Stydíte se přiznat, že nemáte ponětí o tom, kdo skutečně jste. Nemáte sakra ani představu o tom, co v životě chcete. Cítíte se na světě úplně cizí…
Umíte se ztotožnit s takovým prohlášením? Pokud ano, tak nemějte obavy. Není na vás totiž nic špatně. To, co zažíváte, je důsledek života ve společnosti, která se vám snaží podsouvat, co si myslí že jste a co se od vás čeká. A to může být v některých případech tak šíleně dezorientující, demoralizující a ochromující, že ztratíte sebe sama.
Nevědět, kdo skutečně jste, může být velice matoucí a děsivé. Jste pak taženi životem sem a tam. Vstupujete do jednoho zaměstnání, vztahu a životního závazku za druhým a pak si uvědomíte, že vlastně nejsou pro vás. … a tento matoucí cyklus zažíváte znovu a znovu, dokud se nenaučíte najít sami sebe.
Abyste se naučili najít sami sebe, musíte se spojit s jádrem sebe sama – se svou duší. A abyste to udělali, musíte udělat hodně práce v oblasti svého osobnostního rozvoje. Existuje hodně důvodů, proč je tak těžké poznat, kdo skutečně jste.
Některá z nejčastějších vysvětlení tohoto problému jsou konkrétně:
1. Vyrůstali jste v dysfunkční rodině, která zavrhla vaši individualitu a měla přísně stanovené rodinné role (pravděpodobně jste navíc i černá ovce rodiny).
2. Vyvinuli jste v sobě nízké sebevědomí, nebo nenávist k sobě samému, v důsledku hrozných životních zkušeností a myšlenky (nebo příběhy) ve vaší hlavě vám brání vidět vaši skutečnou krásu a sílu.
3. Jste silně ovlivněni médii: televizními pořady, filmy, reklamami, kanály na YouTube, celebritami na Instagramu atd., díky nimž si myslíte, že musíte být někým, kým nejste (a to vás ještě více demoralizuje).
4. Jste obklopeni lidmi, kteří posilují neautenticitu, nízké sebevědomí a špatné rozhodování – tito lidé živí cyklus vaší nejistoty a zmatku.
5. Vaše každodenní zvyky, závazky a životní volby vám brání v tom, abyste si udělali čas na hledání své duše a nalezli kým skutečně jste.
Podívejme se na výše uvedené body podrobněji:
Vyrůstání v dysfunkční rodině
Naše zážitky z dětství nesmírně ovlivňují náš dospělý život a naši každodenní existenci. Naše dětská léta totiž byla našimi formujícími roky, vytvořila základ přesvědčení, chování a hodnot, které si v sobě neseme. Lidé vychovaní v dysfunkčních rodinách mají tendenci vyvinout si slabý cit pro sebe sama, protože byla veškerá jejich energie investována externě.
Když musí být dítě přehnaně bdělé (a chránit se před opuštěním, zneužíváním atd.), nezbývá mu už energie na hraní, zkoumání a užívání si života. Proto se identita takového dítěte stává křehkou a závisí na vnějším potvrzení a vnějším vedení.
Dysfunkční rodiny mají často striktní role, ve kterých nikomu není dovoleno být individualitou, růst a měnit se. Naopak je každá odchylka od toho, co „mám být a co dělám“, potrestána, a proto se být jednotlivcem rovná utrpení. Není divu, že se tolik lidí v hloubi duše děsí zjištění, kým skutečně jsou. Nejen, že jim bylo zabráněno být jejich skutečným Já jako děti – a navíc pravděpodobně neměli žádné skutečné autentické vzory – ale navíc byli ještě trestáni za to, že byli opravdoví.
Máte nízké sebevědomí
Nízké sebevědomí může být také důvodem, proč se snažíte pochopit, jak najít sami sebe, ať už v důsledku toho, že jste byli vychováni v dysfunkční rodině, nebo v důsledku zlých životních okolností. O úroveň hlouběji, než leží sebeúcta, je ještě sebehodnota – neboli to, jak vnímáte svoji hodnotu a co si jako lidská bytost podle vašeho názoru zasloužíte.
