Aluška.org: Věděním ke svobodě

Článek je určen výhradně dospělým čtenářům 18+

Pokud i vy máte hodnotnou zkušenost která by mohla druhým lidem pomoci či je obohatit na jejich cestě,

ráda vám dám také prostor v některém z příštích článků. V případě potřeby mi napište.

Ahoj všichni čtenáři Aluščina blogu. Nedávno tady vyšel článek o rizicích různých esoterických či spíš pseudoduchovních kurzů a Aluška vyzvala čtenáře, kteří mají k tématu co říci, aby se také zapojili. Tak se i já připojuji se svojí troškou do mlýna a sepíšu pro vás článek o mých zkušenostech se specifickým druhem „duchovních“ kurzů a to jsou kurzy tantry. Předem varuji, že to není pěkné čtení a pro některé to bude určitě šokující a nechutné, budu se snažit to podat co nejcitlivěji, ale zároveň nebudu skrývat, co jsem viděla a prožila. Všechno co zde napíšu vychází z mojí osobní zkušenosti, nejsou to žádné pomluvy, neuvedu ničí jméno, ani název ani místo konání kurzů. Vše, co se dočtete, je mnou prožitá realita.

Článek bych ráda věnovala všem, kdo slyšeli o kurzech tantry či tantra masáží a uvažovali o účasti na těchto kurzech – tak pro ně, aby viděli i odvrácenou stránku, o které se na pozvánce na kurz nedozví. A dále pro ty, kdo si podobnými kurzy prošli a nesou si z nich špatné zkušenosti anebo třeba „jen“ neodbytný nepříjemný pocit, že možná ne všechno, co se tam odehrálo, bylo v pořádku.

Co jsou to tantrické kurzy a co se na nich odehrává?

Kromě jednorázových kurzů různých tantra-cvičení existují i tzv. tantrické školy nebo série seminářů, které trvají rok až dva roky, kde se setkává pořád ta stejná skupina účastníků a společně na sobě „pracují“. Měla jsem tu čest si projít jedním takovým dlouhodobým „výcvikem“ u jednoho v ČR dost populárního zahraničního lektora. Je to na první pohled milý pán, na svůj věk pozoruhodně vitální. Dlouho jsem přemýšlela, co mi na něm nesedí, když se zdá být tak fajn, když mluví se skupinou nebo individuálně, vždycky zachovával svoji úroveň a mluvil velice kultivovaně a chytře. Až jednou jsem se šla v létě vykoupat do jezera a on jel zrovna sám v lodičce blízko břehu. Já jsem tam stála a chystala se do vody. A on na mě: „Chceš svézt?“ A já se úplně lekla najednou toho tónu a podtextu, který byl cítit. Taková slizkost a odpornost, že mi to začalo být jasné. Rychle jsem odsekla že ne, že se jdu koupat a mazala jsem daleko od něj. Tak jsem si začala dávat věci do souvislostí.

Tento kurz byl pro muže i ženy, pro páry i nezadané. V popisu kurzu bylo, že některá cvičení mohou být erotická, ale že nikdo nebude k ničemu nucen. Když jsme přijeli na první setkání (celkem jich bylo asi pět), na začátku to bylo jenom – meditace, povídání, pak kreslení s cílem pochopit a zpracovat nějaká vnitřní traumata. Přijížděli tam lidé s psychickými problémy a zároveň s touhou po prohloubení vztahu s partnerem, s touhou najít partnera a přestat být zablokovaný, vyřešit si své komplexy, poznat sebe sama, vyřešit si rodinné problémy, zkrátka klasické problémy, které lidi řeší, a to vše se na kurzu řeší v kontextu sexuality, čili skrze cvičení, která pracují se studem, snaží se dostat k traumatu a znovu jej vědomě projít, prožít a zbavit se ho. To všechno zní logicky a lektor o tom uměl moc poutavě vyprávět, bylo vidět, že má všechno odžité a že má letité zkušenosti se zpracováním vlastních traumat, protože sám měl těžké dětství. Bylo velice snadné začít mu důvěřovat, protože jednak byl skvělý řečník a také působil velice lidsky.

