Spím. Mám sen o tom, že jedu někam autem, do nějakého města v Čechách a nevím, kudy se tam jede. Najednou se cesta rozbíhá. Vidím nějaké značky, ale nechápu jejich význam a nestíhám si je prohlédnout pořádně. Najednou ani nevím, jestli jsem na hlavní a mám přednost, nebo nejsem a dávám. Vyčítám si, že jsem byla nepozorná a nepodívala se dost rychle. Vlevo se asfalt měnil na polňačku, vpravo vedla cesta přes spletité vlakové koleje a byl tam semafor, který červeně blikal a zakazoval vjezd. Tak jsem využila toho, že jsem na cestě sama, neřeším přednost a vjela jsem do polňačky. Ale najednou byl přes cestu potok a já nevím co mám dělat.
Lezu ven z auta a divím se, kde se na silnici vzal potok a najednou koukám, on je tam i les.
Přišel ke mně starý pán a zeptal se: ,,Kam jedete slečno?“
Ptám se na město, do kterého jedu. (myslím, že to byla Plzeň, nebo tak nějak)
Vysvětlil mi, že jsem na turistické stezce a trasa pro auta vede jinudy. Ve chvíli, kdy jsem mu poděkovala a sedla zpátky do auta, jsem se teleportovala do města, které jsem hledala. Stojím na kraji cesty podél bytovek a divím se tomu. Říkám si, že to je nějaký zvláštní skok v čase a nerozumím, jak jsem se tam dostala… že bych spala, nebo co?
Najednou všechno zmizelo a já zjišťuji, že sedím na bobku u sebe doma v obyváku. V krbu hoří oheň a všude je hluboká tma.
,,Určitě spím,“ říkám si a čekám, až se probudím. V lucidním snu totiž většinou vydržím asi 20 vteřin a pak mě to většinou pustí do těla a můžu si přelézt do astrálu. Sedím tam ve tmě a čekám, až se to stane. Ale vůbec nic se nedělo.
,,To je divné,“ říkám si. ,,Touhle dobou se mám vzbudit… tak že bych se probrala uprostřed spaní už v astrálním těle a nepamatovala si svůj výstup z těla? Co když je už tohle astrál? .. no dávalo by to víc smysl, protože se nebudím. Ale je to nějaký moc fyzický astrál.“
Vůbec jsem si nepřipadala jako duch. Seděla jsem na bobku a cítila, jak mě to sedění tlačí do sedinky. Stoupla jsem si a ucítila pod nohama pevnou zemi. Dokonce jsem i dýchala. To mě mátlo…. Jsem náměsíčná a ve spánku jsem odešla do obyváku? Co když jsem v obyváku doopravdy a všechno okolo mě je skutečné?
Sedím na bobku a zírám do krbu. Okolo mě je ticho a tma. Připadalo mi to velice skutečné. Přiložila jsem jedno polínko do krbu. Bylo těžké a krb zapraskal jako ve skutečnosti… Že bych tady fakt seděla v obyváku, místo abych spala v posteli?
,,Jestli je to astrál, měla bych vidět divné věci,“ napadlo mě, otočila jsem se a podívala jsem se ven přes prosklené dveře do krajiny venku, zatímco jsem dál seděla.
Pohled ven by odpovídal fyzickému světu, s pár pouličními světly… Najednou se po nebi prohnal poloprůhledný orb, jakoby tam zrovna procestoval nějaký duch.
Zamrkala jsem. – ,,Ha! Takže tohle není fyzický svět! V tom případě se proletím.“
Přistoupila jsem ke dveřím, otevřela jsem je a vystrčila ruku. Zvenku mě ofoukl mrazivý noční vzduch. Bylo tam tak minus 5. Úplně zmatená jsem zase zalezla zpátky a dveře zavřela. V astrálu mi totiž nebývá zima. Když už, tak jenom trošku, mírně a na chvilku. Toto bylo velmi intenzivní.
Sedla jsem zpátky na bobek a mudrovala. No dobrý, takže po nebi letěl orb, což ukazuje na astrál. Nebudím se, tak nejsem ve snu. Krb hoří jako v reálu a venku je sibiř, což by odpovídalo fyzickému světu a možnosti, že jsem náměsíčná.
,,Tak to se asi neproletím týjo,“ došlo mi. ,,Nevím kde jsem. Co když vyskočím z balkonu a místo letu budu velmi překvapená a pozdě zjistím, že jsem se spletla a vyskočila doopravdy ve fyzickém těle? … Ta výška je akorát tak na zlomení nohy. To nemůžu riskovat…
Si představ ty novinové tituly: ,,Šílená Alue konečně dojela na ty svoje experimenty, vyskočila v noci z balkonu v mylném domnění že astrálně cestuje a zlomila si nohu, omegalul, tady je adresa nemocnice kam jí můžeme donést pomeranče“
Tak nebudu dělat nic, co bych nesměla dělat ve fyzickém těle, abych si náhodou neublížila.“
Sedím tak dál na bobku a zase mi to vrtá hlavou… jestli jsem v astrálu, tak mě to dřív nebo později kopne zpátky do těla. Ale jestli jsem v nějakém divném polospánku, pohybuju se tady fyzicky a mám u toho nějakou divnou haluz a vidím divnou věc plout venku po nebi, tak bych to měla zkontrolovat a vrátit se do postele, ať tu nesedím do svítání na zadku jak idiot.
Vstala jsem a přišla jsem do kuchyně, kde jsem zkusila rozsvítit hlavní stropní světlo.
*Blik*
Světlo svítilo jako normálně, i mě oslnilo, jak jsem byla zvyklá na tmu.
Překvapilo mě to, protože v mých snech se mi nikdy nedaří se světlem na elektriku. Buď si přeju den a rozední se, nebo když mám ve snu tmu, tak se v ní bojím a když se snažím rožnout, světlo svítí jenom trochu na začátku a pak postupně vyhasíná, až nakonec sedím v přízračném šeru. Jindy světlo nesvítí vůbec. V tomto jsou moje nepříjemné sny hrozně zlomyslné… A v astrálu jsem nikdy světlo nepotřebovala, tam se okolí rozsvítí silou vůle, i když na začátku, když vylezu z těla, můžu mít tmu, stačí si přát den a je to.
,,Ha! Světlo tady svítí! Tohle není sen… Ale počkat. V astrálu bych touhle dobou už měla mít dávno světlo… Tak tady jsem doopravdy? Sakra, tak co jsem?“
Obešla jsem další tři vypínače a rozsvítila jsem další světla. Zkoumala jsem, jestli svítí správně a jestli začnou zhasínat. Ne. Všechno svítilo normálně. Celý obyvák s kuchyní svítil a venku byla dál tma.
Rozhodla jsem se, že otestuju další věc na elektriku, jestli bude fungovat. – Pustím si rádio. Třeba uslyším něco zajímavého.
Přišla jsem k polici, kde mám mini soustavu na přehrávání hudby. Vtipné je, že ta soustava je velice stará, jeden reprák už ani nejde a asi před týdnem jsem z alzy objednala novou, která ještě nepřijela.
Ale teď vidím, že tam ta moje stará není. Je tam nějaká nová černá a místo starého spínače na malý čudlík tam má mačkací kolečko. Jako když se ve škodovce zapíná rádio, to je taky na kolečko.
Zkusila jsem to dvakrát zmáčknout, ale do přehrávače nešla šťáva a repráky ani neškytly. V tu chvíli mi to došlo.
,,Ha! Tak jsem v astrálu! Tohle není skutečný!“
V tu ránu *cvak*
Otevřu oči a ležím ve své posteli… dopr. Právě jsem prošvihla úžasnou příležitost tím, že jsem čtvrt hodiny chodila po obyváku a řešila, kde jsem.
P.S. Už vím, proč do toho rádia nešla šťáva. Nová sestava už dojela a kolečko na ní sice je, ale na on/off má samostatný čudlík. Není divu, že se mi to v astrálu nepodařilo zapnout, mačkala jsem blbý knoflík. A také to ukazuje, že jsem se ocitla o týden v budoucnosti, protože skutečně nové bedny dojely až za týden od tohoto zážitku.
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****