Aluška.org: Věděním ke svobodě

Narazila jsem na moc hezkou a velice inteligentní youtuberku ze Slovenska a našla jsem u ní toto povídací video, které mě zaujalo nadpisem, tak jsem si ho pustila. A velice mě její pohled oslovil.

Jmenuje se Andrejka a popisuje tady v kostce své dětství, okolnosti které daly vzniknout její depresi, popisuje své rozhodnutí a mluví i o tom, co se stalo, když se její pokus nepodařil a skončila měsíc zavřená na psychiatrickém oddělení.

A varuje, aby si člověk dobře rozmyslel co dělá, protože nikdy nemá jistotu že se to povede a to co přijde potom, bývá mnohdy mnohem horší, než to kvůli čemu deprese vznikla.

Nejvíce hodnotný je závěr videa, kde mluví o tom jak ke svému smutku zaujmout zdravý postoj a hledat řešení, protože vzdávat se je snadné…

Uvažovala jsem, jestli to dám do zápisníčku, ale myslím si že video je natolik pěkné, citlivé a upřímné, že si zaslouží jít na titulku.

https://www.youtube.com/watch?v=r89oH60nsYI

Já se tady veřejně omezuji pouze na tzv. duchovní pohled, tedy že když se člověk ,,úspěšně“ zabije, vyplývá z toho velmi velký problém v posmrtném životě a to co bylo za života, není nic oproti tomu, co bude potom. A ono to funguje, ,,postrašit“ pravdou opravdu funguje a je to určitě jednodušší, než mluvit otevřeně o vlastních zkušenostech s depresí, nebo o své bolavé minulosti. Ale Andrejka tu odvahu má a pokud se s těmito problémy někdy perete, určitě si ji poslechněte.

Je vám asi jasné že mi to téma není cizí vzhledem k mé minulosti, něco málo tady občas vylezlo a něco málo najdete v náznacích i v mých knihách. Ale vždy jsem řešila problémy tak, jak Andrejka říká. Hledat řešení a jít si tvrdě za ním, nenechat se sežrat problémem, který mě dusí. Nenechat se udolat zlými lidmi, kteří mě trápí. Nenechat se odradit smůlou, nebo neúspěchem, nebo nepřejícností ostatních… Každý problém zle řešit, hlavně když na sobě člověk pracuje a má se rád.

Dostávám také dotazy lidí kteří uvažují nad sebevraždou a nejsou mi jedno, je však velice těžké někomu něco radit, kdo je v tak těžké situaci a často už neuvažuje moc střízlivě, protože má mysl zatemněnou svým trápením… Chodí mi děkovné dopisy od lidí, kteří TO nakonec neudělali, právě protože u mně četli, co se stane po sebevraždě. A jsem za to velice ráda.

Rozhodně však funguje i jemný přístup, ale ten bychom měli poskytnout především my sami sobě. Neodsuzovat se a nelámat nad sebou hůl! – Jemnost, ale sebedisciplína. To je správná cesta…