Aluška.org: Věděním ke svobodě

Deník poradce

napsala Ing. Hana Bláhová

Kniha, která vám ukáže jaké jsou opravdové příčiny nemocí.
Popisovány jsou zde jednotlivé případy z praxe ing. Hany Bláhové a mnoho důležitých a velmi závažných zjištění, které by měl znát každý člověk.

Tuto knihu jsem přečetla fascinovaně, doslova jedním dechem. (Čtu v podstatě jen naučné knihy a není pravda, že by byly méně záživné, než příběhové. Jen musíte mít silnou potřebu se neustále něco učit a pak si užijete i nad encyklopediemi.) Tato kniha ale v podstatě napínavé příběhy obsahuje. Sledovat proměnu člověka z nemocného na zdravého je přece také drama…

Jak někteří asi vědí, pohybuji se v tomto odvětví už hodně dlouho a příběhy lidí, ať už jsou to duševní, duchovní, nebo zdravotní pokroky, mě hodně fascinují.

Člověk vždy rád vidí, když se zadaří a když vynaložená práce, čas a peníze přinesou pořádné výsledky.

Deník poradce je skvělá kniha hlavně proto, že obsahuje obrovské množství dat. Některá už jsem znala, ale něco pro mne bylo zcela nové, protože o parazitech se v podstatě skoro nikde moc nepíše, nepřednáší, nejsou o tom knihy. Když už, člověk musí hodně dobře hledat a to ještě musí jít cíleně. Že byste se sami od sebe zničehonic dozvěděli, že všichni lidé jsou plní červíků, protože se to nikde neléčí, na to zapomeňte.

Co zjistila paní Bláhová, skvěle zapadá a za sebe můžu říct, že mě to hodně obohatilo, i se ke knize ráda vracím.

Hodně vzrušení člověk zažije i nad fotografiemi, které kniha obsahuje. Jeden by nevěřil, co občas vyleze z žijícího člověka. Kdyby se to vytáhlo z mrtvoly, třeba i pár týdnů staré, nikdo by se tomu asi moc nedivil, ale ono ne. Tyto úlovky se objevují u lidí, co jsou kupodivu stále naživu. Jeden by tomu skoro nechtěl věřit, ale po tom co už jsem viděla, je tohle spíš třešnička na dortu.

Mnoho příběhů popsaných v knize mi doslova zvedlo mandle. Není jich tam málo, které obsahují vyprávění pacientů o tom, jak se s nimi zacházelo v nemocnicích.

Jak jsou doktoři na pacienty hnusní, arogantní a myslí si, že na všechno zaberou antibiotika a že když se ukáže nějaká bulka, tak je to automaticky nádor… Že všichni ostatní, co nestudovali klasickou medicínu, jsou debili a nemohou o lidském těle vůbec nic vědět. Zkrátka naprosto klasické scénáře: ,,Je to rakovina / Nic vám není / Tohle není červ / Nesimulujte / No dovolte, já jsem doktor, já tomu na rozdíl od vás rozumím, vy nemůžete v žádném případě vědět, co vám je…“

Navíc používají předpotopní metody na zjištění parazitů, jako jsou výtěry z konečníku (jedná-li se o něco jiného, třeba prvoky, tak i z úst, případně z vaginy), přitom je už obrovské množství přístrojů, které všechno zjistí spolehlivě, aniž by se na pacienta vůbec muselo sahat a aniž by si musel svléknout kalhoty a nechat se od vyšetřujícího podobným způsobem ponižovat. A když už se zoufalý pacient nechá ponížit, nakonec se dozví, že v jeho vzorku stolice vůbec nic není a mohl by klidně přímo před doktorem vyloučit pětimetrovou tasemnici. On mu bude stejně dál tvrdit, že je to odloučená sliznice.

Ach bože… Kolik takových podobných příběhů už jsem vyslechla. To mě vždy dokáže zaručeně naštvat. Protože když si člověk představí, že tato banda ,,léčí“ lidi oficiálně, všude a ještě si je platíme ze svých daní, zvedá se mi kudla v kapse.

Také jsem se samozřejmě tématem zabývala dál a preventivně se odčervovala. Ne že bych měla nějaké potíže, nebo že bych pozorovala nějaké ,,úlovky“, ale jeden nikdy neví. Lepší je problémům předcházet, než je pak muset řešit. A řada odčervovacích metod je také přírodní a kromě červů vyžene z těla i jiné nedobroty, takže tím člověk případně zabije více much jednou ranou. Stejně mám ale pocit, že se cítím lépe, než předtím. V tomto jsou preventivní kůry skvělé. Vždy vás něco nakonec mile překvapí.

V čem se cítím obohacená nejvíc, je také to, že pokud se určí nějaký konkrétní problém, člověk už ví: Buď zkontroluje styl života, pak zkontroluje nákazy, pak případně plísně, těžké kovy, druhy toxinů a když už, tak vždy ještě počítá s tím, že konkrétní člověk může mít prostě ,,jen“ červíky, protože nikdy v životě nepožil nic, co by je z jeho těla vyloučilo.

A určit takovou nákazu není ani moc těžké, pacienti mají podobné symptomy a na přístrojích se poté dají konkrétní kmeny lehce změřit. (To ale u klasických doktorů nehledejte, ti vám polezou do zadku a nic nenajdou. Doslova)

Je dokonce zajímavé, že někteří lidé vylučují červy při očistě jater (hlavně ti co jsou pobledlí, neurotičtí a s velkými břichy). Ono to zkrátka není jen o střevech. Mimochodem o tom píše i Deník poradce, některé červy můžete najít dokonce až v mozku.

Tedy za sebe říkám ANO, tato kniha je skvělá. Ať už jste profesionál, samouk, nebo úplný laik. Minimálně vám otevře oči a mnohé se přiučíte.

Komu bych ale knihu nedoporučila, jsou lidé, co se hodně bojí všeho nového. Člověk totiž po přečtení knihy vidí červy úplně všude, ve všem a na všem. 🙂

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Knihy“ pro další doporučenou četbu – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE