Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nepovažoval jsem se za dítě s mimořádnými parapsychologickými schopnostmi. Přesto jsem měl několik zážitků hodných vzpomenutí.
Jednou, bylo mi tenkrát asi deset let až dvanáct let, jsem byl nesmírně sklíčen. Nevzpomínám si proč, ale moje deprese byla tak hluboká, že jsem si přál zemřít.
Za chvíli poté, co jsem si lehl a šel spát, jsem se vzbudit s tím, že se vznáším nad svým tělem. Provázel mne někdo, koho jsem pokládal za anděla.

Myslel jsem si, že jsem zemřel a překvapilo mne, že jsem při opouštění těla necítil žádnou bolest. Věřil jsem, že smrt je bolestivá, avšak nebyla.
Nakonec jsem se zastavil před velkou, velice silnou neviditelnou bytostí, o níž jsem si myslel, že je bůh. Bytost mi řekla, že je čas odejít a vzápětí jsem pochopil, co to znamená: smrt.

Pak se mne zmocnila touha vrátit se zpšt. Přepadla mne lítost po domově. Cítil jsem vinu, že jsem chtěl umřít. A věděl jsem, že by rodiče má smrt nesmírně zarmoutila. Tak jsem začal naléhat a prosit, abych se mohl vrátit zpátky na Zemi.

,,Proč?“ zazněla otázka. Na chvilku jsem se zamyslel a hledal odpověď.
Pak jsem řekl: ,,Každý tam dole si myslí, že smrt je bolestivá a smutná. Musím se vrátit, abych všem řekl, že smrt není bolestná, že je radostná.“

Po kratším uvažování ,,bůh“ souhlasil a já se vrátil zpět. Vzbudil jsem se překvapen reálností toho, co jsem prožil. Přesvědčil jsem však sám sebe, že to byl jen sen a nic víc.

Další zážitek jsem měl asi ve 14 nebo 15 letech. Se dvěma kamarády jsme si hrávali na zápasníky.
Jednou jsme si povídali o zápasení a přišla řeč na jeden hmat, takzvaný ,,uspávací hmat“. Jím bylo možné vyřadit soupeře tak, že se mu zastavil přísun krve do mozku. Všichni jsme byli nesmírně zvědavi, jaké to může být.
Filip byl z nás tří nejsilnější a další se bál, proto jsem souhlasil, aby Filip tento hmat – takzvané medvědí objetí – vyzkoušel na mně.
Vyšli jsme ven a já zažil nejsilnější medvědí objetí v životě. Nemohl jsem dýchat a brzy jsem upadl do bezvědomí.

Bylo to jako probuzení ze snu. Náš svět byl snem a já se probudil do reality, reálnější a jasnější než ve skutečnosti. Měl jsem nejasnou iluzi života na Zemi. Ta se pomalu ztrácela, ale mně z toho nebylo smutno. Za chvíli jsem se ocitl ve ,,skutečném“ světě, v obrovském městě, které jsem už znal.

Zdálo se, že se mi vrátila paměť – ano – usnul jsem a zdálo se mi o malém místě zvaném Země – a nyní jsem procitl.
,,Byl to hloupý sen“, pomyslel jsem si a brzy jsem zapomněl na všechno o Zemi.
Můj život pokračoval tak jako předtím, než jsem usnul. Bydlel jsem v tom fantastickém městě dlouhá léta – připadalo mi to jako celá staletí.
Žil jsem tam tak dlouho, že jsem ÚPLNĚ zapomněl na Zemi. Stovky let jsem na ni zapomněl. Když se mne někdo na ni zeptal, nedokázal jsem si vzpomenout, protože to bylo už tak dávno.

Jednoho dne jsem šel do obchodu. Najednou jsem nečekaně ztratil orientaci a cítil jsem, že padám.

Vtom jsem otevřel oči a viděl jsem neznámé listí, oblohu a Filipa s dalším chlapcem, jak na mě civí.
Kde jsem byl? Jak jsem se sem dostal? Co se stalo?
Pak jsem si vzpomněl, že jsem před stovkami let usnul a objevil jsem se zde. Tomuto místu říkali ,,Země“ a já jsem byl součástí zvláštního snu. Musel jsem opět usnout.

Moje pozemská paměť se pomalu vracela. Ptal jsem se chlapců, jak dlouho jsem byl v bezvědomí.
Prý několik minut.
Ptali se mne, co se stalo, ale řekl jsem jim, že o tom nechci mluvit.

Ukázka z knihy Astrální projekce, napsal Robert S. Peterson v. r. 1995 / připravila www.aluska.org / kniha se dá koupit Tady, kdyby vás zaujala