Aluška.org: Věděním ke svobodě

Existují vtělení pozemští andělé? Je slavný koncept od Doreen Virtue pravdivý? Může tato víra být nápomocná, nebo je to spíš past? O tom je dnešní výběr z e-mailové poradny.
Pokud byste i vy potřebovali probrat nepřehlednou životní situaci, nebo zkonzultovat jiné potíže či otázky, napište mi: [email protected]

„Dobrý den,
Ráda bych se zeptala na jednu zajímavost, Alue – snad nejsem moc troufalá… Znovu čtu teď od začátku seriál Léčba přecitlivělosti na Aluska.org…zpětně i mě to dává smysl a vlastně se sama zařazuji do kategorie jedince, který nějakou část příznaků měl (má).
Chtěla bych za toto hodnotné čtení a rozklíčovaní celé této problematiky, moc poděkovat. Je to opravdu vysoce odborné a zároveň soucitné a velmi prospěšné pro všechny, kdo jsou zasaženi.

Zvláštní je, že teď o víkendu jsem na to téma vedla rozhovor a on mi řekl, že si znovu osvěžuje nějaké duchovno (bylo období, kdy jsme oba četli nejen Váš web, literaturu od Doreen Virtue, atd.)

A že si opět pročetl téma Pozemští Andělé, kdy jedna skupina jsou přímo Vtělení Andělé (tedy primárně lidské duše, které po jeden nebo více životů přebývaly v Andělských sférách) . A že si myslí, že já jsem určitě Vtělený Anděl.

Celý život mě provází to, že mi lidé průběžně říkají, že jsem Anděl (ale dá se to brát s nadsázkou…). Dokonce jedna kamarádka, která byla jednu dobu psychicky oslabenější a trochu si ulítávala mimo realitu, mi jednou, když jsem ji jela navštívit, řekla po dlouhém pohledu do mých očí.: „Ty jsi Anjelik, naozaj.“ A řekla to jako fakt, nebyla v tom ani špetka humoru.

Mohla bych se zeptat, co si o tomto myslíte Vy? Zda je toto možné a zda jsou knihy od Doreen validní? Pak tam jsou kategorie jako Nové duše, Skřítci/Víly, Zasvěcenci, Vesmírné bytosti…

V této souvislost mě napadlo, že se všichni shodují v té přecitlivělosti na určité znaky: nesnášenlivost hluku, toxinů v jídle, velké skupiny lidí, rychle vyčerpaná energie, slouží jako vrby ostatním lidem, rodí se do dysfunkčních rodin, aby tam nastolili mír a lásku.
Hledající si toxické partnery (alkoholiky, feťáky, násilníky, atd.), protože vztah berou jako misi a úkol, v druhém vidí neproměněný potenciál a snaží se člověka „zachránit“ – něco takového jsem prožila.

Zajímalo by mě, zda není možné, aby Přecitlivělost a jiné poruchy tohoto typu byly propojené i s tímto tématem Pozemských Andělů?

Moc děkuji za názor a možná by to potěšilo více čtenářů. Téma Pozemských Andělů a jak to vlastně je. Zda je to jen berlička, abychom si ulevili od bolesti duše, nebo to opravdu souvisí s těžkostmi života a s naším osudem…

Moc děkuji ještě jednou – za zpětnou vazbu, podporu i názor.
Moje duše se tetelí, je to pro mě velmi milé.
Hezký den přeji, s úctou, T.

Doreen Virtue (narozena 29. dubna 1958 v Kalifornii, USA) je americká autorka, psycholožka a duchovní učitelka, která se proslavila zejména knihami a kartami o andělech, spiritualitě a léčení světlem.

V 90. letech se stala jednou z hlavních osobností moderní andělské spirituality a zpopularizovala pojem „vtělení pozemští andělé“ – lidé, kteří podle ní přišli na Zemi s úkolem pomáhat, chránit a léčit druhé. Její tvorba ovlivnila celé generace čtenářů zajímajících se o esoteriku, komunikaci s anděly a energetickou práci.

Dobrý den,

Vidím v tom pravdivou část ale i velké množství přidané fantazie. Moje aktuální poznání zatím ladí s tím, že andělé jsou, andělé sem někdy přicházejí jako poslové. Mohou se vtělit jako lidé a pak žít specifický život, mít zvláštní vlastnosti, silné napojení nahoru.

Ale už se neztotožňuji s prohlášením, že jejich úkolem je trpět, řešit karmu, mít toxické vztahy atd., protože to sytí mentalitu oběti a buduje to pocit „no jo to je můj úděl, já se prostě nemůžu mít dobře, vždycky to bude toxický a špatný, to je moje karma“.

Jsou to nebezpečné psychické programy, které často způsobují to, že si člověk neuvědomuje svou hodnotu, nepřipouští si své právo na spokojený život a spokojí se s minimem, nebo dokonce s podmínkami které jsou naprosto nedůstojné a neúnosné. Původně vzletná filozofie proto má svá pro a proti.

Pocit výjimečnosti může být povzbudivý a dodávat naději, může pomoci přijmout těžkou minulost. Zároveň je ale nebezpečný v tom, že pokřivuje představu sebe sama a pokřivuje nároky na život. Jakmile založím víru o sobě a o svém životě na něčem, co není skutečné, začnu žít ve fantazii a pak je otázka času, kdy mě realita dostihne svou tvrdostí a neúprosností.
Lidé se v krizi rádi do fantazie schovávají, protože je tam bezpečno, je tam klid, nejsou tam takové nároky a takový nával. Jenomže když v ní jsou moc dlouho a moc hluboko, může se rekonvalescence, povzbuzení a odpočinek zvrhnout ve stagnaci, derealizaci, iluzi, existenční depresi, nebo v konspirační noru. Takže se s tím musí opatrně.

Mým úkolem není soudit a hodnotit soukromý duchovní život druhých lidí a jejich víru, podle mě je užitečnější být spíš průvodcem, někým kdo pomůže ve chvíli, kdy to přestává sloužit, přestává to dávat smysl, nebo kdy to začíná překážet. Případně otevřít i téma rizik, o kterém se mluví málo.

Knihy od Doreen Virtue pro mnoho lidí otevřely dveře k vlastní intuici, byly pozvánkou do jiného světa a hodně lidí se tam našlo. Beru je však jako inspiraci. Zajímavostí je i to, že D.Virtue před lety odvolala svůj esoterický duchovní koncept a přiklonila se k bohu, takže je dobré zmínit, že i slavný spisovatel a někdo kdo platí za velkou kapacitu, může změnit názor a posunout se někam dál. V té době, kdy se to stalo, mě s tím dost popudila (protože s jejím pádem iluze spadl i kus mé iluze založené na jejích názorech a to prostě člověka naštve), ale dneska už tomu rozumím. Chápu, že prošla vývojem a že to není o tom navzájem se soudit a určovat si kdo jak bude věřit. Důležité je, aby nám to sloužilo, aby nám to pomáhalo a aby nás to podrželo v krizi i v běžném životě.

Takže než paušálně prohlásit, že je něco nesmysl, je spíš lepší zohlednit jaký konkrétní obraz má daný člověk, v jaké je životní fázi a jak s tím pracuje. Jedna věc může v rukách deseti lidí nabývat deseti různých podob. Jeden si z toho ukove zlato, druhý si vyrobí paskvil a přitom všichni čerpají ze stejného zdroje. Přičemž v různých etapách života může být útěk do světa fantazie i nápomocný, hlavně ve chvíli, kdy je realita natolik brutální, že se v ní nedá žít. Pak je ale potřeba začít se pomalu vracet zpátky do reality, když se bouře přežene.

Přecitlivělost, o které jsem psala, s tím vším hodně souvisí. Mám ještě v plánu přepracovat to do ebooku, ale ještě jsem se k tomu nedostala.

s přáním krásného dne
Alue K. Pavlíčková

O autorce

Alue K. Pavlíčková je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více