Dítě, které „zemřelo“ a probudilo se úplně jiné
Dorothy se narodila roku 1904 v Londýně. Do tří let byla úplně obyčejné dítě. Pak ale přišel pád ze schodů. Podle některých svědectví byla dokonce prohlášena za mrtvou, než se znovu nadechla. Ať už šlo o klinickou smrt nebo těžké poranění mozku, jedno je jisté: po probuzení už to nebyla ta samá holčička.
Začala mluvit jinak. Začala se dožadovat, aby ji rodiče vzali „domů“. Jenže domov nedokázala určit. To se změnilo až o rok později.

Muzeum jí otevřelo dveře do minulého života
Když ji rodiče vzali na výstavu o starověkém Egyptě, Dorothy se zastavila před fotografií chrámu Setiho I. v Abydu a vykřikla, že to je její domov. Pak se zamračila a dodala: „Kde jsou stromy? Kde jsou zahrady?“
Začala líbat nohy egyptských soch, seděla u sarkofágů a říkala, že jsou to „její lidé“.
Pro čtyřleté dítě bylo tohle naprosto nepochopitelné chování… Ale pro někoho, kdo si pamatuje svůj minulý život a poznává svůj skutečný domov?
Dospívání plné konfliktů: Britka, která se cítila jako Egypťanka
Dorothy odmítala křesťanské rituály, zpěv chvalozpěvů i školní výuku, která „urážela Egypťany“. Učitelé si s ní nevěděli rady. Rodiče už vůbec ne.
Ve 14 letech oznámila, že si pamatuje svou identitu: Bentreshyt, kněžka bohyně Isis, která žila v chrámu Setiho I.
Tvrdila, že jako kněžka porušila přísný celibát, otěhotněla s faraonem Setim I. a než byla postavena před soud, spáchala sebevraždu. Rodiče ji poslali do sanatoria, ale ani to nepomohlo. Dorothy si stála za svou pravdou a nikdy ji neopustila.
Návrat domů do Egypta
V noci se potulovala kolem pyramid, pokládala obětiny u Sfingy a zapisovala hieroglyfické texty, které se jí prý „vracely z minulosti“.

Objev, který všechny přesvědčil
A pak přišel moment, který dodnes děsí skeptiky. Dorothy totiž tvrdila, že si pamatuje chrámové zahrady v Abydu. V té době ještě ale nebyly objevené! Archeologové je hledali marně.
Dorothy je vzala na místo, ukázala prstem do písku a řekla: „Tady.“
Začalo se kopat… A zahrady se skutečně našly.
Byla to jenom náhoda? Možná… Jenomže pak přišly další „náhody“: ukázala jim místo skrytého chrámového tunelu, popsala neobjevený trezor s náboženskými texty, bez jediné chyby určila rozmístění obrazů v chrámu Setiho I., které tehdy nebyly veřejně známé a četla hieroglyfy s lehkostí rodného jazyka!
To už nebylo možné vysvětlit jen „studiem“.
Její odkaz přetrval
Dorothy dožila v malé egyptské vesnici. Lidé ji navštěvovali jako „živou záhadu“. Byla laskavá, přátelská, ale pevná ve svém přesvědčení: reinkarnace je skutečná a ona je toho důkazem. Zemřela roku 1981 ve věku 77 let. Přála si být pohřbena v poušti a její přání jí bylo splněno.
Příběh Dorothy Eady rozděluje lidi na dva tábory. Jedni vidí jasný důkaz reinkarnace a druzí tvrdí, že šlo o kombinaci traumatu, posedlosti a mimořádného talentu. Jenomže zůstávají nezodpovězené otázky: Jak mohla jako dítě vědět o chrámových zahradách? Jak mohla popsat skrytý tunel? Jak mohla znát rozmístění obrazů, které nebyly nikde publikované? A proč se její vzpomínky shodují s pozdějšími archeologickými nálezy?
Zajímavostí je, že její životní číslo bylo Mistrovské 22. To je číslo stavitelů, architektů a lidí, kteří budují a odkrývají… Náhoda?
Možná. Ale možná taky ne.
Dorothy Eady je jedním z nejpůsobivějších případů reinkarnace, jaké moderní historie zná. Její příběh není jen o záhadách Egypta. Je o tom, že lidská duše může být mnohem starší, než si myslíme.




















Poslední komentáře
-Alue K. Pavlíčková jenže to není důkaz reinkarnace. O podobných věcech…
-armag Tak zrovna případ medbed byl zcela jednoznačný podvod,…
-armag Kámen. Pro některé lidi, kteří chtějí věřit za…
-Alue K. Pavlíčková Zdravim ta Aluska - so "Sky Prince" som…
-Milada