Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dnes se dotknu extrémně citlivého tématu. Účelem tohoto článku je dát náhled do duchovní roviny tématu, nikoli obviňovat nebo strašit. Budu se snažit popsat téma tak, aby nebylo nadbytečně znepokojivé. Pokud je ale téma pro vás moc citlivé, bolavé a čerstvé, zvažte jestli si dnes raději nepřečíst něco jiného.

Ve své praxi se setkávám s lidmi, kteří přišli o dítě a snaží se toto těžké trauma řešit kromě klasických metod i přes duchovní diagnostiku a harmonizaci.
Přijít o dítě je jedna z nejstrašnějších životních zkušeností, kterými člověk může projít. Pochopitelně to zanechává stopy v jeho duchovním těle, stejně jako každá jiná těžká situace, kterou člověk musí překonat.
Ne každá těžká emoce a ne každá těžká životní etapa zůstává trvale jako zátěžová energie v našem duchovním poli. Toto je potřeba zmínit hned na začátek, abych nevyvolávala zbytečnou paniku a úzkost.

Jako zátěž, blokáda nebo porucha na duchovním těle se ukládají nezvládnuté situace. Události a prožitky, které byly extrémně zahlcující, přetěžující, nebo na které jsme v danou chvíli neměli kapacitu. Jsou to také věci, které jsme nedokázali zdravě zpracovat a integrovat, nebo to mohou být věci, které jsme zdědili po našich rodičích a tudíž ani nemusíme vědět, že nás ovlivňují… (o tom se rozepíšu někdy jindy, protože je to extrémně zajímavé téma a zabralo by moc prostoru)

Vraťme se zpět k bolavému tématu Potrat: Hodně záleží na kontextu situace a co přesně se při ní stalo. Pro naši psychiku a tudíž i pro naše emocionální a duchovní tělo je veliký rozdíl v tom, jestli prožijeme spontánní potrat v prvním trimestru těhotenství bez nutnosti lékařské pomoci, nebo jestli prožijeme porod mrtvého miminka v pokročilé fázi těhotenství, nebo jestli se rozhodnete pro raný potrat z osobních existenčních důvodů.

Všechny varianty jsou velice smutné, jsou traumatické a pro ženu extrémně bolestivé. Jejich dopad na duchovní tělo ale není u všech žen stejný.

V alternativní komunitě existuje kontroverzní teorie o duši nenarozeného dítěte, které zůstává v energetickém poli matky, pokud žena o toto dítě přijde. Zní to děsivě a myslím si, že by se tomu zde měl věnovat prostor.

Jelikož s těmito situacemi v rámci Duchovní terapie pracuji, mohu tuto teorii popsat ze svých zkušeností. Ve většině situací, kdy žena přišla o dítě, nacházím v souvislosti s tímto tématem zejména její duševní bolest. Uložené emoce na srdci a v pánvi, traumatické energie.

Tyto blokády mohou oddalovat schopnost se se situací vyrovnat a nechat ji odejít, protože rezonují v těle a tak psychiku udržují u této prožité zkušenosti. Je to vlastně duchovní definice traumatu.

Když prožijeme trauma, jedna jeho složka je psychická: Zažitá zkušenost se stává součástí naší reality a pak se bojíme, že se to stane znova, nebo nás spouštěče vrací do stresu, protože si tělo myslí, že jsme opět v tom minulém nebezpečí.

Druhá složka traumatu je blokáda v duchovním těle. Pokud se uloží, ovlivňuje naše myšlení, naše reakce, můžeme z něho být unavení, může nás bolet související část těla. Utrpení totiž nemá pouze podobu prožité zkušenosti, je v něm obsažená i obrovská psychická energie a její záchvěvy s námi mohou zůstávat ještě dlouho poté. Proto má senzibil, léčitel, nebo duchovní terapeut smysl tam, kde se situace neposouvá i přes kvalitní odbornou péči.

Ačkoli to téma tedy může působit děsivě, realita nebývá tak dramatická, jak veřejnost ráda prohlašuje. V duchovní práci se pracuje zejména s emocionální bolestí a s traumatem ženy, která prožila obrovskou ztrátu.

Výjimečné případy, kdy se duch našel

Zde už se dostávám do opravdu výjimečných jednotek případů. Občas najdu přivtělenou entitu v návaznosti na tuto událost, ale bývá to jen něco z nemocnice, v případě že se to tam odehrávalo a traumatizovaná žena tam musela nějakou dobu strávit.

Nemocnice jsou místo se silně nabitou emocionální energií, děje se tu mnoho silných a bolavých událostí, někdy zde umírají lidé. Dává tedy smysl, že si člověk něco může odnést, ale nestává se to vždy a odvádění takových entit je rutinní činnost, není to nic dramatického.

Lidé se nálezů entit hodně bojí, ale já s nimi pracuji v klidu, jako s normální zátěží. Postup sejmutí je delší, je jiný, vyžaduje víc etap, ale neděje se nic hrozivého, ani nikdo s nikým nebojuje.
Pracovat v klidu, bez dramat, je základ mé práce. Kdyby to bylo děsivé, zatěžující nebo bojové, nemohla bych to dělat.

Pamatuju si na jeden výjimečný a dramatický případ spojený s tématem potratu. Tato klientka nebyla mou obvyklou zákaznicí, se kterou bych pracovala dálkově, takže neproběhla standardní terapeutická hodina se zápisem. Pracovala jsem s ní organicky a proto zkráceně.

Setkaly jsme se v podstatě náhodou, přes společného známého. Daly jsme se do řeči a toto téma se mezi námi otevřelo. Každá jsme měla nějakou svou zkušenost. Když mi řekla, co se jí děje, domluvily jsme si kafe u ní doma a společně jsme to rozuzlily. Pokusím se to rozebrat co nejvíc střízlivě a fakticky, ačkoli je to pro mě těžké.

Nenarozené miminko

K setrvávání duše dítěte v energetickém poli matky může vzácně dojít, hlavně pokud duch nerozumí tomu, proč nemohl žít a kam zmizelo jeho tělo. Někteří senzibilové toto řeší rozhovorem s duší, kterou poté nasměrují dál.
Já s dušemi pracuji tak, že je rovnou převedu přes pomocníky. Pokud je to miminko, často ze světla přichází jeho babička, prababička nebo jiný blízký člen rodiny.

Žena, se kterou jsem pracovala, trpěla bolestmi v podbřišku bez lékařsky zjistitelné příčiny a měla problém přibrat na váze. Když jsem se na ni naladila a zeptala jsem se Nebeského Otce, aby mi řekl co potřebuje, moje pozornost přešla na dělohu.
Uvnitř byla uložená malá dušička.
Zeptala jsem se jí, proč tam je. Přišla mi odpověď „Nechápu, proč jsem nemohl být.“ Cítila jsem z dušičky frustraci a vztek.

Tato paní před dvaceti lety podstoupila umělé ukončení těhotenství. Samozřejmě ji k tomu vedly závažné osobní důvody, které tu nebudu hlouběji rozebírat. Jistě si umíte představit, že její situace nebyla zrovna příznivá, když musela zvolit tuto nouzovou cestu.
Jenomže od té doby několikrát spontánně potratila. Dnes měla dospívajícího syna, který měl potíže s chováním. Byl hodně vzteklý a měl problém trávit se svou mámou společný čas, prohlašoval, že ji „nenávidí“. Těhotenství a porod byly také hodně těžké.

Vykomunikovat, co jsem zjistila, pro mě bylo extrémě těžké. Když se člověk baví o potratech teoreticky, aniž by se s tím osobně setkal, aniž by byl emočně zainteresován, nebo aniž by měl vlastní vztah ke svým dětem, když si neumí představit že by se něco stalo jeho děťátku, je to něco úplně jiného, než když musí takovou věc řešit z pozice matky, ženy po ztrátě, nebo z pozice člověka, který emočně zainteresovaný je.

Mnoho lidí se vyjadřuje k potratu tak mechanicky a necitlivě… přitom je to tak silně emotivní a tak silně bolavé téma, zasahující tak hluboce do ženské duše, že to asi ani neumím slovy dost dobře popsat.
Poplakala jsem si. Vůbec mi to neudělalo dobře. Ale už se nedalo couvnout.

Paní poté dušičce vnitřně vysvětlila, proč se rozhodla těhotenství ukončit a co se stalo. Po chvíli se zdálo, že tomu duše porozuměla a zklidnila se.
Pak jsme dušičku odvedly ven. Zvláštní bylo, že paní přitom cítila její průchod svým tělem. Popsala to jako bublinku. Nebylo to bolestivé, ale bylo to cítit jako tlak a dotek.
Dušičku jsem předala velmi krásné ženě, která přišla na naši prosbu o pomoc.

Zvláštní bylo  i to, co se stalo poté. Necelý rok po tomto sezení se mi paní ozvala, že se její syn zklidnil. Říkala, že si nebyla vědoma toho, že by změnila svůj přístup k němu.
(I když připouštím, že to je možné… pokud se v člověku uzavře a zahojí staré trauma, odlehčuje se mu psychika a pak reaguje jemněji, vyrovnaněji a klidněji, takže to mohlo vztah narovnat i přes zdravější vzájemnou dynamiku.)

Syn pravděpodobně strávil svůj čas v děloze spolu s dušičkou, kterou jsme odváděly, takže mohl být na její energii naladěný a mohlo se to na něj přenášet. To by mohlo vysvětlovat, proč byl tak rozzlobený a proč bylo těhotenství tak obtížné, ale nechci z toho dělat přímou souvislost. Mohl to být jeden z přispívajících zátěžových faktorů.
Navíc odešly i záhadné bolesti a paní úspěšně přirozeně přibrala.

Z této zkušenosti si odnáším cenný poznatek: Duchovní léčitelství by mělo být pružné, individuálně přizpůsobitelné, protože každý příběh je jiný a každý člověk má jiné zátěže. Je potřeba vyslechnout si příběh a pochopit klienta, nepodsouvat mu vlastní představy a předsudky. Často v příběhu člověka, který přichází, bývá pravda, která nemusí být pohodlná, může se špatně poslouchat, může být těžká na pochopení, může se v něčem vymykat obvyklé praxi léčitele. Ale když člověk zůstane otevřený a nebojí se toho, může otevřít prostor pro řešení.

Tuto zkušenost sdílím ne proto, abych někoho vystrašila, ale abych trochu rozhrnula temné mraky, které nad tématem visí. Ano, je to těžká životní zkušenost a je traumatická. Pokud člověk cítí, že na něm zanechala stopu, je možné i s tímto duchovně pracovat a situaci narovnat i zpětně.