Aluška.org: Věděním ke svobodě

Následující zamyšlení navazuje na sérii Matrix, jejíž první díl najdete ZDE. Pokud jste seriál nečetli, je možné, že tomuto článku nebudete rozumět.

Kdo otevřel oči a uviděl pravdu, asi hodně vyjeveně koukal. Spousta věcí, které člověku odmalička nedávají smysl, najednou smysl začaly dávat. Od začátku kdy jsem sem přišla, mi hodně věcí nedávalo smysl a všechno mi připadalo strašně divné. Moje mladší já původně přišlo s předpokladem, že všichni lidé jsou jako já, myslí jako já a podle toho jsem se k nim chovala. I přes všechny empirické důkazy, že osoby, se kterými interaguji nejsou jako já ani trochu a vůbec nemyslí jako já, odmítala jsem tento jednoznačný fakt přijmout a zavírala jsem před ním oči. To mi způsobilo spoustu problémů.

Když jsem konečně pochopila, že ostatní nejsou jako já a připustila si tuto pravdu, bylo mi 19 a měla jsem za sebou hroznou zkušenost s nechutným stalkerem který mě záměrně obelhal a pak obtěžoval. Do té doby jsem pořád ostatní „lidi“ a jejich špatné chování omlouvala a považovala je za omyl, náhodu, nebo nedorozumění.
Mohli na mě dřevo štípat a já si pořád říkala nene, to byl jenom nějaký omyl… náhoda… jsem byla v blbou chvilku na blbém místě, to se nepočítá. Ale když už toho bylo moc, nezbylo mi nic jiného, než pravdu přijmout.
Na to konto jsem se přestala stýkat s lidmi z internetu a držela jsem se pouze svých blízkých, své rodiny a odzkoušených přátel. Přestala jsem si pouštět do života nahodilé zájemce o kontakt, protože dokud jsem to dělala, bylo to jako schytávat jednu atomovku za druhou. Jeden toxin za druhým. Když se tam občas našel někdo normální, byl to svátek.
Říkala jsem si, co je špatně a pořád jsem to nechápala. Proč jiní koexistují a na mě se pořád někdo pokouší parazitovat, nebo útočit, zničit mi život. Kde se to bere?

A vrtalo mi to hodně hlavou, dokud jsem neuviděla Matrix v jeho skutečném světle. Tehdy mi to všechno začalo dávat smysl. V následujícím článku bych ráda shrnula několik poznatků, jak si myslím, že se dají poměrně snadno odhalit programy a jiné druhy parazitů, kteří se vydávají za někoho jiného a proč jednají tak jak jednají. Je to vzpomínka na různé bioroboty a jejich vzorce chování.

Jste-li skutečná postava s potenciálem prokouknout matrix, jste cíl. Systém se bude snažit vás uspat, přesvědčit vás o tom, že nemáte pravdu, nebo že jste pozbyli zdravý rozum. Bude vás chtít přesvědčit o tom, že VY jste ti špatní co se pletou. A začne na vás posílat své postavičky, které mají za úkol vás zmást, pošlapat vaši důstojnost, odklonit váš správně nastavený životní směr. Postupem času se tento nátlak zvyšuje.

Nejsnadněji je poznáte podle toho, že je vám z nich blbě. Myslím energeticky blbě. Šíří okolo sebe toxickou temnou energii, ze které jste nemocní.
Ačkoli jsem průzkumem zjistila, že se tyto vlastnosti u nás rodově přenášejí po ženské linii, přesto jsem nedostala hned po narození návod se zevrubným výkladem o tom jak to je. To by pro mě bylo až příliš snadné. O tom už jsem ostatně psala dřív. Musela jsem si na všechno postupem času přijít zkušenostmi. Mnohé z nich byly hodně draze zaplacené. Pozorný čtenář může být v jakékoli fázi, kterou jsem v minulosti také prošla, hlavně pokud jste mladší, takže zmíním i prvotní a dětské fáze, možná se v nich poznáte.
Životní zkušenosti nerostou na stromě, musíte si to zažít.

Humatoni působí divně. Když jsou blízko vás, cítíte že je něco zle, ale nedokážete to rozumově vysvětlit. Trpíte při kontaktu s nimi chronickou únavou, slabostí a špatně spíte. Je vám třeba pouze 10 let a pořád jste unavení a chodíte odpoledne spát. Říkáte si: „to je ale divné. Měl bych přece překypovat energií, jako moji vrstevníci.“
Jakmile ale humatoni nejsou ve vaší blízkosti, nejpozději za pár dnů se vaše aktivita stabilizuje na normální úrovni. Říkáte si: „co to znamená? Jsem tedy introvert?“ …. Znamená to, že z vás dotyční sají energii.
Matrix je o farmení vaší energie. Vy nejste jako oni a nemáte jejich vlastnosti. Váš účel na tomto světě je zcela jiný, doslova opačný.
Když to nevíte, trpíte a nechápete co je s vámi špatně. Myslíte si, že to vy jste nějací blbě udělaní, když jiní nemají problém a vy ano. Rozdíl mezi nimi a vámi je v tom, že vy jste baterie a oni jsou černé díry, do kterých ta energie padá. Proto jsou také tady.

