Koťátko z hvězd

31.3.2016 v Poselství 9

Pamatujete si na nedávný článek, kde popisuji jak jsem odchytávala malou kočičku, jak mi ji pomohla dát paní sousedka do přepravky, jak mě hezky pohladila a jak byl pan domácí šťastný, že má kotě?

,,To je hezké kotě, to bych si vzal!“

Ten příběh má ještě takovou hezkou malou kouzelnou dohru, kterou vám chci říct. Původně jsem chtěla psát do zápisníčku, ale ten pro březen už je plný, nic se do něj připsat nedá a navíc si říkám že tak pěkná událost si zaslouží speciální prostor.

O pár dnů později po té hezké události byl za mnou pan domácí, abychom spolu spravili dřez. U toho mi vrátil přepravku a hned jsem se ptala, co kotě.

,,Tak co, je všechno dobrý? Žádné problémy nejsou?“

,,Ne, všechno je v pohodě.“

,,A ty granule, co na ně říkala?“

,,No ty byly sežraný hned.“

,,No vidíte.“

Pak jsme se teda pěknou dobu šťourali pod kuchyňskou linkou… On mi to hned na první otázku neřekl, asi přemýšlel jestli se se mnou o tom dá mluvit, ale jelikož už ze mě kde co vypadlo, nakonec tedy usoudil že mi to poví:


,,Víte, já vím že jste říkala že má zůstat doma tak 4-5dnů a pak až pomalu vypouštět ven. Ale to kotě se ke mně mělo hned první den, tak jsem ho rovnou vyšoupl ven. A to kotě, představte si, je tam jako doma. Přesně ví, kde co je… Prdlajs se ztratilo.

Elenka běžela hned k místu kde ta stará kočka dostávala jídlo, kde měla kdysi misky.

(To se týká předešlého článku. Měl kočku Elišku, která v osmi letech bohužel umřela.)

A to není všechno, víte? Ono to kotě normálně sedává přesně na parapetu přesně toho okna, kde sedávala Eliška… Teda my jsme pak později zjistili že to byl ve skutečnosti kocour, tak jsme mu pak říkali Elišák. No manželka nebyla nadšená, protože ti kocouři moc nechytají myši. Prej.

(To už jsem čuměla jak puk)

A se psama se taky zná, taky je s nima v pohodě, akorát jak je malá, tak má ještě trochu respekt, že je obchází, ale to bude za pár dnů zase jiný, to chce jenom trochu času.

A víte, já si ještě všiml jedné zajímavé věci. Mně Eliška umřela 13.3. 2014 a Elenka ke mně přišla 15.3. 2016. To je přesně o dva roky a dva dny později.“

,,No vidíte, takže vám se reinkarnovala Eliška zpátky.“

,,No,“ a oba jsme na sebe zůstali hledět.

,,A ještě se poučila z minule a už přišla jako samice, abyste nebyli zklamaní že nebude chytat myši.“

,,… A vaše žena to ví?“

,,Ne, to bych jí říct nemohl, už takhle jsem za blázna.“

Ještě jsem mu ve zkratce povyprávěla o zkušenosti mé čtenářky, které se kočka vrátila dvakrát, takže měla třikrát jednu duši ve třech kočkách. (Je to tady na webu po názvem Kočičí příběh, má to tři díly.) A ještě jsem domácímu řekla, že teď už vím, proč jsem tehdy měla ten pocit že už se to stalo a proč se mi o tom v noci zdálo. Prostě to bylo vepsáno v jejich osudu, synchronicita zapracovala.

Takové malé zázraky se kolem nás skutečně dějí.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Mára 2016-03-31 07:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je hešký 🙂

Ikona diskutujiciho 7Lily7 2016-03-31 08:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krasny pribeh a ešte krajší obrázok 🙂

Ikona diskutujiciho sycho 2016-03-31 11:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Presne takove zazraky se deji kazdy den, bohuzel ma vetsina lidi pasku pres oci, takze je holt nevidi :/

Ikona diskutujiciho Jenny 2016-03-31 14:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je hezké..nám se taky vrátila reinkarnovaná kočička, tedy aspoň já věřím že to tak je..před asi dvěma lety se nám ztratila předešlá kočička a už se nenašla.Byla narozená v půli května, ráda hajala schoulená v houpacím křesle nebo v kuchyni na sedačce u okna..tehdy mi po ní bylo smutno a v duchu sem prosila aby se vrátila..teď máme doma téměř roční kočičku (narodila se též v půli května), stejně jako předešlá ráda hajá v houpacím křesle nebo v kuchyni na sedačce u okna a celkově mi tu naší minulou micku dost připomíná..vím že je to ona, jen v jiném kabátku:-)

Ikona diskutujiciho Vcelka 2016-03-31 16:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krasny pribeh, potesil me

Ikona diskutujiciho FallenAngel 2016-03-31 18:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krásné. Mě někdo permanentně ukradne každý rok kočku. Poprvé se nám ji podařilo dostat ale když se to stalo mému novému kotátku tak to už bohužel nic. Strašně moc mi chybí, bylo jedinečné. Kdyby aspon člověk věděl co s ní je. Přála bych si aby se jednou ke mě taky vrátila at už jakkoliv.

Ikona diskutujiciho Liliana Landštejnská 2016-03-31 20:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nedávno jsem zažila hrozný šok, když jsem přišla o svého kocourka. Přišla jsem domů z práce a on už ležel chudák v kuchyni, úplně v bezvědomí, ani nedýchal… no byl to konec. Kocourek měl teprve deset měsíců, byl energický zdravý a najednou toto. Asi zástava srdíčka. O pár dnů později jsem na internetu hledala něco v souvislosti s kočkama… a jeden z odkazů mě navedl právě na Kočičí příběh tady na webu. Celé jsem to přečetla najednou. Vlastně mě to tak trochu uklidnilo a dodalo naději a jiný pohled na věc a začala jsem o tom přemýšlet. I kdyby se můj Pepík "nevrátil", přijde třeba jiná kočička, která bude potřebovat domov nebo pomoct, tak se to snažím brát.

Ikona diskutujiciho Hanka 2016-03-31 20:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mámina kamarádka tvrdí, že její kočka je reinkarnace její mámy. To si mi moc nezdá… :D

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek