Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nevhodných věcí se v komunikaci dopouští každý z nás. Čemu je třeba se vyvarovat?

To, jestli tě lidé mají rádi, není vždy v tvých rukou, ale minimálně můžeš zvýšit své šance na úspěch v tomto směru. Možná to ani nepotřebuješ vědět, protože jsi prostě fantastický a oblíbený, ale ne všichni jsou takoví a právě jeden z této části společnosti se ozval na fóru Quora, kde se zeptal ostatních uživatelů, jaké sociální dovednosti dokáží na ostatních značně zapůsobit, ale přitom jsou velmi jednoduché a rychlé na naučení. Chtěl vědět, co ostatní na druhých přitahuje a vzbuzuje zájem. A do některých otázek se zapojili i odborníci na etiketu či psychologové, jinými slovy můžeš očekávat odpovědi, které opravdu mají potenciál posunout tvůj sociální život na vyšší level.

Udržuj oční kontakt

To, zda se někomu neznámému rozhodneme důvěřovat, nezáleží vždy přímo na nás, ale na našem podvědomí. Jednou z nejdůležitějších věcí, podle kterých se právě takto rozhodujeme, je oční kontakt. Ten spojuje hned několik důležitých věcí. Do očí se někdo druhému nemusí dívat kvůli špatnému svědomí, nízkému sebevědomí, nebo prostě protože nemá zájem. Ty takto však samozřejmě působit nechceš.
Koukat na někoho však není dobrou strategií, je třeba si dávat pozor na to, jakou zprávu z očí vysíláš. Dále, etiketa vyžaduje dívat se do očí během vyprávění toho druhého, dej si však pozor, aby se tvůj komunikační partner nezačal cítit nepříjemně. Mimochodem, jedna vědecká studie usoudila, že lidé častěji udržující oční kontakt, jsou považováni protistranou za inteligentnější.

Opatrně lichoť

Zaútočit na ego je vždy dobrou strategií, jak u někoho získat pár bodů. Reálný život však není pětikorunová telenovela a lichotky je třeba formulovat skutečně promyšleně a opatrně. Mezi lichotkou a komplimentem je značný rozdíl a největší úspěch s lichocením dosáhneš právě tehdy, když si druhá strana konverzace ani neuvědomí, že je chválena. To znamená, pokud potřebuješ prolomit ledy s někým neznámým, můžeš se ho zeptat na jeho profesi ve stylu: „Vy asi víte hodně o tom a o tom?“
Taková formulace nechá druhému mnoho variant jak odpovědět, ať už se rozmluvit o práci (což lidé obvykle dělají rádi) nebo o pracovních úspěších (což mají lidé také rádi). Pokud ti kamarád opraví tiskárnu, rozloučení slovy: „Tahle chyba se mi stávala často“ zanechá u kamaráda dojem, že kromě opravy tiskárny udělal ještě ten extra kousek navíc, a sice, že pokořil problém, který jsi ty vyřešit nedokázal. Další trefou do černého je: „Mohl bys mi dopovědět ten příběh, co jsi včera začal?“ Je úplně jedno, jestli tě to zajímá. Pokud ne, těch pár minut přetrpíš, ale druhý člen dialogu bude mít radost, že máš zájem o to, čím on do konverzace dokáže přispět.

Nestěžuj si pořád dokola

Venku prší, zácpy jsou nekonečné, autobus je přeplněný a bezdomovec za tebou ještě nesnesitelně zapáchá. Pokud jsou toto tvé příspěvky do konverzace probíhající během ranní cesty hromadnou dopravou, zastav se a uvědom si, že stížnosti dokáže nabídnout téměř kdokoliv jiný. Jasné, je něco jiného, pokud jde jen o vtipné a sarkastické poznámky, ale pokud jde o upřímné frflání na celý svět, nejsi zajímavý a nepůsobíš dobře. Chceš přece, aby se lidé kolem tebe cítili dobře a toho nedosáhneš tak, že každého obklopíš svými problémy, které i tak téměř nic neznamenají.

(Pozn. Alue: OOOOooobrovská pravda. Neustále si stěžovat na to jak je všechno na houby a jak je na vás celý svět zlý, je zaručený způsob, jak si od sebe všechny lidi odehnat. Nikdo to nechce pořád dokola poslouchat. Platí to, i když tak člověk jenom působí, i když tak nemluví. Tedy nestavět se do role zkrachované existence, která je v koncích. Lidé chtějí trávit čas s těmi, kteří jim mají co předat a když zjistí že nemáte co předat, ztratí zájem a jdou prostě jinam, kde je to zajímavější.)

Oslovuj lidi jejich jménem

Jistě jsi už na obrázcích na internetu či ve filmech viděl situaci, kdy se někdo naštval jen proto, že na něj z dálky někdo zakřičel: „Hej! Ty!“ Ta reakce mohla být v tom momentě přehnaná, ale oslovovat někoho jeho křestním jménem či přezdívkou má své kouzlo. V internetové či osobní konverzaci se často používá například slovíčko „hele“, no nahradit ho něčím příjemnějším, křestním jménem, není vůbec náročné. Experti doporučují také v konverzaci jen tak mimochodem zmínit jméno toho druhého na začátku věty.
Projevíš tak dojem, že se do probíraného tématu skutečně angažuješ. Spousta lidí dále varuje před situacemi, kdy si prostě nemůžeš vzpomenout na něčí jméno. Na to existuje několik jednoduchých triků. Jedním je například říci jméno svému kamarádovi, který ti v nouzi jméno připomene. Další radou je uložit si jméno do telefonu s nějakou událostí, která se ti s danou osobou spojuje, abys mohl dotyčného jednoduše identifikovat.

(Pozn. Alue: Zapamatování si jména, je jasný projev zájmu. Když někdo zjistí, že si nepamatujete jak se jmenuje, pochopí, že vás předtím příliš nezaujal a to ho od vás oddálí, i když to nechcete.)

Usmívej se

A celkově působ otevřeným a příjemným dojmem, nechceš přece toho druhého odehnat. Úsměv nesmíš podcenit a být vtipným i zábavným také není na škodu. Pokud však chceš udržet konverzaci na vyšší úrovni, ale zároveň chceš toho druhého okouzlit a nebojíš se stát skutečně sofistikovaným, předpřiprav si malé vtipné poznámky na několik situací, které budeš moci trefně a ve správném okamžiku využít. Jednoduše se projevuj jako konstruktivní a dobře naladěná osoba šířící příjemnou energii. Entuziasmus a charisma jsou stejně důležité, pokud odejde člověk po rozhovoru s tebou dobře naladěný, je to super signál.

Poslouchej aktivně

Vést konverzaci s někým, jehož odpovědi jsou: „Hmm“, „Super“, „Fajn“ a „Cožeeee“ je mimořádně trapné a především náročné. Daný člověk zřejmě neprojevuje očekávaný zájem a ty můžeš kromě sklonů k vraždě také projevit i menší chuť začít s ním konverzaci i příště. Pokud bys však byl v jeho situaci ty, to, co by ti chybělo, by byl aktivní poslech. Jinými slovy si představuj věci, co druhý říká, vciťuj se do každé postavy v daném příběhu a jako výsledek podávej dotazy či reakce, které sestávají z konstruktivních slov s velkou váhou, abys projevil dojem co nejintenzivnějšího soustředění. Jinými slovy, pokud ti někdo vypráví, jak ho stáhla lavina, místo: „A potom?“ je dobré raději volit variantu: „No a co následovalo, když vaši skupinu pohltily ty tuny sněhu?“

Strč si smartphone do kapsy

Dobře, řekneš si, že to nic neznamená. Když se během rozhovoru mrkneš na smartphone, je to maličkost, která ti prostě projde, ne? No, možná v té chvíli ano, ale pokud to uděláš sedmkrát za tři minuty, evokuje to dojem, že se o toho druhého nezajímáš. Ideálně bys měl mít během rozhovoru mobil v kapse či v tašce, pokud nemáš opravdu vážný důvod ho aktivně používat. Někdy může být jednoduše lepší telefon nevytahovat ani při vibraci, i když to pro tebe může být v té chvíli důležitější než daná osoba. Pokud však začneš odepisovat a projevíš tak, že tě mobil zajímá více, a konverzaci přerušíš, vysíláš tak mimořádně nepříjemný signál. A navíc, nikdo nečeká rád.

Neskákej do řeči

V první řadě, celý koncept skákání do řeči je totální hloupost, protože má každý stejné právo na projev jako ty. Navíc osmdesát procent všeho skákání tvoří jediná věta, a sice: „A potom co?“ Pokud bys do řeči neskočil, i tak by ses to dozvěděl, ale ty jsi z nedočkavosti prostě musel.

Druhým případem je, když se někdo snaží předběhnout příběh. Jakobys chtěl přeskočit celou část, jak jde Červená karkulka lesem a chtěl rovnou vědět, co se stane, když přijde k babičce. Takto však projevíš značný nezájem a evokuje to, že i když tě zajímá konec, všechno chceš mít rychle z krku.
Třetím nejčastějším případem je, že někdo začne uprostřed projevu druhého předpovídat, jak to celé skončí. „Šli jsme včera do obchodu, ale už byl večer…“ „A BYLO ZAVŘENO!!!“ Ano, možná bys měl pravdu, ale čeho bys tímto výrokem dosáhl? Přinesl bys něco do konverzace? Ušetřil bys čas? Cítil by se někdo kromě tebe lépe? Ne. Lidé prostě z nedočkavosti mají potřebu dělat ukvapené závěry, ale pokud se druhá strana dialogu nedočkavostí přímo třese a každé čtyři sekundy se snaží otázkami popohnat děj na co nejvyšší obrátky, rozhodně to nepůsobí dobře.

Zanechej dobrý dojem

Jedním z nejdůležitějších úseků celého rozhovoru je jeho ukončení a případné rozloučení. Pokud po vynikajícím pracovním pohovoru třískneš dveřmi nebo stroze zavrčíš „Nashle“, nemusí to vždy dopadnout dobře. Ani „Nashledanou“ však není ideální. Vždy mysli na to, že ty jsi lepší než ostatní a musíš to i prokázat. Komplikovanější „Nashledanou, věřím, že si užijete zbytek dne“ rozhodně zanechá lepší dojem než vymlácená skleněná tabule ve dveřích do kanceláře. Podobné věty se nemusíš bát používat ani na koncích e-mailů a podobně.

pozn Alue: Ještě bychom sem mohli připsat jeden bod, nezívat s otevřenými ústy na celý sál a decentně si vždy zakrýt ústa. Tohle neskrývané zívání, speciálně pokud zrovna někdo hovoří, většina lidí vnímá jako velice nezdvořilé a pokud je časté, může je to podráždit.

(zdroj)