To mě přivádí na otázku, jestli introverze může být projevem skutečné lidské bytosti, která cítí že se jí krade interakcí energie, proto se tomu brání. Výzkumy ukázaly, že mozek introvertů i přenosy vzruchů a cesty kudy tyto přenosy putují, jsou jiné a dokonce jsou to vlastnosti dědičné. (viz.kniha: Život s vysokou inteligencí)

Tato vlastnost se u mne rozvíjela postupem let a zostřovala se tak, že jsem mohla být v blízkosti asi dvou lidí z deseti. Z ostatních mi bylo blbě. Dřív jsem měla problém poznat „kdo je zahradník“, kdo je ten z koho je mi blbě, dneska už s tím nemám problém. Většina je otázka cviku a všímavosti. Pochopit že tu vlastnost máte a začít se s ní seznamovat.

Základní premisa, že člověk má energie podle toho jak myslí, je pravdivá, ale je to přímo propojené s existencí humatonů. Humatoni jsou v plném zajetí destrukčních programů, proto mají tak hrozné energie. Jsou prolezlí duševními parazity v podobě závislostí a neřestí. Nenávistní bezohlední krutí suroví sobci, které zajímá jen svůj vlastní prospěch. Jsou vyšinutí, labilní, sebedestruktivní, nenávidí sami sebe, trpí těžkým komplexem méněcennosti a pokud by to pod vaším světlem mělo vyjít najevo, začnou se strašně vztekat, maskovat se a snaží se tomu zabránit za každou cenu. Ideálně tím, že vás očerní.
Ve vaší blízkosti se mohou dočasně přetvařovat a hrát si na hodné lidi, čím vás matou. Říkáte si „to je ale divné, nic mi ten člověk nedělá, chová se ke mně hezky, proč je mi z něj pořád špatně?“ Je to prostě humaton a dělá na vás divadlo.

Humatoni způsobují také duševní neklid. Mají potřebu vás ponižovat a veškeré vaše kvality a morálku obracet ve zlém proti vám. V jejich blízkosti se cítíte nepatřičně, jako špinavý kus hadru. Po setkání s nimi jste vykolejení, cítíte se poplivaní a přitom ani nemusíte přesně vědět proč.
Pamatuji si třeba, když jsem upřímně narovinu řekla jak vnímám svět a morální hodnoty, že to humatony vždycky hrozně dráždilo, mnohé až do té míry, že mě začali nenávidět, útočit na mě, nebo o mně psát po internetu kidy.
Humatoni totiž očividně žádný smysl pro morálku nemají a projevy morálky a dobrého charakteru je štvou. Jakmile to projevíte, pokusí se to pošlapat a zničit.

Když jsem projevila dobré morální hodnoty, reakce okolí obvykle byla: Že se přetvařuju, že ze sebe dělám lepší než ostatní, že se vyvyšuji, že musím mít pořád něco extra, že jsem luxusní, že to dělám/říkám z důvodu očekávání nějakého typu prospěchu.
Moje dobré chování bylo jako zamávat jim před rypáky červeným hadrem. Pro ně je naprosto nepochopitelné, že by někdo mohl být morální a slušný. Že by se někdo mohl chovat dobře, protože je dobrý.

Bývá těžké tento tlak ustát, zejména pokud hledáte přátele a chcete někam zapadnout. Mnohokrát jsem byla postavena před rozcestí typu: Buď budeš mít tyhle lidi jako kamarády, ale musíš se snížit na jejich ubohou úroveň, nebo je mít nebudeš, ale musíš je opustit a riskuješ že se proti tobě obrátí a začnou tě pomlouvat.
Vždycky jsem zvolila tu druhou možnost. Jakmile začali moji spolužáci od sedmé třídy kouřit cigarety a pít alkohol v barech, přestala jsem o ně jevit zájem. Začali mi být odporní. Opovrhovala jsem tím. Držela jsem se raději své nejbližší kamarádky, která byla na rozdíl od nich hodná, slušná a tyto nízké návyky nepěstovala. Raději mít jednoho dobrého přítele, než dvacet špatných.
Na střední mi zase spolužáci nabídli trávu v hloučku poblíž školy, odmítla jsem je a obešla smrad který z nich šel. Urazila jsem je všechny a už se se mnou nebavili. Dala jsem jim tím najevo, že nejsem jako oni a to je prostě naštvalo. Ale vůbec mě to netrápilo, jenom jsem tím vyřadila pochybnou partičku ze svého života a ve třídě bylo výborných inteligentních lidí pořád dost. Tehdy už jsem trochu chápala o čem to je a nenechala jsem se zviklat.

pokračování příště

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022