Aluška.org: Věděním ke svobodě

Veškeré frustrace, zoufalství, existenciální panika, nuda, neklid, paranoia, ztráta identity, pocity neskutečnosti, pocity že jsme v pasti, že nás někdo v našem životě blokuje, že proti nám intrikuje a klame nás, pocity naprosté zbytečnosti a bezvýznamnosti, které doprovázejí jedince v 21. století, začínají dávat smysl, pokud na ně pohlížíme v kontextu sdělení filmu Matrix.
Matrix je kolektivním snem, vrcholným mýtickým příběhem. Je to příběh o samé podstatě lidství. Matrix je cesta, na které duše skrze utrpení přijde sama k sobě a dojde k osvícení.

Nespočet diváků je přesvědčeno o tom, že film skrývá tajemství, která mohou rozluštit jen ti, kteří mají oči aby viděli. Jsou zde tajemství o nabytí síly, osvícení a osvobození. Matrix je zkrátka víc, než jen pouhým filmem.

Mechanické prostředí postmoderní konzumní společnosti, kterou vytvořili obyčejní lidé je realitou, která je ve skutečnosti pastí, jež má izolovat své obyvatele od pravdivější, širší a bohatší interpretace, v níž spolu všechno souvisí a spolupracuje. Matrix je prostředí, ve kterém žijeme a které udržujeme každou svou myšlenkou, přestože mnohé z nich ani nejsou naše vlastní. Je to svět tvořený skrze strach a racionalitu, vězení prostoupené strádáním, nepřátelstvím, zmatky, odporem a zoufalstvím. Není to žádné dětské hřiště. A pokud to je hra, tak jen málokoho baví, dost možná i proto, že nám při příchodu nikdo nesdělil pravidla.

Biorobotí pravidla v Matrixu
Bioroboti, neboli humatoni, jsou spící lidé žijící plně v matrixu. Když si představíte film, tak oni jsou křovíčko v pozadí, které dokresluje celkový obraz. Takto vypadá svět a jeho pravidla podle připojených spáčů:

Hlavně být nenápadný.
Vaše cíle musí být obvyklými cíli, které mají lidé okolo. Vaše názory zásadně nejsou vaše, ale odněkud jste je převzali, abyste ostatní lidi nemátli a zapadli do kolektivu. Z toho důvodu raději ani neříkáte, co si opravdu myslíte. To co říkáte, si často ani nemyslíte. Upřímnost je totiž společensky nevhodná a mnohdy i nebezpečná. Pokud chcete mít dobré vztahy s vaším okolím, udržujte stabilní neměnný výraz.

Jste to co vlastníte.
Připojení lidé jsou sběratelé. Myslí si, že čím více toho nashromáždí, tím si jich okolí bude víc vážit. Hlavně pokud jsou to předměty zbytečné. Podle biorobota čím víc doplňků má, tím má údajně komplexnější osobnost. Černé lesklé předměty jako mobily a brýle jsou cool. Cílem však není osobnost překrýt, ale naopak nahradit chybějící osobnost povrchní fasádou. Pokud máte nablýskané BMW se spoustou doplňků, koho bude zajímat, jestli moc žere?

Nejvíc záleží na tom, co si o vás myslí druzí.
Hlavní motivací biorobotů je být oblíbený. Čím víc lidí je má rádo, tím jsou důležitější i sami pro sebe. A protože připojení lidé nemají rádi to čemu nerozumí, je potřeba být přímý, jednoduchý, předvídatelný a vyhýbat se originálním a neobvyklým myšlenkám. Připojení se starají hlavně sami o sebe, takže ani nesmíte příliš zasahovat do prostoru jiné osoby. Při rozhovoru se vyhýbejte očnímu kontaktu, osobní otázky pokládejte jen výjimečně a naslouchat nikomu nemusíte. Připojený člověk nenaslouchá, spíš čeká na pauzu v rozhovoru, aby se do ní mohl vecpat. Není tudíž ani žádoucí věnovat přílišnou pozornost pocitům druhých, protože by tím mohli znejistět.

Silné emoce zásadně potlačovat.
Protože humatoni potřebují, aby byli oblíbení, snaží se potlačovat své emoce a být co nejvíce mírní, ohleduplní a zdvořilí. Čemukoliv, co by mohlo jiného urazit se snaží vyhýbat, protože připojení lidé se urážejí velice snadno, protože jsou strašně přecitlivělí. Vlastně se nestarají o nic jiného, než o své vlastní pocity. I zlost je třeba potlačit, aby si druhý nevšiml, že vás urazil. Bude sice vnímat, že je něco špatně, ale nebude vědět, proč. Necháte ho v nejistotě a pochybnosti a zachováte si svou mírnou tvář. Připojení lidé si jen málokdy dovolí prožít opravdové silné emoce jako je vztek a smutek, místo toho dávají přednost emocím náhradním, jako je znechucení, rozladění, výčitky, arogance, sebelítost, opovržení a lehce zastřené nepřátelství, což jsou v matrixové společnosti známky skutečného charakteru.

Srovnávejte se s ostatními.
Každý je jedinečný, výjimečný a proto je důležitější, než ti ostatní. Cílem biorobota je se při každé příležitosti povyšovat. Čím více dokáže ponižovat druhé a vyvolat v nich pocit méněcennosti, tím se bude cítit nadřazenější. V aréně matrixu se potkávají jednotlivá ega, která mezi sebou soupeří. A kdo dokáže protivníka ponížit, získá nad ním moc. Soutěživí bioroboti zakládají svou sebeúctu na zisku, úspěchu a poctách.  Veškerá moc znamená kontrolu a ovládání ostatních. Čím více moci dokáže biorobot ukrást ostatním, tím více jí má on. A naopak, čím více moci mají ostatní nad vámi, tím méně jí máte vy nad nimi. Ega se vymezují srovnáváním se s ostatními prostřednictvím vnějších faktorů a nikoli skrze pocit vlastní hodnoty. Ego soutěží s ostatními egy, vyhraje jen jeden a vítěz bere vše. Proto stojí připojení lidé jeden proti druhému v boji kdo s koho nikoli v rámci přežití fyzického těla, ale zejména v rámci svého ega. Nejčastěji tudíž vůči ostatním pociťují vrozené a pečlivě skrývané nepřátelství.

Nejvyšší metou osobních aspirací v Matrixu je sláva
Připojení lidé mají tři cíle: úspěch, slávu a bohatství. Všechny tři mají společný motiv. Pokud jich totiž dosáhnou, získají moc nad ostatními. Když přimějete hodně lidí aby vás uctívali, ukradnete jim určitý objem moci. Sláva je konečnou metou připojených, i když jí dosáhne jen hrstka, protože je předpokladem k dosažení dalších dvou cílů. Sláva dá bohatství i úspěch a přitom připojeného vynese na vyšší úroveň skutečné moci. Když nám svět závidí, můžeme si být jistí svou nadřazeností a přitom jimi v skrytu duše opovrhujeme. Naše ego je pak nadřazené, je bohem ve vlastním světě. Ale většina připojených lidí se tomuto cíli může těšit pouze prostřednictvím jiných lidí a jejich uctíváním. Na tento vrchol dosáhne málokdo.

Připojení musí někoho uctívat a někoho ponižovat.
Aby závist vůči privilegovanému jedinci nekazila jejich radost z toho, že ho zároveň obdivují, je potřeba v nich udržovat iluzi toho, že jednou také dosáhnou takto vysoko. V přirozenosti připojených lidí je uctívat to, čemu zároveň zlořečí a zlořečit tomu, co uctívají. V jádru veškeré jejich činnosti je pocit sebepohrdání a bezvýznamnosti. Připojení lidé vzhlížejí k těm, vůči kterým se cítí být méněcenní a toto uctívání jim skýtá potěšení. Zároveň s opovržením shlížejí na ty, které vnímají jako podřadné a toto ponižování je také uspokojuje.  Přitom všem ale prohlašují, že jsou si všichni lidé rovni.

pokračování seriálu ZDE

© aluska.org 2022