Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Ahoj Aluško,

děkuju ti za stránečky, je skvělé, že si na ně najdeš čas, každý den tam nedočkavě chodím, jestli tam není něco nového.

Chci se tě na něco zeptat. Tahle otázka mě trápí už hodně dlouho, vlastně už asi 3 roky, možná i víc. Myslím si, že moje vidění není úplně v pořádku. Nemyslím to z hlediska ostrosti zraku, to je jiná kapitola, mám asi 5 dioptrií a nosím brýle, ale vidím strašně zvláštně. Nevím přesně jak to popsat, aby jsi to co nejlépe pochopila.

Vidím předměty jako každý, ale za jakoby clonou zvláštních drobounkých poletujících kmitajících částeček. Různě se hýbají a vlní, přeskupují. Vidím je úplně všude kolem. Nepřetržitě. Když se podívám třeba na svoje ruce, tak je to hodně intenzivní, nebo kolem lidí. Někdy se mi stává, že pořádně člověku na větší dálku ani nevidím do obličeje, protože je v těch částečkách zahalený.

Vím, že jsem takhle neviděla pořád, je to několik let zpátky. Nijak mě to neotravuje, jen je to prostě zvláštní, a tak tě chci poprosit, jestli nevíš, co by to mohlo být? Nějaká vada zraku?

Jediné, co mě kdy napadlo, tak že je to nějaká energie. Dokážu se třeba zaměřit na místa vzduchu v různé vzdálenosti přede mnou, na takové nic, jenomže pro mě tam něco je, co ostatní třeba nevidí… ani si nepamatuju, jak vidí ostatní. 🙂 Ale ptala jsem se různých lidí a všichni říkali, že nic takového nemají a nevidí. (I kamarádky co má stejně dioptrií jako já.)

Snad to není zas tak hloupý dotaz. Občas kolem svých rukou vidím tyhle částečky v různobarevném oparu…

A ještě se tě chci zeptat na jednu věc: Když jsem byla menší, tak kolem 6 ti let a níž, tak jsem vídávala večer, takové útvary poletující vzduchem. Byly to pestrobarevné svítící spirály, jako molekuly dna, nebo prostě jen spirály a jiné obrazce poletující kolem mě, procházející předměty a vídávala jsem je občas i za zavřenými víčky.

Strašně jsem se toho bála. Měla jsem z toho hrůzu, jediné co pomáhalo bylo světlo. Takže jsem spávala při rozsvíceném. Pak jsem si to nejspíš nějak zablokovala. Takže jestli nevíš, co to mohlo být? Možná to byl jen nějaký halucinogenní výtvor mého mozku.
Děkuju ti a chci ti popřát, aby ti to štěstí, které prožíváš, vydrželo co možná nejdéle. 🙂

K.

Odpověď:

Ahoj,
Pokud by šlo o problém s očima, vypadalo by to jinak. Například černé ďubky mohou být krevní sraženiny a divné matné fleky, které se hýbou za tvým pohledem a zavazí ti ve výhledu, mohou být nákaza nějakým parazitem, virem, nebo bakterií. Samozřejmě ještě existuje šedý zákal a podobné, ,,velice příjemné“ nemoci.
Jenomže to co ty vidíš, se mnohem více shoduje s popisem energie, než s krevními a jinými žmolky ve sklivci. Tady buď klidná (ale kdyby se ti někdy náhodou před okem objevily černé fleky co ti zavazí, upaluj na oční, to energie určitě nebude).

Ty mihotavé jiskřičky popisuješ tak, že mi to přijde jako základní energie (někdo jí říká ,,prána“). Na některých místech jí vidíš víc podle toho, jestli koukáš na živého tvora – člověk nebo pes září jiskrami víc, než kámen, ačkoliv vše je stvořeno stejnou energií.

Také toho můžeš vidět více na léčivých místech. Mohla bys někdy zkusit jít do lesa a podle toho co vidíš, hledat, kde je to nejvíc energetizující a léčivé. – Byla by to pro tebe skvělá forma cviku. Umět najít léčivé místo se ti určitě do budoucna může hodit i pro jiné lidi, kteří budou nemocní, nebo hodně unavení. – To by mohl být nádherný dar.
Představ si, jak někoho zavedeš kousek od jeho domu a řekneš mu: ,,Tady vidím nejvíc jiskření, tady je léčivé místo. Sem se můžeš chodit nabíjet.“
Pro většinu lidí je to nereálné sci-fi, ale ty to můžeš zvládnout, jenom to zkus trošku nacvičit. Někdy je dobré oslovit přímo ty částečky, jestli by byly tak hodné a něco konkrétního ti ukázaly. – Energie umí reagovat na tvoji myšlenku a podle toho co se bude dít, se můžeš pomalu učit to používat.
Léčivé místo můžeš zkusit rozpoznat nejenom zrakem, ale i pocitově: Hodně lidí vnímá brnění, teplo, foukání, nebo jakoby jim běhaly po kůži bublinky. – Když vidíš částečky, zkusit vnímat energii přes tělo by pro tebe mělo být velice jednoduché, většinou lidé totiž lépe energii cítí, než vidí.

Ten různobarevný opar o kterém mluvíš, je podle popisu aura. – Elektromagnetický obal okolo těla. I ten si můžeš nacvičovat. Dáš ruku před černý nebo bílý povrch a pak jakoby ,,tupě zíráš“ kousek mimo ni. Po chvíli by se ti ta barva měla krásně vykreslit kolem ruky.

Útvary plovoucí ve tmě znám. Hodně let jsem nevěděla co to je a jako dítě, když jsem nemohla spát, tak jsem si s nimi ,,hrála“. Zjistila jsem, že když zavřu oči a i když koukám před sebe, vidím ty samé obrázky, ale když začnu rychle mrkat, tak je jakoby ,,rozstřelím“. Pomalu se rozbijí a vytvoří se z nich úplně jiné. Občas jsem kromě hezkých a nesmyslných obrázků viděla třeba draky nebo oči. To mě děsilo, ale mrkáním se to dalo rozbít na něco příjemného.

Když mrkáš, resetuješ mozek. Proto to funguje. Jako dítě mi to bylo jedno, hrála jsem si po večerech v podstatě střílečky. – Někdo musí na počítači zapnout Chicken Invaders, ale mě stačilo zhasnout světlo a mrkat.

Vidím je dodnes, ale když jsem byla úplně malá, bylo to o něco barevnější a silnější. Prakticky přes ty obrázky vůbec není vidět tma. – Ty to znáš jako spirály, to je zajímavé. Já v tom nejvíc vidím oranžové blesky. Táhnou se, jako když je hodně silná bouřka. Jsou zářivé, výrazné, hodně husté a jdou hodně na ležato, svisle prakticky vůbec. Vždycky když se ukážou, tak a až potom začínají obrázky.

Pak vidím hodně pomeranče, barevné kostky, květiny, slunečnice, zástupy lidí a barevné koule. Když vidím spirálu, otevře se mi a většinou po chvíli vypadá jako šroubovnice DNA, v tomhle se tvůj popis shoduje s mým.
Taky jsem si všimla, že nejlépe obrazy vidím, když jsem někde venku v přírodě. Nedávno jsem spala u kamaráda na chatě, kde byla jenom prkenná podlaha a pod ní hlína. – Obrazy byly nádherně barevné a živé, byla jsem tam jako v kině.

Hodně jsem se – stejně tak jako ty – ptala lidí, jestli to vidí a co to je. – Za celý svůj život jsem poznala jednoho jediného člověka, který řekl, že to také vidí a vysvětlil mi, že jde o druh jasnozřivosti. Obrázky v zakodované řeči mluví o budoucnosti, ale já v nich někdy vidím i jiné symboly, které mluví i o něčem jiném, ne jenom o tom, co se má stát. On v nich možná vidí budoucnost, já v nich vidím i symboly aktuální. Někdy se obrázky změní, když myslím na něco konkrétního, ale dekodovat je, to je hodně těžké. Jsou strašně různorodé a mění se tak rychle, že člověk musí být pohotový.

Mrzí mě, že už je nevidíš, ale teď jsi pro mě druhý člověk, o kterém vím, že to zná. Pár lidí to většinou vidí, když jsou ještě malé děti. Ale pak se to postupně během dospívání vypne. – Buď se toho děti bojí, nebo se změní jejich myšlení na příliš logické, mobil u hlavy také udělá hodně.

Ty obrazy zprostředkovává určitý druh energie, pro kterou musíš splnit určité ,,požadavky“. Nevím přesně jaké ty požadavky jsou, ale pokud nejsi na to naladěná a nepřemýšlíš tím určitým způsobem, energie od tebe odejde a s ní i obrazy.
Před pár lety jsem měla útlum, obrazy byly vidět, ale hodně málo a z krásných barev se stala jakási vyblitá šedá. Hrozně mě to trápilo. Tak jsem se po večerech modlila, aby obrazy přišly zpátky, protože jsem bez nich v noci opuštěná. Skutečně po delší době přišly zpátky, ale nejsem si jistá, jestli to bylo díky modlitbám.
Možná sis je vypnula strachem a možná by šly znovu ,,zapnout“ tvým přáním.

Hodně štěstí 🙂

Alue

Reakce:

Ahoj, Aluško,

moc a moc Ti děkuji za odpověď. Vůbec jsem netušila, že existují lidé, kteří vidí to, co jsem vídala já. 🙂 Třeba se to ke mě ještě vrátí. Pravda, že máme doma wifi…které jsme dříve, když jsem byla menší nemívali. A možná se přidala i řada dalších faktorů. Já těm svým viděním nikdy moc nerozuměla. Jen jsem se vždycky bála a koukala do světla. To rozstřelování mě nikdy nenapadlo. To mi bylo kolem 8 let, ptala jsem se mamky. Ale mám jednu takovou vzpomínku z dob mého dětství, kdy mi mohlo být tak 5. Byl večer, já ležela na posteli na zádech, tehdy jsem měla pokojíček s bráchem. Koukala jsem vzhůru nad sebe a tam naprosto živě poletovalo různé jídlo. Vážně to bylo realistické. Já na to koukala a nebála se. Pak mě napadlo, že bych to mohla ochutnat, tak jsem po tom chňapla ale v ruce mi nic nezůstalo, to mě ale neodradilo a dala jsem si do pusy prázdný vzduch, žvýkala jako v pohádce Obušku z pytle ven-jitrnici a představovala si, jak to jídlo asi tak chutná. Dětská fantasie je nekonečná, proto mě přirostl k srdci film Hook, kde dospělý Petr Pan a ostatní děti jedí neviditelné jídlo-pro Petra Pana, ale potom když otevře svoji mysl, tak ho vidí také. 🙂 No a já vím jistě, že to nebyl sen, že se mi to vážně stalo. Vlastně mě dost mezí, že si toho z dětství pamatuju tak málo, myslím, že jsem prožívala hodně zajímavé věci, alespoň z útržků, co jsi pamatuju. S tím viděním energie jsi mě vážně uklidnila, moc Ti děkuju. Budu se to snažit rozvíjet. 🙂

K.

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Poradna – Energie“

• Další obrázky víl – ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Otevřít seriál Zákony Vesmíru

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE