Z knihy Nicolaese Witsena o Severní a východní Tartárii

1.3.2021 v Zajímavosti 1

V knize významného nizozemského kartografa a cestovatele Nicolaese Witsena (1641 – 1717) „Severní a východní Tartárie“ existují kromě zmínky o potopě i​ odkazy na zkameněliny. Jsou to důkazy přírodního nebo člověkem způsobeného kataklyzmatu, ke kterému došlo ve vzdálené (nebo ne tak vzdálené?) minulosti. Nabízíme úryvek z této knihy.



„Na Sibiři jsou řeky, které mění stromy, jež do nich spadnou, na kameny. Mám takový zkamenělý kus dřeva, který mi byl odtamtud poslán. Je hnědočerné barvy, trochu podobné barvě kmene moruše nebo černého mramoru, ale žilky a vlákna stromu a několik šedých pruhů jsou na něm stále viditelné. Je lehčí než obyčejný kámen, ale těžší než dřevo. Moskoviti nazývají toto zkamenělé dřevo Adamův strom a věří, že je velmi starodávný, zejména proto, že se vyskytuje nejen v korytech řek, ale hlavně uprostřed hor, hluboko pod povrchem země. Vypadá to jako lípa, soudě podle vláken, hmotnosti a vzhledu.

Je zajímavé, co říkají důvěryhodní svědci, kteří žili léta na Sibiři a poblíž Astrakanu, i když já bych to nemohl potvrdit pod přísahou, protože sám jsem dál za městem Azov nebo poněkud hlouběji v Tartárii, nebyl. Ale oni říkají, že tam ve stepi je možné vidět zkamenělé lidi v různých pózách, jako by byli živí. Jeden očitý svědek jich dokonce napočítal 18 a svýma vlastníma rukama nashromáždil hromadu takových kamenů a jednoho ze zkamenělců na ně posadil jako jezdce na koni. Také zde zmiňuji, že na mapě Tartaria, kterou vydal Ortelius v roce 1562, je možné si o těchto zkamenělých lidech přečíst. I jeden perský spisovatel přesně uvádí, kde tato zkamenělá těla viděl: bylo to na místě, kde na začátku řeky Ob umístil jezero nazvané Kitaia. Zde (jak řekl) jsou kameny v podobě lidí, velbloudů, dobytka a dalších předmětů, jako by se celá pasoucí se skupina s dobytkem proměnila v kámen, nečekaně a nepochopitelně změněná, rychle a okamžitě, beze změny držení těla. Říká, že se tyto zázraky odehrály 300 let před ním, tedy asi kolem roku 1200.

Mapa Tartárie, Jenkinson 1562. Zde ve velkém rozlišení.

Generální konzul v Tripolisu v Barbarii mě v dopisech informoval, že i oblast zvaná Oghela ležící 7 dnů cesty od Derny, tedy na půli cesty mezi Tripolisem a Alexandrií, je zcela zkamenělá. Lidé, zvířata, stromy a rostliny lze tady stále vidět ve zkamenělé podobě. To mi řekli i další lidé, kteří žili v Alžírsku po dlouhou dobu. Velbloudům tam dnes musí obouvat zvláštní kožené boty, aby si neporanili nohy o kamennou trávu. Jednoho zkamenělého člověka tam odtud přivezli do Benátek, a je možné ho tam vidět.
Dva dopisy z Tripolisu v Barbarii, které následují níže, od konzula tohoto státu a jiné osoby, skutečnost potvrzují:

„Milostivý pane, Vysoce vážený gosudare,
pane,
francouzský konzul, který se odtud vydal do Bengas nakoupit koně, zatím poslal svého vicekonzula do oblasti Oghelu, jež se proměnila v kámen, což se nám zdálo neuvěřitelné. Teď už však nemusíme pochybovat, protože odtamtud přivezl na ukázku velké kusy datlové palmy a olivovníku o hmotnosti přes 200 liber, vypadající, jako by byly uříznuty letos. Mezi těmito vzácnostmi je i kousek fíkovníku, ve kterém je stále dobře viditelné mléko nebo leggebe. Kolem tohoto místa všude na cestě ležely stromy, všechny zkamenělé, kousky z nich bylo nutné urážet kladivy. Domy i zkamenělí lidé jsou velmi silně zaváté pískem a jen s velkými obtížemi bylo možné se k nim dostat. Mám odtud pár kousků, které bych rád poslal Vašemu Vysokoblahorodí atd…
Zůstávám Vašemu Vysokoblahorodí pokorným sluhou X. Y.
Tripolis, 20. června 1691″

Vaše Veličenstvo,
Pane,
francouzský konzul, který cestoval do Bengas, aby koupil koně pro svého krále, poslal svého vicekonzula do Oghely, vzdálené 7denní cestou na východ do vnitrozemí. Tato oblast byla přeměněna na kámen, což se nám zdálo neuvěřitelné. On však odtud přivezl velké kusy datlovníků a olivovníků o hmotnosti až dvou metrických centů. Vypadají tak přirozeně, že snadno poznáte žíly a barvy, jako by to byl živý strom. Nyní už není o celé věci pochyb. Dal mi velký kus fíkovníku a dva kousky olivovníku. Uschoval jsem si je pro Vás, kterému s úctou líbám ruku atd…
Tripolis, Barbarie, Milostivému panovníkovi,
16. června 1691 od Vašeho, Vám velmi zavázaného služebníka X.Y”

Oblast nové Oghely, která hraničí se starou Oghelou, je povinna platit daně správě Tripolisu. Je úrodná a obydlená, cesta tam trvá několik dní. Zkamenělé stromy v opuštěné staré Oghele leží v celých alejích, všechny ve stejném směru, jako by je sfoukl silný vítr, a jsou zaneseny vrstvou písku. Někdy se však odkryjí, když vítr písek odfoukne. Kromě velmi ošklivých hadů tam nejsou žádná zvířata. Jsou zde zkamenělé fíkovníky, na nichž je stále ještě vidět ovoce a mléko, jako by byly živé. Dřevo, ovoce a stromy si zcela zachovaly svou přirozenou barvu. Oblast staré, zkamenělé i nové Oghely je plochá a leží asi sedm dní cesty od moře.

Výše zmíněný bývalý státní konzul v Tripolisu mi po mém příjezdu sem a po vyslechnutí očitých svědků o všem vyprávěl podrobněji. Také mě informoval, že i v poušti, ve vnitrozemí, za Tripolisem, se často vyskytují zkamenělé předměty, například různé druhy ovoce. Viděl zkamenělý chléb, stále velmi podobný tomu skutečnému, na kterém bylo jasně vidět připečení zespodu.

Nedokážu vysvětlit příčinu vzniku těchto fosilií. Ale stejně jako strom ve vodě zkamení díky tomu, že kamenné částice plovoucí ve vodě pronikají dovnitř dřeva, zůstávají tam a zakrývají dřevěné části, může to být déšť nebo proud kamenité vody stoupající ze země, co zakrylo tyto lidi a věci, udusilo je, znecitlivělo a zkamenělo. Stejně tak se v Africe za deště vrhají do polí miliony kobylek a všechno pohltí. Celá pole a oblasti v Surinamu jsou posety housenkami. V Norsku zas viděli, jak během deště nebo rosy padaly myši, které ničily pole, jak o tom píšou Wormius a Bartholinus.

Je také možné, že se to stalo během uragánu nebo bouře, podobně jako se v okolí Amsterodamu nachází v zemi mnoho stromů, svalených na jednu stranu větrem a následně pokrytých pískem a hlínou. Tato půda mohla obsahovat látky, které zkamenění způsobily (ale někdy se zkamenění vyskytuje i v okolních oblastech) a proměnily v kámen nejen všechny tyto stromy, ale i lidi a hospodářská zvířata, která se v těchto místech nacházela. Vyprávěli mi totiž, že se tu našli zkamenělí lidé klečící na kolenou, jako by se modlili. Ale protože tam těch zkamenělých lidí nebylo příliš, pak je pravděpodobné, že většina se jich, když vítr srážel stromy a úrodná země se pokryla pískem a kameny, zachránila útěkem do úrodné nové Oghely.

Odtamtud mi poslali několik poměrně velkých kusů dřeva, větví a kořenů, které se v této zkamenělé zemi, ve starověkém Oghelu, změnily na kámen. Největší kus je součástí datlového stromu, který si zachoval vnější i vnitřní vzhled stromu tak dobře, že rozdíl je pouze v hmotnosti živého stromu a tohoto zkamenělého.

