Introvertní děti potřebují svůj vlastní prostor, kde by se opevnily před vnějším světem.
Existuje pro to několik důvodů. Za prvé, aby se mohly obrátit dovnitř a zpracovat své myšlenky a pocity, potřebují dostatečně zamezit vnější stimulaci. Za druhé, jen to, že jsou mezi lidmi a vykonávají činnosti, jim vybíjí baterie. Pro extraverty je těžké to pochopit nebo si to představit. Zatřetí, introverti nemohou vytvářet novou energii, pokud se vůči vnějšímu prostředí neuzavřou.
Několik měsíců jsem psychoterapeuticky pracovala s desetiletým introvertním chlapcem Jefferym. Jeho rodiče si dělali starosti, protože se buď náhle uzavřel do sebe, nebo bez zřejmého důvodu vybuchl. Hráli jsme hru Sorry, když z ničeho nic pronesl: ,,Štve mě, že mám pokoj dohromady s Michaelem. Mám rád svůj klid.“ ,,Aha, tak je to,“ poznamenala jsem. ,,Zdá se, že jsi o tom přemýšlel.“
Rodina bydlela v domě, kde byly 4 ložnice a jedna z nich byla zařízena jako herna. Následkem toho měl Jeffery společný pokoj se svým extravertním bratrem Michaelem. ,,No, Michael by se mohl přestěhovat do herny, pokračoval Jeffery.“ ,,Možná, že bys mohl nakreslit obrázek svého a bratrova pokoje,“ navrhla jsem.
Jeffery se nadšeně sklonil nad papír a nakreslil pokoje. Bylo jasné, že už si to nějakou dobu v hlavě plánoval a předjímal každou námitku, kterou by jeho rodiče mohli mít. Neřekl mi to, dokud to neměl všechno rozmyšlené. Poté, co mi svůj plán prozradil, byl schopen si se svými extravertními rodiči povídat o potřebě mít vlastní prostor, příčemž náčrtek měl jako pomůcku. Michael se přestěhoval do herny, Jefferyho liknavá energie se téměř okamžitě zlepšila a zároveň polevily jeho výbuchy hněvu. Měl svůj klid, který jeho temperament tolik potřeboval.
Introvertní děti projevují svou potřebu tělesného kontaktu mnoha způsoby. Jako všechny děti je může těšit, když je někdo drží nebo objímá. Jindy, když mají pocit přílišné stimulace, mohou toužit po určitém odstupu. ,,Sahá mi na nohu,“ mohou naříkat v autě, když jsou unavené. Ve skupině jsou spíše než uprostřed raději vpředu, vzadu, nebo na straně tlupy. Místo toho, aby seděly vedle někoho na gauči, mohou dát přednost své vlastní židli. Někdy se mohou odtáhnout, když na ně sáhnete. Neberte si to osobně. Užívejte si okamžiky, kdy se chtějí mazlit a přijměte i ty chvíle, kdy mají potřebu snížit vnější stimulaci.
Pamatuji si na dobu, kdy jsem s matkou s přestávkami po několik týdnů cestovala vlakem. Jednou se nohou dotkla mé a já jsem měla pocit, jakoby mi tím sežehla kůži. Rychle jsem ucukla. Zlobila se na mě, že jsem tak háklivá. Cítila jsem se špatně, že jsem ji rozčílila, ale po takové době bez soukromí byl pro mne i ten nejmenší dotyk příliš.
Introverti se cítí vyčerpaní, když jim lidé pronikají do jejich fyzického prostoru. Jsou-li mezi lidmi, odebírá jim to energii, i když s nimi nekomunikují. To extraverti velmi těžko chápou, neboť pro ně není prostor problém. Snaha získat přátelství energii nevyžaduje.
Jestliže stojíte nebo sedíte příliš blízko introvertů nebo vstoupíte bez ohlášení do místnosti, v níž se právě nacházejí, odsává to jejich energii.
Když bylo mé klientce Kirsten asi šest, naškrábala na dveře svého pokoje ,,Nevstupujte“. Byla překvapená a pobavená, když se jí její dcera Katie zhruba ve stejném věku zeptala, jak se píše ,,Nevstupujte.“ Katie to napsala na malou tabuli, zavěsila ji na kliku a zavřela dveře. Kirsten se na ni později usmála a řekla: ,,Vím, jak ti je.“
Dát introvertům prostor znamená dát jim energii.
Promluvte si se svými dětmi o sdílení prostoru. Můžete říct: ,,Vím, že jsi někdy podrážděný nebo vyčerpaný, když se kolem tebe tlačí moc lidí.“ Nejdůležitější věcí je přiznat, že víte, že se mohou cítit nepříjemně. ,,Pojedeme do muzea s tetou Tinou a Christopherem. Cesta potrvá asi hodinu. Vím, že ti někdy není příjemné sedět tak blízko někoho po takovou dobu. Co myslíš, že by ti pomohlo?“ Je úžasné, jak často děti přijdou se skvělými nápady. Kdyby je ale nic nenapadalo, navrhněte něco sami. ,,Pomohlo by, kdybychom mezi vás dali polštářek? Co myslíš?“
Jedete-li autem dlouho, pohovořte si s dětmi o prostoru pro soukromí, pravidelně zastavujte, aby se vyvětraly a proběhly, a střídejte se na různých místech. Navrhněte, že kdyby se cítily stísněně, mohou se zhluboka nadechnout a uvolnit se. Pomozte jim zaměřit se na něco jiného, než na své tělo. Dejte jim sluchátka, aby mohly poslouchat pohádky nebo hudbu, kupte jim knížku se samolepkami, aby mohly samostatně pracovat, nebo si zahrajte nějakou hru, například dvacet otázek. Připomínejte jim, že cesta autem nepotrvá věčně.
Pohovořte si se svým dítětem o představě, že všechny děti mají kolem sebe menší nebo větší neviditelný kruh, svůj osobní prostor.
Vysvětlete mu, že má kruh větší, což znamená, že se necítí dobře, když jsou lidé u něj příliš blízko. Je-li mezi lidmi, může to u něho vyvolat pocity vyčerpání a únavy, zejména v případě, kdy vstupují do jeho osobního kruhu.
Abyste zjistili, jak velký osobní kruh má každý jedinec ve vaší rodině, zkuste si následující cvičení. Postavte každého na cestu ke garáži nebo na chodník. Pak požádejte někoho, kdo do rodiny nepatří, aby šel k jedné osobě. Když začne člen rodiny – řekněme váš syn – cítit, že by chtěl ustoupit, dejte mu pokyn, aby řekl ,,stop“.
Křídou na chodník označte místo, kde stojí cizí člověk. Pak kolem syna nakreslete kruh a označte jeho poloměr. Každý člen rodiny asi bude mít jinak velký kruh. To je jeho osobní zóna. U introvertního syna bude pravděpodobně velká.
Vysvětlete svému dítěti jeho potřebu mít svůj soukromý prostor.
Sdělte mu, že někdy si do něho bude chtít někoho pustit, jindy ne. Navrhněte, aby svým kamarádům dal vědět, že potřebuje prostor, například tím, že řekne: ,,Mohl by ses prosím trochu posunout, díky.“ Nebo ,,Jsem rád když spolu sedíme na houpačce, ale mohl by ses o kousíček posunout? Jsem úplně rozmačkaný, děkuji.“
Pomáhejte dítěti vnímat, kdy má pocit, že je stísněné, aby si mohlo vytvořit určitý prostor dřív, než začne být podrážděné. Zeptejte se ho: ,,Jak ses cítil, když vedle tebe Quentin seděl tak blízko?“ Pokračujte: ,,Až se příště budeš cítit takhle, co bys mohl udělat? Mohl by ses přemístit jinam?“
Nezapomeňte dítě pochválit, když uvidíte, že se snaží určité nepohodlí překonat. ,,Vím, že ti auto občas připadá přecpané, ale dnes jsi byl tak hodný.“
Z knihy ,,Jste introvert?“ napsala Marti Ol
sen Laney
sen Laney
Poslední komentáře
-Petra K tomuto tématu mohu poradit obyčejné pohádky. Zavřít…
-Petra Zlatý věk už tu dávno je. Respektive tu…
-Petra No jo, jenže k tomu aby člověk rozhodl…
-Petra "Nemůžeš se vrátit, musí tě přijmout planeta." Tak…
-není