prosím, že internet není vědecká encyklopedie a že názor je jako díra do zadku. Každý nějaký má.
Je na vás, co si vyberete a s čím se ztotožníte. Co utvoří mozaiku vaší mysli, to se následně bude odrážet na stylu života, který povedete. Pokud do sebe integrujete bordel, vznikne bordel. A narovinu říkám, že jsem taky v minulosti třídila bordel. Musela jsem se dokonce bordelu aktivně bránit. Postupně jsem z bordelu ubírala, až jsem ho vyhodila úplně. Díkybohu za to!

Aluska.org není encyklopedie. Vycházelo to, co lidi zajímalo, nebo co bylo zajímavé. Neustále mi však bylo připomínáno něco, co bylo převzaté odněkud, jakoby to byl můj osobní názor a jakoby se čekalo, že tím žiju. Nemohla jsem žít podle všeho, technicky to ani nebylo možné při takovém objemu dat. V podmínkách stránek je uvedeno, že obsah nemusí nutně odrážet mé osobní názory, ale podmínky stejně nikdo nečte. Mnoho věcí, které na webu v minulosti vyšly, byly zajímavosti. Ale byli lidé, kteří se toho intenzivně chytali.

Četla jsem ohlas paní, která je znechucená „námi, co jednou řekneme tak a podruhé mak“, jakoby to snad bylo špatně. Asi ji štvalo, že narazila na více alternativních webů, kde neměli jednoznačně vyhraněný názor, nebo názor v průběhu času změnili. Schopnost změnit názor na základě zjištění, že starý názor byl mylný, je projev moudrosti a zralosti.
Názor nezmění pouze fanatik, bez ohledu na předložené důkazy a zkušenosti.
Já nejsem fanatik, nikdy jsem fanatická nebyla ani v minulosti. Bádala jsem, pokládala jsem si otázky a překládala jsem zajímavosti. Hledala jsem, tak jako všichni. V tom je hodně velký rozdíl.

Oblíbím si značku vrtaček, vychválím je do nebes a za dva roky zjistím, že to je totální křáp, jednou s tím vrtnu a rozpadne se mi to v ruce… tak mám dvě možnosti. Buď budu jako magor dál křičet do světa, že ty vrtačky jsou nejlepší na světě, aby se náhodou někdo neurazil a neposlal mě někam, nebo upřímně řeknu „Hele lidi, myslel jsem si že to je dobrý stroj, ale podívejte se, jak jsem si s tím zmrvil kurník, ani jsem to nedostavěl, musel jsem běžet do hobbymarketu pro jinou značku a teď vidím, že jsem se spletl a že je to ve skutečnosti jinak…“
Který přístup vám připadá zdravý a normální? Samozřejmě, že ten druhý.
Jenomže na to, aby člověk mohl takovou věc udělat, musí mít koule. Musí na to mít odvahu a musí na to mít dostatečně ryzí charakter.
Špinavec, kterému jde víc o svoje ego a o sebe, než o pravdu a obecné blaho, se nikdy nepřizná a bude dál chválit rozpadající se vrtačku… To není znamení, že má pravdu, nebo že to dělá líp než ostatní. To znamená, že sleduje své vlastní sobecké zájmy.

Když někdo dělá alternativu a duchovno, tak nějak se předpokládá, že pojede i konspirace a bude chtít nějak brojit proti systému, protože jakmile vlezete na alternativní web, najdete tam tohle všechno ve směsi. Podle mě je ale hlavní důvod, proč se vůbec konspirace překládají, čtenost.
Po mnoha letech jsem svou zkušenost uzavřela zjištěním, že konspirace nejenom že není duchovno, ale dokonce v člověku to čisté lidské duchovno potlačují tím, že ho matou a odvádějí ho od vnitřního rozvoje směrem ven… O boji proti zlému systému se ještě v budoucnu rozepíšu, protože je hodně o čem a je to vskutku děsivé. Rozhodně jsem téma nevyčerpala, to byl pouze začátek.

Přišly ke mně i zprávy od lidí, kteří si dali jedna a jedna dohromady a přestože k duchovnu nemají vztah, pogratulovali mi, že jsem se vydala lepším směrem. Předem ale říkám, že já alternativní a duchovní budu vždycky. To, že jsem se zbavila destruktivních nesmyslů a oznámila to veřejně, neznamená, že se ze mě stane ateista. Ba právě naopak. Byla to moje víra a moje duchovní založení, co mě celý život vedlo a vede mě to pořád, dnes mnohem intenzivněji, než kdykoli dříve.

Rozhodně bych si ani netroufla tvrdit, že je jenom člověk, země, bůh a dál už nic, když jsem osobně viděla už třikrát přes den UFO. Nebo bych si nedovolila tvrdit, že někdy některá vláda nekryla nějaký skandál, aby nevyděsila veřejnost. Divné věci se dějí, to ano. Ale my musíme najít zdravou míru, abychom z toho nezblbli.

Ve svém prvním článku, kde popisuji jak mi konspirace ublížily, začínám prvotním bodem chemtrails a od nich pak rozvíjím dál koncept králičí nory v kontextu že člověk první uvěří na něco, co vypadá docela neškodně, ale pak ho to postupně stáhne a pokud včas nevyleze ven, může ho to úplně sežrat. Což se mnoha lidem bohužel stalo.
A v reakcích mi byla opakovaně položena otázka, jestli tedy na ty chemtrails věřím, nebo nevěřím. Některé lidi víc zajímala kusá informace, než kontext celkového sdělení a duchovní poselství článku.

Někdo ti řekne „Podívej na ty čáry, vláda nás sprejuje hliníkem a morgellonama, abysme měli nemocný plíce.“
Ty pak jdeš ven, za dva dny se ti udělá zánět na plicích a uslyšíš, že to máš z těch chemtrailů a že to je důkaz, že je vzduch otrávený…
A ty teď máš dvě možnosti. Buď to celé pošleš do odpadu, kam to jednoznačně patří, nebo si začneš pokládat otázku, co to je za látky, co to může udělat ve tvém těle, začneš se bát o svou rodinu, o budoucnost, začneš si pokládat otázky co to je za zlou vládu, co tě chce zabít, a takhle to začíná… A přitom ten prvotní bod nemusel ani vypadat až tak nebezpečně… Jenomže nebezpečné to skutečně je.
Tohle přesně se mi stalo a hodně mi to v životě ublížilo. Nedalo mi to nic, jenom strach.

Jak můžu věřit nebo nevěřit něčemu, k čemu nemám podklady? Poprvé mi to řekl můj frajer v roce 2008 a to byl asi začátek mé králičí nory. Od té doby, přestože jsem se s tím tématem a souvisejícími materiály setkávala opakovaně, jak určím že to je nebo není pravda? Viděla jsem ledacos, ale bylo to sporné.

Proto jsem se v dospělosti místo hledání odpovědi a danou konspiraci, která je neřešitelná, zaměřila na celou věc z jiného úhlu pohledu. Pohledem dospělého člověka, jehož hlavní životní prioritou je dobro, duchovní služba a zdraví.
A pohledem takového člověka celá věc vypadá jako něco velmi nemocného, čím je lepší se vůbec nezabývat, aby z toho člověk nezblbnul.
A to je ta odpověď. Já už se nad tou otázkou nezamýšlím, protože poškozovala můj život posledních cca 15 let. Bylo mi z toho jenom blbě a nic dobrého mi to nedalo.

Kdyby to pravda byla, nic s tím neudělám a kdybych se měla otrávit jako všichni ostatní, od roku 2008, kdy to údajně začalo, už bych měla být otrávená a mrtvá dávno, a hle, apokalypsa na plicní choroby se nekoná, tudíž to asi krávovina bude… Ale KDYBY to fakt byla pravda, stejně nechci zůstat poslední na planetě, zalezlá v atomovém bunkru, protože mám lidi a hodnoty na kterých mi záleží a bez kterých by mě to tu ani nebavilo. Tak teda umřu mezi svýma. Já jsem totiž věřící, já se smrti a konečnosti nebojím.
…A to je prohlášení, které když si integrujete, ztratí nad vámi všechny konspirace a strašení moc. Najednou jste svobodní. Jste proti tomu imunní.

Vůbec si už nepokládám konspirační otázky, protože intenzivně z pohledu léčitele cítím, jak je to hrozně nezdravé a jaká je to ztráta času. Vzalo mi to moc času a vzalo mi to už moc energie. Už tomu nechci dávat nic. Jediná osobní oběť, kterou jsem ještě ochotná dát na oltář, je osvěta, abych pomohla lidem okolo mě, nebo lidem na mém webu. Ale nijak už tomu prst nepodám.

Také nechci, aby to vyznělo, že všichni co v konspiracích ještě jedou, jsou podle mě blbí a že jsem proti nim. Rozhodně takový postoj nemám a jsou vítáni i zde na webu. To by ode mě bylo velmi arogantní a necitlivé, navíc s těmi zkušenostmi, které mám. Vím, že jsou to lidé, kteří trpí a hledají řešení, ale hledají ho na jiném místě, než je potřeba. Těm můžu pomoct. Tím, že jim povyprávím svůj příběh a ukážu jim, že to nikam nevede.

Pokud snad přesto některá vaše otázka na minulost stále nebyla zodpovězena, shrnu to prostě. Byla doba před mým duchovním osvícením a nalezením sebe sama a své pravé cesty. A nyní je doba po mém duchovním osvícení. Hledala jsem a našla jsem. To je obrovské štěstí, které se ne každému člověku podaří. A já se o ty dary ráda podělím.

Morfeus ve filmu matrix řekl „Pojď se mnou a já ti ukážu jak hluboko králičí nora vede“.
Já říkám, „Pojď se mnou, ukážu ti jak se z té králičí nory můžeš dostat ven, aby ses mohl uzdravit“.

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více