Takto vypadá detail zkamenělého kusu dřeva (ilustrační obrázek)

Dalšími kousky jsou kořeny datlovníku nebo olivovníku, které také vypadají jako stále rostoucí kořeny, a to jak barvou, tak vzhledem, a toho všeho, kromě hmotnosti. V datlovníku je mnoho kulatých děr, jakoby od červotoče, je poněkud houbovitý a bělavý, ne příliš těžký. Olivovník je hnědavo-zelené barvy, silný, těžký a hustý, a stejně tak i jeho zkamenělé větve. A aby byl tento jev jasnější, byly mi kořeny těchto dvou stromů zaslány i ze sousedních oblastí, které jsou ve všech ohledech podobné zkamenělým kouskům, pokud ovšem nejsou zváženy. Mám také kůru stromu, také zkamenělou, na které jsou viditelné všechny známky skutečné kůry. Olivovník je tak tvrdý, že s ním můžete vykřesat oheň. Jeden ze zkamenělých kořenů, z nichž některé jsem si ponechal, byl tak velký a těžký, že ho velbloud těžko unesl. Přivezli také zkamenělou lidskou kost, která se tam rovněž našla. Je tvrdá jako kámen, ale při zachování barvy a vzhledu kosti. Maurové nechtějí, aby křesťané o této oblasti mluvili nebo se o ní dozvěděli, protože věří, že Bůh potrestal tuto oblast zkameněním za hříchy jejích dávných obyvatel. Snaží se tento jev skrýt a nechtějí dát křesťanům příležitost tvrdit, že hříchy lidí, kteří tam kdysi žili (byli to údajně mohamedáni), byly těžší než hříchy křesťanů.

To, že zkamenění této oblasti Oghelu je skutečností, mi potvrdil jeden mladý muž jménem Robert Theunis, který v Tunisu padl do otroctví a byl komorníkem exilového krále Aliho Beyho, hluboko v zemi daleko na jih, ve zmíněné oblasti. Studoval tuto oblast blíže než kterýkoli jiný Evropan, protože po této zkamenělé zemi putoval. Když uviděl kousky zkamenělého dřeva přivezené z této oblasti, které se nacházely v mém vlastnictví, vyprávěl, jak jeden z jeho druhů, Cornelis, rodák z Vlielandu, také otrok, kdysi cestoval se svým pánem do Mekky oním zkamenělým krajem a i on tvrdil, že stromy, ovoce a všechno tam bylo proměněno v kámen.

Důvodem, proč prošli divokou Afrikou, bylo to, že Ali Bey, aneb princ Tuniska, jehož byl otrokem, prohrál bitvu se svým bratrem Mohammedem a mnoho stovek lidí bylo zabito. Museli uprchnout, aby si zachránili život, a se třemi stovkami lidí se dostali na hranice pohanského království Borno, kde jsou lidé černí a nazí. Tento útěk trval šest měsíců, během nichž zřídka odpočívali déle než čtyři dny. Zpočátku měl po prohrané bitvě ještě několik tisíc lidí, ale utíkali od něj a umírali útrapami cesty. Jak již řečeno, jeho armáda nakonec čítala jen 300 lidí. Cestou viděli mnoho neobvyklého. Zpočátku šli na jih a viděli velmi úrodnou zemi, kde bylo mnoho lvů, tygrů a dalších dravých zvířat. Země ta je hustě osídlena lidmi mohamedánské víry, oblečenými v kusu látky nebo v přikrývce. Čím dále na jih, tím tmavší ti lidé byli. Potom se dostali do pouště, bez lidí a bez zvířat, kde není dostatek vody a nic neroste. Tam uviděli jezero pokryté vrstvami soli o tloušťce několika stop. Celý den šli kolem tohoto jezera na jih. Táhlo se daleko na východ a na západ. Maurové mu říkají zamrzlé nebo uzavřené solné jezero – Moře Faro. Voda pod touto ztuženou nebo zahuštěnou vrstvou soli byla velmi slaná a zelená. S tyčí o délce dvou oštěpů nemohli dosáhnout dna. Uprostřed jezera na ostrově rostly datlové stromy, na které však nebylo možné dosáhnout, protože zahuštěná sůl kolem ostrova byla křehká. Maurští princové a páni jsou mohamedánské víry, ale moc toho o tomto učení nevědí. Ti, s nimiž se tu a tam setkal, vlídně uprchlého prince z vyhnanství přijali, nabídli mu jídlo ze skopového a zde neznámého obilí, podobného ječmenu. Téměř všichni tito lidé tam žijí ve stanech. Kočovný způsob života vedou starodávné místní maurské a arabské rodiny. Jižněji se rozprostírá neobydlená poušť a pak se objeví nazí černoši. Říká se, že tam jsou sloni a zlato. Obyvatelé Borna s nimi [s černochy] bojují a zajatci jsou prodáváni do otroctví obchodníkům z Tripolisu. Někdy přicházejí do Borna, aby si vyměnili zlato, slonovinu a otroky. Pak tu samozřejmě jsou ti černoši, kteří žijí poblíž Guineje. Bartolinus vyprávěl, že v okolí Tripolisu se jedno město za krátký čas změnilo na kámen. Odtud pak přivezli do Francie zkamenělé dítě a zde, jak vyprávěl, viděl i zkamenělé stromy. Výše uvedený pán nepochybně myslel pod názvem „zkamenělé město“ oblasti Oghel.