Kurz začínal pozvolna jak jsem říkala, meditacemi a pak se začala přidávat různá cvičení. Nejprve jsme se měli celá skupina svléknout. Pak jsme se měli navzájem osahávat. A nakonec došlo i na to, na co teď myslíte, ano. Vždycky nám zdůrazňovali, že máme znát své hranice a že nemusíme akceptovat všechno, jenže efekt skupinového myšlení fungoval tak, že když jste se první a druhý den nesvlékli ale všichni ostatní ano, tak jste se třetí den s úplnou samozřejmostí svlékli taky. A jak šla cvičení dál a dál, tak jsem viděla, že bez té nahoty by se člověk ani nemohl účastnit těch následujících cvičení, takže oni stejně počítali s tím, že nakonec poslechnete a uděláte co ostatní. Šlo to přes nahotu, osahávání s kým se vám to líbí až po intimní seance.

Představte si, že je šedesát lidí ve skupině, ti se dají do skupinek po pěti v jedné obrovské místnosti, každá skupinka dostane žíněnku, tam si jeden z těch pěti lehne, řekne ostatním, co můžou a co ne, a ti ostatní mají dvě hodiny na to, aby toho člověka osahávali, a mnohé další. Během tohoto dění se místnost zaplnila zvuky, příjemnými i méně příjemnými, křikem, pláčem, a na to se vždycky říkalo, to si léčíš trauma, to je v pořádku, prožij si ty emoce…a jelo se dál.

Bylo tam mnoho párů, které plánovaly v kurzu prohloubit svůj vztah, ale skončilo to tak, že ve cvičeních třeba ani nebyli spolu a všechny tyto věci tam dělali ve dvou různých skupinách v jedné místnosti. Tím se „léčila“ žárlivost a majetnictví. Došlo i k tomu, že žena jednoho účastníka se tam před jeho očima vyspala s někým jiným. Její muž brečel a říkal že tohle už je moc, proč mu to dělá, proč to nemůžou vyřešit normálně a ona mu na to řekla, že nemůže být bez sexu. Ti dva se pochopitelně rozešli a muž z kurzu odešel ještě před ukončením.

Takových párů tam bylo víc, během cvičení jste se mohli beze všeho s někým vyspat, bez ohledu na to, jestli ten člověk tam měl partnera, prostě všechno dovoleno a hrajte si, objevujte, tohle je léčení, říkali nám. Nebo tam byli nezadaní chlapi a ačkoli vykládali něco o duchovním rozvoji, tak se časem ukázalo naprosto nepřehlédnutelně, že si tam jezdili pouze za….t.

Říkáte si, jak je možné, že dospělí lidi, co mají rodiny, jsou chytří, většinou bohatí (toto byl zrovna dost drahý kurz a jezdili tam zámožní) se nechají takhle zmanipulovat?

Ono to totiž probíhalo velmi pozvolna a nenápadně. Kdyby nám hned první den řekli, že se máme nazí osahávat na žíněnkách, tak by to nikdo neudělal. Seance byly prokládané přednášením lektora (nebo guru, chcete-li, ale on sám se tak nenazýval) kde nám vždycky vysvětlil, co budeme dělat a proč. Dokázal lidi velice dobře naladit na svou vlnu a přesvědčit. Několikrát nám kladl na srdce, ať po příjezdu domů nikomu neříkáme, co se tam dělo, protože by nás ostatní lidi zvenku nepochopili, že toto pochopí jenom ten, kdo to zažil a že jsme jedna velká rodina která má své tajemství, které je důvěrné.

Asi v polovině kurzu jsem začala mít pocit, že toto nikam nevede. Páry kolem řešily krize, můj partner a já jsme se pochopitelně odcizili a pak se zase vášnivě dávali dohromady (naštěstí k nevěře v přímém přenosu nedošlo, aspoň to jsme dokázali ustát). Bylo mi divné, že lektor s jednou ženou individuálně před celou skupinou řešil její „problém“ ohledně toho, že je moc namachrovaná, ona se tam sesypala a upadla do deprese. Na dalším kurzu za dva měsíce ale pořád v té depresi byla! On jí vůbec nepomohl, normálně ji zničil a nechal ji tak, a ona mu tolik věřila že se v tom dobrovolně utápěla s tím, že je špatná.

