Jak funguje introverze 9.díl: Poskytněte introvertnímu dítěti soukromý prostor

12.1.2019 v Psychologie 6
Introvertní děti potřebují svůj vlastní prostor, kde by se opevnily před vnějším světem.
Existuje pro to několik důvodů. Za prvé, aby se mohly obrátit dovnitř a zpracovat své myšlenky a pocity, potřebují dostatečně zamezit vnější stimulaci. Za druhé, jen to, že jsou mezi lidmi a vykonávají činnosti, jim vybíjí baterie. Pro extraverty je těžké to pochopit nebo si to představit. Zatřetí, introverti nemohou vytvářet novou energii, pokud se vůči vnějšímu prostředí neuzavřou.

Několik měsíců jsem psychoterapeuticky pracovala s desetiletým introvertním chlapcem Jefferym. Jeho rodiče si dělali starosti, protože se buď náhle uzavřel do sebe, nebo bez zřejmého důvodu vybuchl. Hráli jsme hru Sorry, když z ničeho nic pronesl: ,,Štve mě, že mám pokoj dohromady s Michaelem. Mám rád svůj klid.“ ,,Aha, tak je to,“ poznamenala jsem. ,,Zdá se, že jsi o tom přemýšlel.“
Rodina bydlela v domě, kde byly 4 ložnice a jedna z nich byla zařízena jako herna. Následkem toho měl Jeffery společný pokoj se svým extravertním bratrem Michaelem. ,,No, Michael by se mohl přestěhovat do herny, pokračoval Jeffery.“ ,,Možná, že bys mohl nakreslit obrázek svého a bratrova pokoje,“ navrhla jsem.
Jeffery se nadšeně sklonil nad papír a nakreslil pokoje. Bylo jasné, že už si to nějakou dobu v hlavě plánoval a předjímal každou námitku, kterou by jeho rodiče mohli mít. Neřekl mi to, dokud to neměl všechno rozmyšlené. Poté, co mi svůj plán prozradil, byl schopen si se svými extravertními rodiči povídat o potřebě mít vlastní prostor, příčemž náčrtek měl jako pomůcku. Michael se přestěhoval do herny, Jefferyho liknavá energie se téměř okamžitě zlepšila a zároveň polevily jeho výbuchy hněvu. Měl svůj klid, který jeho temperament tolik potřeboval.
Introvertní děti projevují svou potřebu tělesného kontaktu mnoha způsoby. Jako všechny děti je může těšit, když je někdo drží nebo objímá. Jindy, když mají pocit přílišné stimulace, mohou toužit po určitém odstupu. ,,Sahá mi na nohu,“ mohou naříkat v autě, když jsou unavené. Ve skupině jsou spíše než uprostřed raději vpředu, vzadu, nebo na straně tlupy. Místo toho, aby seděly vedle někoho na gauči, mohou dát přednost své vlastní židli. Někdy se mohou odtáhnout, když na ně sáhnete. Neberte si to osobně. Užívejte si okamžiky, kdy se chtějí mazlit a přijměte i ty chvíle, kdy mají potřebu snížit vnější stimulaci.
Pamatuji si na dobu, kdy jsem s matkou s přestávkami po několik týdnů cestovala vlakem. Jednou se nohou dotkla mé a já jsem měla pocit, jakoby mi tím sežehla kůži. Rychle jsem ucukla. Zlobila se na mě, že jsem tak háklivá. Cítila jsem se špatně, že jsem ji rozčílila, ale po takové době bez soukromí byl pro mne i ten nejmenší dotyk příliš.
Introverti se cítí vyčerpaní, když jim lidé pronikají do jejich fyzického prostoru. Jsou-li mezi lidmi, odebírá jim to energii, i když s nimi nekomunikují. To extraverti velmi těžko chápou, neboť pro ně není prostor problém. Snaha získat přátelství energii nevyžaduje.
Jestliže stojíte nebo sedíte příliš blízko introvertů nebo vstoupíte bez ohlášení do místnosti, v níž se právě nacházejí, odsává to jejich energii.
Když bylo mé klientce Kirsten asi šest, naškrábala na dveře svého pokoje ,,Nevstupujte“. Byla překvapená a pobavená, když se jí její dcera Katie zhruba ve stejném věku zeptala, jak se píše ,,Nevstupujte.“ Katie to napsala na malou tabuli, zavěsila ji na kliku a zavřela dveře. Kirsten se na ni později usmála a řekla: ,,Vím, jak ti je.“
