Aluška.org: Věděním ke svobodě

O přátelství, vzájemné úctě, aneb jak neuvěřitelně zašmodrchané jsou občas mezilidské vztahy…

Dotaz:

Milá Alue.

Okamžitě začnu s problémem, který je poměrně složitý a komplikovaný.

Víš, kdysi na počátku, jsem měla nejlepší kamarádku T. Byly jsme pořád spolu, kamarádili jsme se. Jenomže pak přišla do třídy jedna holka jménem N. Po pár měsících jsem se dala s N. dohromady. Začaly jsme být nejlepší kamarádky a já jsem se s T. přestala kamarádit.

S N. jsme byly asi rok, když se stal nečekaný zvrat.

T. mě jaksi lákala pořád, protože s N. jsem se nudila (ale byla to fakt věrná kamarádka), ona se bavila s klukama a chtěla mít vše nejlepší. Pak jsem zase pomalu přešla za T. . Chtěla jsem kamarádit s oběma, jenže jsem zjistila, že to nešlo.

Po delší době, začínalo praskat v N. podezření, že s ní nejsem nejlepší kamarádka, ale s T. . A to byla pravda. Jenomže já jsem to pořád zaklepávala, že to není pravda, a že N. je moje nejlepší kamarádka. Jenže jednoho dne, jsem to řekla narovinu a doteď toho lituji.

„N., už nejsi moje nejlepší kamarádka.“

A tak jsme se dorafaly.

Urážely jsme se, střílely a bombardovali se sprostými slovy, urážkami a nadávkami jako v nějaké střílečce. A pak jsme se přestaly bavit.

N. začala být zase honem rychle nejlepší kamarádka s E. a já s T. .

Asi půl roku, se nikdo s nikým nebavil (teda já s T. s nima a oni s náma) ale pak se něco stalo.

N. a T. se usmířily. Jenomže od té doby, jsem už okamžitě vycítila, že něco není v pořádku.

Dalšího půl roku, jsme s T. pořád byly nejlepší kamarádky (v mém domnění), spaly jsme pod stanem, T. mi říkala, že s N. nekamarádí, jenže pak, s ní začala chodit ven! A aby toho nebylo málo, měsíc po tom, co s T. chodila ven (N. s E. se taky rozkmotřily) mi T. řekla, že již nejsem její nejlepší kamarádka. Prý její nejlepší kamarád není nikdo.

A to bylo ještě dobré. Ještě se mnou chodila ven, jenže pak… KONEC.

Přestaly jsme se bavit.

Já jsem zjistila, že T. se mnou nejlepší kamarádka nebyla, jenom mě pomlouvala a srážela mě, jak jsem trapná. Několik dní, jsem probrečela, byla jsem uzavřená a nemohla jsem uvěřit tomu, co mi udělala. Pak jsem ale pochopila, že to byla odplata. Odplata od N., za to, že jsem se s ní přestala kamarádit. A byla jsem náhle sama. Asi týden, jsem seděla jako hřebík, nikdo se se mnou nebavil, až pak jsem zjistila, že je ve třídě ještě jedna hodná holka, se kterou jsem se začala bavit (M., má současná kamarádka).

Pak jsme se zase po dlouhé době, usmířily já s N. . Ale to v tom byl další příběh, který sem psát nebudu, je moc dlouhý a už tak je to zamotané. Prostě jsme si to s N. vyříkaly.

Ale ven spolu nechodíme. Nejsme ani kamarádky, jen spolužačky, je tak půjčit pastelku a konec.

Krátkou dobu na to, jsme se s T. šíleně pohádaly na skypu. Já jsem si psala s N., když se mě N. pak začala vyptávat, jestli se kamarádím s T. .

Já jsem psala: „No, nevím. Po tom co mi udělala… jenom mě pomlouvala za zádama. Ne, nekamarádím s ní.“

A pak nastaly zmatky.

Najednou jsem zjistila, že u N. je T. a vidí náš rozhovor.

Ji to asi naštvalo, co jsem napsala a tak mi přes skyp napsala:

„S**u na tebe krávo, s tebou se neusmířím ani ve snu!!!!!!!!!!“

Na tuto větu myslím pořád. Pak jsme se začaly hádat a vzájemně urážet. Přidávat vychechtané smajlíky a ksichty. Nemohla jsem uvěřit, jak ji ta N. zmanipulovala. Jak mohla jenom tak T. použít jako nástroj pomsty, nakecat jí o mně blbosti. Už tolikrát, jsem se N. omlouvala, za to co jsem jí udělala. Ale ona se mi vysmívala za zády. Uznávám opravdu, že jsem si dříve o sobě myslela. Teď už jsem ale opravdu jiná.

A tím to skončilo.

S N. se jakž takž bavím, ale s T. vůbec.

Už je to alespoň jeden a půl roku, co se spolu nebavíme, nebo nějak tak. A z T. se mezitím stala „dáma“. Po tom, co kamarádí s N. (která je dost oblíbená) jí šíleně stouplo sebevědomí. Pořád nosí moderní zařivé oblečení, každý den jiné naušnice, moderní brýle a užívá si obdiv kluků. Je ráda, že kamarádí s N. .

Mé současné kamarádce (skoro jediné) M. řekla, jak se za mě kdysi styděla, že jsem byla taková zamlklá a trapná, že teď se cítí konečně volná. Že se může s N. konečně odvázat.

To mi na ni M. před delší dobou oznámila. Pořád na to myslím.

Já a trapná?? Já jsem právě vždy držela hubu. Já jsem se moc neprojevovala, nepotřebovala jsem se předvádět, jako ostatní děti ve třídě.

A nabyly další dny slz a lítosti. Už je to hoooodně dlouho, co se spolu nebavíme.

A já jsem si najednou uvědomila, jak T. zareagovala, když jsem nejdříve odešla za N. . Čekala. – Čekala až se vrátím, ona věděla, že se to jednou stane. A teď se mi to všechno 10x vrátilo.

Lituji své minulosti. Ale… byly jsme s T. nejlepší kamarádky od školky. Bylo to nerozlučné kamarádství… teď je to ale jinak.

T. mi začíná i po tom všem chybět. I když se z ní stala sebevědomá „cool drsná holka“, pořád něco cítím. Pořád myslím na minulost. Na to, co jsme spolu prožily, na ty chvíle napětí, na to dojemné usmiřování, braní do aquaparků, do kin a teď… neprosto neopakovatelná věc.

Cítím vztek a zároveň i lásku (né že jsem lezba, víš jak to myslím 😀 ). Ale je jedna zvláštní věc… vykládala jsem si andělské karty, s otázkou, jestli se s T. usmíříme.

Vyšlo ano.

Pak jsem se zeptala kdy?

V zimě.

A pořád na to myslím. Ta slova se mi pořád opakují v hlavě. V zimě, v zimě, počkej do zimy.

Víš Alue, tento dopis ti přijde možná dost prázdý a naivní, ale mně se opravdu moc nechtělo psát dokonalou, dlouhou slohovku, tak je to napsané, jak nejstručněji to jde.

A kvůli tomu všemu ti píšu. Nevím jestli se mám s ní usmířit. Nevím co by na to řekla. Nevím jak…

Ale podle mě, se odpouštět má. Já jsem jí už odpustila… N. mně alespoň z 80% taky, ale nevím, jestli mi odpustí T. .

Prostě nevím. Mám šílený vnitřní boj. Denně se tím zatěžuju. Bojím se, co by na to řekla a jak by to dopadlo. Také se vyhýbáme očnímu kontaktu.

Alue, prosím pomoz mi! Děkuju ti, jestli mi odepíšeš, ať už by ve zprávě bylo cokoli.

COKOLIV.

Odpověď:

Ahoj,
Je zajímavé, jak si dokážete vzájemně ubližovat kvůli ničemu. Z vědy a soutěže o to kdo je s kým nejlepší kamarádka, jste si vyrobily takovou obrovskou nafouknutou bublinu se vzduchoprázdnem, ve kterém nic není. Žádný skutečně reálný důvod k nenávisti nemáte. Jsou v tom jenom vaše domněnky, intriky, vzájemná potřeba se vlastnit, přikazovat si, omezovat a je v tom žárlivost. Soutěžily jste o to kdo je lepší, kdo je s kým kamarádka a kdo není, až to dopadlo takhle.
Částečně to může být věkem, někteří lidé postupem času pochopí, o čem je opravdové přátelství a jak se s ním má zacházet tak, aby fungovalo. V zásadě jde o to, že řešit kdo je s kým nejlepší kamarádka, je holý nesmysl. Pokaždé máš trochu jiné období, jednou si rozumíš s tím, podruhé zase s někým jiným. Nedá se paušalizovat a není tím pádem možné vykládat, kdo je na první příčce a kdo ne.
Je to podobné, jako když by rodič řekl, že má jedno dítě raději, než to druhé. To je absolutní katastrofa, to se nikdy vykládat nesmí.
Podobně to funguje u přátel. Pokud kamarádíš s někým, kdo je na natolik primitivní úrovni, že potřebuje být tvůj NEJ, potřebuje tě vlastnit a pokud ne tak je zle, nesmíš si tyhle řeči nikdy dovolit.
A je chyba, že jsi nepečovala o původní přátelství, když jsi našla někoho dalšího. Přátelství je vztah, na kterém se musí pracovat, který se musí opatrovat a který se musí pravidelně udržovat. Jinak postupně odejde. Měla jsi se T. věnovat také a ne se na ni vykašlat kvůli někomu dalšímu. Vážila sis jí tedy vůbec, když ti tak málo stačilo k tomu abys na ni zapomněla? Jak myslíš, že jí asi bylo? Pak jsi zjistila, že na druhé straně plotu tráva není zelenější, tak sis zpětně uvědomila, že máš nějakou T., ale takhle nevypadá skutečné přátelství… víš, že se to jmenuje vypočítavost? – Nediv se, že si teď T. našla někoho jiného.
Můžete si za tuhle situaci kolektivně samy, každá přispěla svojí nafouknutou prázdnou bublinou k celé věci.

Já tohle nikdy nikomu nedělala, nikdy jsem se takto nechovala ke svým přátelům. Když si někoho vážím, tak se s ním nehádám, nikdy na něho nekřičím a když mi něco vadí, nebo tomu nerozumím, prostě se ho slušně zeptám, nechám si to vysvětlit, nebo naopak vysvětlím něco já. Ale ne že se s ním přestanu bavit, řvu na něho, nadávám, nebo že řeším, jestli mě má nejradši. To je jeho věc a mně po tom nic není, mně stačí jen to přátelství tak jak je.
Měla jsem nejlepší kamarádku od sedmi let, do asi 14ti, pak jsme si přestaly rozumět, protože každá řešila něco jiného a naše povahy pak už byly jiné.. Myslíš, že jsme se někdy my dvě pohádaly? Nikdy… a to jsme byly spolu pořád, celé dny. Ani když to přátelství postupně skončilo, nevznikl konflikt. Prostě to vyšumělo.
My dvě jsme si sebe nevzájem vážily, proto jsme všechno řešily v klidu, naše rozdílné potřeby a názory jsme vzájemně respektovaly… Takže když pak vidím, jak někdo řeší hádky se svými kamarádkami – která je nej a kdo se s kým baví – je to pro mne úplná Španělská vesnice.
Takhle skutečné přátelství nevypadá, protože když si někoho vážíš a máš ho opravdu ráda, nebudeš se s ním hádat, ani ho posílat do háje. Pokud to děláš, tak si toho druhého člověka (ani sama sebe) nevážíš.
Samozřejmě se mi stalo, že jsem si občas našla i jiné kamarádky, ale nedávala jsem té své původní najevo, že už pro mne není důležitá. Naopak. – Věnovala jsem jí stejný čas jako předtím a do toho jsem si vmáčkla novou kamarádku. Takže pozornost měly obě, nikdo na nikoho nežárlil a nikdo nebyl bokem. Proto to přátelství vydrželo bez konfliktů celé moje dětství. Uměla jsem si toho člověka vážit a pečovala jsem o to, co mezi námi bylo. Neničila jsem to. – Můžeš to samé říct ty o svých kamarádkách, nebo sama o sobě?
Ty sis uvědomila co jsi měla, až když jsi to ztratila. Předtím sis T. nevážila a teď ji najednou chceš zpátky? – To je pro tebe velká lekce a poučení, jenomže tohle všechno už těžko vezmeš zpátky.

Já bych v této fázi na tvém místě přišla za T., řekla bych jí co mám na srdci, že ji mám ráda a že se mi stýská, ale nedoprošovala bych se, ani bych ji o nic nežádala, netlačila na pilu. Jen bych se usmířila a chtěla bych s ní být za dobře. – Primárně bych se HODNĚ omluvila.
Není dobré vstupovat podruhé do stejného rybníka, tedy vztah který jednou ukončíš, bys neměla otevírat podruhé, protože opět dopadneš špatně. Pokud se s někým hádáš a pak se různě rozcházíte a zase usmiřujete, není to skutečné hodnotné přátelství a nepatříte k sobě. (To samé platí u partnerů a milenců. Hádky, rozchody a zpětné usmiřování není správný koncept, tito dva lidé nemají být spolu.)
Kdyby ses začala opět hodně kamarádit s T., garantuji ti, že přijde později něco jiného, co vás dvě opět rozkmotří a můžete si nastavit pravidla jaká chcete. Třeba že už nikdy nebudete řešit kdo s kým víc kamarádí, že se nebudete už nikdy bavit o starých konfliktech, že už se nikdy nebudete pomlouvat…. Stejně něco přijde.

Kde je úcta a skutečné přátelství, tam nejsou: hádky, intriky, křik, ani nadávky. To si zapamatuj.
Takže i ty zpytuj své svědomí. Nejsi oběť, tuto situaci jsi vytvořila společně s nimi.

Být tebou – pokud se ti podaří usmířit T. nebo i ty ostatní – nechám už stará nefungující ,,přátelství“ ležet jak jsou a nevracela bych se do nich. Zůstaň s M. a nezaplétej ji pokud možno do těchto starých křivd, ve kterých zatím naštěstí nefiguruje a neudělej s ní stejnou chybu jako s ostatními.
Neřeš s ní kdo je čí kamarádka, do má koho nejraději, kdo je pro koho nejdůležitější. Nevlastni, nemanipuluj, nepomlouvej, a když se ti něco nebude zdát, nebo se ti něco nebude líbit, prostě se normálně ptej.

Hlavně si ale uvědom, že přátel je nutno si vážit a je nutné k nim mít úctu. Nezahazovat je jentak pro nic za nic a nechtít po nich pořád nějaké NEJ NEJ NEJ, které ti nemohou zaručit. A pokud někomu neumíš dát najevo že si ho vážíš a že je důležitý, pokud se k němu otočíš zády kvůli ničemu, potom se nediv, že se dějí tyto věci. Všechno si sami tvoříme.
Buď ráda za M., začni na tom přátelství pracovat tak, jak se má. Pouč se, a T. nech svobodu. Ať už bude nebo nebude chtít být s tebou, nebo ti odpustit, přijmi tu situaci jak je a zbytečně se v ní nerýpej.

Hodně štěstí 🙂

Alue

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Poradna: Vztahy – ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue