Aluška.org: Věděním ke svobodě

Úplně mi mrazilo v zádech, když mi babička řekla tento zážitek. Asi to nebyl úplně přesně Slenderman, ale způsob, jakým ho moje babička popsala, mi Slendermana připomíná, proto jsem ho tak nazval.

V noci v polovině 70. let se moje babička, dědeček a jejich děti vraceli domů z liturgie v městském kostele. Kráčeli po nezpevněné stezce, která vedla k jejich domu.
Pak uviděli nepřirozeně vysokého, štíhlého muže na cestě před nimi. Byl tak vysoký, že to skoro vypadalo, jako by se dotýkal měsíce. (To samé potvrdil i můj děda a jejich děti.)

Tento vysoký muž se přiblížil asi na 4 metry, ale pak se začal vracet zpátky, odkud původně vyšel. Cesta, na které stáli, měla tvar písmene ypsilon, jejich domov směřoval doleva nahoru, ale Slenderman šel dolů doprava.

Tato část je zajímavá, protože moje babička byla totálně poblázněná a strašně chtěla následovat toho vysokého muže, společně s dědou i s dětmi… Proč? Protože moje babička věděla o pověsti, podle které někdo ukryl hodně zlata na trase, kterou se vysoký muž chystal, a měla pocit, že jim ten muž chce odhalit polohu toho zlata.
Ale nenásledovali Slendermana, protože si můj děda totálně nadělal do kalhot z toho co viděl. Takže šli domů a toho muže už nikdy neviděli.

Dodnes je moje babička přesvědčena, že jim ten člověk chtěl ukázat polohu ukrytého zlata. Je si tím jistá, protože o několik let později dva muži (jeden z nich byl lékař) skutečně našli poblíž toho místa hodně zlata.

Babička mi řekla, že jeden z mužů, který to našel (lékař), nežil ve stejném městě a už o něm nikdo nikdy neslyšel. Druhý muž žil v tom městě, ale nerad o tom mluvil. Takže se z toho stalo veřejné tajemství.

Ptal jsem se také, jak přišla babička na tu pověst se zlatem. Jedná se o město, které vzniklo u významného naleziště. Zlato bylo těženo z vodních ploch poblíž města, hlavně z řeky a z potoka. Cesta, po které tehdy šli, měla most, který se používal k překročení toho zlatonosného potoka. V té době tam neexistovala žádná banka, ani jiné zabezpečené místo, kde by se uchovávalo drahé zboží občanů. Takže si bohatí lidé prostě schovávali svoje zlato na libovolných místech, jako jsou zdi, místa u vody atd.
Ale když tito bohatí lidé zemřeli, někteří nehodli odejít do nebe, a tak se jejich duchové zdržovali poblíž míst, kde původně žili. Místní příběh praví, že aby se tito duchové osvobodili, potřebovali dát své ukryté zlato, nebo své drahé věci, někomu živému. Jakoby si tím zajistili letenku do nebe.

Když jsem před ní zmínil slova „legenda“ a „folklór“, rozzlobila se na mě, protože pro ni jsou všichni tito duchové a ten příběh skutečné. A ne bezdůvodně. V té době ona a mnoho další známých (skoro celá její rodina je z tohoto města), vidělo duchy a děly se jim dost divné věci.
Například, poté co babička s rodinou potkala toho vysokého muže, jim začalo doma strašit. Ale když pak ti dva muži našli zlato, strašení v domě samo přestalo.

Řekla mi také, že když se lidé dostanou ke skrytému zlatu po nebožtících, děje se mnoho nadpřirozených věcí, například se na tom místě objeví hadi.

připravila © www.aluska.org 2021 | článek je založen na překladu zkušenosti svědka z Ameriky