Aluška.org: Věděním ke svobodě

Psycholožka Irina Medveděva, která je ředitelkou Institutu pro demografickou bezpečnost, spolupředsedkyní Mezinárodní společnosti uměleckých pedagogů a terapeutů, spoluzakladatelkou Meziregionální nadace pro sociální a psychologickou pomoc pro rodinu a dítě v rozhovoru uvedla, že se Rusům, podobně jako obyvatelům jiných zemí, vnucují vzorce chování, které jsou příznaky psychických nemocí. Následuje překlad rozhovoru.

Řekla jste, že prostředí, ve kterém v současnosti žijeme, je pro psychiku nepříznivé a kvůli tomu je mnoho dětí a dospělých v hraničním stavu, to znamená, že nejsou psychicky nemocní, ale zároveň mají určité malé odchylky. Proč je naše prostředí nepříznivé?

Protože v naší zemi po takzvané perestrojce začaly pokusy provést kulturní zlom – převrat a nepřestávají dosud, ale nyní již nejsou tak agresivní jako na začátku. V mé praxi se potvrdil objev největšího švýcarského psychiatra a psychoanalytika Carla Gustava Junga o přítomnosti takzvaného kolektivního nevědomí lidí. Jung tak nazval hlubinnou paměť člověka, ve které jsou nějakým tajemným způsobem zakódované základní vzorce chování, světonázor charakteristický pro konkrétní kulturu, v níž člověk žije, a ve kterém žili jeho předkové. Pokud se v rodině porušují základní normy dané kultury, tak psychika dítěte trpí. A naopak, když žádáme rodiče, aby se vrátili ve výchově dítěte k naší kulturní tradici, už od jednoho tohoto návratu ke kořenům může být jeho psychika harmonizovaná.

V čem tkví naše mentalita a jakým způsobem ji společnost mění?

V krátkosti se to nedá vysvětlit, ale jedním ze základních principů, které se nás pokoušejí zlomit, je postoj k chudobě a bohatství. Bylo snad někdy v Rusku bohatství považováno za hlavní cíl v životě? Bohatství nikdy nebylo na prvním místě. Bohatství nikdy nebylo kritériem pozitivity člověka. Navíc je ruská kultura společenská. U nás lidé vždy rádi spolupracovali, radovali se a trápili se spolu. V sovětských dobách se to nazývalo kolektivismus. V posledních desetiletích probíhají snahy odtrhnout člověka od jiných lidí a snaží se ho přesvědčit, že by měl být jenom sám pro sebe.

Vzpomínám si, že když výraz „to jsou tvoje problémy“ přišel do módy, tak to zraňovalo sluch. Vše je děláno tak, aby komunitní duch odešel z našeho života, ale on nemůže odejít, protože je v genetické paměti. On je pouze v potlačeném stavu.

Na základě jakéhokoliv tlaku dochází k opačné reakci. To znamená, že někde mimo dosah tento komunitní duch, který se nedokáže dostat na povrch, vysílá člověku nevědomé signály. Z pokusů kulturního převratu trpí děti, i dospělí. Prvním krokem ke zlepšení psychiky je převedení nevědomé nespokojenosti, nevědomé úzkosti, nevědomého pocitu cizích pseudo-modelů, kterým se musíme v poslední době podřizovat, do vědomého stavu. A následně musíme vědomě odmítnout všechno cizí.

Co ještě jde proti našemu kolektivnímu nevědomí?

Tradiční ruská kultura je velmi vlastenecká. Zde byli lidé za svou zemi vždy připraveni položit svůj život. A když přišla Perestrojka, začalo se jim vnucovat, že mají hanebnou otrockou historii, že mají strašnou současnost, že nemají žádnou budoucnost a mnozí lidé na úrovni vědomí tomu uvěřili, protože lidé byli zvyklí chovat se k médiím s úctou.

Co se ještě nachází v genetické paměti?

Obrovskou roli hraje skutečnost, že ruská kultura je velmi vznešená. Ona je celá nasměrována do oblasti ideálu. V ruské kultuře nebylo zvykem přikládat velkou důležitost tomu, co se dnes nazývo kvalitou života – co je u tebe na stole, co máte na sobě, jaký nábytek máte a tak dále. V ruské kultuře bylo zvykem děti co nejdříve směřovat do sféry ideálu, naučit je milovat nemateriální a pokud je to materiální, není to něco, co by bylo možné koupit za peníze. Láska k přírodě a její radost jsou k dispozici každému, bez ohledu na jeho bohatství. Milovat svou vlast, milovat přátele, milovat své blízké obecně, milovat skutečné umění – to vše bylo velmi důležité. Ruské tradiční vzdělávání bylo vždy zaměřeno na potlačení nízkého člověka a probuzení a rozvoj horních pater psychiky.

