Aluška.org: Věděním ke svobodě

Chamtivost: Podněcuje k hromadění majetku, jako jsou peníze, potraviny, sexuální partneři, vědomosti, či moc. Jelikož chamtivost předpokládá nadbytek je pro toto nutkavé hromadění typická touha po věcech, které člověk ve skutečnosti nepotřebuje, nebo mu nepřinášejí užitek. Cílem chamtivosti je získat věci, díky kterým se biorobot může srovnávat s ostatními, kteří toho mají méně. Chamtivost je průmysl. Žene člověka až na samé hranice jeho možností, i kdyby měl kvůli tomu zemřít. Chamtivost slouží zejména k udržování lidí v připojeném stavu, protože je zcela zaměřená navenek. Čím je člověk duchovně prázdnější, tím víc potřebuje vyplnit svůj život různými předměty. Matrix se díky tomu drží v chodu.

Chtíč: Touha po sexuálním uspokojení je pro připojené lidi rovněž primární. Není to však touha vyvolaná hormonálně, protože připojení jedinci, kteří jsou součástí soukolí matrixu, překročili hranici své přirozené živočišné tělesnosti. Nepohání je tudíž biologické, ale emocionální a psychologické potřeby. Z touhy po sexu, původně zdravé a přirozené, se stala touha ega po vlastním povyšování. Proto čím více sexuálních partnerů biorobot má, tím více vzroste jeho sebevědomí, tím je silnější, tím větší má moc. Jeho sexuální uspokojení tedy musí obsahovat i trochu opovržení a ponížení partnera, aby se tak vyloučila možnost skutečného duševního souznění. Takové souznění by totiž mohlo být pro biorobota fatální. Empatie s sebou nese oslabení ega a potlačení vlastní důležitosti, takže sexuální chtíč biorobotů nepochází z potřeby hlubokého svazku ale z potřeby nad někým dominovat.

Ambice: Úzce souvisí s chamtivostí a slouží k vybičování připojeného člověka do maximálního výkonu. Tyto ambice jsou zásadně směřovány směrem ven. Úspěch přece nejde měřit nějakým subjektivním pocitem spokojenosti, ale jedině ujišťováním od ostatních, že je člověk úspěšný. A pokud by se náhodou objevily pochybnosti, že je to jen pozlátko, takový hlásek musí být hned umlčen nákupem předmětů a sháněním podnětů, které biorobota rozptýlí a utěší. Matrix nám říká, o co máme usilovat, jak to máme získat a co je měřítko úspěšnosti. Každý kdo to zpochybní, musí z kola ven.

Závist: Touha lidského ega být tím, čím není. Závistí se posiluje chamtivost, chtíč a ambice a to pak tvoří hnací motor celého biorobotího života. Protože je jeho ego ze své podstaty nejisté, nestabilní a zmítané pochybnostmi a sebepohrdáním, je jasné, že biorobot touží být vším, čím není. Závist také přiživuje oheň vrozeného nepřátelství a dodává biorobotům sílu bojovat proti konkurenci. Ega nadřazených připojených připomínají těm podřadným, že jsou méněcenní a to je pro méněcenné podnět k tomu, aby lstí a klamem koupili nebo uloupili cokoli, co zvedne jejich hodnotu aby se ostatním vyrovnali a ideálně je i předčili.

Vlastní důležitost a sebelítost: Vzhledem k tomu, že hrdost předpokládá sebevědomí a uznávání vlastní ctnosti, schopnosti a zásluhy – a jelikož takového povědomí nejsou připojení lidé schopni, protože zcela odmítají zamýšlet se nad vlastními životy –  mohou sami sebe hodnotit pouze prostřednictvím srovnávání se s ostatními, přičemž vždy dospějí k závěru, že jsou důležitější, než všichni ostatní. Jejich pocity, myšlenky, názory, jsou podle nich mnohem důležitější než ostatních, přestože ve skutečnosti vůbec nejsou. Pocit vlastní důležitosti je vlastní všem připojeným, a nutí je myslet jenom sami na sebe, brát všechno co prožijí smrtelně vážně a na zkušenosti ostatních pohlíží s pohrdavou lhostejností, nebo s povýšenou útrpností. Vlastní důležitost je ve skutečnosti sebelítost, která se maskuje zdůrazňováním vlastního významu. Je to způsob, jakým připojení lidé skrývají sami před sebou i před ostatními oslabující, ochromující pohrdání sami sebou. Proto je to ve společnosti matrixu zřejmě nejcennější podsouvaná vlastnost. Připojení lidé milují pocit sebelítosti, protože přikrmuje jejich přesvědčení, že si zaslouží lepší život, aniž by si museli přiznat, že si ty podmínky vytvořili sami.

Scénka z filmu Free Guy: Probuzený zkouší novou možnost (chtěl bych kapučíno místo své obvyklé kávy), kterou humatom nezná. Systém okamžitě reaguje zvýšenou pozorností a sedící policista vyhrožuje zastřelením. Nakonec probuzený pochopí, že jsou projevy kreativity nežádoucí a předstírá, že si jenom dělal srandu, aby se systém uklidnil. Všimněte si, že to samé dělá okolí i ve snu, když se v něm proberete a pochopíte, že jenom spíte.

Znechucení: Připojení lidé potlačují své skutečné emoce, protože silné emoce, dobré i špatné, jako smutek a hněv, mají v matrixu nežádoucí efekt: Ego se pod jejich nátlakem mění a transformuje. Všichni připojení mají silné ego, které představuje jejich bod připojení k Matrixu. Je to jejich hlavní spojovací uzlina. Proto si dovolují pouze emoce, které neohrožují jejich ego. A protože jsou ze své podstaty nastavení nepřátelsky, nejlepší takovou náhradní emocí je znechucení. Tráví ve znechuceném rozpoložení většinu svého života, Matrix toho využívá a pocit znechucení v nich posiluje různými otravnými maličkostmi jako nefunkční budka na jízdenky, obal co nejde sundat ani otevřít, nebo opožděné autobusy. Matrix a jeho bioroboti toto vše vytvořili proto, aby se vyvolalo co nejvíce znechucení. A samozřejmě že čím znechucenější člověk je, tím se cítí být důležitější a tím je i domýšlivější.

Lenost: Všichni připojení lidé jsou apatičtí, neteční a líní. Matrix podporuje ambice, společenský vzestup a materiální zisky, ostře však odrazuje od všeho, co by připomínalo skutečnou snahu, vůli, nebo disciplínu. Proto se tak upevňují vnější cíle. Slávy a bohatství se dá dosáhnout, aniž by člověk musel budovat svůj charakter, nebo vnitřní sílu (stačí říct do televize něco vtipného nebo hodně kroutit zadkem a je to). Hlavně aby se udržel žádaný stupeň samolibosti a neusilovat o skutečnou změnu. Trvalá stagnace je totiž podstatou Matrixu, bez ní by nemohl existovat. Tato stagnace je závislá na iluzi, že ke změně dochází, zatímco se odvádí pozornost připojených od jejich neutěšeného stavu. Proto jsou neustále rozptylováni vnějšími podněty, cíli, touhami, strachy. Díky tomu opomíjejí své vnitřní potřeby a stagnují. Jsou fyzicky a materiálně aktivní, překonávají překážky, ale na duchovní úrovni jsou zcela pasivní až do takové míry, že jim zcela (až na světlé výjimky) zakrněla schopnost tvůrčí představivosti – a té se Matrix skutečně bojí.

Když si to shrneme, připojení lidé – což jsou v praxi v podstatě skoro všichni, zejména pokud žijí v civilizované společnosti – hrají hru na sdílenou realitu a hrají ji podle pravidel, která si sami nevymysleli, ani je nikdy vědomě neodsouhlasili.  Většinou si ani neuvědomují, že podle nějakých pravidel hrají a že taková pravidla existují.

Sdílená realita Matrixu funguje tak, že ji prvně musíme pochopit, abychom ji pak mohli přetvářet, porušovat, nebo obcházet. Naprostá většina připojených si takovou možnost nikdy neuvědomila. Prvním krokem ke svobodě je přiznání, že nejsme svobodní, což je pro většinu připojených velice těžké.

Většina připojených věří v boha i ďábla a v osud i svobodnou vůli naráz, přitom se vlastně tyto věci vyvracejí. Světu buď vládne bůh nebo ďábel, oba vládnout nemůžou. A buď jsou naše kroky vedeny osudem, nebo se rozhodujeme sami svou vůlí.
Existuje i třetí možnost a tou je teorie, že bůh a ďábel spolu jakýmsi tajemným způsobem spolupracují, kdy ďábel je něco jako vězeňský dozorce, který lidstvu brání v tom, aby se dostalo k bohu, pokud tedy jedinec neprokáže, že je na to dost chytrý. A v takovém případě skutečné svobodné vůle dosáhne jen několik málo jedinců.
A právě zde přichází na scénu bojovník – probuzený člověk, který se Matrixu postaví.

pokračování seriálu ZDE

© aluska.org 2022