Aluška.org: Věděním ke svobodě

Otázka:

Ahoj Alue,

na Tvoje stránky jsem narazil nedávno a pročítám tam všechno možné i pozpátku, protože se o podobné věci od nedávna taky zajímám. Musím říct, že jsou pro mě jako oáza po týdenním pobytu v poušti. Ale k věci. Dotaz, se kterým přicházím, Ti asi nepřijde poprvé, ale vrtá mi to hlavou už nějakou tu chvíli …

V mládí (od doby, co si vědomě pamatuju až do cca 8-10 let, nevím přesně) jsem měl docela silnou fobii ze tmy. Žádné hororové filmy ani nic podobného jsem potají škvírou ve dveřích nehltal. Byla tak silná, že jsem si před spaním musel rozsvítit aspoň lampičku, jinak jsem nebyl schopen usnout. A dojít si někam v noci sám potmě byl neřešitelný problém, i když jsem měl baterku v ruce. Ani pořádně nevím, čeho jsem se vlastně bál, jestli něčeho, co na mě za rohem vyskočí a zabije mě, únosu nebo snad něčeho horšího, co jsem si v té době byl shopen vymyslet … nevím. No, časem to hezky všechno odeznělo a donedávna jsem byl naprosto v pohodě, tma netma, i na hřbitov jsem se v klidu v noci odvážil a nějaké divné pocity jsem vůbec neměl. Ono „nedávno“ začalo zhruba v době, kdy jsem se začal zajímat o všechny alternativní informace (nebo spíš data) – začal jsem pročítat portály jako Osud, Matrix2001, alternativní blogy jako ten Tvůj, občas nějaké ty dokumenty na YouTube, dokonce mám doma i knížku pana Maška, takže mi nejsou tak úplně cizí nematrixovská a nesystémová data o duté Zemi, dalších dimenzích, jednotě Vesmíru, transformaci a podobně, ale to už odbíhám.

A co se nestalo! Fobie ze tmy se sice úplně nevrátila, ale jednou večer (mohlo být tak půl druhé v noci) mě zničehonic přepadl tak intenzivní pocit strachu, že mě to úplně odvařilo. Strach, ohrožení, pocit bezprostředního nebezpečí, i tak by se to dalo nazvat. Tak nějak už jsem v té době tušil, jakou sílu má myšlenka, že realita mnou viděná je i mnou formovaná atd., ale prostě jsem se toho šíleně strašného strachu nemohl zbavit. V ten moment to došlo až tak daleko, že jsem se dokonce bál podívat se jinam, než jsem se právě koukal – byť jen o centimetr! Stál jsem ztuhle jako socha, neschopný žádného pohybu, vydání zvuku, čehokoliv. V tu chvíli jsem měl pocit, že tam snad budu stát navěky, nebo přinejmenším do doby, než se nedostanu k onomu světlému tunelu znamenajícímu tělesnou smrt. Žádnou bolest, nevolnost ap. jsem necítil, jen ten naprosto neuvěřitelně ochromující strach. Co s tím, to jsem nevěděl, jinak bych tam jako socha nestál. Zní to asi přehnaně, ale pamatuju si to až moc dobře. Možná stojí za zmínku, že to bylo v našem bytě, v koupelně, všichni ostatní kromě mě spali a rozsvíceno bylo samozřejmě jen tam. Do postele nepřekonatelná hradba třech temných místností. Představa, že bych měl jít do postele, mě strašila ještě víc. No, tak jsem si tam v tomhle stavu asi půl hodiny pobyl (nepřeháním, pak jsem se koukal na hodiny). Pak se ten strach začal pomalu zeslabovat – bez mého vědomého přičinění podotýkám, protože jsem nebyl schopen fakt ničeho – až odezněl skoro úplně, já se mohl vyhrabat z koupelny, obléct se, dojít (spíš doběhnout, zbytky strachu tu pořád byly) do postele a usnout. A druhý den jako by se nic nestalo.

Pak jsem se snažil přijít na to, co to bylo, ale zas tak do těchhle jevů nevidím. Jinak i podle mého okolí jsem skoro vždy příjemně naladěný, mám dobrou náladu, pomáhám komu můžu a tak dále, zjednodušeně se snažím konat dobro už delší dobu a ani pořádně nevím proč, prostě mi to přijde přirozené. Co se mi stane, to i přijímám jako součást života, takže vlastně ani žádný důvod bát se někoho nebo něčeho, natož smrti, nemám. Aspoň si to myslím.
Tak fakt nevím, co si o tom myslet. Snad mi do toho pomůžeš trochu nahlédnout.

Zdravím, přeju pěkný den a hodně úspěchů v Tvém počínání.

