Aluška.org: Věděním ke svobodě

A máme tu po dlouhé době moji další zkušenost s astrálním cestováním. – Tentokrát to bude stát za to, žádné šolíchání 🙂

Ten večer jsem usínala strašně dlouho. – Vytuhla jsem totiž odpoledne v posteli na dvě a půl hodiny, nikdo mě nevzbudil, takže se není čemu divit, že se tělíčku nechtělo zabírat. – Po dvou hodinách mě převalování přestalo bavit, pomodlila jsem se ke konstruktivním silám vesmíru, zalehla jsem a aplikovala na sebe můj usínací postup, který napodruhé zabral a já konečně propadla do spánku.

Spokojeně jsem chrněla, když najednou jsem se ve snu objevila v jakémsi nádherném lese. – Zarazila jsem se a přemýšlela:

,,Co tady dělám? – Nějak si nepamatuju, že bych šla do lesa… to je nějaký divný, na takový místo bych se dostala leda tak ve snu. – No to je ono! Mě se to asi zdá! Hurá, já spím a vím to! – Ne počkat, teď vím že spím, takže se za chvilku probudím. – Musím toho pořádně využít!“

Začala jsem pobíhat po svém snu jako radioaktivní rybička. – Přeskakovala jsem spadlé stromy, pařezy, poskakovala po mechu, vyváděla a divila se, že jsem se ještě neprobudila, když vím, že spím.

Když v tom se to stalo.

Najednou ten krásný sen zmizel a já se objevila doma v koupelně. – Byla jsem strašně zmatená. – Nejdřív les a najednou koupelna? – Zvláštní je že jsem nic neviděla, ale věděla jsem jistě, že se nacházím v koupelně. – Strašně jsem se motala, jako bych půl hodiny běhala pořád dokolečka.

Nechápala jsem, co se děje. Snažila jsem se udržet rovnováhu, nebo alespoň rozsvítit, ale nějak mi nešlo ani jedno, ani druhé.

Zarazila jsem se a přemýšlela:

,,Co tady sakra dělám? To je taky nějaký divný. – A proč se tak strašně motám? – Týjo… nejsem náhodou opilá? – No to musím být ale strašně opilá, vůbec si nepamatuju, že bych něco někde pila. – No ale já se přece takhle nikdy neopíjím, to bych si přece musela něco pamatovat a aspoň bych si tu v koupelně snad rozsvítila? – Už vím, to je nějakej další divnej sen! – No tak já otevřu oči a hotovo.“

… Ba ne přátelé, on to nebyl sen. Nějakým záhadným způsobem jsem astrálně vycestovala, což asi způsobilo to moje uvědomění ve snu. – Ráno jsem se pídila po podrobnostech. Z toho co jsme zjistili, ve chvíli, kdy jsem vylézala z těla, což bylo asi ve dvě ráno, se k nám snažila dostat nějaká silná temná bytost. – Asi si na mě někdo chtěl počíhat při AC, ale já to podvědomě tušila a snažila se pořád lézt zpátky do těla…

Rozhodla jsem se tedy, že je to sen a že otevřu oči. – Lup, otevřela jsem oči, ale přede mnou se objevil pohled na koupelnu astrálním zrakem. – Fyzické oči jsem vůbec neotevřela, já otevřela astrální!

Přede mnou byla zase tma, jenom věci, které vydávaly světlo, svítily modře. – Skoro illuminátsky.

Zase jsem se zarazila, protože ve chvíli, kdy jsem otevřela astrální oči, dostala jsem vidinu. – Přede mnou se na pár vteřin objevilo světlo na konci tunelu. – Když vidina zmizela, stála jsem pořád ještě v koupelně. – Už jsem se nemotala, moje astrální tělo stálo a já přemýšlela, co se děje.

Pochopila jsem, že tohle není sen ani náhodou, protože otevírání očí při nepříjemných snech je moje specialitka. Ale při astrálním cestování jsem napůl vždycky propojená se svých fyzickým tělem, že to většinou pokazím svým přemýšlením, nebo shanou otevírat oči. – Když jsem chtěla otevírat astrální, otevírala jsem fyzické.

Stála jsem v koupelně, sledovala tu zvláštní modrou záři a došlo mi, že stejně tak jako jsem před pár lety při strachu své astrální oči zavřela, tak jsem si je teď omylem otevřela.

,,Ale to není možné, já přece nikdy takhle mimo tělo nebývám. Takhle hluboké astrální cestování u mě není normální. – A co to světlo na konci tunelu? Je to snad varování?“

Dostala jsem obavu, co se se mnou bude dít, když jsem odpojená od své hromádky masa. – Jediné co mě v tu chvíli napadlo, bylo spolehnout se na svého ochránce. Dívala jsem se před sebe a řekla:

,,Laureji, Prosím vrať mě zpátky do těla!“

Najednou jsem se strašně podivila. – Já skutečně otevřela pusu svého astrálního těla, tu větu jsem řekla nahlas a slyšela jsem svůj vlastní astrální hlas! – Byl takový hodně pronikavý, zvonivý a jakoby skleničkový, trošku s nádechem hélia.

Ale než jsem se stihla nahlas podivit, co to mám za divný hlas, Laurej očividně poslechl  a nějaká síla mě začala táhnout za záda zpátky k tělu.

