Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když člověk zemře, zaniká pouze jeho hrubohmotné tělo. Jeho jemnohmotné tělo (skládající se z podvědomí, intelektu, ega a duše, tj. bez fyzického těla) však existuje dál a přesouvá se do jiných úrovní vesmíru.

Z čeho se člověk ,,skládá“
1. Jemnohmotné tělo:
a: suprakauzální tělo, neboli jemnohmotné ego (dojem oddělenosti od jednoty)
b: kauzální tělo neboli intelekt (rozhodovací procesy a schopnost uvažování)
c: duše (božská jiskra sídlící v každém z nás)
d: mentální tělo neboli mysl (pocity, emoce a touhy)
2. Tyzické tělo:
a: vitální tělo (vitální, život zachovávající energie těla, neboli či)
b: fyzické tělo (zahrnuje 5 smyslů, dotek, chuť, zvuk, čich a zrak)

Co se stane s našimi těly po fyzické smrti?
Fyzické tělo zůstává na zemi
Vitální energie (či) je vyzářena zpět do kosmu
Složky jemnohmotného těla přetrvávají a přesouvají se do jiných úrovní Vesmíru. Jdou do ráje (do nebe), astrálu, nebo do temných oblastí (,,peklo“). Záleží na jejich duchovní úrovni a jejich zásluhách či naopak přečinech proti Zákonům Vesmíru.
Jemnohmotné tělo je to, co z člověka zbude po fyzické smrti.

Některá z těchto jemnohmotných těl se stávají duchy. Duchové podle definice splňují všechna následující kritéria:

Jsou to jemnohmotná těla.
Pohybují se v oblasti astrálu, nebo v horším případě v jedné ze sedmi oblastí pekla, ale mohou se pohybovat i na Zemi. Je to proto, že duchové z jemnějších oblastí vesmíru mohou podle libosti cestovat do těch hrubších, jako je Země.
V konstruktivních rovinách vesmíru, tj. v Nebi, se duchové nevyskytují.
Nesou si nenaplněné touhy, jako je touha po sexu, alkoholu (věci, které mohou zažít pouze prostřednictvím hrubého těla), pomstě atd.
Potěšení jim přináší ovládání a trýznění lidí a jejich jemnohmotných těl. Jejich obecným cílem je nastolení nespravedlnosti ve společnosti.

Jemnohmotné tělo člověka je po jeho fyzické smrti definováno jako duch, pokud jeho vlastnosti a záměry odpovídají výše uvedeným. Neexistuje žádný speciální proces, kterým by člověk jako takový prošel, aby se stal duchem.
Značné procento jemnohmotných těl se stává duchy. Jemné tělo získává temnou barvu a ztrácí světlo, děje se to během procesu, při kterém se jemnohmotná existence zaměřuje na realizaci svých tužeb a destruktivních přání, místo aby postoupila do světla.
Zlí duchové mají černou barvu, protože je celé jejich jemnohmotné tělo ponořeno do základní energie s názvem ,,tama“ a tato energie má černou barvu.

Celý vesmír se údajně skládá ze čtrnácti oblastí, neboli rovin existence, které zahrnují sedm konstruktivních a sedm temných rovin. Země je jedinou fyzickou rovinou, zatímco všechny ostatní roviny jsou jemnohmotné povahy. Nebe je jedna z konstruktivních rovin, do které se můžeme po smrti dostat.

Co rozhoduje o tom, kam půjdeme a čím se staneme po své ,,smrti“
Když zemřeme, rozhoduje o naší další cestě posmrtným životem řada faktorů. Mezi tyto faktory patří:

– Počet a druh vjemů, které se v podvědomí vytvářejí v závislosti na tom, jak jsme prožili svůj život.
– Naše ego: (Slovo ,,ego“ je zde použito v duchovním kontextu.) Kromě jeho praktického každodenního účelu, jako je sebeúcta a sebeuvědomění, zahrnuje pojmem ,,ego“ také dojem duality. Dualita znamená, že se považujeme za bytost oddělenou od Celku (Jednoty, Vesmíru). Míra našeho duchovního ega určuje, do jaké míry se ztotožňujeme se svými pěti smysly, myslí a intelektem, místo abychom se ztotožňovali se svou duší, neboli božskou jisrkou, Vesmírem skrytým v nás.
– Povaha skutků, které jsme během svého života vykonali.
– Rozsah a typ duchovní praxe, kterou jsme během života vykonávali.
– Náš osud
– Typ smrti. Jestli byla přirozená a klidná, nebo násilná a náhodná.
– Typ pohřbu.
– Rituály podle duchovních nauk, které po naší smrti vykonají naši blízcí, aby nám pomohli v přechodu do světla v posmrtném životě. U nás v Česku to bývá modlitba za zemřelého, otevření okna když člověk umírá aby jeho duše mohla volně odlétnout, zapálení svíčky za zemřelého na 24 hodin.

Kdo se pravděpodobně stane duchem
Lidé se po své smrti pravděpodobně stanou duchy, když:
– Mají mnoho nenaplněných přání.
– Mají mnoho osobnostních vad, jako je hněv, strach, chamtivost atd.
– Mnoho destruktivních dojmů v mysli.
– Vysoká míra ega.
– Ublížili druhým a mají v základní povaze ubližovat druhým.
– Postrádají duchovní praxi spočívající v postupném sjednocení mysli těla a intelektu se záměrem realizace toho nejlepšího v nich, rozvinutí jejich božství, dodržování Zákonů Vesmíru.

Lidé, kteří dosáhli 50% nebo 60% duchovní úrovně a mají nízké ego, jsou schopni postoupit přímo do vyšších oblastí nebe a nestávají se duchy. Zbytek lidstva se po smrti často ocitá v oblastech astrálu (odkud také mohou přejít do světla), v horším případě přecházejí do temných dimenzí (do ,,pekla“). Některá jemnohmotná těla v oblasti astrálu se stanou duchy. Všechna jemnohmotná těla v temných dimenzích (v ,,pekle“) jsou duchové.
I když je někdo dobrý, ale nemá dostatek duchovní síly, je možné, aby se po smrti stal duchem. Je to proto, že může být napaden duchy vyšších úrovní, kteří ho můžou stáhnout s sebou.

Kdo se nestane duchem
Jsou to obvykle lidé, kteří:

Provádějí duchovní praxi se záměrem dosáhnout duchovního růstu.
Mají méně destruktivní mysl, méně osobnostních vad. Myslí konstruktivně, překážkám a problémům navzdory.
Mají nízké duchovní ego.
Jsou na duchovní úrovni vyšší než 50% nebo 60% .
Takové osoby se po smrti přesouvají přímo do vyšších oblastí, tj. do nebe. Duchové je nemohou ovlivnit ani napadnout díky jejich duchovní síle a ochraně shora.

Duchovní úroveň a duchové
V celém článku je řeč zejména o duchách vyšší úrovně, kteří mají velkou duchovní sílu v důsledku duchovní praxe. Je dobré poznamenat, že duchovní síla a moc světce (na duchovní úrovni 70%) a černého mága může být přibližně stejná. Ale jsou mezi nimi zásadní rozdíly.
Světec praktikuje duchovní praxi s úmyslem sjednotit své tělo, mysl, duši, ego, životní poslání s konstruktivní silou Vesmíru, aby s ní v jednotě splynul a dodržuje Zákony Vesmíru.
Destruktivní energie vyšší úrovně, jako je Černý mág nebo čaroděj (jiným pojmem ,,mantrik“), vykonává duchovní praxi se záměrem získat nadpřirozené schopnosti, nebo aby mohl ovládat jiné lidi a proto má velké ego.
Světec se spíše ztotožňuje s božským principem nebo duší v sobě, zatímco destruktivní entita vyšší úrovně je naopak velmi hrdá na to, že má duchovní sílu, že je mocná a ztotožňuje se se svým egem. Podle toho má pak každý z nich úplně jinou cestu posmrtným životem a každý přejde do úrovní, na kterých on sám rezonuje.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021