A co teď vidíme? V posledních desetiletích se vše dělá opačným směrem. Tato sféra přitažlivosti se rozpouští. V člověku vyvolávají žízeň po základních požitcích. Po celou dobu reklamují nějaké nové druhy jogurtů, čokolád, klobás, sýrů, nábytku, aut, oblečení. Kromě toho dochází k odbrzďování sexuální sféry, k potlačení studu – to není jen chyba, je to hrozný zločin před dětmi i před dospělými. Myslím si, že není nic horšího než eliminace studu, protože pocit intimního studu je jedním z hlavních ukazatelů psychické normy. A když lidi vyzývají k nestandardnímu chování bez studu a říkají, že falešná hanba musí být zrušena, protože to, co je přirozené, se nestydí, ve skutečnosti vyzývají k umělé invalidizaci psychiky.

Při jakých psychických onemocněních necítí lidé žádnou intimní hanbu?

Jde o nejzávažnější psychiatrické onemocnění. Například některé typy schizofrenie ve fázi defektů. Stádium defektu je poslední fází jakékoliv nemoci. Schizofrenie ve stadiu defektu je úplná dezintegrace osobnosti. Je to těžké mentální postižení. A ve skutečnosti se mnoho normálních lidí vyzývá, aby imitovali chování vážně nemocných pacientů.

Pokud normální osoba žije s nedostatkem intimního studu, může to nějak ovlivnit psychiku?

Jsem si jistá, že ji to nemůže neovlivnit. To neznamená, že zdraví lidé onemocní schizofrenií, ale nějaký druh abnormality – tak či onak – dříve nebo později, explicitně nebo implicitně, se samozřejmě objeví.

Jaký je v současnosti psychologický stav lidí?

Samozřejmě, u některých lidí není v nejlepší formě, protože mnozí se snaží držet krok s dobou, pokoušejí se podřídit novým stereotypům a imitují chování psychicky nemocných lidí. Koneckonců, stereotypy, které se nyní programují, připomínají psychiatrické symptomy. Nyní je mnoho nesprávných diagnóz, protože normální lidé se mohou chovat jako psychicky nemocní.

Mohla byste uvést příklady chování, které napodobují chování psychicky nemocných lidí?

Je možné uvést jako příklad agresivní chování, které se demonstruje v thrillerech, kdy hlavní postava vše rozbíjí na své cestě, vyrazí dveře, okna, skáče z desátého patra na cestu s absolutně chladným srdcem bez afektu, a když mu nějací lidé přijdou do cesty , tak je zabíjí. Zde se simuluje chování impulzivního schizofrenika. Při této schizofrenii člověk kombinuje agresi dospívajících a nezodpovědnost dospívajících s absolutně kamenným srdcem. To znamená, že takový pacient neútočí na lidi a nevykopává dveře a okna z důvodu své horkokrevnosti, ale z naprosté lhostejnosti k okolí.

Jaké jsou další vzorce chování, které nesou příznaky psychické nemoci?

Například, když dospělí lidé inzerují některé nové druhy výrobků, olizují si rty a slastně při tom zavírají oči, napodobují chování psychicky nemocných lidí. Dospělí lidé, kteří se takto staví k jídlu, že jsou připraveni zapomenout na všechno na světě, pokud chtějí získat něco chutné, a u kterých je jídlo hlavní supermyšlenkou tak, že nemohou o ničem jiném ani přemýšlet, se nazývají schizoidně infantilní.

A nestydatost, kterou mnozí lidé, zejména mladí, považují za projev zdravého uvolnění, je charakteristická nejen u pacientů se schizofrenií, ale i u pacientů trpících hysterickými onemocněními, jako je hysterická psychóza.

A to, že mnohé ženy v létě leží polonahé, je příznakem nějaké nemoci?

Odhalování se před lidmi se v psychiatrii nazývá exhibicionismus. Do určité doby se může psychika těchto žen uchovat – pokud je však společnost nutí nosit takové oblečení kvůli módě, tak se na sobě dopouštějí násilí. A pak, když se jim to už začíná líbit, musíme položit otázku – mají vše v pořádku s hlavou?

Lidé, kteří sledují různé obscénnosti, jako například reality show, se chovají jako psychiatričtí pacienti trpící chorobou nazývanou voyeurismus. Takoví pacienti obvykle sledují přes klíčové dírky cizí ložnice a toalety. Ve skutečnosti se v současnosti k takovému chování nutí normální lidé.

Můžete říci něco o humorných televizních pořadech?

Zde se vyvolá sekundární demence. Když se lidé každý den smějí nad něčím, čemu by se ani opice nezačaly smát, tak si jakoby vyvolávají demenci. Lidé tím prostě degradují.

Čili o lidech, kteří se smějí při sledování humorných programů, můžeme říci, že mají demenci?

Ne, nelze to říci, ale samozřejmě musíme mluvit o nějaké degradaci nebo involuci. A nevím, jestli bude tak snadné, aby se tito lidé vrátili do normálního stavu, pokud jednou média z lidí přestanou dělat idioty.

Z rozhovoru psycholožky Iriny Medveděv, autorky desítky knih a publikací.

z ruštiny přeložil biosferaklub.info

do češtiny Alue, aluška.org 2019