Aluška.org: Věděním ke svobodě

Mnoho dietních postupů doporučuje všem a každému jeden a ten samý dietní plán a schéma výživy. Autor takového plánu a schématu bývá přesvědčen, že našel tu nejlepší z diet – jemu vyhovuje a byla u něj účinná, proto bude účinná také u všech ostatních. Jenomže naprosto nebere v úvahu, že u různých lidí probíhají procesy látkové výměny různě. Výzkum prokázal, že lidé reagují čistě individuálně na identický stravovací režim. Byly také zjištěny možné příčiny tohoto jevu.

Pojmem „biochemická individualita“operoval v 50. letech minulého století poprvé nositel Nobelovy ceny, objevitel kyseliny pantotenové (vitamín B5), americký biochemik z university v texaském Austinu Roger Williams. V jednom z pozdějších rozhovorů prohlásil: „Princip biochemické individuality říká, že každý máme jinou tělesnou chemii. Dva lidé stejné váhy a výšky mají přibližně stejný metabolismus, avšak chemické reakce probíhající v jejich těle mohou být odlišné. V těle jednoho člověka probíhají reakce desetkrát rychleji, než v těle druhého. Proto jsou také naše výživové potřeby jiné“. Potřeba vitamínů je individuální, stejně jako třeba potřeba vápníku. Efektivní metabolický systém dokáže získat potřebné živiny i z relativně chudé stravy. Systém s menší efektivitou to nemusí dokázat ani při mnohem bohatších zdrojích.

S metodou zjišťování metabolické individuality přišel v 70. letech minulého století doktor William Donald Kelley, shodou okolností rovněž z Texasu. Na vlastní zkušenosti si ozřejmil význam výživy nejen pro lidské zdraví, ale také při léčení nemocí. Dokázal sám sebe změnou stravy vyléčit z rakoviny slinivky. Když pak později usiloval o uzdravení své ženy z otravy jedovatými výpary, pochopil, že principu biochemické individuality musí odpovídat také výživa. Spolu s dalšími lékaři a biochemiky v dalších letech zkoumali, co znamenají geneticky podmíněné potřeby odlišné stravy pro lidský metabolismus a biochemii. Konstatovali, že výživa, která jednomu prospívá, může u jiného vyvolat nemoc. Zatímco doktor Kelley se zaměřil na určení metabolického typu při léčbě potravou na základě autonomního nervového systému, další z vědců, George Watson, založil svou metabolickou typologii na buněčném spalování (oxidaci).

Z jejich práce vycházel také William Wolcott, který je pokládán za tvůrce moderní teorie metabolických typů. Tvrdí, že zvláštnosti metabolismu jednotlivých lidí jsou určovány především dvěma faktory, ovlivněnými převážně dědičností:

1. Dominancí jedné z větví autonomního nervového systému. Sympatický nervový systém rozhoduje o tělesných procesech vydávání energie. Někdy je zkráceně označován „boj nebo útěk“. Zesiluje srdeční tepovou frekvenci, zvyšuje arteriální tlak, vyplavuje do krve adrenalin, to znamená, že mobilizuje síly organismu buď pro boj s nebezpečím, nebo útěk před ním. Tato větev pomáhá spalovat energii.

Parasympatický nervový systém pomáhá energii uchovávat. Řídí tělesné činnosti spojené s jejím ukládáním a mohli bychom označit hesly „odpočinek a trávení“. Stimuluje trávicí proces, vyplňuje vegetativní funkce a řídí procesy, které mají na starosti výstavbu organismu.

Zastánci metabolické teorie se domnívají, že jedna z větví vždy převládá. Rovnováhu mezi nimi obnoví právě vhodně volená strava podle metabolického typu.

2. Rychlostí buněčného spalování (oxidace). Je to vlastně rychlost, kterou buňky změní jídlo v energii. U jednotlivých osob se tato rychlost odlišuje. Někteří jedinci ji mají vysokou. K uchování či obnově rovnováhy potřebují konzumovat těžší bílkoviny a tuky, které se spalují pomaleji. Naopak lidé s pomalým spalováním přeměňují jídlo v energii pomalu. Aby byl systém takového typu lidí vyvážený, je jim doporučována především konzumace sacharidů, nikoli bílkovin a tuků.

TŘI TYPY METABOLISMU
Ve své knize «Metabolické typy: převratný způsob stravování» (česky Mandala, 2010) nabízí Wolcott jednoduchý domácí test umožňující zjistit si svůj vlastní metabolický typ. Aby byl určen přesněji, bylo by nezbytné podstoupit všestranné lékařské vyšetření včetně rozboru krve a moči. Wolcott hovoří o třech základních metabolických typech: proteinovém, sacharidovém a smíšeném.

Proteinový typ
Lidé s rychlým spalováním, s dominancí parasympatického nervového sytému. Mají často hlad, mají rádi tučná a slaná jídla, nevydrží na nízkokalorické dietě, často bývají unavení, neklidní a nervní. Apatie se střídá s podrážděností a netrpělivostí, zvnějšku působí energicky, zatímco uvnitř jsou vyčerpáni.

Proteinový typ má dodržovat dietu bohatou na bílkoviny a tuky. Lidé tohoto typu by měli jíst více bílkovinné stravy bohaté na puriny. Jídla, jako jsou vnitřnosti, paštika, hovězí a drůbeží játra, hovězí maso. Množství sacharidů v jejich stravě má být malé. Jejich jídelníček by mělo tvořit 50 % proteinů, 30 % sacharidů a 20 % tuků. Kromě masa, ryb a darů moře se jim doporučuje mrkev, chřest, artyčoky, celer, květák, luštěniny, brambory a z ovoce avokádo, jablka, banány a hrušky. Mléko by mělo být tučné, dát si mohou i tučné smetanové omáčky, tvaroh, jogurty a zmrzlinu.

Vhodné jsou pro ně vysoceproteinové tučné diety (například Atkinsonova). U typů sacharidových a smíšených by tato dieta spíše urychlila ukládání tuků, narušila buněčné spalování a zbrzdila výměnu látkovou v důsledku nedostatku glukózy. Narušena by mohla být také činnost nadledvinek a štítné žlázy.

Sacharidový typ
Sacharidový metabolický typ představují lidé s pomalým spalováním a dominantní sympatickou větví autonomního nervového systému. Zpravidla mají menší chuť k jídlu, milují však sladkosti a mívají problém s udržením váhy. Často bývají závislí na kofeinu. Tuk se jim obvykle ukládá v dolní části těla. Po tučném a těžkém jídle bývají unaveni.

Sacharidovému typu sedí sacharidová dieta s nízkým podílem tuku. Vzájemný procentuální podíl proteinů, sacharidů a tuků by měl být 20:70:10. Jídelníček by měl být tedy z velké části složen ze sacharidů (obiloviny, zelenina a ovoce). Bílkoviny lehké, s nízkým obsahem purinů. Mléčné výrobky především lehké a nízkotučné. Z masa je vhodné kuřecí, krůtí a ryby. Tuk má být omezen, a to i z rostlinných zdrojů (např. avokádo nebo ořechy či semínka).

Pro proteinový a smíšený typ je dieta s vyšší podílem sacharidů nevhodná – může urychlit ukládání tuků, zvyšovat hladinu inzulinu, brzdit výměnu látkovou. Může dokonce vést ke štěpení svalových proteinů, což by mohla narušit funkci nadledvinek a štítné žlázy.

Smíšený typ
Smíšené typy jsou lidé s průměrnou úrovní rychlosti spalování, u nichž se faktor dominance jedné z větví autonomního nervového sytému neprojevuje. Jsou jakýmsi mixem typů předchozích. Mívají zpravidla průměrný apetit stejně jako tendenci k sladkým nebo škrobovým jídlům, váhové výkyvy nebývají velké a nemají většinou problém s udržením váhy. Lidé tohoto typu pociťují často únavu, neklid nebo vzrušení.

Smíšený metabolický typ by se měli živit potravinami tvořenými směsí tučných, na puriny bohatých bílkovin a bílkovin netučných, s nízkým obsahem purinů. Vhodné jsou tedy sýry, vejce, jogurty, tofu, ořechy. Proteiny, tuky a sacharidy by měly být zhruba v poměru: 50 % proteinů, 40 % sacharidů, 10 % tuků.

Jiným metabolickým typům podobná dieta nesedí, opět by urychlila ukládání tuku, narušila spalování a zbrzdila výměnu látkovou. U proteinových typů by tělo začalo nedostatkové bílkoviny brát ze svalové hmoty, u typů sacharidových by deficit glukózy především celkově výrazně zpomalil výměnu látkovou.

Výhody a nevýhody
Na rozdíl od jiných diet doporučujících stejný výživový plán pro všechny, teorie metabolických typů uznává, že každý je jiný. Každý má jiný metabolismus, proto stejná dieta bude jen těžko zabírat u každého stejně. Avšak ani teorie metabolických typů, respektive dieta na ní založená, není samospasitelná. Znalost metabolického typu neznamená znalost efektivity konkrétního metabolismu a jeho eventuálních poruch. Dieta nezahrnuje konkrétní potřebu snížení nadváhy, redukce nadbytečné tukové tkáně. Stravování podle metabolického typu může mít hubnoucí efekt pouze tehdy, bude-li snížen celkový příjem kalorií a přidána pohybová aktivita. Stejně jako u jiných diet. Závěr si každý může udělat sám.

převzato ze Zdroje