Dát introvertům prostor znamená dát jim energii.
Promluvte si se svými dětmi o sdílení prostoru. Můžete říct: ,,Vím, že jsi někdy podrážděný nebo vyčerpaný, když se kolem tebe tlačí moc lidí.“ Nejdůležitější věcí je přiznat, že víte, že se mohou cítit nepříjemně. ,,Pojedeme do muzea s tetou Tinou a Christopherem. Cesta potrvá asi hodinu. Vím, že ti někdy není příjemné sedět tak blízko někoho po takovou dobu. Co myslíš, že by ti pomohlo?“ Je úžasné, jak často děti přijdou se skvělými nápady. Kdyby je ale nic nenapadalo, navrhněte něco sami. ,,Pomohlo by, kdybychom mezi vás dali polštářek? Co myslíš?“
Jedete-li autem dlouho, pohovořte si s dětmi o prostoru pro soukromí, pravidelně zastavujte, aby se vyvětraly a proběhly, a střídejte se na různých místech. Navrhněte, že kdyby se cítily stísněně, mohou se zhluboka nadechnout a uvolnit se. Pomozte jim zaměřit se na něco jiného, než na své tělo. Dejte jim sluchátka, aby mohly poslouchat pohádky nebo hudbu, kupte jim knížku se samolepkami, aby mohly samostatně pracovat, nebo si zahrajte nějakou hru, například dvacet otázek. Připomínejte jim, že cesta autem nepotrvá věčně.
Pohovořte si se svým dítětem o představě, že všechny děti mají kolem sebe menší nebo větší neviditelný kruh, svůj osobní prostor.
Vysvětlete mu, že má kruh větší, což znamená, že se necítí dobře, když jsou lidé u něj příliš blízko. Je-li mezi lidmi, může to u něho vyvolat pocity vyčerpání a únavy, zejména v případě, kdy vstupují do jeho osobního kruhu.
Abyste zjistili, jak velký osobní kruh má každý jedinec ve vaší rodině, zkuste si následující cvičení. Postavte každého na cestu ke garáži nebo na chodník. Pak požádejte někoho, kdo do rodiny nepatří, aby šel k jedné osobě. Když začne člen rodiny – řekněme váš syn – cítit, že by chtěl ustoupit, dejte mu pokyn, aby řekl ,,stop“.
Křídou na chodník označte místo, kde stojí cizí člověk. Pak kolem syna nakreslete kruh a označte jeho poloměr. Každý člen rodiny asi bude mít jinak velký kruh. To je jeho osobní zóna. U introvertního syna bude pravděpodobně velká.
Vysvětlete svému dítěti jeho potřebu mít svůj soukromý prostor.
Sdělte mu, že někdy si do něho bude chtít někoho pustit, jindy ne. Navrhněte, aby svým kamarádům dal vědět, že potřebuje prostor, například tím, že řekne: ,,Mohl by ses prosím trochu posunout, díky.“ Nebo ,,Jsem rád když spolu sedíme na houpačce, ale mohl by ses o kousíček posunout? Jsem úplně rozmačkaný, děkuji.“
Pomáhejte dítěti vnímat, kdy má pocit, že je stísněné, aby si mohlo vytvořit určitý prostor dřív, než začne být podrážděné. Zeptejte se ho: ,,Jak ses cítil, když vedle tebe Quentin seděl tak blízko?“ Pokračujte: ,,Až se příště budeš cítit takhle, co bys mohl udělat? Mohl by ses přemístit jinam?“
Nezapomeňte dítě pochválit, když uvidíte, že se snaží určité nepohodlí překonat. ,,Vím, že ti auto občas připadá přecpané, ale dnes jsi byl tak hodný.“
Z knihy ,,Jste introvert?“ napsala Marti Ol
sen Laney

Komentáře

Ikona diskutujiciho Jirka 2019-01-12 14:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jak zde čtu každý díl, tak si říkám že tohle by měla být povinná četba. U mě nic takového nebylo pokoj jsem měl sdílený se sestrou která byla podrážděná a s postíženým bráchou který měl neustále deprese a záchvaty agresivity.Když jsem prosil mámu že bych chtěl spát klidně i v obýváku na gauči jen abych mohl být sám, nechtěla o tom ani slyšet a když jsem z lidí byl podrážděný, svedla to právě na autismus a mentální postížení.

Ikona diskutujiciho Choco 2019-01-12 15:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji, tohle mi opravvdu pomáhá pochopit sama sebe

Ikona diskutujiciho Alue 2019-01-13 14:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:  Já byla ze společného pokoje taky hrozně nešťastná. Mám lehký spánek, takže neusnu a budí mě když vedle mě někdo nahlas funí, nebo chrčí, nebo se pohne a zašustí peřina, navíc dvoupatrovka vrzala… Takže jsem byla dvanáct let konstantně nevyspaná. Do toho pořád různé konflikty a útlak. Do toho bydlet s bordelářem… nesnáším bordel naházený po zemi, mám z toho i neklidný spánek. Chodívala jsem spát do malé místnosti pod stůl kam jsem si natahala matračky a spala jsem tam u morčat. Klidně i týden, dokud jsem se nedala dokupy. Morčata, přestože se chodí v noci napít a najíst alespoň jednou nebo dvakrát, mě nechala vyspat mnohem lépe.

Ikona diskutujiciho Danny 2019-01-13 20:51:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takovéto knížky by měly být povinné hlavně pro budoucí rodiče. Co bych dala za to kdyby mi v dětství rodiče řekli něco jako "No nevadí, že nemáš moc kamarádů a jsi tichá a radši si maluješ/ hraješ o samotě. Některým lidem vyhovuje víc samota.." Ušetřila bych si dětství plné komplexů z toho, že nejsem dost dobrá, protože radši sedím doma a nejde mi moc navazovat vztahy s ostatníma.

Ikona diskutujiciho Jirka 2019-01-14 16:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Jak čtu tvojí odpověď tak jako bych se úplně viděl v zrcadle, nedá mi než opět reagovat. Slova typu "to by chtěli všichni" nebo "život není fér zvykej si a přizpůsob se" jsem slyšel asi pořád. V rodině ani ve škole jsem nedokázal prosadit svoje prý jsem až moc naivní, moc věcí si vymýšlím (například šikany apod.), že když mi někdo ublíží nemá se žalovat že mi stejně nikdo nepomůže. V pokoji mi kdysi dávno ségra dokonce v noci pomocí brčka stříkla vodu do očí abych nespal její slova zněla "nespi máma by se zlobila" případně mě seřvala za byť jen malý hluk apod. Brácha brečel řval vztekal se třískal nebo se pořád celou noc řehtal hodiny v kuse a usnul pak někdy ráno kdy se už mělo vstávat do školy.

Ikona diskutujiciho lenka f 2019-01-16 10:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je pravda, že nemám ráda, když mi někdo zasahuje do mého osobního prostoru. Proto taky nemám ráda, když si ke mě v autobuse někdo přisedne. Bohužel. Takže vlastně všechny rady, jak si přidat energii vítám. Jsem už starší a ta kvalita spánku celou noc není nic moc. I když usnu, tak se ale v noci budím a nemůžu zabrat. Tak mě napadlo, že problém bude možná i v osvětlení bytu. To je jasný, že PC a mobily jsou před spaním nevhodné, ale i takové ostré LED modrobílé jedovaté světlo. Blokuje produkci melatoninu jsem se dočetla a spánek je pak nekvalitní. Toto světlo je vhodné prý v zaměstnání, když je třeba být hodně aktivní. Zkusila jsem doma osvětlení změnit na teplé žluté barvy a uvidím, co to s mým spánkem udělá. Ale cítím se podstatně lépe večer při tomto typu osvětlení a uklidňuje mě. Tak snad jednou brzo ráno do práce vstanu a budu se cítit dobře odpočatá a ne že bych potřebovala ještě pár hodin dospat.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek