Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Ahoj Alue,

už mi to nedalo a musím to začít nějak řešit a zeptat se.

Víš, vždycky a odjakživa jsem měla problém projevovat city. Odmalička jsem se nerada chovala, mazlila. Nerada jsem rodičům dávala pusu. Nikdy jsem nikomu nechtěla říkat, že ho mám ráda.

Když jsem byla ve školce a dostávala jsem takové ty „první“ pusy od spolužáků, nebylo mi to příjemné. Ani takové ty „první lásky“ v první a druhé třídě.

Pak od jisté doby jsem se klukům celkem vyhýbala, nekomunikovala jsem s nimi, měla jsem problém a strach se s nima bavit. To už přešlo, dneska v 17ti ten problém nemám, ale vrtá mi hlavou něco jiného.

I přes to, že nejsem ošklivá. Jsem upravená, pečuju o sebe, mám spoustu zájmů a kamarádek, dle kterých jsem zajímavý člověk, kluky to nikterak nebere. At se snažim, nebo nesnažim, pořád to dopadá stejně – ignor z jejich strany. Ještě jsem se nesetkala s nikým, koho bych zaujala, čímkoliv. A opravdu to není, jak už jsem řekla, že bych se až moc snažila, nebo naopak vůbec. Zkusila jsem všechno – tzn. snažit se intenzivně, a nebo vůbec, i to, že jsem si prošla takovou lhostejností, at se děje, co chce. Ale nedělo se nic.

Možná je to tím, že si s nima neumím „hrát“. Přijde mi to pod mou úroven. Prostě jen pořád a všude čekám, až někoho víc zaujmu já, a on udělá ten první krok.

Fakt mám posledno dobou dost pocit, že mi chybí láska. Často o něco prosím anděly a mám pocit, že vždycky to pomůže a vyřeší se to. Občas je prosím i o lásku a o někoho, s kým bychom se měli rádi, ale ne. Nic se neděje. Vysílám i přání do vesmíru. A opět bez účinku.

Moje okolí už kvůli tomu, že mám jen samé kamarádky a minimum kamarádů, začalo řešit, jestli nejsem lesba. Nejsem.

Přijdu si už strašně sama. A začínám to špatně snášet.

Někdy v listopadu jsem se s mamkou tak bavila a ona říkala něco ve smyslu, že je dobrý znát svůj rodokmen, předky, rodinné vztahy, a hlavně i proto, abych pochopila, „proč mají ženy u nás v rodině problémy s chlapama“. Moje mamka se dost zabívá esoterikou, minulými životy, anděli, tarotem,.. a mám pocit, že mi tím něco naznačovala. Respektive, dneska jsem si četla rozhovor v jednom časopise, a tam se ona paní zminovala o tom, že byla u astrologa a ten jí řekl, že mají v rodině vztahové prokletí, které sahá po generace zpátky. Mluvila totiž o tom, jak velké problémy měly u nich v rodině všechny ženy s muži a láskou. Zamyslela jsem se nad tím, a přemýšlím, jestli mi to máma nechtěla vl oni v zimě taktéž naznačit, protože když se na to tak podívám, tak moje 14letá sestra taktéž neni ta, na kterou by všichni spolužáci letěli, nikterak kluky nezajímá… Moje mamka taktéž nebyla nikdy nikterak žádaná, až pak přišel táta. S ním má mě a mojí sestru. Mají v plánu se rozvádět, nedopadlo to. A tak podobně hlouběji a hlouběji, když se dívám po těch příbuzných ženách. Bojím se, že opravdu něco jako vztahové prokletí existuje. Prostě mám kdesi v čemsi zakódováno, abych opačné pohlaví nezajímala. Strašně mě to děsí. Já chci lásku.

Máma mě slíbila, že mě objedná na regresi. Tak třeba tam taky pochopím, proč mám můj život takový, jaký mám.

Ale nevím, proč prostě nemůžu potkat nikoho, koho zaujmu? Nechci na nikoho čekat, do třiceti let, až se uráčí přijít. Mám pocit, že dneska jsem v tom nejlepším věku a nevím, proč bych si nemohla užívat. Přijdu si hloupě, jak tu fnukám, jak v nějaké poradně pro náctileté. Ale já se pouze snažím pochopit hlubší důsledek mého „problému“. Není to třeba tím, že jsem i nějak zablokovaná vůči ventilování citů a emocí?

Alue, děkuji moc za tvůj čas, K.

Odpověď:

Ahoj,
Je potřeba pochopit, že vše pro řešení aktuálních problémů máš tady a teď. Vždy je nutné za sebou dělat velké tlusté čáry a zabývat se pouze přítomným okamžikem.
Členové rodiny na sobě navzájem rezonují. Děti přebírají energii svých rodičů, stejně tak jako přebírají i povahu a podobu.
Pokud existuje ve vaší rodině nějaký dědičný rys/energie/vzorec chování, který vás staví dál od mužů, než u jiných žen, je potřeba se zaměřit na tento problém, než to hledat v minulých životech. Nemůžeš řešit něco zpětně, můžeš řešit jenom tady a teď, a toho můžeš odvíjet svoji budoucnost.

CO konkrétně je tady za problém, nad tím mohu jenom spekulovat, protože já nikdy podobné problémy neměla a osobně tě neznám… můžeš na první pohled třeba působit chladně, chlapi se tě můžou bát, že jsi nepřístupná a pošleš je do háje… anebo třeba nezachytáváš náznaky. Třeba ses už líbila mnoha klukům, akorát sis nevšimla a včas nezareagovala… taky můžeš mít nějaký zlozvyk, o kterém nevíš… a co když málo hledáš?

Koukáš po klukách jenom v rámci školy? – Co takhle se začít scházet s jinými lidmi na jiných místech? Diskotéky, koncerty, veletrhy, nějaké slezy, kroužky… zapoj fantazii. Svého vysněného muže můžeš potkat na místě, kde bys to nikdy v životě nečekala.

A co se týče toho prvního kroku… no, není tak úplně na škodu ti připomenout, že drtivá většina mužů jsou zbabělci a většinou si nic nedovolí, ani neudělají první krok, pokud ty nevyjdeš vstříc jim a to do takové míry, aby to i CHLAP pochopil. – Proto je skoro umění neskákat po nich, ale zase nebýt netečná. Nepřehánět to s naznačováním, ale zase nenaznačovat málo a pak se zlobit, že druhá strana nereaguje. Někdo to vycítí, někdo to zjistí zkušenostmi, no ale zkrátka čekat až on udělá první krok, není vždy dvakrát moudré. To bylo možná dřív. Ale dnes jsou první kroky na ženách, protože mají víc odvahy. Spíš bývá dobré udělat jasný první krok a pak počkat, než nedělat žádný, čekat a pak se divit.

Takže pokud jsi taková, že moc neprojevuješ city a třeba bys neměla nikdy odvahu ho prostě chytnout, líbnout a počkat jak se bude tvářit, tak tady asi bude ten zakopaný pes.

Otázka je, co s tím… někdo se umí změnit, někdo se otrká, někdo tu odvahu nakonec najde. A kdo ne, tomu nezbývá než počkat dýl na toho pravého, než ostatní. Jak vidíš, tvoje máma nakonec taky někoho našla. Že se rozvádějí je sice smutné, ale na druhou stranu nikdy nemůžeš čekat, že budeš spokojená až do konce svého života po boku jednoho muže. To ti nikdy nikdo zaručit nemůže. Lidé se vyvíjí, mění a vzájemně se sobě také můžou omrzet. Připoutat někomu kouli k noze je nesmysl.
Z rozvodu nemůžeš nikoho vinit, ani rodiče, ani sebe. Je to mezi nimi a je to o tom, jak vyvíjeli svůj vzájemný vztah.

Být ale ledová královna může mít svoji výhodu: Až ho najdeš, tak to nebude srab, protože bude muset dělat první kroky a bude si tě muset rozmrazit. O to víc si budete sebe navzájem také vážit a o to dýl vám to může vydržet, ale nesmíš rozmrzat moc pomalu, aby mezitím nevychladl on 🙂 – A to není recept na buchtu.

Zkus se nad sebou zamyslet, jestli některou z jmenovaných chyb náhodou neděláš, také se zkus zeptat kamarádek a prokonzultovat to s nimi. – Ony tě znají, vidí jak se chováš a můžou ti dobře poradit.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Poradna: Životní směr“ pro další otázky a odpovědi – ZDE

• Další díla od umělkyně Bente Schlick: ZDE

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/