V roce 1691, 19. října, psali v Paříži o tom následovně:

„Říká se, že v Africe našli město zcela proměněné v kámen, odtamtud králi přivezli muže a ženy a chtějí přivézt ještě další na výzdobu zahrad ve Versailles.“

Pozdní, velmi vzdělaný Hendrik Franken, který mnoho let sloužil jako pastor reformované církve ve Smyrně, mě informoval, že zkamenělá oblast Ogel je tam velmi známá a že viděl spoustu kostí, stromů, datlí, melounů, citronů a jiného ovoce a zkamenělé předměty dovezené odtud přes Tunisko.

Z ostrova Sumatra, který nizozemská Východoindická společnost vlastní, mi přivezli těžký kus dřeva, který se z dlouhého ležení v bažinaté zemi proměnil v kámen. Váží asi 100 liber a vypadá jako obyčejný strom. Jasně je vidět, jak byl useknut sekerou dole, a viditelné jsou i zbytky větví. Barva je podobná dubu. Vnější kůra je šedivější než vnitřní kmen. Žíly a letokruhy stromu jsou jasně viditelné. Je tvrdý jako mramor a lze z něj křesat oheň. Můžete vidět kruhy a kroucení stromu, ano, je vidět i několik trhlin. Je téměř 3 stopy dlouhý a asi 4 tlustý v kruhu. Je useknutý z obou stran, to znamená ze spodní a z druhé strany, protože se jedná o kus kmene. Když jsem to ukázal znalcům kamene a dřeva, potvrdili mi, že má všechny známky dřeva uvnitř i vně.

Když jsem nařídil tento zkamenělý strom otevřít a rozdělit, uvnitř byly kousky a úlomky, černější než vnější kůra a velmi podobné starému stromu, ale tvrdé jako kámen.

V roce 1702 mi z východní Indie poslali další kus dřeva přeměněného na kámen, který se nachází v řekách v horním Palembangu. Tento kus je přes 6 stop vysoký a dole má asi 5 stop rozpětí. Viditelné jsou praskliny a třísky, z nichž většina se změnila v kámen, ačkoli uvnitř stále vypadají jako dřevo a částečně jsou stále dřevěné; ano, nachází se tu kusy kamenů rozpadlého nebo spíše shnilého dřeva, které samozřejmě nemohlo projít změnami. Lze jej rozdělit štípáním na části, jak je to možné u běžného stromu. Barva dřeva je stále jasně viditelná. Na některých místech je kámen tvrdý, jako dlažební kostka, takže z něj lze vykřesat oheň, ale na jiných místech je zkamenělé dřevo měkčí a má jinou barvu. Někde je sněhově bílá, lesklá, jinde hnědavě žlutá a uprostřed je téměř černá, dokonce zcela černá, což je samozřejmě přirozená barva stromu. Váží necelých 800 liber. Tento velký kus ukazuje, že zvnějšku je vrstva velmi tvrdého kamene, bílého jako mramor, který se usadil na zkamenělém starém stromu a přilnul k němu. Kůra je na něm stále viditelná, i když se změnila barva, a tento kousek si zaslouží zvláštní pozornost pro svou jedinečnost.

Zkamenělé dřevo (ilustrační obrázek)

V italských horách zvaných Russidi v Toskánsku se nachází kámen, který řežou jako dřevo a který jako dřevo vypadá, jak je vidět z několika kousků, které mám. Ale je možné, že to je strom, který zkameněl v zemi, protože je velmi podobný barvou, hmotností a vzhledem stromům, které se nacházejí v Holandsku, v nízkých bažinatých nebo rašelinových polích pod zemí. Rolníci je vyhrabávají a používají jako prkna k zakrytí svých domů. Mám také kus uhlí, které bylo vykopáno v Etrurii, velmi hluboko v podzemí.
Mám i velký zkamenělý citron zvláštního druhu. Můžete na něm dokonale rozlišit vnější a vnitřní slupku, stejně jako dužinu ovoce, vnitřní membrány, vlákna a šťávu uvnitř. To vše lze velmi dobře rozeznat, protože je to rozdělené, dokonce i stopku nebo místo, se kterým bylo připevněno ke stromu. Stále mám velké množství oliv, ztvrdlých jako dlažební kostky, po jejichž rozdělení se odhalí olivová barva zevnitř a kůra zvenčí. Mám také pistácie, na kterých je stále viditelná vrásčitá skořápka, které jsou v barvě a vzhledu tak přirozené, jako by byly právě utrženy ze stromu. Mám také několik dalších zkamenělých ústřic, otevřených i uzavřených, tvrdých jako žula a tak podobných čerstvým živým lasturám ústřic, že ​​je nelze odlišit podle vzhledu. A kromě toho mám i mnoho dalších krásných mušlí.

Zkamenělá šiška (ilustrační obrázek)

V mé sbírce je také několik bílých, hnědých a černých zkamenělých hub, které si zachovávají svou barvu a vzhled, tak přirozeně, že není rozdíl mezi těmi, které rostou na polích, a těmi, které jsou zkamenělé. Ale na dotyk jsou tvrdé a těžké.

Mezi břidlicovými kameny hluboko v toskánských horách byly nalezeny také zkamenělé ryby. Za prozkoumání stojí několik kusů odtud – břidlice a dalších hornin, které mi byly zaslány z oblasti Toskánska. Je jasně vidět, že jsou v nich skryté nebo zahrnuté ryby a ty jsou také zkamenělé. Lze rozlišit jejich šupiny, ploutve, hlavy a ocasy. Byly vykopány z nitra hor a jsou větší než jedna píď. I v zemi Hesensko kdesi v horách nacházejí mušle, stejně jako otisky mnoha druhů ryb v plné velikosti nebo přímo i ryby.

Na ostrově Kypr, nedaleko Famagusty, je místo, kde se poblíž jedné skály nachází mnoho kostí lidí a zvířat, které jsou spečeny dohromady a přeměněny na kámen. Podle očitých svědků byl mezi těmito kostmi také nalezen i zkamenělý mozek. Na stejném ostrově, na místě zvaném Nikósie, je vidět malý kopec, zcela sestávající ze zkamenělých ústřic ve skořápkách, které také zkameněly a zachovaly si dodnes všechny vnější znaky ústřic a skořápek.
I v Tripolisu di Soria jsou zkamenělé ryby hluboko v horách, jak je patrné z popisu cesty de Bruijna.

Zkamenělá lasice (ilustrační obrázek)

Jako spolehlivé mi bylo sděleno, že v Chile, na vysoké hoře uprostřed hor, našli těla tří španělských vojáků ležících na boku těsně vedle sebe, která tam tak byla dlouhou dobu, to znamená, že zvnějšku zkameněla, ale když z nich byla odstraněna kamenná vrstva, našli pod ní také maso a krev. Kdo ví, zda se tak stalo při přeletu mraku nesoucího kamenný prach, nebo snad z dlouhodobého kontaktu těl ležících těsně u sebe, že se změnily na kámen? Možná se měkké části rozpadly a největší a hrubé části z dlouhého kontaktu ztvrdly jako v jednom těle a proměnily se v kámen, při zachování původního vzhledu.

V knihách pana Tevenota si můžeme přečíst, že podobné fosílie byly nalezeny i v Mongolsku.
V blízkosti výše zmíněného Ogheli, směrem k moři, jsou pozůstatky téměř celého starověkého města pokrytého pískem, které bylo zjevně zdobeno nádhernými mramorovými domy a budovami, protože tu je mnoho těžkých opracovaných kusů bílého mramoru pokrytých zemí do hloubky jedné až půldruhé stopy a také mnoho velkých sloupů a vyřezávaných kamenů. Předpokládá se, že to bylo město Leptis.

Leptis, Libye


Článek pochází ze zdroje: https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2021/02/witsen-o-zkamenelinach.html
jedná se o  překlad z originálu: https://www.tart-aria.info/vitsen-ob-okamenelostyah/
překlad Vlabi



 

Komentáře

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2021-03-01 19:04:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ale to by pri katastrofe všetko zhorelo alebo bolo zasypané popolom, tak čo to mohlo byť za prírodnú alebo človekom spôsobenú katastrofu že by zkameneli stromy i ľudia? No jedine nejaká piesočná al. prachová búrka ktorá udusila všetko živé a potom dlhodobé pôsobenie vetru, v ktorom boli mikročastice nejakej horniny spôsobilo skamenenie, žiadny Boží zázrak.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek