Aluška.org: Věděním ke svobodě

Označení Projekt Looking Glass představuje pokus americké armády nahlédnout do budoucnosti. Byli ale velice překvapeni tím, co uviděli. Některé základní body ze zjištění projektu Looking Glass jsou tyto: Že volby, které děláme, jsou pro celkovou budoucnost lidstva a planety stále méně důležité a nakonec společně dojdou do již známého bodu. Že odborníci už začali zjišťovat, že se skutečně chystá něco velkého. Že všechny možné časové osy vedou ke stejnému základnímu výsledku naší budoucí historie. Že světové elity zjistily, že pro ně nastal konec hry a dál už se světem a budoucností nemohou manipulovat. Časové osy se sjednotí v nevyhnutelný výsledek.

Insider projektu Looking Glass říká:

„Informace, o které se chci podělit, souvisí s hvězdnými bránami a Projektem Looking Glass. Konkrétněji s problémem ohledně roku 2012, který souvisí s těmito projekty.
Oblíbený názor na to, co se teď v projketu Looking glass děje zní, že ten projekt byl uzavřen, protože se vyskytl problém, když jsme se blížili k roku 2012.
Slyšel jsem, že Looking glass odhalil několik cest, ale problém je v tom, že ty časové osy se sbíhají v jednotném časovém bodě. Když víte dost o projektech hvězdné brány a projektu Looking Glass, atak víte i také to, jak funguje teorie strun. To, že je zde jedna volba, nemusí nutně znamenat, že druhá volba není.

Jakmile si uvaříte mozek nad tímto zapeklitým tématem, zjistíte, že na konci roku 2012 se naše rozhodnutí stávají méně a méně důsledkovými pro budoucnost a nakonec budeme dotalčeni k jednotnému výsledku. Nastane úzké hrdlo času, kterým všechno projde, bez ohledu na to, jakou volbu teď uděláme.

To je důležité zjištění pro lidi, kteří měli přístup k Projektu Looking Glass, protože to používali s předpokladem, že když dneska udělají nějaké rozhodnutí, vznikne k tomu odpovídající budoucnost.
Velkou chybou bylo začít experimentovat s možnostmi v budoucnosti, kdy jsme začali používat počítač, abychom stanovili: „Když se teď rozhodneme takto, je na 79% možné, že nastane konkrétní scénář a na 23% nenastane a bude něco jiného.“ … Nebo cokoli jiného, co jde vyjádřit pomocí pravděpodobných čísel.

Pokud však půjdete dále  – a svobodná vůle se v této hře stále uplatňuje – tato 79% možnost se někdy velmi rychle změní.

Když se podíváte na situaci v určitém časovém okamžiku, zdá se velmi realistické, že je toto nejvyšší možnost. Naši badatelé pak ale začali zjišťovat, že se chystá něco velkého. Něco, co způsobilo, že všechny možnosti všech budoucích scénářů, jakékoli volby, jakékoli možnosti, které byly zadány a pak pozorovány přes Looking Glass, inherentně skončila ve stejné budoucnosti. A žádné rozhodnutí, žádná možnost, se za určitý bod už potom nezměnila.

To je to velké tajemství, které projekt Looking glass odhalil: Všechny možné časové osy vedou ke stejné budoucnosti. Toto zjištění posílá každého, kdo o tom má všechny informace, do slepé paniky.

Elity světa tak přišly na to, že tohle je vážně konec hry a dál už nelze s ničím manipulovat.

Byl jsem na vojně, zhruba před rokem 1997. Jednou z oblastí, ve které jsem byl úžasně intuitivní, bylo řešení problémů. Změňte naplánování mise, nebo přesněji řečeno, vezmete tuto špatnou misi a napravíte slabiny v jejím plánu.
Znalost toho, jak pracuje teorie strun a scénáře možné budoucnosti, vám umožňuje velmi rychle pracovat na tom, abyste realisticky viděli co přijde, a rozhodli, co je třeba učinit, abyste to změnili pro konkrétní žádaný výsledek.

V určitém okamžiku, poté co badatelé projektu Looking Glass slyšeli, jak jim počítač říká pořád dokola tu samou prognózu, zaměřili se na otázku: Jak to napravíme?
Přivolali mě a požádali, abych vyřešil tento problém. Problém s kontrakcí časové osy.
Provedl jsem veškeré vyšetřování a v podstatě jsem měl jen jednu informaci, a tou bylo potvrzení, že počítač má pravdu: časové osy se sejdou v nějakou nevyhnutelnou věc. Nastane nevyhnutelná událost. Bylo to předpověděno, predikováno.

Elity nám teď předkládají scénáře toho, čemu chtějí, abychom věřili, že se stane. Ale ve skutečnosti nemají kontrolu nad tím, co se stane. Mají pouze kontrolu nad reakcí lidí ale zdá se, že bez ohledu na to, co se pokusí udělat k vyvolání požadované reakce, má to často zcela opačný účinek.

Kdybych to měl pojmenovat, řekl bych, že je to proces probuzení. Je to evoluce vědomí, která přichází bez ohledu na to, jaká rozhodnutí nebo možnosti jsou vloženy do rovnice. Nakonec se stane to, že se všichni dozvíme pravdu a uvědomíme si tuto obrovskou hromadu lží, která byla postavena před našima očima a která nám brání znát obrovské množství informací, které bychom jinak měli mít.

Co se pak skutečně stalo s projektem Looking Glass? Nejenže už nechtěli, aby to lidé používali, protože věděli, že to stejně vyhodí pokaždé to samé, ale zároveň nechtěli, aby kdokoli jiný věděl, co počítač říká.

Jsem si tím jistý, protože je nesmírně zajímalo především to, jak této nevyhnutelnosti zabránit. Nejdřív jsem si myslel, že je to konec tohoto světa. Teď vidím, že jejich hlavní starostí byl konec JEJICH světa.

Chci ještě říct všem lidem tam venku, že to, o čem věříme, že je pravda, se nakonec stane pravdou. Pokud nás někdo přesvědčí, že ve velmi blízké budoucnosti dojde k velké katastrofě, dojde ve velmi blízké budoucnosti k velké katastrofě. Pokud se nepodřídíme tomuto strachu a nepřijmeme fakt, že ve skutečnosti neexistuje nic, co bychom věděli, nic se nestane. Naopak to způsobí přirozené sbližování časových linií. Je to nevyhnutelný závěr. Je to jako nový začátek této reality, začátek něčeho, co ani nemůžeme pochopit na základě úrovně našich současných přesvědčení, ale když se všechny ty informace dostnou na veřejnost, nebude už možné popírat, co je pravda a co je lež, nebo iluze.

V podstatě to, co právě teď zažíváme, je, že dva mistři šachu sedí u šachovnice a jeden z nich se podívá dolů na šachovnici a vidí, že v sedmi tazích dá mat. Podívá se na svého soupeře a ví, že to jeho soupeř vidí taky. Takže se z toho už nedá dostat. Poražený hráč může hru pouze prodloužit. Oba hráči ale vědí, že hra je už u konce.
Je jen otázkou času, kdy to udělá tah, vy budete nuceni do protitahu, on pak bude nucen udělat toto a nakonec vám dá mat.

Zlí hoši už prohráli. Dobří hoši už vyhráli. Ano, na stole ještě zbývají tahy, ale tyto tahy jsou vynuceny hráčem, který vyhraje. Jediný způsob, jak mat nemůže nastat, by byl, že vítěz udělá chybu, ale ze všech informací, které jsem shromáždil –  a všech informací, které mi byly dále poskytnuty – , se zdá zřejmé, že vítěz přesně ví, co je třeba udělat, aby vyhrál. Takže v tomto bodě by už jakákoliv chyba byla téměř nemožná.

Většina lidí, kteří sedí v publiku a sledují šachový zápas mezi dvěma pokročilými šachisty, pochopí, že hra je u konce až dlouho poté, co to vědí oba hráči. Protože nevidí na tabuli a nevidí, že zbývá jen sedm tahů.“

Zlatý věk přijde. Dejte si dohromady všechny ty Mandela efekty, které nám už jasně ukázaly, že dochází ke spojení časových os do shodného okamžiku. Elity už nad tím nemají kontrolu. Nemohou udělat nic, aby změnily nezastavitelný vývoj vědomí lidstva. Mnozí si to ještě neuvědomili, ale už jsme vyhráli.

© aluska.org 2023