Aluška.org: Věděním ke svobodě

Johanka z Arku je jedna z nejzajímavějších postav evropských dějin. Fascinující příběh jejího života a jejích duchovních darů je působivá kombinace mystiky, politiky a neuvěřitelné lidské odvahy. Ať už člověk věří v Boha nebo ne, Johanka z Arku je archetyp hrdinky, která přichází z úplně obyčejného prostředí, svou odvahou obrátí běh války, sjednotí francouzský národ a nakonec zaplatí cenu nejvyšší. Klíčem k jejímu příběhu však nejsou bitvy, ale především její duchovní vize. Hlasy a postavy, které k ní mluvily a které považovala za své duchovní průvodce.

Johanka se narodila kolem roku 1412 v malé vesnici Domrémy. Byla to prostá venkovská dívka, která neuměla číst ani psát, starala se o hospodářství a chodila do kostela.

Francie v té době krvácela ve Stoleté válce. Angličané ovládali velkou část země a Burgunďané (francouzská frakce) byli jejich spojenci. Země byla rozdělená, vyčerpaná a bez naděje.
Francouzský trůn byl navíc sporný. Právoplatným dědicem byl Karel, zvaný dauphin (titul pro následníka francouzského trůnu, podobný dnešnímu „korunnímu princi“), ale nebyl korunován, a jeho legitimita byla zpochybňována.

Johanku pověřil Bůh

Právě v tomto velmi nejistém období se v životě Johanky začalo dít něco, čemu říkala „hlasy“. Podle jejích vlastních výpovědí, které známe díky detailním soudním protokolům, to začalo, když jí bylo asi třináct. Říkala, že jednoho letního dne slyšela hlas, který k ní promluvil, když byla sama v zahradě svého otce. Nejprve slyšela jen hlas, ale později se k němu přidalo i světlo a přítomnost, kterou popisovala jako jasnou a silnou. Teprve po čase pochopila, že jde o archanděla Michaela.

Archanděl Michael je v křesťanské, židovské i islámské tradici považován za nejmocnějšího z andělů — ochránce, bojovníka proti zlu a vůdce nebeských sil. Jeho jméno znamená „Kdo je jako Bůh?“, což vyjadřuje jeho roli obránce božského řádu.

Podle jejích slov k ní Michael nepřicházel sám. Řekl jí, že ji navštíví i svatá Kateřina a svatá Markéta, dvě světice, které měly být jejími rádkyněmi a průvodkyněmi. Johanka tvrdila, že je viděla „v tak jasném světle, že to nebylo možné popsat“, a že jejich hlasy byly zcela zřetelné. Někdy je popisovala jako obrazy, jindy jako přítomnost, kterou vnímala celým bytím. Hlasy k ní mluvily s autoritou, ale zároveň s jemností. Říkaly jí, že má žít čistě, poslouchat Boha a připravit se na úkol, který přijde.

Svatá Kateřina Alexandrijská byla podle křesťanské tradice vzdělaná mladá žena z Alexandrie, která se kolem roku 300 postavila římské moci kvůli své víře. Je uctívána jako panna a mučednice a patří mezi nejznámější světice staré církve.

Jejím úkolem bylo zachránit Francii

Hlasy jí opakovaně říkaly, že má jít za dauphinem Karlem, říct mu, že ji posílá Bůh, a že má dostat vojsko, aby prolomila obléhání Orléansu.
Měla ho také dovést do Remeše, kde měl být korunován, protože právě tam se tradičně korunovali francouzští králové.
Johanka tvrdila, že to není její vlastní nápad, ale příkaz, který musí splnit. V jejích výpovědích je cítit naléhavost. Nešlo o neurčité duchovní vedení, ale o konkrétní plán, který měl změnit osud země.

Svatá Markéta byla raně křesťanská mučednice, která se podle tradice narodila v Antiochii a proslavila se svou neochvějnou vírou a odvahou. Patří mezi tzv. čtrnáct svatých pomocníků a v české lidové kultuře má velmi silné postavení.

Když jí bylo kolem šestnácti nebo sedmnácti let, hlasy jí řekly, že nastal čas jednat. Opustila domov, přesvědčila místního velitele, aby ji poslal dál, a nakonec se dostala až ke dvoru dauphina.

Podle dobových svědectví rozpoznala Karla, i když se schoval mezi ostatní šlechtice, a řekla mu věci, které nikdo jiný nemohl vědět. To na něj udělalo tak silný dojem, že ji nechal prověřit teology. Ti nenašli nic, co by ji usvědčovalo z kacířství, a nakonec jí bylo svěřeno vojsko.

Karel VII. Francouzský (francouzsky Charles VII de France). Narodil se 22. února 1403 v Paříži a stal se králem Francie v letech 1422–1461. Je známý jako „Karel Vítězný“ (Charles le Victorieux), protože za jeho vlády se Francie vzpamatovala z nejtěžší fáze stoleté války. Johanka z Arku ho dovedla do Remeše, kde byl 17. července 1429 korunován.

Johanka sama sebe neviděla jako vojevůdkyni v dnešním slova smyslu. Říkala, že cokoli udělala dobrého, udělala na příkaz svých hlasů. V bitvách nosila zástavu, povzbuzovala vojáky, modlila se s nimi a zakazovala jim násilí na civilistech. Její přítomnost měla obrovský psychologický vliv. Vojáci totiž věřili, že je na jejich straně Bůh, a to obrovsky zvyšovalo morálku celé armády.

Osvobození Orléansu v roce 1429 bylo zlomem ve Stoleté válce. Francie poprvé po dlouhé době získala naději. Krátce poté se podařilo dovést Karla do Remeše, kde byl korunován králem. Tím se naplnila hlavní osa jejího poslání. Francie získala legitimního vládce a válka se začala obracet v její prospěch.

O rok později byla Johanka zajata Burgunďany při obraně města Compiègne

Prodali ji Angličanům, kteří ji nechtěli držet jako vězně, ale představovala vážnou politickou hrozbu, kterou bylo třeba zničit.

Proces v Rouenu byl od začátku zmanipulovaný. Soudci se ji snažili usvědčit z kacířství, posedlosti nebo podvodu. Neustále se ptali na její vize, kdo k ní mluvil, co přesně říkali a zda si je jistá, že to nebyl ďábel. Ona však trvala na tom, že její hlasy jsou od Boha, že ji nikdy nevedly ke zlu a že vždy jednala podle svědomí.

Nakonec byla odsouzena a v roce 1431 upálena. Bylo jí devatenáct. Její smrt byla tragická, ale ne zbytečná. O pětadvacet let později proběhl rehabilitační proces, který ji plně očistil a označil původní soud za nespravedlivý. V roce 1920 byla prohlášena za svatou.

Pokud připustíme existenci Boha, pak Johanka dostala vedení, sílu a úkol, ale svět kolem ní zůstal světem lidí, kteří mají moc rozhodovat – i špatně. Její smrt nebyla důkazem Boží nepřítomnosti, ale spíše toho, že i největší světlo může být rozdrceno lidskou politikou.

Vítězství dobra

A přesto její poslání bylo úspěšně naplněno. Francie se zvedla, válka se obrátila a její odkaz přežil všechny, kdo ji soudili. Tento příběh je impozantní ukázkou toho, že Bůh není nestranná entita. Že si v kritických dobách vybírá své posly a snaží se ovlivňovat osudy lidí směrem ke spravedlnosti a dobru.

Nikdy bychom však neměli zapomínat na to, že každý člověk má vlastní vůli a má právo neposlechnout, nebo si vybrat zlo, což už není v jeho moci zastavit. Proto nemohl zastavit ani Angličany, které ovládala politika a pomsta.

Bůh totiž není loutkář, který tahá za nitky světa. Může člověku ukázat cestu, může ho inspirovat, dodat mu odvahu a poslat ho tam, kde je potřeba dobro. Nemůže však zrušit lidskou svobodu. A právě proto je svět místem, kde se dobro a zlo neustále střetávají.

Příběh Johanky z Arku nám připomíná, že Boží zásahy v dějinách často nepřicházejí jako zázrak, který všechno vyřeší. Přicházejí jako člověk. Jako někdo, kdo se odváží udělat správnou věc, i když ví, že za ni může zaplatit vlastním životem.

Možná právě proto její příběh dodnes fascinuje celý svět. Ne proto, že byla svatá, ale proto, že byla člověk, který se rozhodl poslechnout hlas dobra, i když ho slyšel jen on sám.