Aluška.org: Věděním ke svobodě

Duchovnost se může stát kontraproduktivní, pokud si nedáte pozor na následující úskalí. Co se vám vybaví jako první, když pomyslíte na pojem „duchovno“? Můžete si představit nádherné chrámy, exotické hudební nástroje, zlaté Buddhy, rajské zahrady plné květin, tváře osvícených mistrů, andělů, pohoří, západy slunce… Máme zkrátka tendenci spojovat duchovní probuzení s transcendentálními a povznesenými stavy bytí, které jsou  spojeny s pocity štěstí, radosti, hlubokého vnitřního míru a spokojenosti.
I když je to pravdivé a úžasné, mnozí z nás se tím ale opíjejí, rozptylují a lapají sami ebe do pasti těmito vysoce atraktivními obrazy spirituality, vyhýbajíce se temnějším, bolestivým a náročnějším stránkám takové cesty. A tomuto se říká Duchovní obcházení.

Ve svém jádru je duchovní obcházení stejné jako každá jiná forma vyhýbání se odpovědnosti a práci, která nás odměňuje falešným pocitem bezpečí a štěstí. Zároveň ale podkopává cestu duchovní integrace, transformace a Jednoty.

Čemu odoláte, to přetrvává. ~ C. G. Jung

Duchovní obcházení: Lákavá forma úniku z reality
Začátečníci se většinou hodně potýkají s pochopením toho, jak vypadá ta „pravá“ spiritualita. Dívají se do novin a nacházejí inzeráty od podivně vypadajících žen, které propagují své služby, od výkladu karet, sestavení horoskopu, až po lákavé internetové kurzy věnované „vzestupu do 5D“. Čtou esoterické články o čarování, aby přilákali lásku a prosperitu. Hltají videa a zkoušejí nejnovější duchovních techniky, nebo „nově objevené starověké praktiky“, které „byly před lidstvem stovky let zatajovány“ a měly by „úplně změnit váš život“… Všichni moc dobře víme, o čem je řeč. Všichni jsme se s tím setkali a většině z nás nějakou dobu trvalo, než jsme konečně pochopili, že to není duchovno.
Mezi tím vším hledáním člověk pořád nějak nenachází to co původně hledal, což je vnitřní jednota. Všechny tyto praktiky, které se snaží působit mimořádně, totiž nejsou autenticky duchovní. Jsou to ve skutečnosti formy duchovního obcházení.

Termín „duchovní obcházení“ (který vychází z původního anglického pojmu Spiritual bypassing) byl původně vytvořen psychologem Johnem Welwoodem v roce 1984. John tento termín vysvětlil v rozhovoru následovně:

„Duchovní obcházení je pojem, který jsem vytvořil k popisu procesu, který jsem viděl odehrávat se v buddhistické komunitě, ve které jsem byl, a také v sobě.
Přestože se většina z nás upřímně snažila na sobě pracovat, všiml jsem si rozšířené tendence používat duchovní myšlenky a praktiky, abychom se vyhnuli nevyřešeným emocionálním problémům, psychickým zraněním a nedokončeným vývojovým úkolům.“

Duchovní obcházení je z velké části o vyhýbání se, nebo o snaze uniknout ze složitějších částí života.

Definice duchovního obcházení
Duchovně obcházet znamená používat spiritualitu k tomu, abychom se vyhnuli nepříjemným problémům v životě, potlačili je nebo jim unikli. Těmito problémy může být ztráta milovaného člověka, rozpad vztahu, rodinné problémy, zneužívání v dětství, osamělost, nízké sebevědomí, sebesabotující chování, strach, problémy s duševním nebo emocionálním zdravím nebo jakékoli jiné problémy, které život přinese.
Pro mnoho lidí se spiritualita stává jakousi berličkou, která se používá k tomu, aby se postavili tváří v tvář životním nepokojům – a někdy je to nutné. Všichni potřebujeme někdy v životě podporu. Problém však nastává, když je spiritualita používána jako droga, na které se stáváme závislými, abychom obešli temnější prvky našeho života. Když je spiritualita používána jako obranný mechanismus k odvrácení gremlinů a démonů naší existence, stává se vlastně naší největší překážkou, bránící nám v rozvoji skutečné odvahy, autenticity a celistvosti; vlastnosti, které zušlechťují naši duši.
I když nám použití spirituality může poskytnout pevnou zeď, za kterou se můžeme schovat, uvězní nás to ve vězeňské cele iluzí, která je plná blaženosti a dokonalosti.

Podoby duchovního obcházení problémů
Realita je taková, že ne všechno v životě je „láska a světlo“, což je slogan mnoha duchovních hledačů. Usilovat o Světlo a žít osvícenou a hluboce celistvou existenci, je také o zapálení sebe sama. Co chce zářit, musí vydržet hořet. Pravá spiritualita je také o odhalení a zpracování pekla vašich falešných přesvědčení, iluzí, tužeb, ideálů a předsudků. Je o odevzdání a zničení každé omezující věci, na kterou jste kdy mysleli a cítili. O sobě, o ostatních lidech a o světě kolem. Klíčová je smrt ega.
Spiritualita není vždy krásná. Ve skutečnosti je to často ta nejotřesnější, nejbouřlivější a testující zkušenost, kterou můžeme v životě projít. Ale teprve když se vynoříme z uhlíků naší zkázy, můžeme se znovuzrodit – jako fénixové – do nových životů jasnosti a čistoty.
A dokud tohle člověk nepochopí, pak nežije duchovně, pouze nakupuje semináře a nemůže se nikam dostat.

Existuje mnoho druhů duchovního obcházení, které jsme možná zažili, udělali, ale neuvědomili jsme si to, nebo jsme si to prostě odmítli přiznat. Zde jsou ty nejčastější:

Optimistický obchvat
Všichni jsme v životě potkali lidi, kteří se rádi usmívají, a jsou energičt,í optimističtí.
„Zaměřte se na to pozitivní!“ Nehleďte na sklenici jako napůl plnou!“ „Nedovol, aby tě srazil nějaký mráček!“
Mají tendenci používat optimismus jako způsob, jak se vyhnout zlověstnějším a nepříjemnějším realitám života. Optimistický bypass je často vedlejším produktem fóbie ze vzteku, nebo neschopnosti vypořádat se s destruktivními emocemi celkově.

Grandiózní obchvat
Používají ho lidé, kteří se snaží působit osvíceně, nadřazeně, nebo nějak „probuzenější“ ve svém duchovním vývoji než ostatní. Tvrzení, že dosáhli určitého duchovního kýženého milníku, je druh sebeklamu, který používají jako způsob, jak maskovat své nedostatky a nejistoty.
Častěji tento bypass obvykle používají samozvaní mistři, duchovní vůdci, jogíni s „probuzenou kundalini“ a guruové, aby si vyžádali následovníky (a vydělali peníze).

Obchvat oběti
Když se člověk stane obětí jiných lidí, zbaví se tlaku odpovědnosti za utváření svého spokojeného života a převzetí odpovědnosti za své štěstí. Tento typ duchovního obcházení často používají duchovně hledající, kteří věří, že mají nějaké mimosmyslové dary, ale právě díky svým darům se nemohou cítit šťastně, nebo být zdraví.

Například identifikace sebe sama jako empat je někdy dobrým příkladem tohoto typu obcházení. Vzhledem k tomu, že být empatem je dar, který spočívá především ve vnímání emocí druhých, lze to použít také jako záminku k sebelítostnému, sebedestruktivnímu a těkavému chování.
Jiné nálepky, jako je jasnovidec, indigové dítě, hvězdné semínko, nadaný léčitel a tak dále, mohou často způsobit, že lidé upadnou do této duchovní pasti a začít se vymlouvat na duchovno.

Obchvat psychonauta
Mnoho duchovních hledačů zkoumá hranice mysli, duše a reality pomocí psychedelických drog, které rozšiřují vědomí. Psychoaktivní látky jsou fascinujícím způsobem zkoumání reality a lze je proto použít k úniku z každodenního života. Vyhnout se závazku k osobnímu rozvoji a práci a své duši.

Obcházení problémů přes horoskop
Když často hledáme pomoc a vedení mimo sebe, jako v případě horoskopů a věštců, nedaří se nám napojit se na naše vnitřní prameny moudrosti, na naši vlastní sílu. Místo toho umožňujeme vnějším předpovědím, aby řídily výsledek a náš život.
Horoskopový bypass je obvykle odvozen ze strachu a nedůvěry v nás samotné, ze strachu převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí a z odporu přirozeně plynout životem tím, že se snažíme předvídat, „co se stane“ a pak se podle toho snažíme rozhodovat.

Obchvat svatého
Jako malým nám bylo řečeno, že „duchovní osoba“ je vždy laskavá, soucitná a v podstatě svatá. Třeba pan farář v kostele, to byla učiněná svátost a všechny babičky upouštěly zbožňující slinu, když se na ně podíval… V dospělosti si mnozí lidé stále zachovávají tento způsob myšlení a může jim to způsobit obrovské utrpení. Bypass svatého je odrazem extrémního černobílého myšlení. Podporuje nepravdivé přesvědčení, že duchovní lidé nemohou mít temné stránky, protože by to z nich udělalo „neduchovní“ osoby. Tento typ duchovního bypassu je v podstatě vyhýbání se vlastnímu Stínovému Já (své temné straně) přehnanou kompenzací v podobě masky sladkého a nebeského zevnějšku.

Obchvat v podobě duchovních průvodců
V některých duchovních tradicích je to Bůh, kdo člověka chrání. V jiných je to anděl, zvíře, nebo nanebevzatá bytost. I když je v určitých okamžicích života užitečné, uklidňující a podpůrné cítit, že se o vás duchovní průvodce stará, nemůžete dovolit, aby se to stalo příliš velkou berličkou.
Plné spoléhání na naše duchovní průvodce, kteří nám poskytnou veškerý náhled, veškerou ochranu a veškerou duchovní pomoc, nás udržuje v duchovně infantilním stavu, protože si z nich takto uděláme psychickou náhražku za rodiče. Nedokážeme v sobě pak rozvinout sílu duchovního charakteru.
Duchovní průvodci nás spíše učí a pomáhají nám projít naši cestu, než aby nás hlídali jako nějaká batolata.

Modlitební bypass
Podobně jako obchvat s duchovními průvodci, obchází také modlitební obchvat osobní odpovědnost tím, že vkládá víru ve vyšší bytost, která vyřeší všechny naše problémy za nás. Modlitba sice může být zdravou praxí, ale může se také snadno stát omezující a zavádějící. Přílišné propadnutí do pasivity je nevyvážený způsob života a může snadno vést ke katastrofě. Musíme se naučit jednat a zároveň důvěřovat také svým vlastním instinktům.

Guru bypass
Někdy je prospěšné následovat gurua, šamana nebo duchovního učitele, abyste se učili a rostli. Proč nevyužít znalosti zkušenějších pro svůj pokrok, když se nabízejí? Avšak přílišné přilnutí k takovým lidem se může rychle změnit v další formu duchovního obcházení.
Pokušení začít uctívat (vědomě či nevědomě) duchovní učitele znamená, že nakonec zapomeneme na důvod, proč jsme je vlastně vyhledali, tj. integrovat podstatu jejich učení do svého života a tím sami sebe ozdravit a obohatit.
Tím, že zacházíme se slovy gurua nebo mistra jako s nevyvratitelnou pravdou a nemyslíme sami za sebe, upadáme do kultovního skupinového myšlení a hladovíme po skutečném duchovním růstu a transformaci.

Obcházení ukazováním prstem na jiné
V určitém bodě našeho duchovního pátrání začneme odhalovat lži, bludy a bláznivé chování spáchané lidmi kolem nás. To nás může rozzlobit, sklíčit a frustrovat. Když se však zapleteme do „všeho co je špatně“ s vnějším světem a ostatními lidmi a zasvětíme svůj život samosoudícímu hledání a osočování, může to být další forma duchovního obcházení.
Ukazování prstem na jiné v nás vyvolává falešný pocit spravedlnosti, zbavuje nás odpovědnosti dívat se dovnitř a pracovat na sobě. Toto jednání vychází z egocentrické separace a ustrašeného vyhýbání se našim vlastním stínům.

Jak zastavit duchovní obcházení
Bez hlubokého a upřímného sebepřijetí spočívá duchovní život na nebezpečném psychologickém základu a není ničím jiným než únikem do světa iluzí. Pokorné sebepoznání je nejzákladnější podmínkou každé skutečné spirituality.
Duchovní obchvat je kluzký, zákeřný a často se maskuje světelným rouchem. Vyžaduje to hodně nelítostné vnitřní poctivosti a duchovního rozlišování, abychom prohlédli lži, kterým jsme uvěřili. Ale buďte si jisti, že upřednostňování pravdy vám z dlouhodobého hlediska velmi pomůže.

Zde je několik metod, které byste mohli použít ve snaze ukončit kolotoč duchovních výmluv a obcházení svých problémů:

Mějte mysl otevřenou
Než v sobě odhalíte jakékoli formy duchovního obcházení, musíte být otevření. Musíte být ochotni se mýlit, něco pokazit, nebo být úplně mimo mísu. Bez této ochoty být otevřený sám k sobě, budete nadále sebe sama klamat.
Nemá smysl se pokoušet o změnu, pokud se ještě před začátkem procesu střelíte sami do vlastní nohy. Proto se snažte pěstovat si otevřený pokorný postoj. Připomeňte si, že je v pořádku být nedokonalý (všichni jsme!). Všichni duchovně hledající lidé v určitém okamžiku něco pokazí. Není se za co stydět, chyba je součást procesu učení. Přijměte své chybné lidství a podnikněte kroky k duchovní expanzi.

Prozkoumejte světlé a temné stránky toho, co děláte
Všechno má světlou a temnou stránku. Když se snažíte zjistit, co je špatného na duchovních aktivitách nebo závazcích, kterým se právě teď věnujete, vytvořte si hypotetické scénáře.
Pokud například následujete duchovního učitele, kterého milujete a zbožňujete, vytvořte si hypotetický scénář, kdy tento učitel zradí vaši důvěru nebo udělá něco proti vaší etice. Co pak? Položte si otázky jako: „Co se tady může pokazit? Co nevidím? Jaká je druhá stránka? Jak to v minulosti někoho ranilo? Jaká varování před touto činností poskytují moji předchůdci? Ubližuje mi to nějakým způsobem? Poškozuje to nějakým způsobem ostatní? Jakým způsobem mě to dělá slabým nebo závislým? Mám příležitost, abych to využil?“
Naslouchat vašim pochybnostem je moudré. Slepá víra vytváří ovečky, nikoli suverénního vlka. Odvažte se podívat na obě strany, na jin a jang existence.

Čelte své kognitivní disonanci
Kognitivní disonance je stav bytí, kdy se přesvědčení a chování člověka neshodují. Kognitivní disonance se obecně stává lidem, kteří mají dvě protichůdná přesvědčení a mají sofistikované duchovní ego. Výsledkem je pocit skrytého neklidu, úzkosti, viny a jakoby „něco nebylo úplně v pořádku“.
Lidé, kteří žijí v zajetí mnoha kognitivních disonancí (např. něčemu věří ale reálně dělají opak), mají tendenci vysvětlovat své chování (nebo chování druhých) a žijí v popírání pravdy. Čelit pravdě je pro ně příliš bolestivé, takže se realitě vyhýbají a místo toho se vytváří falešná realita.
Kognitivní disonance se často stává členům kultů, ale může se objevit i v obecné duchovní komunitě.

Například člověk může zažít kognitivní disonanci, když se řídí zásadou neubližování (Ahisma), ale udeří své děti pokaždé, když se rozzlobí. Mezi další příklady kognitivní disonance patří následování narcistického duchovního učitele, který říká jednu věc a přitom dělá druhou. Tvrdí, že je léčitel se zvláštními schopnostmi, ale na určité úrovni ví, že je to přetvářka (a placebo). Následuje neduální filozofii, ale je dogmatický.

Vyřešení kognitivní disonance zahrnuje práci se stíny a zkoumání míst a chování ve vašem životě, které se vzájemně popírají. Tato praxe není o tom, že byste se za sebe styděli, nebo byli „dokonalejší“, ale abyste byli upřímní a odstranili jakýkoli svůj sebeklam.

Zeptejte se ostatních na jejich upřímný názor
Máte-li nějaké blízké přátele nebo členy rodiny (s nimiž máte zdravý a uctivý vztah), promluvte si s nimi o své duchovní cestě. Zeptejte se jich, zda ve vás nezaznamenali nějaké tendence k duchovnímu obcházení. Pokud nechápou, co je duchovní obcházení, ukažte jim tento článek, nebo jim ho vysvětlete. Poté, jakmile bude váš důvěryhodný přítel nebo člen rodiny připraven, vědomě připravte sebe (a hlavně své ego) pomalým, měkkým a hlubokým nádechem na jejich reakci. Pokud se ucítíte být přemoženi silnou emocí, jako je hněv nebo defenziva, poděkujte jim a řekněte jim, že potřebujete minutu nebo dvě na zpracování toho, co vám řekli.

Zpětná vazba od ostatních lidí (kterým skutečně záleží na našem blahu) je neocenitelná. Ale ujistěte se, že je od lidí, kterým důvěřujete a kteří vás dobře znají. Nechoďte za nikým, s kým máte komplikovaný vztah. Pravděpodobně to pouze využije jako příležitost, aby vám ublížil. Pokud nemáte nikoho, komu důvěřujete, můžete zkusit zkušeného duchovního poradce který zná problematiku, nebo dobrého psychologa.

Postavte se tomu čelem a pociťujte svou bolest
Proč vlastně dochází k duchovnímu obcházení problémů? Odpověď zní, že nám to pomáhá vyhnout se bolestivým emocím, jako je smutek, hanba, vztek, nenávist a teror. Každý si chce užít jiskřivé duchovní maximum (které je nakonec krátkodobé), ale nikdo nechce dělat těžkou práci a čelit vnitřní bolesti (která ve skutečnosti vede k dlouhotrvající radosti, naplnění a míru).
Čelit problémům a cítit svou bolest není jednoduché. S velkou pravděpodobností budete potřebovat pomoc duchovního poradce nebo terapeuta, protože potlačovaná bolest pochází z nevyřešeného traumatu.

Čelit své bolesti není pro většinu lidí zábavná vyhlídka, proto se této práci vyhýbají a proto používají své duchovní obchvaty. Faktem ale stále zůstává: s bolestí je třeba se dříve nebo později vypořádat. Praktiky, které vám mohou pomoci čelit problémům a cítit svou bolest, mohou zahrnovat dechovou práci, práci s tělem (tanec, cvičení), duchovní meditaci, všímavost, vedení deníku, arteterapii, katarzi, práci s vnitřním dítětem a mnoho dalších kreativních praktik.

Duchovní obcházení je téma, které by každá kniha, kurz, webová stránka, učitel a guru bez výjimky měli začlenit do své metodologie. Myslet si, že spiritualita nemá svou temnou stránku, je nejen naprosto naivní, ale jednoznačně nebezpečné. Bezpodmínečně potřebujeme praktikovat duchovní rozlišování a rozpoznávat, kde se můžeme mýlit nebo se špatně orientovat – a abychom to dokázali, musíme čelit své bolesti a stínům.

Slovy psycholožky a spisovatelky Elaine N. Aronové: „Skutečné vykoupení nebo osvícení, jakkoli jich lze v tomto světě dosáhnout, přichází tvrdou prací, která se nevyhýbá těžkým osobním problémům. Může to být hluboce znepokojující, až děsivý zážitek strhnout z našich životů pozlátko iluze a zírat do tváře pravdě. Ale duchovní cesta je procesem ničení a očišťování; vyžaduje, abyste zapálili všechny skryté iluze a nepravdy, abyste mohli zažít osvobozující radost z probuzení ke své pravé přirozenosti.“

© aluska.org 2023