Aluška.org: Věděním ke svobodě

V průběhu historie se řada kreativních mozků pokoušela přijít s řešením, které by učinilo svět lepším místem. Jedním z nich byl i Nikola Tesla, jehož ambice velmi prospěly lidstvu. Dále je znám příběh baltimorského inženýra Otise T. Carra, který byl oddaným vyznavačem Teslova konceptu volné energie. V současné době je poměrně neznámý vynálezce John Searl, který údajně vytvořil vlastní „létající stroj“ (antigravitační) a vymyslel techniku výroby čisté energie na bázi perpetuum mobile. Právě jemu je věnován dnešní článek.

John Roy Robert Searl se narodil 2. května 1932 ve Wantage v Anglii. V letech 1946-1956 Searl tvrdil, že vytvořil a sestrojil „generátor Searlova efektu“ (SEG), který byl různě popisován jako antigravitační a perpetuum mobile.

Searl strávil více než 60 let prací na tom, aby lidstvu nabídl svou metodu volné energie a osvobodil tak zeměkouli od paliva, které vypouští uhlík. Pracoval jako učeň ve společnosti BR Rewinds na londýnské Grays Inn Road. Tam získal povolení k výrobě svého zařízení, s využitím technických prostředků společnosti. Uvedl, že v prosinci 1946 dokončil generátor ve svém bytě na adrese 30 Crawley Rd, Haringey, Londýn, Spojené království, přičemž použil všechny magnetické součásti vyrobené podle jeho specifikací.

Původní prototypy vyráběly elektřinu, ale vytvářely také neobvykle vysoké napětí a gravitomagnetismus, což mělo za následek, že původní zařízení byla během testování zničena kvůli výraznému antigravitačnímu efektu. Bohužel neexistuje žádné nezávislé potvrzení těchto tvrzení.

Generátor Searlova efektu
Generátor Searlova jevu (SEG) funguje podobně jako lineární indukční motor (LIM), je však postaven kolem kruhové dráhy, která umožňuje plynulý pohyb pohyblivých rotorů. Jedná se o magnetický primární pohon tvořený elektromagnetickými vícefázovými válcovými válci namontovanými na stacionárních kroužcích statoru, které jsou zcela bez mechanického opotřebení a tření.

Searlův generátor je vyroben výhradně ze vzácných prvků (neodymu) a má složitou strukturu. Energie se násobí díky struktuře magnetického pole vytvářeného pohyblivými částmi. Přesně navržené magnetické pole je spojovacím prvkem v provozu motoru. Jedná se o kriticky důležitou součást.

Na rozdíl od fyzicky viditelných bloků jakéhokoli jiného motoru, je magnetické pole uspořádáno jednodušším a jemnějším způsobem. To výrazně zvyšuje účinnost zařízení a vede k jedinečným efektům.

Pohled na příčný řez, který ukazuje čtyři vrstvy materiálových komponent.

V letech 1946-1968 byl Searlův efekt označován jako magnetické bubliny v pohybu, jak se uvádělo v prvních Searlových bulletinech. V roce 1968 bylo zřejmé, že tyto magnetické bubliny musí obsahovat částice jasně daným způsobem a že počet bublin přítomných v materiálu pak chováním následuje předvídatelný vzorec.
V důsledku tohoto objevu Searl odmítl termín magnetické bubliny a nahradil ho pojmem magnetický kvantový materiál a zveřejnil specifika v bulletinu, který byl později přetištěn v jedné ze Searlových knih.

Laboratorní zkoumání navíc potvrdilo, že materiál při vytvoření touto metodou určitým způsobem mění svůj stav. Když se válečky přiblíží k desce SEG, rezonanční magnetické pole stroje přitahuje a urychluje elektrony. Tento proces je podporován silným účinkem neodymové vrstvy, která přitahuje nebo zachycuje elektrony. Jedinečná mechanická a materiálová konfigurace SEG pulzuje neodymem, uvolňuje a nahrazuje další elektrony, které poskytují mechanickou a elektrickou energii.

Kromě průkopnické práce na generátorech volné energie a elektromotorech vynalezl Searl také inverzní gravitační vozidlo (IGV). IGV, které je poháněno technologií SEG, je plavidlo schopné vznášet se a vzdorovat gravitaci. Je to létající stroj, který při letu vzduchem přijímá a transformuje energii z okolního prostředí.

Existuje Searlův efekt?
V polovině 90. let 20. století zkonstruovali a otestovali ruští vědci Vladimir Roščin a Sergej Godin vlastní verzi Searlova disku, nazvanou Magnetický konvertor energie neboli MEC. Jejich prototyp měl průměr jeden metr a byl vybaven startovacím motorem a brzdovým systémem.

Z jejich studií vyplynulo, že jakmile otáčky rotoru překročily přibližně 200 otáček za minutu, začal se MEC napájet sám, a hnací motor tak spotřebovával méně energie. Když rotor dosáhl 550 otáček za minutu, přestal startovací motor odebírat proud a začal dodávat výstupní výkon, který při otáčkách rotoru 595 otáček za minutu činil 7 kilowattů.

John Seal, pravděpodobně se svým létajícím vozidlem typu UFO. 

Kromě toho si všimli, že rotor začal ztrácet hmotnost, když překročil 550 otáček za minutu. Při 595 otáčkách za minutu bylo zjištěno, že celý přístroj ztratil 35 % své hmotnosti.
Zařízení nebylo testováno při otáčkách vyšších než 595 otáček za minutu z obavy, že by byly překročeny limity mechanické konstrukce.
Jejich původní prototyp byl údajně odcizen. V moskevské laboratoři však již vytvářejí druhou verzi.

Searl byl odsouzen za krádež elektřiny tím, že obešel elektroměr a způsobil škodu na zařízení elektrárenské společnosti, podle článku vydaného v The Times 26. listopadu 1982 s titulkem „Zloděj elektřiny ohrozil blackout jihu“. Searl poté zahájil mstu proti elektrárenské společnosti.

Searl od té doby tvrdil, že se svými kolegy sestrojil přes 50 variant svého „levitačního disku“ v různých velikostech a zvládl jejich ovládání. Tvrdí, že pronásledování ze strany úřadů vyvrcholilo jeho nezákonným uvězněním a zničením většiny jeho díla, což ho donutilo k novému začátku. Tvrdí, že na počátku 70. let 20. století jedno z jeho děl několikrát obletělo svět, aniž by bylo odhaleno.

Jeho myšlenku bohužel mnoho lidí považuje za nejednoznačnou kvůli nedostatku vědeckých a empirických důkazů.

překlad www.aluska.org 2023 / ze Zdroje: https://humansbefree.com/2022/04/free-energy-the-searl-effect-generator-flying-saucer-flew-at-2175-mph-went-around-the-world-without-detection.html