Zanechaly nám předchozí civilizace odkazy na planetární katastrofu? | 2.díl

19.3.2021 v Symbolika 2

Carl Jung a mýtické archetypy
Psychoanalytik Carl Jung použil pro hluboké mýtické předobrazy pojem ,,archetypy”. Považoval je za univerzální struktury nevědomí, ležící za racionálním a vědeckým vysvětlením. Mezi takové archetypy patří: Zabiják draků, boží sloup nebo hora bohů, rozzlobená bohyně, Uroboros, žebřík nebo schody do nebes, či umírající bůh.
Žádný z těchto archetypů nepředstavuje přirozené události dnešní doby. Na úsvitu civilizace již byly všechny archetypy přítomny.



Saturn jako prastaré slunce
Pro Egypťany představoval Saturn stvořitele zvaného Atum-Ra, který vládl nebesům. Archaický latinský název pro Saturn bylo slovo  ,,Sol”, neboli Slunce.
Saturn byl slunečním bohem. V dřívějších řeckých textech byl Saturn nazýván jako Kronos, který byl známý i pod jménem Helios.
Alchymisté uchovávali toto tajemství ve svých pracích. Saturnovi dávali názvy ,,nejlepší slunce, nadřazené slunce, vzorové slunce”.
Egyptský obelisk na obrázku ZDE ukazuje na místo na nebesích, na kterém se kdysi nacházel Saturn, známý jako Atum-Ra. Saturn byl ve starých časech fixním bodem na obloze. Astronomické tradice od Řecka po Persii a Čínu tvrdí, že Saturn vládl světu. Starověcí kronikáři tvrdili, že planeta Saturn, která je nyní pouze malou skvrnou na obloze, kdysi vládla Zlatému věku. Byla to harmoničtější doba, než dnes.

Archaickým názvem pro Itálii byl pojem Saturnia. Podle tradice tak bylo nazýváno i původní místo stavby Říma. Sabat (Den Páně), speciální den odpočinku a uctívání, byl Saturnia Dies, Saturnův den – den uznávaný ve Středomoří, na Středním východě i jinde. Římská slavnost zvaná Saturnálie představovala symbolický návrat do tzv. Saturnia Regna = Saturn ‘s Reign (Království Saturna), Zlatého věku.
Symbolický obsah oslavy Nového roku a Vánoc zahrnuje římské Saturnálie a příbuzné starověké slavnosti. Každá kultura v jisté formě vzpomíná na Saturn v době svého kralování jako na ,,Otce králů’, Otce národů či rasy”.

Starověké tradice ztotožňují Ugaritské a Hebrejské božství El se Saturnem. Izraelci se považovali za ,,Děti Saturna”. Řekové vzývali Kronose jako jejich ,,Prvního Otce”.
Římané tvrdili, že jsou skutečnými potomky Saturna, kteří přišli do Itálie během dobrodružství legendárního hrdiny jménem Aeneas.

Kronos

Temnou stránku Saturna odráží katastrofický konec Zlatého věku. Nastal náhlý nápor chaosu, kdy nebesa ztratila kontrolu a nastal den strachu a záhuby. Starověké kultury obětovaly své děti Saturnovi, což se symbolicky váže ke kosmické katastrofě, při které Saturn pohltil jiná vesmírná tělesa představující jeho ,,děti”. Saturn či Kronos byl ve starověku známý jako ,,požírač svých dětí”. Saturn je Moloch, který vyžaduje lidské oběti.

Moloch

Odkaz najdeme i v Bibli, když Elohim či El nařídil Abrahamovi, aby obětoval svého vlastního syna Izáka.

Kosmické kolo
Ve starověké Mezopotámii viděli prastaré slunce Saturn jako na nebesích se otáčející velké kolo – Šamašovo kolo. Astronomové považovali toto kolo za planetu Saturn. Z babylonských textů vyplývá, že Šamaš je planeta Saturn.

Staří Římané taktéž uctívali boha jménem Saturn. Římský bůh Saturn drží v rukou kosmické kolo. Kosmické kolo je zaznamenáno každou starověkou kulturou. Obraz kola vytesaného či namalovaného na kameni je starší, než nám známá civilizace.

Mnozí archeologové chápou toto kolo jako symbolickou představu slunečního vozidla prohánějícího se po obloze. Kosmické kolo bývá často zobrazováno na stacionárním sloupu, nebo na konci schodiště, či žebříku. Může být ovinuto provazem a položeno na oltáři, či na stole. Paprsky kola bývají někdy ‘tekoucí’ a éterické.
Starověcí bohové a hrdinové drželi kolo v rukách.

Kosmické kolo sloužilo bohům, kulturním hrdinům a moudrým mužům jako trůn.

Shani Jayanti

Buddha měl také svůj ,,kolový trůn”. Budhova šlépěj odkazuje na totéž kosmické kolo:

Inspirací není dnešní Slunce, ale Saturn.

Piktografická kosmická kola jsou znázorněna také v Irsku a Kalifornii, kde máme pouze menší rozdíly. Velký kruh na kole není vždy přítomen. Zůstává však malá centrální hvězda a paprsky z ní vycházející. Umělci umístili někdy malou černou sféru dolů pod centrální hvězdu. Umístění není náhodné. Tyto formy na obloze reprezentovaly planety starověkých uctívačů oblohy v jisté konfiguraci.

pokračování příště

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho NoName 2021-03-19 07:46:18 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Fakt zajímavý….

Ikona diskutujiciho nemo 2021-03-20 12:59:56 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pozn. k šamaš – saturn
hebr. šemeš שמש /šmš/ je slnko

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek