Aluška.org: Věděním ke svobodě

Hněv je zvláštní emoce. Může nás psychicky ničit, válcovat, ale také nás muže vybičovat k velkému výkonu a povzbuzovat nás k aktivitě a ráznému řešení problémů. Necháváte se pocity hněvu ovládat, nebo svůj hněv zvládáte?
Hněv, který není zdravě zpracovaný, může náš život velice poškodit.  Jedním z důležitých faktorů je to, zda si dovolíme hněv včas vyjádřit a vypořádat se s ním, nebo jej budeme naopak dlouho skladovat v sobě.

Lidé, kteří svůj hněv potlačují, nebojují pouze psychicky a emocionálně, ale jak ukázaly studie, potlačovaný hněv může mít dopad i na fyzické zdraví, včetně zvýšeného rizika vzniku vážného onemocnění. Z tohoto důvodu je nesmírně důležité najít způsob, jak dát svému hněvu přiměřený prostor k jeho vyjádření.

Když svůj hněv projevíte, způsob jak ve vzteku reagujete, může poskytnout zajímavý pohled na vaši skutečnou osobnost. Není teď řeč o situacích, kdy se vědomě rozhodnete reagovat určitým způsobem, který respektuje to, co od vás společnost očekává. Jsou to chvíle, kdy vás zasáhne situace, která vás rozčílí natolik, že vás vaše emoce naprosto přemůžou.

Co způsob, jakým reagujete, když jste rozzlobení, prozrazuje o vaší osobnosti?

Smutný, tichý nebo zamračený postoj
Všichni známe alespoň jednoho z takových lidí, kteří na vztek jakoby vůbec nereagují. Místo toho, aby se naštvali, internalizují vše, co se děje, což u nich způsobuje psychický a emocionální boj.
Pokud patříte do této kategorie, skladovaný hněv ve vás zanechává pocit, že žijete pod temným mrakem a snažíte se z něj vymanit, ale nejde vám to.

Může to být tím, že se bojíte, že vyjádřením svého hněvu ublížíte těm, na kterých vám záleží, nebo že bojujete se svým sebevědomím a sebeúctou. Domníváte se, že vaše obavy stejně nikdo nebude brát vážně. Ať už je příčina jakákoli, je potřeba si uvědomit, že to má na vaše duševní zdraví velký vliv a je potřeba, abyste změnili svůj postoj a naučili se své emoce vyjadřovat, pokud nechcete v budoucnu bojovat s depresemi nebo úzkostmi.

Pláč
Další známkou toho, že se se svým hněvem nevyrovnáváte dobře nebo ho nedostáváte ze sebe úplně ven, je že vás okamžitě přivádí k slzám. Zkuste se podívat na důvod, proč takto citlivě reagujete.
Plačtivost svědčí o přetrvávajícím problému. Příčinou vašich slz ve skutečnosti není aktuální situace, kterou máte před sebou, ale něco, co ve vás leží už dlouho a hodně vás to bolí. Když se podíváte zpět na chvíle, kdy jste čelili hněvu, frustraci nebo podráždění, pravděpodobně jste měli pocit, že se nemůžete vyjádřit, nebo že se to od vás neočekává.
Myšlenka, že se musíte držet zpátky a vyhýbat se odhalení svého hněvu, je zdrcující a tento pocit bezmoci vám vhání slzy do očí.
Chcete se ozvat a hájit, ale nemůžete a jste z toho zoufalí, proto pláčete.

Křik a urážky
Pokud je vaším prvním instinktem okamžitě zvýšit hlas a slovně zaútočit na lidi, kteří vás rozčílili, nebo vykřičet svůj názor na situaci, aby ho všichni slyšeli, pak jste typ člověka, který se cítí ve společnosti přehlížený, ignorovaný nebo nevyslyšený. Možná máte o konkrétní situaci spoustu znalostí a jste jen frustrovaní z toho, že si nikdo nedělá čas na to, aby vyslechl, co máte na srdci, nebo se tento pocit přehlížení může rozšířit i na jiné oblasti vašeho života.

I když se v danou chvíli můžete cítit dobře, že jste slyšet protože křičíte, musíte si uvědomit, že lidé kolem vás pravděpodobně ve skutečnosti neposlouchají poselství toho, co se jim snažíte říct, když se takto vybíjíte. Ve skutečnosti jen čekají, až přestanete řvát. Místo toho by bylo lepší, kdybyste svůj hněv zpracovali a pak se s čistou hlavou vrátili a důrazně sdělili svůj názor.

Násilí
Nejnebezpečnější z forem hněvu je agresivní reakce. Pokud spadáte do této kategorie, neznamená to hned, že fyzicky napadáte lidi, kteří vás rozčílili. Můžete si ale vybíjet zlost na libovolném počtu neživých předmětů – mlátit pěstí do zdi, do polštářů, bouchat dveřmi, něco rozflákáte na kousky, nebo házíte věcmi přes celou místnost.
I když jste si našli víceméně neškodnou formu svého vyjádření, například mlácení polštářem, vaším prvním instinktem je stále agrese, jen jste se ji naučili ventilovat.

Nedá se to říct nijak hezky. Ti, kdo reagují násilím, to většinou dělají proto, že cítí být nadřazeni svému okolí. Tyto pocity mohou mít logické důvody, ale spíše jde prostě o přebujelé ego.
Koneckonců, jak jinak byste ospravedlnili vystavování druhých lidí nebezpečí jen proto, abyste mohli uvolnit svůj hněv? Je na čase provést vážnou sebereflexi a pracovat na způsobu, jakým nahlížíte na lidi kolem sebe a jak se k nim chováte.

Co je správně?
Respektujte lidi okolo sebe. Pokud uděláte přešlap a přesto se dostanete do konfliktu, nenechte se do něj emočně vtáhnout a neberte si nic osobně. Protistranu vyslechněte. Pokud na vás ale nepříčetně řve, nebo je agresivní, vykliďte pole a zkuste to později, mezitím vychladnete i vy.
Zásadně protistranu neurážejte, neponižujte, nevyčítejte, ani nepřipomínejte její chyby v minulosti. Vyvolali byste tím agresi a poškodili byste vzájemný vztah, pokud si ho chcete udržet. Mluvte věcně o problému který řešíte, zeptejte se druhého co očekává a co požaduje. Snažte se diplomaticky sdělit své stanovisko.
Přestože se vám situace nelíbí a je vám hodně nepříjemná, pokud se vyhnete urážkám a agresivitě, není nutné aby vygradovala do italské domácnosti. Buďte připraveni na to, že i přes váš vyrovnaný a slušný přístup nebude protistrana schopná normálně civilizovaně reagovat, v tom případě protistranu nepřekřikujte, nemá to smysl. Málokdo umí jednat o problémech narovinu, málokdo umí otevřeně mluvit o svých potřebách, očekáváních a pocitech.

© aluska.org 2023