Máte plány? Nechte si je pro sebe

10.4.2021 v Psychologie 3

Zhubnout. Naučit se anglicky. Každé ráno si jít zaběhat. Skoro pokaždé, když si vytýčíme nějaký cíl, podělíme se o tu novinku s kamarády, rodiči nebo kolegy v práci. Oznamujeme, že hodláme dělat tohle nebo tamto. Nebo že už jsme to dělat začali. V pětadevadesáti procentech případů potom věci dopadají tak, že je nedotáhneme do konce.



Proč bychom neměli o svých plánech předem nikomu říkat? A proč nejčastěji dosáhneme těch cílů, o kterých nikdo jiný neví?

ZAJÍMAVÝ EXPERIMENT
Německý psycholog Peter Goldwitzer se výzkumem tohoto fenoménu zabývá přes patnáct let. Jednou provedl zajímavý pokus. Vybral si pro něj skupinu studentů právnické fakulty. Cílem pokusu bylo vyjasnit, zda veřejné oznámení záměrů ovlivňuje jejich naplnění.
Goldwitzer připravil seznam prohlášení typu: „Chci si z právnického vzdělání odnést co nejvíc“, „Chci se stát úspěšným advokátem“ a podobně. Každé z těchto prohlášení měli studenti ocenit podle stupnice od „Naprosto souhlasím“ po „Naprosto nesouhlasím“.
Dotazy byly kladeny anonymně. Pokud si však student přál, mohl samozřejmě své jméno uvést. V dotaznících byli studenti rovněž žádáni, aby uvedli tři konkrétní věci, které hodlají udělat, aby se stali úspěšnými advokáty. Typické odpovědi byly „Budu pravidelně číst právnickou literaturu“ a tomu podobné.
Když byly všechny dotazníky odevzdány, zjistil Goldwitzer, že většina studentů na otázky odpověděla a také uvedla své jméno. Zbylí dotazníky nevyplnili vůbec a své plány si nechali pro sebe.

Jednej tiše a promluv až ve chvíli, kdy je čas říct: Šach mat!

TI, CO SI SVÉ PLÁNY NECHALI PRO SEBE
Studenti netušili, že jejich záměry budou prověřovány v praxi. Odevzdali dotazníky a zapomněli na ně. Avšak Goldwitzerův výzkumný tým měl své plány.
Psychologové nechali uplynout nějakou dobu. Potom uměle vytvořili situaci umožňující prověřit „poctivost“ dříve dotazovaných studentů. Požádali je o pomoc s projektem, v němž byl potřeba rozbor dvaceti kriminálních případů. Studentům bylo řečeno, že mají pracovat tak tvrdě, jak jen umějí. Přitom měl každý právo pomoc odmítnout nebo kdykoli z projektu vycouvat.
Kriminální případy nebyly nijak jednoduché. Bylo třeba opravdu naplno zapojit mozek a projevit mimořádnou výdrž. Výsledky experimentu byly jednoznačné. Každý, kdo před tím v dotazníku veřejně odhaloval své plány, nyní spolupráci odmítl. Deklarované cíle jednoduše opustil. Přestože před tím všichni potvrzovali ochotu konkrétně jednat ve prospěch své
právnické kariéry! Pouze ti, kdo si své naděje nechali pro sebe, začali tvrdě pracovat a práci dovedli až do konce.

