Aluška.org: Věděním ke svobodě

Na Slovensku, Maďarsku a zejména v romské komunitě, je znám pojem ,,zoči“, nebo „skape z očí”. Je to forma uhranutí. Uhranutí je něco podobného jako prokletí, ale zatímco na prokletí je většinou potřeba udělat potřebný magický postup, uhranutí vzniká spontánně. Je to zlý pichlavý pohled, nenávist a závist. Když se na vás někdo podívá s nenávistí a pošle na vás svoji destruktivní energii, můžete poté trpět různými potížemi jako jsou zdravotní problémy, deprese, nebo smůla.

Uhranutí se prý velmi snadno dělá, když někdo jí, protože při přijímání potravy máme do sebe otevřený energetický kanál a díky tomu jsme oslabení. Také proto mnoho hypersenzitivních osob nesnáší jídelny a chce jíst spíše v soukromí kde se cítí bezpečně. A proto se i říká, že jíst se má v klidu, že si na to člověk má udělat čas a ne do sebe za poloběhu naládovat párek v rohlíku, aby stihl další schůzku.

Zoči, neboli uhranutí pohledem, je stav, kdy se na vás někdo tak strašně zle podívá, že vás sevře na hrudi a udělá se vám blbě. Chce se vám například i zvracet, dostanete teplotu , nebo máte zažívací potíže. Může vám to udělat i naprosto cizí člověk, pokud je na to dost zamindrákovaný. Nemusíte si to ničím „zasloužit“.

Jednou se mi například stalo, že jsem vyjížděla z parkoviště. Můj muž řídil a já byla jako spolujezdec. Dívala jsem se okýnkem ven. Podél výjezdu vede chodník a po tomto chodníku šla stará žena, vypadala tak na 70, oblečená byla do sepraného civilu a měla zelené oči. A ta se na nás zdálky dívala, jakoby nás nenáviděla.
Museli jsme zastavit, abysme dali přednost na hlavní cestě, takže jsme zůstali stát u toho chodníku.
Najednou se žena rychlým krokem vydala k našemu autu, zastavila se až těsně u okýnka a přes sklo na mě vrhla nenávistný pohled. V tu ránu se ve mně sevřely vnitřnosti a udělalo se mi strašně zle. Skutečně mě vyděsila. V životě jsem nic podobného nezažila a kdybych neměla tuto osobní zkušenost, možná bych romský folklor o „zoči“ brala s rezervou. Ale ne za těchto okolností… Zoči je skutečnost.
Zasloužila jsem si to něčím? Udělala jsem jí něco? … Ne. V životě jsem ji neviděla, ani předtím, ani potom. Ale takový je zkrátka život. Pohybují se tu zlí lidé a nemusíte nikomu ublížit, aby vás nenáviděl a aby vám uškodil. Mnohým lidem asi stačí jenom to, že vidí dva krásné mladé lidi a už srší jedem.
Po příjezdu domů jsem to sundala křišťálem a studenou vodou. Zoči totiž není tak složité jako prokletí, je to spíš destruktivní otisk a ten se dá docela dobře umýt, když víte a máte čím.

Na Slovensku je známý lidový návod, jak se zoči zbavit a také zahrnuje očistné omývání. Slováci k tomu používají bylinu čistec. Pokud čistec neznáte, zde jsem si dovolila vložit o něm menší povídání, protože si myslím, že si tato užitečná bylinka zaslouží pozornost a kdo má zahrádku, by mohl zvážit, jestli by si tam čistec neměl raději zasadit. Mohli bychom tak společně obnovit starou tradici, která už v moderní době není mezi lidmi známa.

Čistec lesní – Stachys sylvatica
Čistec je vytrvalá hluchavkovitá bylina dorůstající výšky až do 120 cm. Jméno byliny vychází z její vlastnosti čistit rány a podpořit hojení. V dřívějších dobách byl čistec užíván k léčbě řezných ran a různých druhů poranění ve formě obkladů. V historii byla rostlina považována za prostředek proti hadímu uštknutí, ale také proti pomluvám, uřknutí a zlým jazykům. Novověcí alchymisté se domnívali, že v nati čistce se nachází v různých formách zlato, v dnešní době však víme, že zlato není to nejcennější, zvlášť jedná-li se o zdraví.
Slavný bylinkář 17. století John Gerard byl rostlinou skoro omámen a popsal její úžasné léčivé vlastnosti v některých svých spisech. John Gerard byl zřejmě sám poraněn kosou a nedaleko bydlící farmář mu ošetřil zranění čistcem. Je zaznamenané, že několikrát poté tento slavný bylinkář použil čistec k léčení velmi závažných zranění – některé dokonce životu ohrožující.
Švýcarský bylinkář Johann Kunzle popsal čistec lesní jako bylinu posilující srdeční funkce podobně jako náprstník velkokvětý, ovšem s menším výskytem nežádoucích účinků.
Má protikřečové vlastnosti a léta je zmiňována ve starých prescriptiones magistrales k léčbě bolesti způsobené křečemi a k léčbě bolesti kloubů. Díky obsaženým látkám čistec vykazuje adstringentní (stahující) potenciál s antiseptickými vlastnostmi, což z něj dělá přípravek proti krvácení, k podpoře hojení, ale také prostředek k léčbě průjmů. S ohledem na tradiční farmacii je na čistec pohlíženo jako na univerzální prostředek proti velké skupině nemocí. Nať čistce vykazuje léčebné vlastnosti včetně antipyretických (snížení teploty), antiseptických (proti mikrobům), antibakteriálních (proti bakteriím), adstringentních (svíravý), antispasmodických (protikřečový), karminativních (proti plynatosti),  diuretických (odvodňovací), vermifugních (odpuzujících červy), hypotenzních (snížení krevního tlaku), tonických a stomachických účinků.
Éterický olej čistce působí antibakteriálně jako přírodní antiseptikum, tříslovinné látky na sebe nabalují a neutralizují cizorodé látky, detoxikují. Obsahový stachydrin, který se z rostliny extrahoval ve válečných dobách, dokáže zastavovat krvácení, navíc pomáhá hojit rány. Čistec se s oblibou používal na vnitřní i vnější krvácení, proti křečím, dně a bolestím kloubů.
V gynekologických zákrocích se čistec často používal k zastavení silných krvácení. Lidoví léčitelé podávali čistec ke zvýšení tonu dělohy, ke snížení vysokého tlaku, k sedaci, dále při potížích s prostatou a při infekcích dolního segmentu močových cest.

Jak se zbavit Zoči tradičně po slovácku
Čistec se povaří ve vodě a odvar z něj se nalije do hlubokého talíře. Když odvar trochu vychladne, zasažený trošku odvaru vypije. Poté se s odvarem potřou oči, celý obličej, ústa i nos postiženého.
Pokud se čistec „srazil“ v talíři, dotyčný byl skutečně zasažen uhranutím Zoči.

Zbytek odvaru raději vyléváme venku mimo dům, abychom si při vylévání do odpadu náhodou vytaženou destrukci nezavlekli do domu.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022