Aluška.org: Věděním ke svobodě

Archontici byli gnostickou sektou (což znamená uzavřenou, izolovanou skupinu učenců), kterou popsal hereziolog Epifanius ve 4. století a která působila v Palestině a Arménii.
Skupina byla pojmenována podle bytostí zvaných archonti („vládci“), ale je pravděpodobné, že samotný název sekty je Epifanův výmysl, protože je nepravděpodobné, že by se gnostici pojmenovali podle démonických přisluhovačů demiurga (který je pánem archontů a má mnoho jmen). Je možné, že Epifanés použil tento název pro sektu kvůli delšímu seznamu archontů, o nichž se zmiňují jejich gnostické texty.

Archonti, kteří bývají zobrazováni v různých podobách, byli v gnostickém systému početnými služebníky demiurga, stvořitele. Jsou považováni za tvůrce hmotného lidského těla a někteří konkrétní archonti jsou považováni za stavitele nebo oživovatele různých prvků těla, jako jsou končetiny, lidské orgány atd. Předpokládá se, že planetární archontské síly vládnou různým sférám existence, kterými mohou lidské duše stoupat. Podle gnostiků mají archonti ve světě destruktivní úlohu, protože brání duchovnímu vývoji lidstva a slouží nevědomému demiurgovi – Velkému archontovi, který je považován za žárlivého Boha, jenž vládne všemu. Gnostici tvrdili, že zlovolný demiurg je Bůh Starého zákona, kterého dodnes uctívají židovští i křesťanští věřící.

Archonti, kteří jsou považováni za parazity mysli, překroutili poznání, aby člověka, který má v sobě ,,sémě“ pravého (neďábelského) Boha, oklamali a on neviděl, že je jejich otrokem.

Je třeba poznamenat, že gnóze se vyvinula nezávisle na křesťanství, ale některé gnostické skupiny nebo proudy vznikly a působily v době vzniku a formování raného křesťanství. Její počátky jsou předkřesťanské a její vznik se klade do období mezi prvním stoletím před Kristem a prvním stoletím po Kristu. Kořeny gnosticismu lze nalézt v původní indoevropské duchovní tradici. Najdeme zde například prvky buddhistické tradice a také vliv egyptské duchovní tradice. Šimon Mág je považován za zakladatele gnosticismu.

Pro křesťany začala gnóze neboli gnosticismus představovat silnou ,,konkurenci“ a dlouho byl považován za heretickou odnož křesťanské teologie. Gnostici uznávali učení Ježíše Krista, který se stal ústřední literární postavou křesťanství (zřejmě inspirovanou postavou Šimona Mága), ale striktně odmítali Starý zákon, protože židovského Boha považovali za zlého, nepřátelského vládce. Postava gnostického Krista byla nakonec křesťany překroucena a znetvořena a stala se nástrojem uctívání archontských mocností k ovládání nevědomých mas. Gnostici začali být pronásledováni a vražděni křesťanskými fundamentalisty a jejich texty byly nemilosrdně ničeny, protože pravda a poznání se staly překážkou manipulativních náboženských tendencí.

Gnostickou archontskou skupinu údajně založil gnostik jménem Petr, který v polovině 4. století působil jako kněz v Palestině. Petr byl obviněn z kacířství, vypovězen z kněžství a vyhnán biskupem jménem Aëtius. Žil životem poustevníka v jeskyni nedaleko Jeruzaléma a přitahoval následovníky svým prostým způsobem života a životem v extrémní chudobě. Prostřednictvím jeho žáka jménem Eutaktos, který pocházel z Egypta, se Archontici rozšířili do Arménie, kde údajně naverbovali několik bohatých a vlivných Arménů.

Podle Epifania používali Archontici dva své vlastní spisy, a to spisy zvané Malá harmonie a Velká harmonie, a také používali pozdější Setův text zvaný Allogenes. Archontici byli odnoží gnostických Setovců a v jednom z jejich mýtů byl údajně Set nebo Seth zavražděn a vzkříšen jako gnostický ,,odhalovatel“ tajemství.

Sethovci, známí také jako Sethiáni nebo Sethovi synové, byli ve druhém a třetím století našeho letopočtu považováni za jednu z hlavních gnostických skupin. Podle biskupa Filastera měl tento královský rod a kněžství předkřesťanské kořeny. Skupina působila na území Římské říše. Sethovci připisovali své vědění údajnému zakladateli svého rodu Sethovi, který byl ztotožňován s Kristem.
Set nebo Kristus byl ztotožňován s nositelem pravého obrazu Boha, který se objevil na světě jako Logos, aby zachránil ukřižovaného Ježíše (Krista ve fyzické podobě).
Set, třetí syn Adama a Evy, měl být prostředníkem poznání, který Setovcům zjevil cestu k vysvobození. Pro Seta hrálo ústřední roli poznání (gnóze), které je nezbytné pro pochopení světa a pro spásu. Základem poznání je uvědomění si božské podstaty a původu člověka, jakési božské jiskry, a návrat k ní a k samotnému nejvyššímu Bohu (nikoli k židovsko-křesťanskému demiurgovi). Roli hraje takzvané dualistické vnímání světa, v němž dualismus dobra a zla, světla a tmy, duchovna a hmoty, kde hmota představuje zlo a nevědění a duchovno dobro a poznání. Na počátku třetího století byli Sethovci křesťanskými hereziology zcela odmítnuti. V první polovině čtvrtého století se Sethovci rozdělili na různé gnostické skupiny, jako byli audiáni, barborité, fibionité, stratiotisté a již zmínění Archontici.

Archonti odmítali křest (což je protestantská, evangelická církev uznávající jedinou autoritu, Bibli, jako výtvor božského zjevení) a různá další tajemství a svátosti ustanovené pod patronací demiurga a mnozí dodržovali sexuální abstinenci. Je možné, že arménští archonti ovlivnili paulikiány (sekta křesťanských dualistů vzniklá v Arménii v 7. století, která odmítala Starý zákon a část Nového zákona).

Podle Archontiků existuje sedm nebes, kterým vládne demiurg obklopený archonty, které stvořil a kteří dohlížejí na duše. V osmém nebi sídlí nejvyšší Matka světla. Králem či tyranem sedmého nebe je Sabaot, židovský Bůh, který je otcem ďábla. Ďábel sídlí nad zemí, vzpouzí se proti svému otci a ve všem mu odporuje. S Evou zplodil Kaina a Ábela. Epifanés také poznamenal, že pro archonty slouží jako potrava lidská duše, bez které nemohou existovat, protože jim dodává sílu a energii.

Podle Theodoreta používali Archontici praktiku, při níž polévali hlavy mrtvých olejem a vodou, což je mělo učinit pro archonty neviditelnými a zabránit tak jejich vlivu.

překlad www.aluska.org 2021 / ze Zdroje