PROČ LIDÉ VYKLÁDAJÍ O SVÝCH ÚMYSLECH?
Goldwitzer má za to, že to souvisí s pocitem sebeidentifikace a celistvosti. Všichni bychom rádi byli ideálními lidmi. Avšak naše prohlášení o odhodlanosti poctivě a tvrdě pracovat jsou často čistě symbolickými akty. Pouze nám to pomáhá ve vymezení naší vlastní role. Například: „Jsem právník“, „Jsem spisovatel“, „Jsem fotograf“, „Jsem programátor“.
Petru Goldwitzerovi zjištěné ještě nestačilo. Připravil další experiment, aby se o své pravdě přesvědčil opakovaně. Předložil studentům pět fotografií nejvyššího soudu. Lišily se pouze velikostí. Od malinké po dost velikou. Položena byla pouze jedna otázka: „Jak dobrým právníkem se teď cítíte být?“
Svou kompetenci měli dotazovaní ocenit výběrem vhodné velikosti fotografie. Čím větší foto, tím líp sám sebe hodnotíš.
Nikdo už se nedivil, když studenti deklarující předem veřejně své cíle jevili tendenci k výběru velkých fotografií. Samo prohlášení úmyslu stát se dobrým právníkem je vedlo k pocitu, že jím už jsou. Zvýšilo to jejich sebevědomí, přičemž paradoxně to zároveň omezilo jejich schopnost tvrdé práce.
Ve svých představách se stali legendami. A legendy se špinavou prací a nějakým uprášeným pachtěním nezabývají.

Nikdy neoznamuj své kroky předtím, než je uděláš.

Převzato ze Zdroje / upraveno



Komentáře

Ikona diskutujiciho Proximus 2021-04-11 23:46:58 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímavé téma o kterém jsem už dřív trochu přemýšlel. Vezmu to za úplně jiný konec a napíšu, že to dle mého názoru má také často co dočinění s „kolektivním vědomím“ a jeho vlivem na ten svět tvořený jednotlivcem.

Řekněme, že se rozhodneme o nějakou zásadní změnu, případně budování něčeho nového. Když o tom budeme na potkání vykládat lidem (a najdou se mezi nimi tací, kteří jsou nastavení zkrátka jinak), tak se často můžeme setkat s prvotním odporem a názorem, že dosažení vašeho cíle není možné (nebo si vás prostě jen nedokáží představit lehčího o 30 kilo). Tento názor, respektive bytostná součást dané osoby, poté získává konkrétního adresáta, ověřovatele, kterým jsme my. Celé to snažení potom může poněkud drnout kvůli jistému „protivětru“ vysílaným od lidí kteří k vám upínají svojí negativní pozornost.

Vznikají tak určité destruktivní vazby, které mohou jít proti našim vlastním zájmům, jen proto, že si někdo potřebuje bránit tu svojí realitu. V případě že bychom žili v idylické společnosti, kde by existovala bezmezná podpora a žádná konkurence, takový problém by neexistoval. Bohužel je třeba taková závist v téhle zemi prý hodně zakořeněná. Ta snaha o rozrušení cizí integrity potom může být jak vědomá, tak i podvědomá.

Ale co když je to ještě trochu jinak? Co když ti, kteří si moc nevěří, snáze odhalují své plány těm, kteří je nepodpoří? A co když ti, kteří mají velké sebevědomí a potřebný tah na branku a jasnou vizi, odhalují své plány pouze těm, kteří je mohou nějak obohatit a posunout dál? Ti to ostatně vždy rádi udělají, pokud sdílejí stejné ideje a ve druhém vidí upřímný zájem.

Ikona diskutujiciho ma.ni. 2021-04-20 05:24:22 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Toto je napsáno podobné i v menší knížce jménem jak si správně přát. Píšou, že nesmíš nikomu říct o svém přání a samozřejmě si přát v přítomným čase, že jako jsem, mám. Samozřejmě v knížce jsou od autora napsány i nějaký zazitky z jeho života kolem přání.

Ikona diskutujiciho Anesi 2021-04-21 09:34:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ahojte
ja to mám nejak zvláštne… keď si niečo prajem pre seba, tak sa to splní – takmer do bodky mojim blízkym a známym… nerozumiem, čo je to za čudnú „karmu“… :-O skúsim experiment, vystavím víziu a doprajem ju v predstave iným ľuďom, svojim blízkym… som zvedavá, či sa splní mne, ale to už je vypočítavosť, že ano?

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek