Aluška.org: Věděním ke svobodě

Téma dospělost, zdravé hranice a kompetence silně rezonuje naší společností. I na mě se velmi často čtenáři i klienti obrací s tímto tématem.
Často dostávám otázky jako: Co je můj osud, co je moje poslání, jsem malý kluk v dospělém těle a nevím jak se pohnout dál, nevím jaká práce je pro mě, nevím jaký je můj směr, moje optimální identita, jak mám najít sám sebe?

Snažím se o tom hodně psát a popisovat to z co nejvíce úhlů pohledu. Chápu, že je rozdíl si něco natvrdo odžít a o něčem jenom číst nebo to poslouchat, ale i vzdělávání v tomto tématu je velmi dobré, protože člověk získává znalost a teorii o tom, jak by to mělo vypadat a fungovat. Díky tomu pak lépe porozumí sám sobě, lépe pochopí proč funguje zrovna takto, proč to dává smysl a jak by měl vypadat ten správný zdravý přerod.
Mnohdy jsou velké osobnostní posuny děsivé a člověk může i váhat a pochybovat, jestli vůbec dělá dobře. Často nám taky brání naše okolí gaslightingem a manipulací, protože lidé, kteří si chtějí udržet kontrolu a rádi využívají slabost druhých, velmi neradi vidí, že objekt jejich manipulace začíná být nezávislý, kompetentní a sebejistý. Tlaky okolo tématu Dospělost, jsou zkrátka obrovské.

Youtube mi nabídl moc pěkný rozhovor s lektorkou a koučkou Jankou Chudlíkovou, který si prostě nemůžu nechat pro sebe. Je skvělý. Popisuje vztahy, hranice, dosažení vnitřního klidu, dospělost, kompetenci tvořit svůj život a psychickou zralost. Podle Janky spousta lidí nikdy nedospěje (a nemá to nic společného s věkem).
Co se změní, když se přepneme z role oběti do role tvůrce? A jak to vypadá v praxi? Jak přemýšlí tvůrce svého života?
Velká část rozhovoru je i praktická. Ukazuje, jak si klást správné otázky: Kdo jsi, co vlastně chceš, kým chceš být?
Proč je zásadní mít vlastní vizi a proč někdy stačí dostatečně silné vnitřní ANO, aby člověk nemusel celý život trénovat říkání NE. Dostaneme se i k odvaze, jako k něčemu, co často vzniká až ve chvíli, kdy se člověk rozhodne jít za tím, čemu věří.

Několik silných myšlenek, které mě v rozhovoru zaujaly:

Naše aktuální rozhodnutí tvoří naši současnost i minulost. Když teď hodím sklinku na zem, stává se to součástí mé reality a zároveň i příběhem o mé minulosti. Máme obrovskou sílu tvořit si svůj svět, svůj život, tvořit si svůj osud.

Kdo jsem já skutečně? Jaký bych byl, kdybych se zbavil strachu, přetvářky, lží, společenské podmíněnosti? Kdybych žil a jednal a vypadal čistě podle sebe, bez obav jak se na to někdo bude tvářit? Jak bych mluvil, co bych dělal? – Tohle je naše skutečné autentické já bez masek. A má smysl za ním jít a má smysl ho odhalovat.

Vnímání sebe sama skrz názor a hodnocení druhých, je projev nezralosti. Správně se dospělý člověk orientuje sám na sebe a na své vlastní radary a kompasy. Neptá se co chce někdo druhý, ale ptá se co chce on sám a co je jeho.

Kdo klepe, tomu bude otevřeno.

Skutečná cesta ke štěstí je být sám sebou a žít podle sebe, ne plnit potřeby a očekávání svého okolí. Pokud čekáme, že nás někdo jiný udělá šťastnými, tím že naplníme jeho očekávání, jsme na cestě do neštěstí.

Svoji cestu poznám pocitem. Co mě dělá šťastným, to je moje. A na to nepotřebuju žádné studie, ani důkazy.

Cokoli co chceš, musíš první vymyslet. Nelze něco získat z pozice, kdy si stěžuješ, že to nemáš. Lepší život je následek našeho psychického rozpoložení a nevznikne, když ho neumíme vymyslet. Naše šťastné spokojené Já je naše vize a každý den pro ni musíme něco udělat.

Když máš v sobě dost silné vnitřní Ano, nemusíš se učit říkat Ne. Protože víra v něco je to, co ti dá sílu udělat rozhodný krok i přesto, že se bojíš. Odvaha je sekundární projev silné osobní víry.