Odpověď:

Ahoj,

To co jsi zažil je (věř, nebo nevěř) úplně normální. Popsalo mi to už mnoho lidí a já sama jsem si podobnými stavy prošla.
Jde o to, že pokud se člověk přeladí na jiné zájmy a jsou to právě zájmy esoterického, alternativního, nehmotného, ale i konspiračního charakteru, systému, ve kterém žijeme, se to samozřejmě nelíbí.
Pokud trochu rozumíš co je to systém a kdo vládne tomuto světu, potom si umíš velmi snadno domyslet, že co se nelíbí systému, to se nelíbí ani temným bytostem, které mají momentálně nadvládu.

Kdo nemá hlavu v mantinelech, které máme nastolené, ten mívá otázky, rýpe do kdečeho, má vlastní názory a boří to, co je zaběhnuté a nemocné. Proto existují nástroje, jak tě udržet v mantinelech, aby ses na nic neptal a prostě dělal.
Temné bytosti používají k ovládání lidí strach. Strach se používá na lidi odnepaměti, aby byli poslušní a dělali to, co se po nich chce. Pokud se nebojíš ničeho, jsi v tomto systému prakticky neovladatelný. Strach je to hlavní, základní, proč žijeme tak jak žijeme a proč tolerujeme všechny nepravosti a nepravdy, které nás zahlcují.
Jenomže strach nepřichází pouze přes zákony, nařízení, přes pokuty, nebo jiné nesmyslné povinnosti. Jsou to i mezilidské vztahy, potřeba hmotných zajištění, touha po seberealizaci…

Pokud se začneš zajímat o témata, která jsou pro systém nepohodlná, musíš se smířit s tím, že budeš podobným strachům vzdorovat. Neopodstatněný strach v tobě vyvolávají temné bytosti, které přes něj z tebe berou energii. Duševně zdravý, dospělý člověk nedostává z ničehonic strach, vždy to musí mít nějakou příčinu.
Temné bytosti, které tě navštívily, tě zastrašují. Mnoho lidí totiž právě díky tomu co jsi prožil dává ruce pryč od alternativních záležitostí a bojí se o nich i mluvit. Drží je strach, nebo strach ze setkání právě s těmito bytostmi.

Já podobných strachům čelila denodenně asi dva roky, prakticky od 12 do14 let. Vnímala jsem přesně která bytost za mnou přišla, věděla jsem jak vypadá a kde přesně stojí. O to to bylo horší. Tyto strachy se ve mě zlomily po dvou letech z toho prostého důvodu, že jsem se těchto bytostí přestala bát.
Pokud se něco děje opakovaně, zvykneš si a to co tě předtím děsilo, je najednou obyčejné a nezajímavé, protože víš, že z toho žádné následky nikdy neplynou.
Klasická temná bytost, která chodí za lidmi a zastrašuje je, (nebo to může být i skupina), ti nic udělat nemůže. Umí pouze ovládat tvoje emoce strachu, je to její jediná schopnost a její jediný úkol. Nekousne tě, neškrábne tě, neposedne tě. Může ti jen vyvolat strach a tím vzít energii. Proto se její přítomnost po čase ,,omrzí“.
Když se přestaneš bát a vyvolávání strachu na tebe přestane fungovat, bytosti to prakticky vzdají, protože nemá smysl plýtvat snahou na někoho, kdo absolutně nereaguje.

Ty máš proto několik možností, jak tento problém řešit.
1. Si uvědom, že neopodstatněný strach pochází od temné bytosti, která není tvojí součástí a ublížit ti nemůže. Můžeš se jí klidně vysmát a poslat do jakýchkoliv vulgárních míst chceš. Pokud se díky tomu přestaneš bát, už se ti to dít nebude. A můžu z vlastní zkušenosti říct, že pokud se zasměješ a řekneš, že má jít do pr., že to na tebe nefunguje, strach zmizí a s ním i bytost, protože odlehčíš sám sobě. Funguje to.

2. Volej anděly. Nemusíš je vidět, stačí si jen představit světelnou bytost u sebe a poprosit ji, aby ti od strachu pomohla a aby to poslala pryč. Podle situace a podle síly tvojí myšlenky se to stane. Někdy to ale pomáhá jen dočasně, takže je třeba postup zopakovat, nebo prosit delší dobu. Když to poleví a bude to před spaním, nezapomeň ještě poprosit o ochranu na zbytek noci a i do budoucna. Na konci tvé prosby stačí obyčejné ,,děkuji“. (Amen neříkej, není to dobré slovo.)

3. Nacvič si vizualizaci energetického ochranného obalu, aby se k tobě bytosti nemohly přiblížit. Potřebné návody u mě najdeš, je to seriál o práci s energiemi, který je jednoduchý, zvládnou to i malé děti: I. Jak pracovat s energiemi

Jsou to staré články, potřebují aktualizovat, ale údaje z nich jsou pravdivé, nadčasové. V případě potřeby použij to, co se z nich naučíš. Je to bezpečné, popisuji vlastně metody, na které jsem postupně přišla jako dítě.

Ještě bych ti doporučila k přečtení:
Bubáci pod postelí: Skutečně jen představa malých dětí?
Souvisí to s tvým problémem z minulosti.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Další fantazie – ZDE