Pokud jste vnitřně přijali programy typu „něco se mnou není v pořádku“, „jsem špatný“, „nemiluji se“ atd., bude pro vás velmi těžké najít své pravé já. Na podvědomé úrovni totiž nevěříte, že jste hodni najít sami sebe!
Myslete na svou mysl jako na zrcadlo. Čím více špíny je napatlané přes vaše zrcadlo ve formě falešných a nezdravých přesvědčení a postojů, tím těžší bude vidět sebe sama jasně. Abyste se jasně viděli a naučili se najít sami sebe, budete muset toto zrcadlo vyčistit.
Jste silně ovlivněni médii
Média jsou všudypřítomná. Zapnete televizi, je to tam. Jdete do obchodu, je to tam. Přečtete si noviny, je to tam. Hledáte na Googlu, je to tam. Použijte svůj oblíbený šampon, je to tam.
Když budete pozorovat zastřešující zprávu, konstantně vysílanou hromadnými sdělovacími prostředky, uvidíte, že se hlavně soustředí na to, abyste měli pocit, že potřebujete víc: Lesklejší vlasy, čistší pleť, štíhlejší tělo, hezčí boty, bělejší zuby, hladší nohy, lepší sex, lepšího chlapa, lepší barák, lepší bazén… víc, víc, víc všeho.
Pod povrchem této mozkové masáže leží zhoubná myšlenka, která říká: „nejsi dost dobrý takový, jaký jsi“.
V zájmu prodejců a reklamy je, abyste byli sami se sebou nešťastní a zapomněli jste kdo doopravdy jste. Nutí vás to následovat osobu, o které si myslíte, že jí musíte být, což jim přináší zisk. Dělá je to mocnými a důležitými A bez vaší nejistoty by takovou moc neměli.
Jste obklopení lidmi, kteří posilují vaši neautenticitu
Mizernost miluje společnost. Přitahujeme ty, kteří s námi „vibrují“ a kteří zrcadlí (nebo potvrzují) to, co o sobě hluboko uvnitř už cítíme. Pokud máte nízké sebevědomí, pokud nevíte kdo jste, budete znovu a znovu přitahovat stejné typy škodlivých lidí. Proč se to děje? Přitahujeme toxické lidi, protože naše ego-já cítí, že jsou tím, co si zasloužíme.
Když jsme mezi lidmi, kteří jsou také zmatení a nevědí kdo jsou, je to pohodlné a nekonfliktní.
Ale když jsme v blízkosti člověka, který vyzařuje klidnou, uzemněnou a soustředěnou přítomnost, jsme vystrašení. Cítíme se zranitelní. Cítíme se nejistě, protože jsme to v sobě ještě nenašli.
Lidé, se kterými jsme většinu času, nám mohou zatraceně hodně ztížit naši snahu najít sami sebe. Navíc na určité úrovni víme, že pokud se vydáme do tohoto dobrodružství, pravděpodobně ztratíme některá přátelství. Struktura našeho života se možná rozpadne a zůstaneme sami. A to je další důvod, který nám brání se do toho vůbec pustit.
Vaše každodenní zvyky, závazky a životní volby
Náš život může být velmi snadno zaneřáděn znesvěcujícími, prázdnými, nesmyslnými a falešnými závazky. Tyto životní volby se mohou rychle proměnit na vězeňskou zeď, díky které se cítíme uvězněni. Posilují naše sebeodcizení a neautentičnost a může být velmi těžké se od nich osvobodit. Ale je to možné.
Duchovní důvod, proč jste ztratili kontakt se svým pravým Já
Základní faktor je Ego + Ztráta duše. Vaše ego je vaše Falešné Já: maska, kterou prezentujete světu. Byli jste donuceni nasadit si tuto masku ega jako děti (my všichni jsme to udělali). Jeho účelem je pomoci vám fungovat ve společnosti, ale zároveň zatemňuje vaše Pravé Já (vaši Duši).
Ztráta duše je výsledkem toho, že se ztotožňujeme se svým Falešným Já (ego) a zapomínáme na své Pravé Já (duši). V důsledku ztráty naší duše nevíme, kdo skutečně jsme. Také nás sužují pocity deprese, úzkosti, prázdnoty, beznaděje a pocitu, že jsme jako malé malé izolované ostrůvky plovoucí v moři života.
Čtěte také:
Jak poznáte, že prožíváte ztrátu duše
Duchovní krize: Co je příčinou a jak probíhá
Varovné signály narušeného duševního zdraví, které byste neměli ignorovat
7 Fází smrti ega
Kdybychom se dokázali spojit se svou duší, uvědomili bychom si, jak propojeni skutečně jsme, a už tolik netrpíme.
Je to Pravé Já, které nám dává vědět, co je autentické a co je umělé, zatímco Falešné Já je diplomatem nedůvěry, prosazujícím životní styl plný ostražitosti, utajení a stížností.
Když se ztotožňujeme s Falešným Já, ztrácíme kontakt se svou přirozeností, s vitalitou a syrovostí toho, kým skutečně jsme a co skutečně chceme. Tento nedostatek divokosti, veselosti a oduševnělosti je to, co vyvolává pocit zatuchliny a nudy. Cítíme se uvnitř prázdní. Snadno se sami sebou znudíme a pokračujeme ve vztazích, kariéře nebo věcech, o kterých si myslíme, že nám vrátí jiskru života, ale je to iluze. Nic mimo vás nemůže obnovit jiskru duše ve vás.
Autorka a psychoanalytička Clarissa Pinkola Estes popisuje toto odpojení od naší posvátné duše takto:
„Jaké jsou některé z pocitových příznaků narušeného vztahu s divokou silou v psychice jedince? Chronicky cítit, myslet nebo jednat některým z následujících způsobů, znamená částečně přerušit nebo úplně ztratit vztah s hlubokou instinktivní psychikou. Pokud použijeme ženskou řeč, jsou to: cítit se neobyčejně suše, unaveně, křehce, depresivně, zmateně, s roubíkem v hubě, s náhubkem, nevzrušeně. Cítit se vystrašeně, zastaveně nebo slabě, bez inspirace, bez oduševnělosti, bez smyslu, neseme si v sobě hanbu, chronický vztek. Jsme těkaví, zaseknutí, nekreativní, utlačení, šílení. Cítíme se bezmocní, chronicky pochybní, nejistí, neschopní dotáhnout to do konce, odevzdáváme svůj tvůrčí život ostatním, děláme život ničící volby v partnerských, pracovních nebo přátelských vztazích, jsme vyhozeni mimo své vlastní cykly, přehnaně se chráníme, jsme neteční, nejistí , váháví, neschopní držet krok, nebo nastavit limity,“
Jak se stát sám sebou?
Co hodláte dělat se svým jediným divokým a vzácným životem? Naše dny na této zemi jsou omezeny, takže jaký má smysl být někým, kým nejsme, nebo kým být nechceme?
Být tím, kým skutečně jste, je neuvěřitelně osvobozující. Tolik věcí ve vašem životě začne krásně plynout, jakmile se naučíte najít sami sebe. Vaše vztahy se zlepší. Váš pracovní život se zlepší. Váš rodinný život se zlepší. Vaše duševní a emocionální pohoda se zlepší. A především se zlepší váš vztah k sobě samému. Jak se tam tedy dostaneme?
Zde jsou základní kroky:
Udělejte si čas na bytí osamotě
Mentální a emocionální očista
Určete svých pět hlavních potřeb, po kterých půjdete
Přemýšlejte o tom, co vlastně v životě chcete
Přijměte své právo být suverénní
Prozkoumejte, cestujte, přemýšlejte (a najděte svou vášeň)
Rozlučte se s lidmi a závazky, které posilují neautenticitu
Spojte se se svým duchovním centrem
Znovu se spojte se svou vlastní divočinou
Tyto kroky můžete plnit jednotlivě, nebo na přeskáčku, jak vám to líp sedne. Některé z těchto postupů vám budou vyhovovat a některé ne. To je také v pořádku. Experimentujte, nebojte se spadnout a zase vstát.
Udělejte si čas na bytí osamotě
Samota je mocná a je to úplně první krok k nalezení a znovu se stávání sám sebou. V samotě se můžeme distancovat od hluku kolem nás, který nám zahlcuje mysl a mate nás. Samotou mám na mysli absolutně žádný kontakt s přáteli, kolegy, sociálními sítěmi atd. Samota znamená prostě být sám se sebou bez rozptylování.
Jedním ze skvělých způsobů, jak toho dosáhnout, je meditace. Ne, nemusíte všeho nechat a stát se poustevníkem. Jednoduše si vyhraďte pár hodin týdně na samotu. Pokud potřebujete někam jet, abyste byli sami, udělejte to. Pokud se potřebujete zabarikádovat v místnosti, abyste byli sami, udělejte to. Pokud jsou ostatní zmatení, vysvětlete jim, že potřebujete čas pro sebe. Pokud jsou rozumní, pochopí, že na něčem děláte. Pokud ne, možná si budete muset dupnout a nastavit hranice.
Vyčistit svůj mentální a emocionální bordel
Jedním z nejúčinnějších způsobů mentální a emocionální očisty je psaní deníku. (Také kreslení je další dobrá metoda.) Začněte vyzvracením všeho, co cítíte, na papír. Necenzurujte se. Nechte to běžet volně a buďte explicitní, jak chcete.
Jakmile ze sebe dostanete svůj vnitřní chaos, zamyslete se nad tím, co jste napsali: Jaká témata tam vyvstávají? Jaké dominantní emoce vámi procházejí? Zaměřte se na sebepochopení a nebojte se, pokud si nejste úplně jisti sami sebou a svými vzruchy. Dejte tomu čas.
Určete svých pět hlavních potřeb
Všichni máme přání a touhy, ale naše potřeby jsou různé. Potřeby vycházejí z našeho jádra a nelze o nich vyjednávat, protože jsou životně důležité pro náš zdravý rozum.
Jedním ze skvělých způsobů, jak přesně určit své základní potřeby, je zaměřit se na oblasti svého života, ve kterých se cítíte fakt mizerně.
V jakých částech svého života jste nejnešťastnější? Můžete si být naprosto jisti, že právě tam není uspokojena vaše základní potřeba.
Jakmile budete mít představu o svých pěti hlavních potřebách, napište si je. Poté prozkoumejte všechny způsoby, jakými jsou/nejsou vaše potřeby splněny.
Abyste našli sami sebe, musíte se vrátit k základům. Musíte se zbavit všech povrchních přání a tužeb, které zatemňují vaši mysl, a znovu objevit zlato, které je ve vás pohřbeno. Toto vnitřní zlato je látkou vaší duše a je to, co vás dělá vámi. Když pochopíte své základní potřeby, budete vědět, jak nasměrovat svůj život a jak být v souladu se svým jádrem. Pokud je například vaší hlavní potřebou žít blízko přírody, budete hledat práci, domy a vztahy, které respektují tuto kvalitu.
Přemýšlejte o tom, co v životě OPRAVDU chcete
Běžně si stěžujeme, jdeme spolu, nebo proti sobě bojujeme, ale jen zřídka se ptáme sami sebe: Co by ve mě vyvolalo pocit účelu a spokojenosti? Co bych teď opravdu rád dělal a v čí společnosti?
Málokdy se sebe vážně ptáme, koho chceme za milence, kde si fyzicky přejeme bydlet, co se sebou chceme dělat.
Zapomeňte na to, co chtějí vaši rodiče. Zapomeňte na to, co chtějí vaši přátelé, partner, kolegové nebo společnost: co chcete vy? Musíte se naučit ignorovat všechny ostatní a poslouchat vnitřní hlas. Proč? No, tvůj život je TVŮJ, abys ho žil TY.
Nikdo nemá právo vám říkat, co byste v životě měli a neměli chtít. Udělejte si proto nějaký čas, abyste se ponořili hluboko do sebe a introspektovali: Kdybyste si mohli dělat, co chcete, bez následků, jak byste žili svůj život?
Poté udělejte vhodné kompromisy a podnikněte kroky k tomuto cíli.
