Aluška.org: Věděním ke svobodě

Zkušenost Duchovní jednoty může přijít spontánně, nebo i po letech intenzivní duchovní praxe. Zdá se, že neexistuje konzistentní, objektivní vzorec, který by se na to dal napasovat, protože zkušenost každého člověka je unikátní. Společnou pravdou ale je, že tuto jednotu může zažít naprosto každý, bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, původ, intelekt, nebo úroveň duchovního rozvoje.

Jednota je vaším osudem. Jinými slovy, nejen že máte právo to zažít, ale je to nedílná součást vaší duchovní cesty. V tomto článku najdete vyzkoušené metody a způsoby, jak procítit a ztělesnit tento posvátný stav bytí – podstatu vaší pravé přirozenosti.

Duchovní jednota je zkušenost, která přesahuje logickou mysl. Když zažíváme Jednotu, cítíme spojení se vším, co existuje na každé úrovni svého bytí. Jinými slovy, cítíme se být v jednotě se všemi věcmi.
Jiný způsob, jak to vyjádřit, je, že Jednota je pocit plnosti, rozlehlosti a dokončení – je to zkušenost ztělesnění naší skutečné podstaty, Já, které existuje mimo naši osobnost (naše ego).
Jiná jména pro Jednotu často zahrnují: „Neduální vědomí, Buddhovu přirozenost, Kristovo vědomí a Osvícení“.

Důvod, proč je pro nás tak těžké a vzácné zažít Jednotu a celistvost, je, že nám to naše mysl moc často nedovolí. Zatímco mysl nám pomáhá plánovat, představovat si, tvořit, strukturovat a logicky chápat život, zároveň i fragmentuje naši existenci. Když je život rozdělen na myšlenky, koncepty, nápady a přesvědčení, nemůžeme zažívat Jednotu se vším. Místo toho život vnímáme skrz rozbitou čočku. Dokud nebudeme moci sundat tyto prasklé brýle, budeme se i nadále považovat za izolované a oddělené malé entity, které vidí svět černobíle.
Problém je, že většina z nás zapomněla, že nosí ty prasklé brýle. Většinu života žijeme v přesvědčení, že jsme naše myšlenky a mentální identita. Jsme něco jako ryby, které zapomněly, co je voda. Jediná realita, ve které žijeme, je ta, kterou ovládá naše mysl. Zapomínáme, že jsme mnohem víc, než jen naše myšlenky a mentální příběhy. Ztrácíme kontakt se svou pravou přirozeností.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, Jednota není „zvláštní“ zážitek – je to vlastně nejpřirozenější a nejnormálnější možný stav bytí. Ale z pohledu mysli se to zdá být nové a vzrušující, protože je to taková vzácnost v dnešní době.
Protože nás naše mysl ovládá, máme sklon cítit se vnitřně roztříštění. Přirozeností mysli je hledat porozumění a bezpečí. A abychom pochopili život a byli v bezpečí, musíme některé věci vidět jako „dobré“ a některé jako „špatné“. Rozdělení života na dobrý/špatný a správný/nesprávný je velmi přirozený proces, protože nám pomáhá přežít, orientovat se a fungovat. Kdybychom neměli schopnost rozdělit život na protiklady, nedokázali bychom pochopit, že šlápnutí před protijedoucí auto je fatální (nebo „špatné“) a nechat naše děti hrát si s nožem je nebezpečné („špatné“ ).
Ale zároveň v nás rozdělení života na polarity vytváří obrovské utrpení, protože vyrůstáme a učíme se, že některé naše části jsou „dobré“, zatímco jiné části nás jsou „špatné“. Poté se připojíme k „dobrým“ částem nás samých a potlačíme nebo popíráme „špatné“ části nás samých. Když sebe sama chápeme jako roztříštěnou osobnost, když něco přijímáme a méně pohodlnou část zavíráme do skříně a izolujeme ji od sebe, cítíme se z toho vadní, nedostateční, ne dost dobří a neúplní. Začneme se cítit nejistě, úzkostně, osaměle, depresivně a v některých extrémních případech i sebevražedně. Naše esence byla takto zředěna. Cítíme se falešní a neautentičtí. Pronásleduje nás prázdnota. Velmi toužíme milovat a obejmout sami sebe, ale jak můžeme plně přijmout to, kým jsme, když některé části sebe samých nenávidíme a jiné milujeme?

Proto je duchovní integrace tak důležitá. Integrace je opakem fragmentace. Když se integrujeme, sjednocujeme různé části nás samých, které nám možná roky nebo desetiletí chyběly. Když hledáme integraci, hledáme Jednotu a celistvost.

Výraz „osvícení“ se na duchovní cestě také často objevuje a významově je to to samé.
Smyslem naší lidské existence je přijmout jak lidskost, tak božství. Být nejen zaměření na „lásku a světlo“. Duchovní cesta není jen o vzestupu, musíme také umět sestoupit. Potřebujeme se občas ponořit do temných vod naší mysli a prozkoumat ji. Musíme se umět sžít i s krví, špínou a tíhou toho, co nás také dělá lidmi. Vyhnout se naší divoké a temné stránce znamená vyhýbat se, popírat a zapírat hlavní a vysoce podstatný aspekt nás: naše božské a zároveň i chaotické lidství.
Nakonec žádná slova nemohou pravdivě popsat zážitek, na který se zde poukazuje. Pro většinu duchovně hledajících je Jednota motivující pud jít na vnitřní cestu. Možná jsme zažili okamžik naprosté svobody a spojení se vším Životem. Nebo v nás možná existuje bolestivá touha ‚vrátit se domů‘ (tj. do stavu Jednoty). Ale ať je to jakkoli, Jednota je v samém jádru cesty duchovního probuzení.
Vede nás s nadějí, že jednoho dne se díky Boží milosti spojíme s jejím středem – středem představujícím duchovní seberealizaci neboli Jednotu.

Jak zažít duchovní jednotu
Metody a postupy, které zde najdete, nejsou pilulkou k „okamžité blaženosti“. Spíš byste si měli dávali pozor na každého, kdo se vám snaží prodat „osvícení v 5 jednoduchých krocích“, protože nic takového neexistuje. Bezpočet lidí strávilo na této cestě celý svůj život. Takže s maximálním respektem ke skutečnému nasazení a upřímnosti potřebné pro tuto cestu, vám nabízím pět užitečných cest.
Existuje nespočet metod, ale v článku jsou zahrnuty pouze ty, které mi pomohly a se kterými mám dobrou zkušenost. Dobré proto bude, abyste se podívali i mimo rámec zde uvedených metod, protože můžete objevit další, stejně dobré, nebo i lepší.

Meditace a všímavost
Všímavost znamená věnovat pozornost přítomnému okamžiku. Je ironií, že mindfulness (=všímavost) je méně o mysli a více o zostření vašeho vědomí a schopnosti žít v přítomném okamžiku.
Meditace nám zase pomáhá vrátit se do svého středu, sama k sobě a prozkoumat hlubší aspekty nás samotných.
Prostřednictvím těchto dvou populárních praktik lze zažít mnoho záblesků míru a vnitřní celistvosti.

Čtěte také: Jak meditovat: Průvodce pro začátečníky

Výlet do osamělé přírody
Trávit čas osamotě, obklopený přírodou, je další krásný způsob, jak dosáhnout stavu celistvosti a Jednoty. Jednoduše pozorovat přírodu a mít to jako pasivní formu meditace je výživné pro duši a může vás to naplnit pocitem vnitřního klidu.
Ponoření se do přírody je účinná praxe pro mnoho duševních a fyzických onemocnění, takže stojí za to experimentovat.

Rostlinná medicína měnící mysl
Silné a život měnící okamžiky Jednoty jsou běžné při užívání různých forem rostlinné medicíny. Pokud máte zájem prozkoumat tuto cestu, doporučuji vyhledat zkušeného duchovního průvodce. Pozor, je důležité držet se dál od jakéhokoli druhu rostlinné medicíny, pokud máte vážné duševní onemocnění, protože by takový zážitek mohl zhoršit váš stav.
Určité rostliny pomáhají prožívat okamžik Jednoty tak, že dočasně odstraňují, mění nebo deformují fragmentovanou čočku naší mysli. Jakmile se stáhne závoj našeho omezeného vnímání, máme prostor pro to, abychom zažili celistvější a integrovanější verzi reality.
Skeptici naznačují, že takové zážitky jsou jen nesmyslné halucinace, ale zasvěcenci vědí svoje.

Vnitřní práce, která se zaměřuje na integraci
Existuje mnoho forem vnitřní práce, ale ne všechny se zaměřují na zkoumání, přijímání a integraci potlačovaných a odmítaných částí v nás. I když tato cesta může být pomalá, je to ta nejhlubší práce, kterou můžete udělat. Nejsou zde žádná rychlá řešení.
Chcete-li mít více než letmý záblesk Jednoty, musíte učinit nevědomí vědomým. Jak jednou řekl světoznámý Carl Jung: Celistvosti není dosaženo odříznutím části vlastní bytosti, ale integrací protikladů.

Musíme se snažit znovu se sjednotit se ztracenými částmi nás samých a rozvíjet psychickou rovnováhu. Jen tak můžeme zažít autentickou duchovní Jednotu. Příklady vnitřní práce zaměřené na integraci zahrnují práci se svým stínem a práci s vnitřním dítětem.

Čtěte také:
Stínové Já: Způsoby, jak přijmout svou vnitřní temnotu
Jak pracovat s vnitřním dítětem a vyléčit traumata z dětství
Zraněné vnitřní dítě: Jak vzniká a jak ho poznáte
Zraněné vnitřní dítě: Jak sabotuje váš život
Zraněné vnitřní dítě: Jak ho vyléčit

SKUTEČNÁ sebeláska, soucit a přijetí
Když někoho nebo něco z hloubi našeho bytí skutečně a upřímně milujeme, všechny bariéry jsou strženy. Zůstává jen otevřenost, rozpínavost a ano, zkušenost Jednoty.
Pokud dokážeme přijmout jak své vrcholy, tak i pády a skutečně porozumět podstatě naší mysli, můžeme zažít skutečnou sebelásku a naučit se více milovat sami sebe. Když dokážeme přijmout své lidství i božství, můžeme zažít sebe-soucit a sebe-přijetí.
Tyto vlastnosti a zážitky jsou na duchovní cestě zásadní. Bez toho, abychom se naučili milovat sami sebe v celé naší podivnosti a divokosti, je nemožné plně se otevřít prožitku celistvosti a Jednoty.

© aluska.org 2024