Když ti řeknu, že žiješ v říši zrcadel, zřejmě mi neuvěříš. Protože je možné, že ti nějakou nešťastnou náhodou uniklo, že symboly mají metaforický význam, a jedním z takových symbolů je rozhodně zrcadlo. Zrcadlo je symbolem našeho odrazu. Když se podíváš do zrcadla, vidíš sám sebe. Čím hnusnějším tvorem se člověk stane, tím hnusnější bude i jeho odraz, a naopak. Když se například takový miliardových „filantrop“ George Soros podívá do zrcadla, musí tam spatřit kompletní pekelné Pandemonium.
Zrcadlo bývá v pohádkách a ve filmovém umění používané jako brána do kouzelného světa. Vlastně je to vstup do našeho nitra. V tomto zrcadlovém světě vidíme často boj dobra proti zlu. Tento boj se odehrává v nás samých. Dobře to vidíme ve filmu Imaginárium Dr. Parnasse z roku 2009, kdy lidé vstupují do zrcadla – brány do nich samých, a čelí tam svým slabostem, které využívá ďábel na jejich svedení ze „správné“ cesty.
Ve filmu Conan Ničitel z roku 1984 má jistý temný čaroděj velkou moc díky zrcadlům. Zrcadla jsou však zároveň jeho slabinou. Odrážejí jeho sílu i zranitelnost.
Ve filmu Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1937 používá zlá královna magické zrcadlo, které odráží její vlastní pýchu a zlobu.
Před zrcadlem můžeme symbolicky čelit svým strachům. To vidíme ve filmu Nekonečný příběh z roku 1984, kdy mladý bojovník Atrei stojí před zrcadlem a má dvě možnosti – buď se lekne a uteče před sebou samým, nebo vstoupí bez strachu do zrcadla a boj s temnotou pokračuje dál.
Tento svět, o kterém si lidé většinou naivně myslí, že je takový, jak jim je obecně prezentován predátorskými mocnostmi silnějšími než oni, je ve skutečnosti světem zrcadel. Křivých zrcadel. Vědomí, které je v nejhlubším jádru absolutní a nekonečné, se zrcadlí – my to nazýváme svět.
Zdegenerování lidských bytostí znamená pokřivení zrcadel. Tento svět je bravurně pokřivený.
Když jsem byl malý, koukával jsem starou ruskou pohádku, která se jmenovala Království křivých zrcadel a byla natočena v roce 1963. V této hrané pohádce se zlobivá holčička při pohledu do zrcadla – brány, do které vstoupí, ocitne v říši, která reprezentuje její vlastní kouzelný svět. Musí „porazit“ zlo, které má v sobě.
Pohádka je celá na youtube:
Zrcadlo bývá „zobrazováno“ i jako brána do jiných světů, jako portál. To vidíme například ve filmu Constantine z roku 2005, kdy hlavní hrdina uvězní démona v zrcadle.
Ve filmu Legenda z roku 1985 vystoupí ze zrcadla samotný ďábel. Tady je to ukázané cca v čase 4:20:
Náš svět, který nyní prožíváme, je světem ďábla a to je nezpochybnitelný fakt. Lidstvo to musí pochopit, jinak se neposune dál. Ignoranti, kteří to nechtějí vidět, padnou ještě více do pekla, aby ho spatřili.
Ďábel – diable / double / dvojník – je vládcem duality. Svět zrcadel je zemí duality. Ďáblův svět je světem zrcadel. Člověče, už rozumíš, že žiješ v démonově říši odrazů?!
Ve filmu Warlock 2: Armagedon z roku 1993 se jistý chlapík ocitne v labyrintu zrcadel. Warlock – démonický čaroděj a Satanův syn, je pánem tohoto bludiště a chlapík nemá šanci dostat se z něj živý.
překlad © www.aluska.org 2021 / podle Zdroje
Poslední komentáře
-není Když to chodí jako kachna, kváká to jako…
-Ivet To byl moc pěkný článek, takový jemný a…
-Reny Skleník je vskutku ideál, ale voda nemusí být…
-***** Psala jsem to v článku před několika měsíci.…
-Alue K. Loskotová