Dívala jsem se dál před sebe a pohled na astrální koupelnu se začal vzdalovat.

– Potom byla chvilku tma, potom nevím, a potom jsem se podruhé objevila mimo své fyzické tělo.

Nacházela jsem se u sebe v pokoji. – To vím jistě, protože jsem viděla okno, které mám u postele.

Vnitřně jsem cítila, že to není vůbec dobře. – Jindy bych byla za takové astrální cestování šťastná a snažila bych se někam odletět, kor když jsem měla otevřený astrální zrak. A ještě v době, kdy jsem bydlela u své rodiny, bych byla za vidinu světla na konci tunelu šťastná, vykašlala bych se na všechno a už bych se do fyzického těla nevrátila.

Ale tuto noc jsem vnitřně věděla, že se nesmím vzdálit od svého hmotného těla, že v něm mám zůstat. Věděla jsem, že něco nedobrého chce, abych se vzdálila. Důvodů proč žít mám opravdu mnoho, takže jsem se zuby nehty snažila dostat zpátky do těla. Také jsem si vzpomněla na příspěvek v diskuzi, který se docela nedávno u mě objevil.

Když dovolíte, ocituji vám tu důležitou část, protože je velmi podstatná. – Napsal ji nějaký Karel (Pod TENTO článek, příspěvek číslo 18).

,,Jestli ti můžu poradit,tak se neuč vystupovat z těla ven. Já to umím od dětství a dělám to cirka 30 let. Jediné co je dobré na opuštění těla je, že se cítíš volnější a že si můžeš zaletět kam chceš třeba na obježnou dráhu kolem planety Země. A že se můžeš sejít s bytostmi světla v „jejich obydlí“ popovídat si a naučit se něco. A jako léčitel můžu si zaletět k pacientovy a léčit ho na dálku. Ale zbytek 99 procent bych to přirovnal ,jako peklo na zemi. Jakmile začneš opouštět tělo častěji ,všimnou se tě nižší energetické bytosti. Začíná to že tě začnou tahat z těla ven, pak začnou otravovat, lézt na nervy, pak se začne člověk jít v noci bát spát, pak člověka vytáhnou z těla a sami si zalezou to jeho těla a pak jak se dostat do svého těla – když tam zalezl už někdo před tebou,někdo jiný. Pak člověku třeba způsobují nemoce, strčí ho ze schodů, nutí ho dělat co nechce dělat,atd. Pokud člověk na to není připravený neměl by opouštět tělo násilím (tím,že jim řekneš aby tě vytáhli). Protože je tam bytost,která se stará o tebe,která ti dovolí z těla vystoupit až na to člověk bude po všech stránkách připraven.“

Tyto věci vím moc dobře. – Na místě kde spím naštěstí žádná temná bytost nemůže být, ale když se vzdálím, tam už je nebezpečí, že mi to astrální tělíčko někdo čapne a může z toho být něco nepříjemného.

Lezla jsem zpátky ke svému tělu a snažila se s ním spojit. – Najednou jsem ztratila vědomí.

Když jsem se znovu probrala, ležela jsem ve svém těle. – Pořád jsem viděla okolí svým astrálním zrakem. – Nebyla jsem se svým tělem pořád spojená, jenom jsem se snažila v něm ležet. – Něco mě pořád nechtělo nechat napokoji, pořád mě to probíralo, pořád mě to házelo ven do astrálu. – Najednou se mi to konečně povedlo.

Někde u břicha se cosi aktivovalo a já cítila, jak se mi astrální tělíčko lepí do hmotného, pomalinku ale jistě se propojuje. – Začalo mě to hrozně štípat, hlavně na rukou a na obličeji.

Bylo to tak nepříjemné, že jsem se snažila začít hýbat fyzickým tělem, abych to urychlila, ale místo toho jsem hýbala pořád tím astrálním a zase jsem se kousek odtrhla. – Takže jsem to celé jenom prodloužila.

Odevzdaně jsem lehla zpátky, počkala až se spojím, až mě to doštípe. – Když to konečně bylo hotové, vůbec jsem neztratila vědomí. – Okamžitě jsem vstala z postele, tentokrát kompletní, se svým milovaným tělem.

Zamotala se mi hlava. – Bylo mi špatně, měla jsem strašnou žízeň. – Udělala jsem dva tři kroky a měla jsem co dělat, abych s sebou nesekla o zem. – Uvědomila jsem si, že jsem úplně mokrá. – Od hlavy k patě jsem byla úplně zlitá, propocená. – Šla jsem rychle pro vodu, kopla ji do sebe a zase zalezla zpátky do postele. – Těch pár vtěřin mimo postel mi stačilo, aby mokré pyžamo prochladlo. – Byla mi strašná zima, až jsem měla problém uvěřit, že je to vážně můj pot a napadlo mě, jestli si ze mě někdo nedělá srandu a nepolil mě vědrem.

Chvilku jsem v posteli probírala co se stalo a když jsem se konečně zahřála, konečně jsem usnula. – Pak už mě nikdo z těla netahal, což bylo jediné štěstí, protože soudě podle mého stavu po spojení těl usuzuji, že mi to nedělalo moc dobře.

Starší články o astrálním cestování najdete zde: Rubrika ,,Zážitky – Astrální Cestování“

Další obrázky od umělce Jeffrey K. Bedrick najdete ZDE