Aluška.org: Věděním ke svobodě

Má zdravý životní styl smysl? Skutečně poskytuje nějaké výhody to, když řešíte složení vašich potravin, vyhýbáte se éčkům, pijete filtrovanou studánkovou vodu a otužujete se? Nebo je to všechno jenom způsob, jak vám znepříjemnit život, jak vás víc vystresovat a jak z vás vytáhnout peníze za potravinové doplňky, kurzy, knížky a jiné fíčury?

Určitě už jste se setkali s prohlášením, že tělo má jít do hrobu zhuntovaný, nebo s pořekadlem, které je v nadpisu článku. Možná víte o lidech ve vašem okolí, kteří žili celý život zdravě a pak umřeli na nějakou hroznou nemoc. Nebo jste se možná stali terčem kritiky za váš vyhrocený zdravý životní styl, který přenáší nepohodu na lidi okolo vás, kteří zdravě nežijou.

Samozřejmě jsem to mnohokrát zažila i já. Někdy je dokonce těžké rozlišit, co je ještě zdravé a co už zdravé není. Někdy se člověk utne i z neznalosti. Za největší omyl svého zdravého životního stylu jednoznačně považuji rok vegetariánství. Nechala jsem se zblbnout vegepropagandou a věnovala jsem málo času hlubšímu studiu výživy. Měl to být krok k většímu zdraví a vyřešení morálního dilema, ve skutečnosti to byl obrovský krok zpátky a náprava škod mě stála mnoho práce, času, i mnoho peněz… a mnoho masa, paradoxně. Alespoň jsem nasbírala zkušenosti a poučila se, takže této chyby nakonec nelituji.

Až na tento případ ale hodnotím svá životní rozhodnutí ohledně zdravého životního stylu jako skvělé životní volby, které mě ušetřily mnoha problémů, nemocí, návštěv lékařů. Jak s penězma úplně nevím, protože žít zdravě stojí peníze, ale léčit nemoc způsobenou špatným životním stylem taky něco stojí. Nakonec asi člověk stejně neušetří.

Celkově se považuji za extrémistu. Ne ve smyslu zdrcujících diet, ale ve smyslu eliminace škodlivého a toxického. V mé sociální bublině mi to tolik nepřipadá, ale stačí se dostat do jiné sociální bubliny, kde se žije „normálně“ a okamžitě se to projeví. Věci, které já považuji za absolutní samozřejmost, nebo tabu (třeba že do Meka se neleze), najednou jinde tak jasné nejsou, nebo se o nich ani neví. To jsou chvíle, kdy to, co já považuji za normální, získává jinou perspektivu.
Nikomu ale svůj extremismus necpu, protože každý člověk musí nejprve uzrát sám, aby přehodnotil svůj postoj a realizoval změny. Dokud v té fázi není, pozná se to tak, že o těch věcech nic neví, přestože má veškeré vědění zdarma dostupné. Nezájem, nechci, neznám to = nejsem připraven, jsem pasivní. Většinu lidí z této ignorance a letargie vytrhnou až následné zdravotní problémy. Málokdo je tak uvědomělý, že by žil zdravě odmalička, třeba jenom proto, že ho k tomu vedla maminka… málokdo.

Nikdy jsem nelitovala svého extremismu. Svého těla si vážím a neubližuju mu. Když říká, že potřebuje ležet, tak ležím. Když má hlad, dostane něco výživného a domácího. Když je zatuhlé, jdu ho protáhnout. Když obtloustne, zhubnu ho. Poslouchám co momentálně potřebuje a dělám podle toho.
Nejsem líná upéct si chleba, naložit si tinkturu, umíchat si tělový olej, namazat si svačinu když někam jedu. Na bylinky jdu ráda, v zahrádce se vášnivě vrtám jako krtek a při svém extremismu dávám přednost oficiálně neověřeným a neschváleným léčitelským metodám, než bych si vzala něco, co má na příbalovém letáku napsáno „vedlejší účinek selhání jater, ledvin, akutní epidermální nekrolýza“… protože nejsem sebevrah a nejsem ochotná svoje tělo vědomě vystavovat takovému riziku.
Má to samozřejmě svoje limity (když něco musíš uříznout nebo sešít, heřmánek tě fakt nevytrhne), ale kde to jde, jedu si svůj extremismus. Jsem takhle spokojená a nikdy jsem neměla pocit, že by můj systém a životní styl, který by se normálním lidem zdál být omezující, neměl význam, nebo že by neměl výsledky. Neumím si představit žít jinak. Jsem taková, jiná nebudu, jiná být nechci.

Takhle za mnou přišla známá, že jí na biorezonanční ošetření chodí mladý kluk (asi 35let nebo tak nějak), který byl vždycky plný veselí, elánu, ale najednou dva týdny vynechal a když konečně přišel, byl úplně zničený.
A nesl špatné zprávy. Manželka dostala rakovinu mozku, teď je na chemu a on s ní drží basu, takže si také oholil hlavu.
Řešili, proč se to stalo a jak to zasáhlo celou rodinu. Takže asi dvě hodiny poslouchala stesky psychicky zničeného muže, co samozřejmě člověka dokáže pořádně rozhodit, pokud není úplný necita.
Podle jeho vyjádření to je „přírodní rodina“. Chodili bosi v trávě a jedli zdravou stravu… a přesto přišla rakovina. A jakto, když přece žili zdravě a duchovně?
„Takže víš co? Na co je teda ten zdravej životní styl? .. NA HOVNO.“ Řekla mi známá trpce a zklamaně.

První věc, na kterou jsem se jí zeptala, byla, jestli si paní dávala mobil k hlavě a jestli mají internet přes wifi…
ano, a ano.
„Tak to není žádný zdravý životní styl, ani to nejsou přírodní lidičkové. Buď žiješ zdravě, nebo nežiješ. Vypínat na noc nestačí, když se tím stejně ozařuješ celý den. A v dnešní době se nikdo nemůže vymluvit, že něco nevěděl, na internetu všechno je. Nečteš nevíš, jak by řekl Bolek Polívka a to bylo velký moudro.“

A bylo po diskuzi. Vinit domnělý zdravý životní styl, který ve skutečnosti zdravým životním stylem ani není, z toho, že někdo dostal rakovinu a pak tvrdit, že je všechno k ničemu, je hrozný nesmysl. Navíc když ani neznáme doprovodné příčiny, jako je genetická predispozice, psychosomatika a další okolní vlivy.

Mnoho lidí nechápe smysl zdravého životního stylu a své nepochopení používají jako výmluvu, proč se na to vykašlat jako na zbytečnou ztrátu energie. To, že žijete zdravě, neznamená, že nikdy neonemocníte. To je jako říkat, že když jste dobrý člověk, tak vám nikdo neublíží. Život je příliš složitý a vlivů, které působí na vaši mysl a tělo, je strašně moc, jsou spletité, komplexní a provázané. Absolutní záruka absolutního zdraví to není a nikdy nebyla.

Zdravě žijeme z jiných důvodů. Primárně je to snaha zachovat si vitalitu, sílu a mládí. Ano, tělo které nevyčerpáváte a o které se dobře staráte, tak rychle nezestárne a nezačne tak brzo degradovat, jako tělo, které se pravidelně týrá podvýživou, ponocováním a chlastáním. Rozdíl mezi opečovávaným a huntovaným tělem začnete vidět už po dvacítce. Zjednodušeně řečeno, někdo je oteklý, plný jebáků a vrásek a někdo ne. Podívejte se jak ti dva žijou a pochopíte proč.
Další důvod, proč má smysl žít zdravě, je ten, že pokud už nějakou nemoc dostanete, pravděpodobně přijde později, nebude tak závažná a pravděpodobně se z ní lépe dostanete. Protože vaše tělo bude silnější a vy po letech nasbíraných zkušeností a vědomostí dokážete vybalancovat a přizpůsobit svůj životní styl tak, abyste tělo podpořili v návratu ke zdraví.

Některým nemocem se zabránit dá, některým nedá. Zánět dostanete. Kašlíček dostanete. V zádech vám rupne taky. Každého člověka někde loupá nebo bolí. Ty co žijí zdravě ale loupá a bolí o dost méně a také později.
Ale pokud skutečně žijete celý život zdravě, není důvod, proč byste si měli vypěstovat inzulinovou rezistenci a proč byste si z ní měli vypěstovat cukrovku. Taky není důvod, proč byste měli být obézní. Když jste aktivní a učíte se podomácku mastičkařit a po babsku léčit, dokážete se vyhnout chemii i v některých situacích, které by si jinak chemii vyžadovaly a tím ochráníte svůj mikrobiom a svoji přirozenou homeostázu. To jsou věci, které zúročíte v pozdějších letech, ale chce to odvahu přijmout za sebe odpovědnost v dobrém i špatném.

Když budete žít zdravě, taky umřete. Ale pravděpodobně to bude později a pravděpodobně na jinou nemoc, než kdybyste se od mládí dlouhodobě huntovali.

Abyste opravdu žili zdravě, tak to není o tom přes rok sníst na co přijdete, v březnu si udělat jednu jaterní očistu, abyste vyložili kamenolom a mohli zase celý rok prasit.
Zdravý životní styl není ani to, že si dáváte pozor na jídlo, ale už neřešíte, že si pravidelně ozařujete mozek a orgány Wifinou a 4G mobilem.
Pokud víte, že Fukušima zasvinila oceány a stejně chodíte na sushi, tak nežijete zdravě. Sorry, not sorry.
Pokud víte, že do Česka dovezli Ukrajinskou mouku plnou pesticidů a stejně v tom období kupujete pečivo v hypersuper, tak nežijete zdravě.
Zdravý životní styl není o tom se omezovat v jídle a být z toho naštvanej, nebo dva týdny držet nějaký režim, abyste zhubli. To je krátkodobé potýrání, nic víc.
Pokud na jeden aspekt dbáte a ten druhý nezodpovědně ignorujete a podceňujete jeho význam, tak nežijete zdravě.
Pokud nějaký aspekt ignorujete a přitom víte, že byste neměli, sabotujete tím jenom sami sebe, sabotujete svou celkovou snahu a sabotujete si výsledky. Šlapete na plyn, zároveň na brzdu a přitom se divíte, že vám to nějak nejede.

Je to celoživotní vzdělávání se, sbírání zkušeností a vše nastudované postupně zavádět do praxe… Na co ti to jinak je, vědět přesně která živina co v těle dělá, když tě z kopce musejí kutálet?
Naučit se poslouchat své tělo a umět svému tělu dát přednost před sociálním nátlakem typu „tak si dej, jednou neuškodí, před desátou chodí spát jenom lemry“, je také moc důležité.

Dej si maso, dej si deci červeného, dej si svíčkovou s knedlíkem. Žít zdravě neznamená držet extrémní podvyživující diety. Je to hodně o tom, nebýt línej opatřit si kvalitní neošizené suroviny a nebýt línej si z nich doma něco pořádného uvařit. Líný člověk nevydrží žít zdravě, protože to vyžaduje skutečnou aktivitu a upřímný zájem. Taky si na to musíte umět udělat čas a to není snadný úkol, když odjíždíte do práce a jste tam celý den.

Sebeláska, nikoli strach a vztek
Zdravý životní styl nevychází ze stresu a ze strachu typu „když tohle sním tak onemocním a umřu na nějakou hnusnou nemoc“. Nemá to být žádná křeč. Pokud to děláte ve stresu a v křeči, tak skutečně nechápete a neuvědomujete si smysl toho, proč to děláte a přetvařujete se sami před sebou. Dodržujete něco, protože si rozumově myslíte že to musíte, ale v nitru to tak necítíte, skutečně nechápete proč to děláte a vlastně to dělat ani nechcete. Skutečně to pro vás důležité není, pokud pociťujete odpor a křeč. To je zásadní rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací: Dělat protože musím a přitom nechci, nebo dělat protože jsem se tak rozhodl.
Správně to musí vycházet z pozice sebelásky. „Mám své tělo rád. Vážím si svého těla, je to chrám mé duše. Chci, aby si moje tělo co nejdelší dobu udrželo sílu a kvalitu, takže ho nebudu zatěžovat tímhle hnusem.“
Každý hnus, který nesníte, vaše orgány nemusí detoxikovat, takže se můžou zabývat něčím lepším. Cíleně šetříte své orgány. Cíleně šetříte sami sebe a svou sílu.

Život je někdy lepší, někdy horší, někdy je až nechutně nesnesitelný. Dobře živené tělo těžká období lépe zvládne a má větší šanci dát se dopořádku, než tělo, které je už ve třiceti letech poškozené. Samozřejmě, že vás žádný zdravý životní styl neochrání před nepřízní osudu, rodinnými trablemi, konflikty ve vztazích, rozjetým vlakem a jinými těžkými stresory. Ani vás neuchrání před rakovinou nebo před smrtí. Není to cesta k dokonalému životu, je to cesta ke kvalitnějšímu životu. Kdo tohle chápe, ten se neptá, jaký to má smysl, ani o tom nepochybuje.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2023