Přijměte své právo být suverénní bytostí
Být suverénní bytost, znamená vstoupit do role nejvyšší autority ve svém životě. Když praktikujeme sebesuverenitu, uvědomujeme si, že za naše životy není zodpovědný nikdo jiný, než my sami. Uvědomujeme si, že nikdo jiný nám nemůže diktovat, co máme dělat, než my sami. Uvědomujeme si, že naše životy jsou naše výtvory – a co funguje pro ostatní, nemusí nutně fungovat pro nás.
Být suverénní znamená vstoupit do role krále nebo královny svého života. Místo toho, abyste jako žebrák hledali potvrzení a schválení od ostatních, otočíte se dovnitř a najdete toto přijetí v sobě. Ti, kteří se snaží najít sami sebe, často nevěří, že mají základní právo být suverénní. Místo toho věří, že musí hrát podle společenských pravidel, aby byli přijatelní.
Uvědomit si, že máte právo (a odpovědnost) být suverénní, je jednoduchá změna myšlení, která může ve vašem životě vytvořit masivní, nepředstavitelně intenzivní vlny změn.
Jedním z nejlepších způsobů, jak začít být suverénní, je definovat, kdo jste a kdo nejste. Zde je několik tipů pro psaní deníku, které vám pomohou vstoupit do role sebesuverenity:
Co se mi líbí a nelíbí? Jaký je můj styl? Co pro mě znamená krása? Co pro mě znamená úspěch? Co pro mě znamená štěstí? Kdo si myslím, že jsem (vs. co si o mně ostatní myslí že jsem)?
Že na tyto otázky odpovídáte správně, zjistíte tak, že se budete muset zastavit a hodně přemýšlet. Najít naše skutečné myšlenky, pocity a přesvědčení a odlišit je od názorů společnosti, může vyžadovat hodně hloubání. Ale vydržte!
Prozkoumejte, cestujte, přemýšlejte (a najděte svou vášeň)
Budete muset vyvinout vědomé úsilí, abyste se vymanili ze svých obvyklých rutin a našli sami sebe. I když si nemusíte rezervovat půlroční dovolenou na Bali, musíte se i tak hecnout a vyzkoušet nové věci. Pokud nejste cestovatelský typ, můžete se rozhodnout cestovat v křesle, ve kterém si koupíte knihu, která vypadá užitečně, nebo se podíváte na inspirativní dokument. To, kým jste ve svém jádru, je velmi propojené s tím, co vás baví. Vaše vášeň je vaším životním posláním, a když nejste v kontaktu se svou vášní, život vám připadá nudný a plochý. Chuť a jiskra života se objeví, když víte, jaké je vaše osobní poslání – a abyste to našli, musíte udělat nějaký vnitřní (a někdy i vnější) průzkum.
Rozlučte se s lidmi a závazky, které posilují neautenticitu
Máte právo najít sami sebe, být sami sebou a kráčet po cestě, která je vám věrná. Nedovolte, aby vás ostatní lidé táhli dolů. Nedovolte, aby špatné návyky a závazky sabotovaly vaše úsilí o dobré změny.
Učitel seberozvoje Jim Rohn jednou prohlásil, že „jste průměrem pěti lidí, se kterými trávíte nejvíce času“. Kdo bude těch pět lidí? A co vám přinesou do života?
Udělejte si inventuru všech lidí a závazků ve svém životě právě teď. Vedle každého zvažte pro a proti. Obohacují váš život, nebo jej ochuzují? Může být opravdu děsivé předělat svůj život podle vztahů, ale stojí za to to udělat, pokud chcete skutečnou změnu. Pokuste se najít přátele a závazky, které respektují vaše právo být suverénní.
Spojte se se svým duchovním centrem
Jak píše duchovní učitel Don Miguel Ruiz: „Kdykoli se snažíme být tím, čím nejsme, selžeme. Je tak těžké být tím, čím nejsme, nebo předstírat, že jsme tím, čím nejsme. Předstíral jsem, že jsem velmi šťastný a velmi silný a velmi důležitý. Páni! Žít tímto způsobem je opravdu hrozné peklo. Je to špatné nastavení, je to situace ve které nejde vyhrát. Nikdy nemůžete být tím, čím nejste, a to je hlavní lekce. Můžete být jen Vy, a to je vše. A vy jste právě teď a jde to bez námahy. Není třeba ospravedlňovat to, jací jsme. Není třeba tvrdě pracovat na tom, abychom se stali tím, čím nejsme.“
Jádrem hledání sebe sama je být sám sebou. Abyste byli sami sebou, musíte si přestat myslet, že musíte být někým jiným. Teoreticky to zní jednoduše. Ale v praxi je to jedna z nejobtížnějších věcí na světě, kterou potřebujete ztělesnit. Žijeme v roztříštěné společnosti, která je navržena tak, aby nám naprogramovala pochybnosti o sobě, toxický stud a nejistotu. Kolem a uvnitř nás je tolik hluku, že snadno ztratíme kontakt s hlasem své duše, s naší Pravou přirozeností a zaměníme naše ego-já za naše autentické já.
Chcete-li se znovu spojit se svým duchovním centrem – ať už to nazýváte svou duší, svým vyšším já, svým duchovním průvodcem, vnitřním géniem nebo jakkoli – udělejte si vědomý a úmyslný čas na prozkoumání toho, co pro vás spiritualita znamená. Jaké praktiky vám denně pomáhají naladit se na duchovní centrum? Příkladem může být zapálení svíčky, pálení kadidla, cvičení jógy, lectio divina, pozorování východu slunce, meditace, modlitby, vedení deníku vděčnosti a tak dále.
Znovu se spojte se svou divočinou
Vaše divokost je to, co je pro vás pravdivé. Co vám připadá nejorganičtější a nejreálnější. (A ano, i představa divokosti může být dusivá nálepka, do které se snažíme napasovat – i z divokosti se může stát marketingový trik.)
Neochvějnou pravdou je, že když souhlasíme s jakýmkoli požadavkem, žádostí nebo podmínkou, která je v rozporu s přirozeností naší duše, zaplatíme za to tak, že se z našeho jádra odčerpá drahocenná životní síla. Navzdory zdánlivé odměně za vyhovění, se naše duše unavuje tím, že se zabývá činnostmi, které jsou neodmyslitelně proti její přirozenosti.
Jedním z nejlepších způsobů, jak se znovu spojit se svou divočinou, je naladit se na svou energii. Kvůli čemu se cítíte vyčerpaní, nudní a suší? Můžete si být jisti, že ať už je to cokoli, snaží se vaší divokosti nasadit náhubek.
Naopak věnujte pozornost tomu, co vás naplňuje radostí, vzrušením a vášní. To obohacuje vaši duši, to jste skutečně vy.
Opětovné spojení se svou divočinou je do značné míry i o učení se spojení se svým tělem. Vaše tělo je totiž jako sonar pravdy a cokoliv nepravdivého jím bude okamžitě zaregistrováno a vyjádřeno prostřednictvím těla a jeho reakce. Meditace všímavosti je skvělý způsob, jak se naladit na své tělo. Další dobré praktiky jsou somatické prožívání, jóga a tanec. Použijte tyto způsoby, abyste ztělesnili svou divokost a našli sami sebe.
Naučit se najít sám sebe může být dlouhá cesta, ale stojí za to po ní jít. Aniž byste zjistili, kdo doopravdy jste, budete se navždy cítit v životě ztraceni a budete neustále dělat stejné chyby, znovu a znovu, až do nevolnosti.
Najít sám sebe znamená být sám sebou a být sám sebou znamená najít sám sebe. K nalezení sebe sama existuje jak individuální, tak i transpersonální cesta: je to cesta nezbytná pro vnější i vnitřní růst.
© aluska.org 2024
Poslední komentáře
-zuzi To se v článku přece nepíše. Taky by…
-Gulliver Z článku cítím, že Alue tvrdí, že Chemtrails…
-Martin Tak elity sice obchodují i s různými entitami…
-***** Obecně, střetnutí s realitou je to nejlepší probuzení…
-tauri