Začalo mi být divné, že se nic nikam neposouvá, lidem se říkalo, že si řeší problém, ale oni ho nikdy nevyřešili, byli na tom stejně! Říkalo se tomu, že „jsou v procesu“. „Já mám teďka nějakej proces, zase to frčí.“ „No, ale tos ještě nezažil semináře s… (doplňte jméno)…, to je teprv fičák“.

Začala jsem chápat, že ti lidi to mají jako drogu, kterou jim lektor ochotně servíruje a jeho strategie je, prodávat pseudoduchovno spojené se sexem (to naláká dost lidí) zabalené do luxusního balíčku (pro luxusní zámožnou klientelu) a „na úrovni“ (lektor byl vystudovaný psycholog, který se učil od jednoho slavného indického gurua a navíc uměl vybraně a přesvědčivě hovořit v psychologických souvislostech, takže ti účastníci mu skutečně upřímně věřili, že to, co dělá, je dobré, že je to někam posune a vyléčí z traumat či zlepší vztah).

Jenže ti lidé asi neměli žádnou sebereflexi, jinak si to neumím vůbec vysvětlit! Jinak by si asi kladli otázky, proč to všechno, proč tam mají trápit partnera a předhazovat mu, že žárlí když oni si užívají v té samé místnosti s jinou, ptali by se, proč nejsou výsledky a hlavně by měli taky snahu něco sami pro svůj rozvoj udělat!

Namísto toho jsem o přestávkách slyšela jen tlachání jako v hospodě u piva a předhánění se v tom, kdo má více duchovních zážitků, kdo byl na jakém semináři, kdo už byl v Peru na ayahuasce a kdo zkoušel houbičky. Byl to prostě takový luxusní zážitkový kurz pro českou pseudoduchovní „smetánku“.

Pak jsem se doslechla, že i náš lektor se účastní rituálů s ayahuaskou. Začala jsem mít vážné pochybnosti. Na poslední kurz jsem nechtěla jet, řekla jsem si, že už toho bylo dost a že toto nemám zapotřebí. Slušně jsem sdělila, že to pro mě není.

Lektor mě začal přesvědčovat, jak to ostatně dělával se všemi, kdo chtěli odejít. Že to je moje ego a že se vyhýbám řešení svých problémů, že jsem zablokovaná atd. Rozhodla jsem se, že pojedu a řeknu jim osobně, co si o tom myslím.

Na posledním kurzu z této ďábelské série jsem tedy počkala na vhodný okamžik, kdy jsme jako obvykle při povídání seděli v kruhu a sdělila, že jim mám co říct. Cítila jsem v ten moment proud energie, jaký cítívám, když něco důležitého říkám a kdy cítím, že to je pravda. Úplně jsem se třásla, ale ne ze strachu, ale z té energie.

Řekla jsem té skupině šedesáti lidí, že to, co se tam děje, je řešení uměle vytvořených problémů, že to ve skutečnosti žádné řešení není a že lidem to způsobí nové problémy a nová zranění namísto vyřešení těch starých. Že není normální, aby byl někdo od prvního kurzu do posledního, během roku a půl, permanentně ve s….čkách. Že tomu programu nevěřím a že nevěřím lektorovi, že se mi to nelíbí a stojím si za tím.

A bylo ticho. Nikdo nic neřekl, až lektor. Obrátil se na mě s tím, že mám velké ego, že se bráním a že mám vážný problém a že je připraven ho se mnou řešit, pokud budu souhlasit. Já jsem nehnula brvou, věděla jsem jistě, že když kývnu, úplně se propadnu a ztratím se sama sobě. Ale bylo to snadné, protože já už jsem se rozhodla a byla jsem si jistá, že mám pravdu já a ne ten manipulátor.

Tím to pro mě skončilo. Po dvou dnech jsem si sbalila věci a už s těmi lidmi nejsem v kontaktu. S partnerem jsme se rozešli. Nikdo se před skupinou nepostavil na moji stranu, tak jsem myslela, že jsem jediná. Ale po kurzu za mnou přišli asi tři účastníci a říkali, že to cítí stejně jako já, ale nic neřekli protože…. ani už nevím proč. Jiní na mě plivali.

Lektor mi před mým odjezdem sdělil, že jestli budu někde vykládat, že jeho škola je „bullshit“, tak ať si uvědomím, že mluvím o sobě. Nekomentovala jsem to. Přišlo mi, že to celé je podvod, že ti lidi co tam jezdí jsou zbabělci a že sami sebe obelhávají.

Kdo je tantrik?

Dovolte mi malé zamyšlení o tom, kdo je to, podle mých pozorování, „tantrik“. Jsou asi tři druhy. Ten první je upocený, moc o sebe nedbá, prdí před vámi, je vegan a obráží všechny možné kurzy. Povoláním je nejčastěji masér nebo terapeut (nepochopila jsem, kdo by se nechal masírovat od smradlavého prdícího individua). Sbírá osvědčení z duchovních kurzů. Tento typ si dost věří a neustále vám hlásí, jak na sobě pracuje a kolik má tantrických milenek. Druhý typ je od pohledu člověk, který má mindrák, má nejistý a provinilý pohled a objíždí kurzy proto, aby na sobě pracoval. Nechá si všechno líbit a říká, že hodně věcí ještě nemá zpracovaných. Neustále omílá své nešťastné dětství / dospívání / jak mu ublížili rodiče nebo kamarádi ve škole. Třetí typ je seriózní, velmi sebevědomý, luxusně oblečený a hmotně zajištěný. Jezdí na ty nejdražší kurzy se zahraničními lektory. Má pocit, že čím dražší a slavnější lektor, tím rychleji získá duchovní osvícení. Už byl v Peru a Brazílii u šamanů a za měsíc jede zas, ale ne jen tak k nějakým komerčním šamanům nýbrž k těm co to dělají jako jediní správně. Má manželku, děti a mnoho milenek. Pokročilí tantrici (co se tomu věnují dlouho a například to i sami v nějaké míře učí) mají jeden společný rys, a to je jakási slizkost. Mají tendenci vás na přivítanou objímat a líbat a automaticky předpokládají, že toto vítání provozujete taky.

Zbývá ještě dodat, že mnoho z účastníků tohoto konkrétního kurzu je samo lektory nebo terapeuty a mnohdy i dost slavnými v naší republice. Mnohým z nich se rozpadlo manželství, jiní žijí i v pokročilém věku jako singl a mají akorát milenky nebo milence, které po měsíci až půl roce střídají. Nedaří se jim ve vztazích. – Tak ty semináře jim asi moc nefungují, že? – Asi jich ještě obrazili málo.

Mechanismus této „seminářové turistiky“ funguje tak, že lidi jedou poprvé, podruhé, jsou zpočátku nadšení z nějakých nadpozemských zážitků a pak už nemůžou přestat, potřebují ještě tento kurz a pak ještě další, kde už si konečně vyřeší to a to. Jenže nikdy nic nevyřeší. Je to past. Jedete si dobít baterky a po nějaké době to zase potřebujete, tak seženete peníze a jedete zase meditovat, a příště jedete naučit se ještě jinou „techniku“. Po několika letech ježdění na kurzy většinou tito lidé mají pocit, že už těch osvědčení mají dost a sami začnou pořádat své semináře, kde své naučené programy předávají dalším lidem. Tak si vlastně vyrobí továrnu na energii, místo aby jezdili meditovat na cizí kurzy, tak vedou své vlastní a nechávají si za to platit. Nejčastěji se prezentují jako terapeuti, tantra maséři, lektoři meditací nebo všelijakých podobných duchovních technik. A jakmile si na tom postaví živnost, tak už v tom jedou i existenčně, je to jejich obživa, pohodlný životní styl, životní filozofie, mají v tom své přátele a pak už opravdu horko těžko někdy prozřou, to už je v tomto stadiu skoro nemožné. A jakmile začnete zpochybňovat jejich praktiky, ohrožujete jejich existenci a oni se postaví proti vám.

Co je to vlastně tantra?

Tantra se nám v západní Evropě prezentuje jako duchovní učení z Indie, které je přizpůsobené pro moderního člověka, Evropana. Co bylo původní tantrické učení v Indii se asi nikdy nedozvíme, ale co jsem zjistila o evropské tantře je to, že je to učení překroucené, každý lektor si z něj v podstatě může udělat co chce a často slučuje techniky skupinových meditací (nejvíce podle Osha) a jiných terapií které kopírují rodinné konstelace, individuální terapie, velmi často masáže, v podstatě s čímkoli se to dá zkombinovat a všechno se propojuje se sexem. Účelem je, podle těch, kdo tantra kurzy nabízí, vyléčit sexuální traumata, zbavit se studu, být lepší milenkou nebo milencem, získat kvalitnější prožitek při milování, získat atraktivitu a osobní a duchovní růst.

To, co většina tantrických adeptů na kurzech hledá – pocit hlubokého souznění a lásky v partnerství, zbavení se tíživých traumat a svobodné prožívání vlastní sexuality – jim kurz stejně není schopen dát, protože toto jsou věci, které přicházejí jen pokud jste psychicky zdraví a vyrovnaní, máte rádi sami sebe a jste schopni si věci uvědomovat a ne se pořád za něco schovávat, hrát si na duchovní rozvoj a spoléhat se na nějakého guru, který vám řekne, jak na to.

Tyto kvality se podle mých zkušeností začnou projevovat v dlouhodobém zdravém partnerském vztahu, kde je vzájemná úcta a důvěra a kde partneři mají zvládnuté základní věci jako je sebeovládání, úcta k druhému a zdravý vztah k sobě. Tantrické kurzy tomuto nenapomáhají. Hlubokou lásku v partnerství vám určitě nepřinese promiskuita ani to, že budete partnera záměrně trápit nevěrou!!!

A výsledek?

Výsledkem kurzů tantry podle mých dlouhodobých pozorování jsou lidé neuvěřitelně promiskuitní, nezodpovědní, kteří se neštítí zranit svého partnera ve jménu „osobního rozvoje“. Nebyla jsem svědkem žádného osobního růstu u spolu-účastníků, naopak byla vidět stagnace a neschopnost si uvědomit a přiznat si jádro problému. Neustále se spoléhali na vnější autoritu, která jim dá rozhřešení a řekne jim, co mají jak dělat, například jestli se s tím partnerem mají rozejít. Jelikož na kurzu nás učili „bez omezení projevovat své emoce a nic nepotlačovat“, přijali účastníci za normu, že k vám můžou přijít a začít na vás sypat své emoce, křičet na vás u oběda nebo vás kritizovat a ponižovat, protože oni jsou přece tak vyspělí, že své emoce umí vyjádřit. Ve výsledku se z nich stali lidé labilní, bez sebekontroly, kteří se svými projevy přibližovali rozmazleným děckám. Jestli je toto slibovaný osobní rozvoj tak potěš koště.

(pozn. Alue: Vaše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Vaše osobní důstojnost končí tam, kde by narazila na důstojnost druhého člověka. Vaše projevování skutečných citů a emocí končí tam, kde by druhému ublížilo. Duchovní rozvoj není omluva ani ospravedlnění pro asociální chování, nebo chování na pomezí zákona. A kdo toto nepochopí, nikdy se ze svých mindráků nevyhrabe.)

A co já?

Po odchodu z tohoto kurzu, už je to pár let, jsem si na nějakou dobu dala pauzu od veškerého duchovna. Potřebovala jsem si sama srovnat věci v hlavě a dát se psychicky i fyzicky dohromady. Podařilo se. Jsem mnohem vyrovnanější než dřív, mám krásný dlouhodobý vztah s partnerem, kterého mi snad poslalo nebe (a který mimochodem stál celou dobu opodál a čekal, až vystřízlivím!). Doteď se mi stane, že mi vyplave z podvědomí nějaká myšlenka, o které vím, že je z té doby, že jsem se to naučila tam. Tak si ji zpracuju. Ale už je jich velice málo. Tato zkušenost mě na jednu stranu dost poznamenala, ale na druhou stranu jsem jí prošla se ctí, i když jsem se několikrát pustila do experimentů, které mi dnes přijdou nechutné a už bych je nikdy nechtěla opakovat, tak toho zpětně nelituji a jsem vděčná, že jsem pochopila o co šlo. Poznala jsem odvrácenou stránku pozlátka duchovních kurzů, pochopila, co s lidmi dělá manipulace, dnes ji dokážu dobře rozpoznat a lidi ve mém okolí varovat.

Přeji i vám, ať umíte dobře zvážit, komu se svěříte s důvěrou do péče. Pseudoduchovní kurzy a terapie mění lidem myšlení a v důsledku toho potom ovlivňují jejich jednání a osobnost a bohužel člověk potom v zaslepení může udělat chyby, které už nejdou napravit.